Eduarda komentáře u knih

Takový neMayovský May.... na mě až příliš moralizující, předvídatelný a málo využívající svého know-how v podobě zasazení zločinu do (geniálně popsané) atmosféry drsné přírody. Tak třeba příště, budu se těšit!

4 10.02.2022

Kniha mezi knihami, Román mezi romány, Autor mezi autory. Chvíli mi trvalo, než jsem zpomalila a začala to vnímat, ale pak... To je krása! Pro tenhle jazyk, šla bych světa kraj... Obdiv překladu, originál musí být geniální.

11 10.02.2022

Ale tak to mě fakt bavilo! Název je divočina, to jo, ale jinak to má všechno! Zmizení, záhadu, zločin, tajemství, atraktivní prostředí, postupné odkrývání historického příběhu, provázané detaily a vychytávky, sympaťáka Rakera a ještě něco navíc (tentokrát v podobě menšího množství bizarně brutálních scén, za to bych snad dala i šestou hvězdu).

6 10.02.2022

V globále velmi příjemné první seznámení s Janem Štifterem. Mohlo to být dokonalé, ale.... Dvě skvěle propracované historické časové linie gradují do třetí, současné, která bohužel místo, aby příběh propojila, trochu ho pomačká. Nejde o styl, ani o výrazové prostředky, ale spíš o to, že to nedrží. Dominikův osobní příběh jako kdyby otevíral otázky, které se zdají ve vztahu ke zbytku vyprávění nedůležité (chování k ženám, sociální status atd.) - a ty, na které bychom odpověď naopak chtěli, zodpovězené nejsou (např. proč si "vybral" Josef právě jeho). Ale je to detail, za přečtení Sběratel sněhu rozhodně stojí! Navzdory tomu, že by si zasloužil lepšího redaktora/korektora (hrubky v české knize, jako fakt?!).

7 10.02.2022

Naléhavé téma (zejména prizmatem reálně dějící se klimatické změny), místy sugestivní vyprávění (uznávám, žízeň při čtení byla)... ale.... Celkově spíš taková upatlaná dystopie (nebo spíš pokus o ní). Charakterově nekonzistentní postavy (tudíž neuvěřitelné) pobíhají z místa na místo, děj se děje, ale gradace se nedaří, skupina postav nemá žádnou dynamiku, naznačená romantická linka kulhá na obě nohy. Trvá to dlouho, čtenář se nudí a pak to najednou bez vysvětlení (a bez katarze) skončí. Dočteno spíš z úcty k nápadu a ke smrtčí trilogii.

3 10.02.2022

A co my o tom všem okolo vlastně víme? Ale jo, téma super + mám ráda antihrdiny... respektive mám ráda, jak je nemám ráda. Styl mi přijde v Motteho "Ročních obdobích" poněkud vybroušenější, ale tohle je fajn rozjezd...

2 31.08.2021

Extrémně silný osud velmi významné ženy české historie, zajímavý, krutý, silný. To vše v autorizované biografii. Jakkoliv smekám před Věrou Čáslavskou, s autorem souznít nemohu. Události kolem smrti Josefa Odložila jsou zpracované zcela jednostranně. Pavel Kosatík čtenářům sugestivně podouvá pouze svá tvrzení jako jediná správná, ovšem bez důkazů. Dopouští se tak stejné chyby, kterou vyčítá tehdejším soudům a médiím - zaujatosti a vzbuzování předsudků. Je to škoda a podcenění čtenáře, který si názor umí vytvořit většinou i sám. Přitom by stačilo málo, abychom jeho vyprávění nejen fandili, ale i stoprocentně věřili.

Velmi, velmi výjimečné. Podstatné věci tady už zazněly v mnoha komentářích... já si odnáším hlavně ohromné emoce. Napořád. A to málokterá kniha umí. Mistrovské ve všech ohledech.

14 31.08.2021

Čím víc se člověk těší, tím víc je zklamaný... ano, tentokrát podepisuju. Není to dystopie, není to klasická příběhová Mornštajnová, není to zábavné, pro mě ani čtivé. Takové hop sem, hop tam, necítím "opravdovost". Nedotaženosti syžetu i zápletky mě rozčilovaly, taktéž prvoplánovost. Z úcty k tématu i autorce jsem neodložila, ale bylo to trápení. Mrzí mě to moc, paní Mornštajnové fandím a něco dalšího si samozřejmě ráda přečtu.

15 10.08.2021

(SPOILER) Důmyslně vymyšlený příběh o spětí člověka s přírodou, o samotě, lidském neporozumění a předsudcích. Stojí za to číst už pro práci s jazykem – mistrné popisy divů fauny a flory a přírodní metafory celkem berou dech (o překladu až někdy jindy). Detektivní zápletka pak umně dokresluje rámec vyprávění i charakter hlavní postavy. Nic tam není zbytečně ani navíc, všechno má svůj smysl (ano, dokonce i natvrdlí policajti a za vlasy přitažený soudní proces). Trochu za zlé mám autorce až přílišnou schematičnost a černobílost mužských postav (Tate = hodný kluk, všechno je sluníčkové, to, že se vypaří je v podstatě pochopitelné, jeho úmysly jsou ale veskrze čestné a trpělivost nekonečná X Chase = zlý kluk s velkým ošklivým člunem, mnoha ženami, chtíčem a povrchními motivacemi). No a to rozuzlení… no… To, že jsme s tím rychle hotoví a logické to úplně není, to bych tomu i odpustila, ale vyvolání pocitu, že úkladná vražda, coby řešení problému je v pořádku, už odpustit nedokážu. Škoda. I tak si ale příběh nesu dál v hlavě... a to není málo.

16 10.08.2021

Může vás štvát, ale musíte ho mít rádi: je chybující, ne úplně profesionální, ale o to víc lidský - a právě díky hlavní postavě Martina Servaze se vyplatí číst. A samozřejmě musím obdivovat taky dokonalou práci s atmosférou (no bodejť by ne na 640 stránkách). Ale utíká to jako nic, a to i navzdory tomu, že je to trochu moc červené a hlavní hrdina začíná vykazovat rysy Terminátora. Uvidíme, kam se postava vyvine v pokračování...

5 10.08.2021

Čtu, čeho všeho je příběh mistrovskou paralelou, jaká témata v něm hledat (etika, technika, kolonie atd.), přemýšlím o tom, náznaky zaznamenávám, ale je to spíš usilovné chtění. Prostě to tam nevidím, přiznávám se bez mučení. Námět je super, zpracování ho zadupalo do země (omluva Nobelistovi). Pokud to má být dystopie, kulhá na obě nohy. S hrdiny se ztotožnit nejde, mechanismy společnosti popsány nejsou, reprezentace kontrolních mechanismů a "zla" chybí. Nevím. Třeba jsem to jen nepochopila.

8 09.07.2021

Rutu Sepetys znám (osvědčená, vyzkoušená), četbu tohoto románu jsem ale dlouho odkládala. Asi zejména kvůli absenci hlubší znalosti historického faktu. Možná právě proto jsem ale románu nakonec úplně podlehla. Nechápu, že tahle černá válečná etapa mi doposud úplně unikala. Fascinující je i to, že jí coby literární látku doteď neuchopilo víc autorů.

8 09.07.2021

Červené, přesto černé, neuvěřitelné, přesto víceméně reálné. Přiznávám, že mě překvapuje, že tuhle práci odvedla americká autorka - na podobné povedené zachycení reálii neevropským autorem totiž nejsme moc zvyklí. Odpouštím drobnosti a prostě se nechávám unášet příběhem...

9 09.07.2021

Všechna "Roční období" jsou tak skvěle napsaná, že je mi vlastně líto, že Anders de la Motte nepíše i jiný žánr, než krimi. Baví mě ta magie, atmosféra, nálada, vyvolaný pocit... a detektivní zápletka je tak trochu už jen bonus, kterému leccos odpustím.

5 09.07.2021

Moc zkušeností s francouzskými autory nemám... a je to příjemné seznamování. Jiné prostředí, schéma, vlastně i přístup k žánru. Osvěžující. Po překonání "koně" na začátku, který byl až příliš popisný (a nemělo to dle mého úplně důvod), jsem se pak už fakt bavila. A Martin Servaz bude myslím brzo jedním z mých vyšetřovatelských favoritů...

3 09.07.2021

Na zdejší doporučení... a víceméně zklamání. Těžko se to popisuje (a v kontextu tematiky ještě hůř, protože každý pokus tímhle směrem je vlastně dobrý pokus), ale něco tomu chybí. Příběh ze současnosti překročil míru klišé a naivity, kterou jsem schopná snést, postavy mají nekonzistentní charaktery, právní zápletka je polovičatá a i ta historická story, jakkoliv je otřesná, vlastně něco postrádá (nemluvě o nepřesných reáliích). Jako úvod do problematiky holocaustu asi fajn, kdo se umíte odpoutat od reality a číst čistě román, budete nadšení... ale kdo máte tohle téma načtené, zvažte to...

8 09.07.2021

Předpokládat, že čtenáři si pamatují prakticky každou zápletku (nebo aspoň hlavní zápornou postavu) z desetidílné série je trochu naivní... zvlášť u knížek, které zhltnete jako jednohubky mezi řadou dalších chodů... Takže jo, zmatení, nezájem, nuda - ale snad jen pro tentokrát, tahle série je stejně super.

4 09.07.2021

Začátek rozvláčný, konec působivý. Bezesporu knížka, která otevírá prostor pro úvahy - a to v mnoha směrech. Nejenom o syžetu jako takovém, ale i o (ne)vnímání žen v různých historických obdobích. Nesu jí v hlavě už několik dní - nadšení z poskládání příběhu z mnoha různých úhlů pohledu, které mu dodává plasticitu, ale i drobné roztrpčení z "přefeminizování", kdy zatímco všechny ženy jsou silné (nebo ze slabosti získávající sílu), muži jsou prakticky výhradně zoufalí a slabí/despotičtí amébní panáci. Bezesporu ale patří k tomu lepšímu, co jsem z české literatury četla a nutí mě vážit si toho, co v reálu máme (i když rezervy se dají hledat všude).

10 29.04.2021

Tahle partička je moje srdeční záležitost. Nezávisle na kvalitě detektivní linky, která se zrovna odvíjí. Ale i ta mi tentokrát sedla. Kombo vyšetřování dvou paralelních případů, na které jsme si u Angely Marsons už pomalu zvykli, je osvěžující. Stejně tak rozvíjení vztahů kolem nové postavy.

11 29.04.2021