Eeli komentáře u knih
Jan Vrba knihou Chodský bílý týden vypráví o posledních chvílích německé okupace a o tom, jak bylo Chodsko osvobozeno. Dozvíme se, jak v tomto kraji prožívali místní obyvatelé obsazení Němci, jak se "setkali" s pochody smrti i jak probíhalo osvobozování americkou armádou.
"Zato však smíme dneska říci: "Přesvědčili jsme Američany, že se nevypravili přes velkou louži do Evropy zbytečně a netáhli zbůhdarma až k nám, kde čekal na své vysvobození tak pěkný lid, který za tu práci stál a stojí!""
Chodský rodák a spisovatel Jan Vrba zaznamenává na základě vlastních zkušeností i materiálů jiných události, kdy němečtí fašisté po mnichovském diktátu v roce 1938 obsadili historické chodské obce a zbytek Chodska byl zařazen do Protektorátu. V knížce se rozepisuje např. o tom jak byly zachraňovány chodské památky (př. Baarův odkaz, pomník), jak bylo vyjednáváno o hranicích atd. Především je však patrná jeho víra v Chody coby zpupné, hrdé a nezlomné patrioty, kteří jsou schopni jakémukoli bezpráví odolat s hlavou vztyčenou.
Hodnotná kniha o skutečném osudu bratrů Harantových (v knize Hadrbolcovi) a jejich odhodlání a síle čelit nástrahám doby i společnosti. Navíc je úžasným dokladem jedné ze smutných etap české historie.
Spíše takový lepší průměr. Čtenář se nebude třást strachy pod dekou, ale příběh je spíše tak příjemně tajemný. Vkusný děj trochu kazí dost přehnaný konec, ale s přimhouřeným očkem poměrně slušná duchařská knížka.
Ale ano, poměrně důstojné uzavření série. Místy přehnané, ale na druhou stranu nápadité. Z Lagercrantzových dílů Milénia je toto asi ten nejpovedenější.
Příjemně i nepříjemně divná kniha, která rozhodně musí budit ty nejprapodivnější pocity. Je zde velká kumulace lidského neštěstí, marnosti, velmi zvláštních lidských povah a příběhů a sice je to dost nepravděpodobné, ale kniha působí velmi stísněně i jaksi uvolněně zároveň. Ale není moc dělaná na opakované čtení jen tak pro zábavu.
Každá autorova nová kniha se mi zdá lepší než předchozí, i když všechny mají podobný "scénář". I tato je založena na násilí (jak jinak než dost naturalisticky vylíčeném), křivdě a neštěstí, ale končí naplněnými sny. Nakonec zbyde jen úsměv na rtech, pocit naděje a potěšení z toho, jak to pan autor zase dobře vymyslel a napsal.
Kniha není tak "akční" jako předchozí dva povídkové díly série, což ale vůbec není bráno jako negativum. Naopak poskytla prostor a skvělý základ pro rozjezd ságy o Geraltovi a Ciri. Trochu mi zde chyběl autorův humor předchozích dílů vycházející ze špičkování Geralta s Marigoldem, ale i tak ...
Příběhy o partičce dobromyslných flákačů pobývajících v ulici Na Plechárně spojené jejich snahou potěšit místního dobráckého doktora biologie, ale jak to asi může dopadnout... Úsměvná knížka o prostých lidech zaměřená především na jednotlivé charaktery těchto neobyčejně typických maloměšťáckých figurek.
Na ženský román docela nápadité i napínavé, přestože víte, jak to dopadne.
Velmi působivá (ač poměrně diskutabilní) knížka, v níž autor prostřednictvím vládnoucích poměrů v prostředí psychiatrické léčebny cílí na lidské emoce tak moc, že pocity rozhořčení, beznaděje a smutku budete při čtení prožívat naplno. Jsou zde i světlé momenty a lehké ladění do komična, což ale příběhu tím spíše dává nádech melancholie.
Klasické dílo o (ne)lidských hrách s city ostatních. Dopisová forma vytváří zajímavý kontrast - na jedné straně jsou dopisy velmi osobní, čímž čtenáře vpraví do nitra pisatele, na straně druhé vyvolávají i jakousi neosobnost, protože neposkytují prostor prožívat. Kniha tak "chladně", bez citového zaujetí vyobrazuje prostopášnost, intrikářství a manipulaci ve vrcholné formě, ale je zároveň schopna vylíčit duši postav. Z tohoto hlediska geniální. Místy bohužel poměrně zdlouhavé.
Milý, leč průměrný příběh, v němž se proplétá minulá doba s přítomností a válkou podmíněné osudy hrdinů ovlivňujíci životy současné. Zápletka jakoby ne a ne přijít, vše tak nějak pozvolna plyne, určitě se nejedná o nijak údernou knihu s překvapujícími zvraty. I přes jistou závažnost tématu je to dílko spíše oddechové.
Knížka má bezpochyby určitou výpovědní hodnotu z hlediska historického, ale ta je vzhledem k tomu, že se jedná o formu deníku náctileté, přínosná spíše mladým čtenářům, aby si mohli udělat autentičtější obrázek o této době, než jaký poskytnou učebnice dějepisu, a přitom je to nějak zaujalo. Z pohledu dospělého pro mě však byly ty zápisky hrdinky, které se netýkaly politické situace, poměrně rušivé.
Hamlet, Othello, Romeo a Julie - tyto Shakespearovy tragédie patří právem mezi ty nejznámější, protože jsou opravdovým skvostem - lidské touhy, slabosti, hříchy podány prostřednictvím nádherných veršů s některými dnes již notoricky známými replikami. Sen noci svatojánské je zde jako zástupce autorovy rané komediální tvorby a jedná se o úsměvný a magický příběh, v němž se prolíná lidský svět s nadpřirozeným.
Klasika.
Pomineme-li trochu rozvláčný začátek, který ale na druhou stranu vytvořil odpovídající úvod do problematiky, jedná se o skvělý a především kvalitní detektivní thriller ze staré školy, v němž můžeme sledovat jak Šakalovy přípravy na atentát, tak kroky komisaře Lebela vedoucí k jeho vypátrání a dopadení. Oba jsou chytří, precizní, nejlepší. To samé lze říci i o knize. Ta je psána hodně popisně, věcně a je zcela prosta jakýchkoli emotivních či subjektivních vyjádření - zde geniálně pasující a fungující kombinace. Reálný podklad navíc vyvolává dojem autenticity příběhu.
Netopýr a Švábi byli oproti Července hodně vlažná polívčička. Tenhle příběh je naprosto strhující, překvapivý, napínavý, promyšlený - zkrátka má vše, co má kvalitní detektivka mít. Zajímavý vhled do historie Norska za času 2. sv. války, střídání minulosti se současností tak, aby vše plynule navazovalo.
+ Harry a jeho poznámky
Detektivní zápletka podmíněná minulostí vyšetřovatele - autor tak skvěle zabil dvě mouchy jednou ranou. Dozvídáme se tedy o životě hlavní postavy a zároveň řešíme případ - šikovné. Absolutně úchvatné je však líčení ostrova Lewis a okolí. Zcela se ocitnete uprostřed nelítostně nádherné krajiny s domky s doškovými střechami, vítr vám bude skučet v uších a uslyšíte rozbouřené vody tříštit se o skály.
Prolínání dějových linek minulých a současných je hodně populární a i této knize to svědčilo. Tahounem byl děj minulý, osvěžením pak děj přítomný. Příběhy mají spíše nevýraznou zápletku, jsou vystavěny především na vyprávění událostí ze života jedné dívky žijící v nacistickém Německu a na hledání životní cesty dívky z doby současné. Oba by klidně mohly stát samostatně, nijak se vzájemně nepodmiňují, jako komplex však tvoří jedinečný zážitek.
Tato kniha na mě byla příliš... Příliš naturalistická až nechutná (zejména v oblasti řemesla Sugar a dalších "ženských" záležitostech), příliš protahovaná (některé dějové linky poměrně zbytečné), příliš povrchní (o čem to tedy vlastně bylo?), příliš otevřený konec (jako by se opravdu ztratilo posledních pár stran či kapitola).
Jako komplex všech těchto "příliš" si to však tak nějak sedlo a nečetlo se to zle.
Ale velký román 19. století?