Eicherik
komentáře u knih
Petr řečený Čepek
Eliška Pilařová
Monografie běžně nečtu. Tuhle jsem si ale přečíst musel, protože Petr Čepek je můj nejoblíbenější předlistopadový herec. Části, které se věnují divadlu, mě až tolik nezaujaly, ale ty zabývající se filmem jsem si přečetl s chutí. Kniha mi dává za pravdu, že Petr řečený Čepek byl poctivým a opravdovým hercem, ale hlavně dobrým člověkem.
Kočičí princ
Jaroslav Velinský
Ota Fink je mojí nejoblíbenější tuzemskou detektivní sérií. Jelikož se k jednotlivým dílům těžko dostávám, čtu je na přeskáčku. Tento poslední díl je poznamenán Velinského smrtí. Příběh je dokončený, ale poslední kapitoly jsou pouze v hrubé verzi. Domnívám se, že nebýt autorova špatného zdravotního stavu byl by konec propracovanější a kniha delší. Jsem rád, že Kočičího prince, který byl mimochodem jen o málo mladší, než já, vlastním.
Přísahám a slibuji
Ota Dub
Začnu negativy. Kniha se mi nečetla úplně lehce. Přímé řeči bylo méně, většina knihy je psána takovým jakoby opisem a navíc mi úplně neseděl jeho slovosled. Druhé drobné negativum je, že kniha je částečně poplatná době, naštěstí způsobem, který se dá ještě skousnout. Samotný příběh je pěkný. Sledujeme při něm osudy poctivého lékaře od konce války až do roku 1948. Líbilo se mi, jaký měl Vojtěch Albert vztah ke své dceři Magdě. Konec knihy byl dramatický, rozhodovalo se v něm o osudu hlavního hrdiny i o osudu českého zdravotnictví. Román stojí za přečtení.
Lékař umírajícího času
Vladimír Körner
Román je vypravován velmi těžkým jazykem, který se na jednu stranu obtížně čte, ale na druhou stranu podporuje atmosféru doby. V příběhu je hodně licencí a fikcí. Mezi ty patrně patří i osud Jesseniovy manželky Marie, který mě velmi zasáhl. Kniha je plná historických událostí. Výborně je třeba popsána bitva na Bílé hoře a nebo počátek třicetileté války.
Němý křik
Angela Marsons
Problémová hlavní vyšetřovatelka. Anglické prostředí. Zločin s kořeny v minulosti. To je to, co mě baví a už se těším na další případy.
Smrt krále Šumavy
Martin Sichinger
Kniha se mi líbila. Dozvíme se v ní mimo jiné informace o proslulém německém pašerákovi, který se jmenoval Kilián Nowotny, o slavném Kachyňově filmu Král Šumavy a o dětské hvězdičce Tomáši Holém. Příběh jako takový mi svojí formou připadá spíše jako pro starší děti. Vyprávění je to velmi smutné, ale za přečtení rozhodně stojí.
Kamenná opice
Jeffery Deaver
Začátek čtvrtého dílu se mi zdál o něco slabší, než předcházející části této série, ale ke konci se tento rozdíl téměř vyrovnal. Kamenná opice nás nechává nahlédnout na zlomek zákoutí čínské duše.
Promlčení
Jiří Březina
Dočetl jsem a jsem naprosto nadšený. Líbila se mi forma vyprávění, kdy současný vyšetřovatel naslouchá vyprávění toho bývalého a kdy příběh pomalu vyplouvá na povrch. Líbí se mi taky příběhy, kdy minulost zasahuje do současnosti a nebo když se část příběhu odehrává v současnosti a část v minulosti. Ještě dodám, že se podstatná část případu odehrává na Šumavě a že příběh je to velmi krutý.
Dávám pět hvězd a zařazuji si knihu do doporučených.
Kamenný orchestr
* antologie
Zajímavostí výtisku, který jsem četl, je vlepená ex libris. V jejím pravém spodním rohu je zobrazen dům na kopci a nad ním vysoko v oblacích letící aeroplán. Na spodním okraji se skví jméno Dominika Čipery. Jestli se jedná o tehdejšího starostu Zlína a protektorátního ministra není ovšem jisté. Samotná kniha obsahuje třináctero povídek z různých dob, které se odehrávají v Praze a nebo k ní mají vztah. Příběhy v nich jsou hodně starosvětské a některé jsou psány téměř až archaickým jazykem. Z většiny povídek na čtenáře dýchne autentický dech starých časů, ale některé zase mohou být pro dnešního čtenáře hůře stravitelné. Jsem rád, že jsem si mohl tuhle knihu přečíst a vidět oblíbené město z dalších jeho nových úhlů.
Black Metal. IV, Do propasti
Dayal Patterson
Čtvrtý díl oblíbené blackmetalové encyklopedie obsahuje ve své první třetině norské kapely, ve druhé převážně polské kapely a v poslední třetině kapely hrající DSBM, depresivní sebevražedný black metal. V této poslední části se objevili i tuzemští Trist. Za nejzajímavější formace z tohoto, zatím posledního dílu považuji FORGOTTEN WOODS, URGEHAL a TSJUDER. Kniha je opět plná černobílých fotografií a ilustrací. Doufám, že se brzy dočkáme dílu pátého.
Citace z kapitoly o formaci Tsjuder: Moje rodina pochází z různých míst v Norsku, moje babička byla z Telemarku a v dětství nám vyprávěla všechny ty příběhy o trollech, o kterých jsem samozřejmě tehdy taky četl, a pak taky to staroseverské vidění světa, ve kterém vše bylo mystické, to mě nepřestávalo fascinovat.
1945
Jiří Padevět
Jaro roku 1945 bylo v Čechách a na Moravě velmi kruté. Obětí násilí se mohl stát prakticky kdokoli. Pachatelem mohl být také kdokoli, od vojenských zběhů, přes revoluční gardisty až po rabující vojáky Rudé armády. Kniha je plná mikropovídek zakončených údajem, kde a kdy se udála. Za každou je vysvětlující, historický komentář. Samotné příběhy jsou kraťounké a někdy působí nevinně, ale komentář v doslovu ten zdánlivý poklid rozstřílí na cucky. Nejvíce oceňuji autorovu nestrannost, nešetří ani prezidenta Beneše, a také to vystižení atmosféry doby, které je velmi působivé.
Citace: Město se chvělo svobodou a jarem a asi se i ono snažilo ze sebe setřást minulost. Na nároží za mostem vracely ženy v kabátech pomalovaných svastikami dlažební kostky do mozaiky města a několik mužů je u toho hlídalo a hlučně hodnotilo jejich těla.
Žena v černém - Anděl smrti
Martyn Waites
Horor odehrávající se na pozadí bitvy o Británii. Na Londýn padají bomby a děti odjíždějí na venkov do bezpečí. Skutečně do bezpečí? Nejvíc se mi na knize líbila ta anglická mentalita. Příběh jako takový se odvíjí v konzervativním stylu a nepřináší nic nového, ale já jsem si ho příjemně užil. Kapitoly jsou kraťounké a kniha rychle plyne. Konec, který umožňuje případné další pokračování, považuji za nadbytečný.
Citace: Chlapec se podíval na hračku, kterou stále držel v ruce, a pak na oblohu. Blížila se skutečná letadla a Spitfire mezi nimi nebyl ani jeden. Pustil letadélko z ruky na podlahu. Když dopadlo, zdvihl se z holých prken obláček prachu. Se strachem se otočil od okna a chystal se seběhnout po schodech dolů.
Operace Hess
Leo Kessler (p)
Velmi povedený válečný příběh, popisující osm květnových dnů roku 1941, který beletristicky zpracovává jednu z velkých záhad druhé světové války. Autor předkládá svoji představu, jak to mohlo tenkrát být s vysoce postaveným nacistickým představitelem Rudolfem Hessem. Jak moc se kniha blíží realitě netuším, ale spojení válečného běsnění a tajné historie 2. světové války funguje dokonale. Doporučuji.
Citace: Von Dodenburgův mozek se rozjel na plné obrátky. Zvláštní úkol... Zeebrugge... První němečtí vojáci na anglické půdě. Tyhle divoké myšlenky mu nedávaly žádný smysl. Všichni věděli, že invaze do Británie byla odvolána. Teď bylo na Göringově bombardérech, aby dostaly ty proradné Angličany na kolena.
Smrt v Breslau
Marek Krajewski
V celku povedená noirovka odehrávající se v Breslau, krátce po vzniku nacistického Německa. Knize dominují šílené vztahy, absence kladných hrdinů a hromady kompromitujícího materiálu. Rčení člověk člověku vlkem je pro tuto krimi příznačné. Vzájemné vydírání, vynucené službičky, soupeření různých služeben, účelová spojenectví, to vše je zde na denním pořádku. Motiv byl trochu fantastický, ale příběh je velmi čtivý a už se těším na druhý díl.
Citace: Veterána přestali zajímat dva muži, kteří si právě podávali ruce. Uviděl totiž blížící se skupinu podnapilých výrostků s gumovými obušky. Když ho míjeli, zahrál Horst-Wessel-Lied. Nic z toho nebylo. Do čapky proděravělé francouzskými kulkami nespadl jediný fenik.
Černé slzy paní Moschelesové
Hana Zlínská
Tak tohle se mi líbilo. Dva kriminální příběhy zatím neznámé autorky mě oslovily. Motivy, nebo zápletka nejsou nikterak světoborné, ale způsob vyprávění byl velmi čtivý. Zajímavé postavy v kulisách staré Prahy, to mě přitahuje jako můru plamen svíčky. Snad se od zatím tajemné paní Zlínské dočkáme i dalších pěkných knížek. Na závěr ještě pochválím nádhernou, temnou obálku.
Citace: Popisoval, co všechno viděli v chodbách, které zaprášil čas. Nevěřila jsem všemu, nevěřila jsem tomu, jak si hráli s meči, které prý dodnes odpočívají někde dole. Nalezli tam zkumavky a skleněné baňky se zbytky obsahu, které neměli odvahu zkoumat. Prapory s vyšitými znaky rodů a církví, nepřeberné množství tmavých komůrek s bednami prázdnými i plnými starých hadrů a nádobí. Lidské kostry, které prý patřily mnichům z nějakého řádu. Bylo tam prý pohřbeno mnohé.
Případ dávno mrtvých kanonýrů
Břetislav Hodek
V celku povedená krimi s příchutí bitvy u Hradce Králové, s atmosférou jihomoravského vinného sklípku a s textem na typicky zelených, smaragdovských stránkách. Motiv byl trochu kostrbatý, ale co, detektivky jsou většinou pohádkami pro dospělé. Jen ten nápoj, který major Kočka s oblibou popíjel, slabý čaj se čtyřmi kostkami cukru. No fuj!
Křik k nebesům
Mons Kallentoft
Po dlouhé době jsem se pustil do klasické detektivky. Tenhle žánr poslední dobou hodně zanedbávám. Malin je sympatická inspektorka a tahle série patří mezi mé oblíbené. Z počátku smutná, ale banální záležitost se začíná zamotávat a ke konci se stupňuje napětí. Ke čtení jsem si pustil black metal a o přestávce si uvařil kafe. Příběh jsem si užil a už se těším na další případ nazvaný Satanovo sousto.
Na konci aleje
Valja Stýblová
Přiznávám, čekal jsem víc. Dlouho trvalo, než se kniha trochu rozjela. Augustin Skoumal byl vypočítavý sobec a ani jiná postava mi po dočtení chybět nebude. Něco z příběhu bylo předvídatelné a konec byl takový nijaký. Prostředí domova důchodců nabízí velký románový potenciál, ale tady nebyl zcela využit.
Citace: Nebo dorty s máslem a šlehačkou! Já jsem několikrát u stolu vykládal, že na cévy to je přímo jed, vždyť dnes se člověk o tom všude dočte. Ale ona se mi směje do očí a druhým vykládá, že ona umře na kornatění a já že umřu ze strachu z kornatění.
Zlé lásky
Vlastimil Šubrt
Tři detektivní příběhy z dob socialismu, jež jsou řazeny chronologicky a které spojují určité postavy. Nejvíc se mi líbil první, s názvem Konec královny, odehrávající se v čtenářsky zajímavém prostředí horské chaty, protože měl nejlepší atmosféru a působivý konec. Na druhé místo bych obsadil příběh poslední, pojmenovaný Slib, jelikož byl nejblíže schématu staré anglické detektivky. Jako drobnou výtku bych vypíchl, na můj vkus, přílišný výskyt tzv. tuzexovek. Kniha vznikala v letech 1970 až 1983, ale byla vydána až v roce 1987.
Na prahu neznámých světů
Milan Bauman
Zajímavá je koncepce knihy. Každá kapitola začíná vědeckofantastickou povídkou, následuje podrobný rozbor daného tématu autorem knihy a vše je ukončeno názorem odborníka. Nejvíce mě zajímala témata, která se věnovala minulosti nebo vesmíru. Některé kapitoly byli příliš vědecké a nudnější a některé byli čtivější, ale Ludvík Souček to bohužel není.
Citace: Velká překvapení, i když nepůjde vždy o přirozené mumie, mohou však přichystat i oblasti hustě osídlené a zdánlivě detailně probádané. Uveďme jeden, dnes už historický příklad: V létě 1853 se u Opatova nedaleko České Třebové zhroutila stěna zářezu železniční trati a pod sesutým materiálem se objevila kompletní kostra slonovitého savce rodu Deinotheria. Byla to první kompletní kostra tohoto živočicha, kterou věda dostala do rukou. A přitom řadu let tam denně projížděly vlaky, na pravidelných obchůzkách trati procházeli železniční zaměstnanci - a nikdo netušil, že nález světového významu leží jen několik decimetrů pod travnatým svahem zářezu. Kdo ví, kolem kolika takových nálezů denně chodíme, aniž to kdo tuší.