Eduarda komentáře u knih
Super debut! Ze všech Oveů, Babiček, Staříků a Analfabetek pro mě nejmilejší. Často mám pocit (místy určítě neoprávněný), jako by podobné typy knih (anebo pasáže) psal autor "na efekt". Tentokrát se pocit nedostavil a já si to fakt užila.
Jsem z toho vedle. Z příběhu, vlastních ambivalentních pocitů i z toho konce ostatně... Každopádně já zkusila víceméně osvědčenou kombinaci nejdřív kniha, potom film - a s nevelkým úspěchem. Film už prostě nezabral.
Jako když chcete udělat jídlo o pěti chodech a žádný z nich pořádně nedotáhnete. Pak jste jen přežraní a nemáte z toho vůbec radost.
Kdybyste se na začátku nemohli začíst, nevzdávejte to, stojí za to vydržet. Skvělé příběhy, silné emoce a důležité otázky, které příběh otevírá. Ale ten epilog...trochu mě rozladilo, že jsem úplně nepochopila pro mě celkem důležitou linku.
Tři čtvrtiny Spřízněných duší jsem byla nadšená (super nápad, skvěle zpracované, neotřelé) - autorovi jsem odpustila i "motýlky v břiše" a několik dalších klišé. Konce většiny příběhů mi ale nesedly - jakoby na sílu překvapivé a překombinované. Za to hvězdu dolů, ale pořád je to jedna z nejčtivějších knih z poslední doby.
Super román. Zdejší relativně nízké hodnocení mě celkem překvapuje – jako bychom neuměli číst něco, co není napsané „naplacato“. Ale je fakt, že se vám to asi musí trefit do nálady... Jen konec s Lenkou mi nepřišel uvěřitelný.
Mám ráda Shakespeara a mám ráda Nesba. Tohle se ale zdaleka neblíží ani jednomu z nich. Jakoby horkou jehlou, totálně neuvěřitelně, nudné. Měla jsem velký problém dočíst.
Četla jsem kdysi a od té doby se hrozně chtěla do vily podívat. Teď se to konečně povedlo - a před návštěvou jsem si ji přečetla znovu. Tu kombinaci doporučuju! Pro mě silný příběh, ale pět hvězd dávám hlavně za strhující popis toho prostoru.
Mě to naopak bavilo. Časové linie jsou osvěžující a alespoň trochu vybočují z toho roztrženého pytle podobných knih v poslední době. Jen ta pointa...
Něco tomu chybělo (kromě děje). Nějak jsem se nedokázala začíst - a ten konec mě vlastně v kontextu celé četby moc nepřekvapil. Dvě hvězdy spíš za téma a jeho závažnost.
Iritovalo mě to. Tím, jak je to napsané, popisy událostí, slovníkem, prostě vším. Měla jsem problém dočíst. Nesporně je tato část irské historie strašná, a i kdyby autorka zažila jen část toho, co popisuje, je to hrozné. Nehodnotím tady ovšem hrůzy historie, ale knihu - a ta mě opravdu zklamala. Příběh pro mě prostě nedokázal přebít to zpracování.
Řekli jste tu všechno - a je to nejlepší kniha, co jsem za poslední dobu četla. Je přesně jako její obálka - výstižná, geniálně vymyšlená a celá tak nějak propojená.
Jsem nadšená ze způsobu vyprávění, z práce se slovem a textem i z příběhu jako takového. Co mě zklamalo, je ten konec - a to dost. Možná jsem to neměla číst hned po Haně.
A mě už to moc nebavilo. Klidně bych si vystačila s dějovou linkou všech tří dílů zhuštěnou do jednoho. Čtivě napsané, to ano - ale dočtené spíš ze setrvačnosti.
Dlouho po dočtení jsem obraz té chodby nemohla vyhnat z hlavy. V pozitivním slova smyslu. Tenhle nápad je na knížce to nejlepší!
Po prvním dílu jsem se těšila - dvojka mi najednou ale nepřišla tak výjimečná, tak obrazová, ani tak báječně snová. Za mě určitě slabší, než jednička - ale od trojky mě to neodradilo.
Přála bych si vymazat mozek - abych mohla jakoby nic otevřít tuhle knížku a znova zažít tu radost a stesk a rozpolcenost a víření otázek a vůbec všechny ty emoce, které dobré čtení doprovázejí. Jen tu upířinu bych trochu zkrátila.
"Milá" - slovo, které ve mně zůstalo. Přečíst a jít dál. Pohádkový příběh mě místy až nudil. Ale celkově nic proti ničemu.
Autentická, vpravdě šokující výpověď - pro mě bezesporu nejzajímavější první část ze Severní Koreje. Ze zpracování nejsem bezvýhradně "nadšená" (jakkoliv blbě tohle slovo v kontextu tématu zní), ani se ke knize nebudu vracet - ale motivuje mě k hledání dalších faktů a podobných příběhů.
To jo, ten konec Kerstin Gier asi už moc nebavil (bohužel ani mě ne). Jinak super trilogie.