Eduarda komentáře u knih
(SPOILER) Nesdílím zdejší nadšené ovace. Pro mě příliš nepravděpodobné, nedotažené, takové hop sem, hop tam. Vyústění Dunnova příběhu je pro mě nedotažené (Proč? Fakt to není jen pro wow-efekt?). Jasně, čte se to dobře, ale cítím v tom zkratkovitost a tlačení na pilu - a to nemám ráda. Ale postava detektivky Stoneové je neotřelá a baví mě, určitě tomu dám další šanci - a taky palec na horu za závěrečný holčičí souboj (konečně realita, na rozdíl od všech nesmrtelných policajtů z jiných sérií).
Fajn myšlenka detektiva-vědce záhy zadrbaná tím, že je to postava blbě napsaná, neuvěřitelná, navíc nesmrtelná, plochá, bez minulosti, motivace a zásadnějšího životního příběhu. Story dobrá, ovšem korunovaná béčkovou pointou. Ach jo.
Není detektiv, pálí mu to (někdy až moc, doufám, že mě tohle vytírání zraku policajtům nepřestane bavit), nedá se zabít (super, vím, že série potrvá dlouho), má historii, důvody a osobnost - David Raker mě baví. Baví mě i Healy, i když si myslím, že v tomhle díle se vymknul až trochu moc nepochopitelně. A ten konec Weaverovi odpouštím, asi nečetl Nesba.
Znepokojující, tíživé, depresivní. A přesto jedna z nejopravdovějších knih o člověku. Vždycky si říkám, že už to v rámci zachování zdravého rozumu nikdy znovu číst nebudu - a vždycky se zase vrátím. Při každém čtení se mi odhalí nový rozměr...a nové otázky.
Knihu jsem dala až po seriálu (chyba, možná i proto mě bavila o trochu míň), ale je fajn to mít kompletní - a navíc člověk teď může přemýšlet o dvou různých koncích. Irituje mě, že to autoři nerozuzlili ohledně viny, ale chápu, že cesta je v tomto případě cíl.
Je to zdlouhavé, pointa podivná, romantický vývoj Cormoran-Robin předvídatelný...a přesto se to skvěle čte, postavy nejsou ploché, popisy prostředí propracované, má to chemii a další Strikovku si nenechám ujít.
Půlku knihy jsem slintala, druhou půlku pomalu kupovala letenky. Nedějovost mi v tomto případě vůbec nevadila (ale je fakt, že člověk asi musí být na tu "pomalost" ve správném rozpoložení). Díky za zdejší tipy, zkusím i M. Davouze.
Rozečteno, odloženo. Vráceno k četbě, odloženo...a pak dočteno s mohutným přeskakováním (nesnáším nedat příběhům šanci). Nápad mi přijde bezva, ale provedení neskutečná, opravdová, nefalšovaná nuda. Ale třeba je to tím, že jsem se nikdy opravdu nezačetla.
Vypnout racionálno, zapnout fantazii a jde to...možná i víc, než to. Určitě se k příběhu jednou vrátím - možná kvůli poslední třetině, kterou jsem úplně nevstřebala. Nemyslím, že jde srovnávat knihy o duševním rozvoji - každá má něco, z každé se dá něco vzít. Ve srovnání s filmem jednoznačný vítěz kniha (film je fajn, ale je podle mě úplně o něčem jiném).
Baví mě to prolínání dějových linií, které už je ostatně pro tuhle sérii tradiční záležitostí. A taky duo Turnerová-Callanach (nejen, že je mezi nimi nějaký vztah, ale taky se vyvíjí a něco se v něm děje). Ke štěstí bych už nepotřebovala story Callanachovy matky (proč to tam je asi chápu, ale nejsem si jistá, jestli to na mě funguje), ale to je detail.
Vždycky, když dočtu Bryndzu, dalšího už nechci číst - a když vyjde, chňapnu po něm. Čtenáře udrží, spád to má, to je fakt...ale tentokrát se mi na začátku a na konci chtělo až smát, jak to bylo blbý. Takže dalšího Bryndzu už nebudu číst...minimálně do další vydané knížky.
Tak trochu jiný Olsen - zdlouhavější, ale hlubší, zdá se mi. Oceňuju aktuální téma i menší explicitnost v popisech fyzického násilí, než obvykle. Ale uznávám - člověk to nesmí chápat jako detektivku, na což jsme u Olsena zvyklí, ale spíš jako román. A to nemusí sednout každému.
Paráda! Pro mě první setkání s Neilem Shustermanem - moc v tom nevidím young adult, ale o to líp. Konečně něco nového a neokoukaného, ne žádná ubohoučká dobrodružná dystopie, ale hezky přemýšlení (když člověk chce). Jsem nadšená!
Nudáááá, chce se mi křičet. Dočteno na sílu, bez zájmu, se skřípěním zubů. Divné vykreslení postav, nelogické smyčky, cítím spíš autorskou křeč, než zručnost - a to nemám ráda. Ale vzhledem k ostatním super hodnocením tady mi to prostě asi jen nesedlo.
Příběh pro dospělé, jenže určený pro děti... v tom vidím hlavní rozpor. Kéž by to byl trochu víc Pán much a míň young adult. Přečteno ale s chutí a bez nudy, určitě doporučuju. Jen tedy - do dalších dílů se podle popisu fakt nehrnu. Mám to tak nějak za ukončenou story.
To je tak bizarní, až je to superzábavné - baví mě to číst, sledovat vývoj a obdivuju schopnost autora udržet děj i napětí. Hvězdu dolů za poněkud zdlouhavější pasáže...a u čtyř by to zůstalo, kdyby to nemělo ten konec. Jako cože??!!
Nikdy by mě nenapadlo, že se vrhnu na italskou ságu z minulého století - a už vůbec bych si nevsadila, že jí dočtu. Byla to jízda, jsem nadšená. Proto doporučuju někdy prostě sáhnout po něčem netradičním (a snad na to sama nezapomenu). V tomhle případě se to rozhodně vyplatilo!
Trochu jsem se u třetího dílu zasekla - menší nadšení z politických pasáží, o to větší těšení na čtyřku. Magii vztahu Elena-Lila jsem tentokrát prožívala nějak míň intenzivně (jasně, jsou od sebe daleko a v životě Eleny se toho spoustu děje), ale o to víc jsem ocenila důslednou psychologii aktuálních postav v příběhu. Paráda.
Tohle se snad ani nedá hodnotit - jen vřele doporučit. Spolu s rozvážným čtením v opravdu klidném prostředí a dostatkem času na přemýšlení.
I na základě zdejších hodnocení jsem po knize sáhla - a lituju, nedoporučila bych ani na pláž. V době, kdy máme v rámci severské krimi desítky povedenějších románů, nevidím jediný důvod, proč bych četbu někomu doporučila. Zajímavé na tom není nic, snad kromě základní myšlenky s jednou třídou...což, myslím, nestačí.