Eicherik komentáře u knih
(SPOILER) Jeden. Jeden z odstínů života. Tento byl hodně bolestivý.
Dvě. Dvě postavy. Sedmapadesátiletý Ray, kterého jeho otec v dětství vyloučil z lidské společnosti a Jedno Oko, který je zejména k jiným psům velmi agresivní.
Tři. Tady bych mohl napsat, že obě postavy mají celkem tři oči, ale to by bylo hodně laciné.
Čtyři. Čtyři roční období. To poslední už svým názvem dává tušit, že neskončí dobře.
Vynikající román, který zabolí a čtenáře donutí k zamyšlení.
(SPOILER) Tahle kniha patří beze sporu do zlatého fondu světové detektivní literatury. Mírně negativně hodnotím monotónnost a rozvleklost příběhu. Kladně hodnotím, že je děj vyprávěn vícero postavami, prostředí viktoriánské Anglie a také indickou hinduistickou stopu. Román doporučuji pouze trpělivým čtenářům.
Citace: A tam, vztyčen vysoko na svém trůně, usazen na antilopě, se čtveřicí rukou vztažených do čtyř stran světa - tam se nad námi v mystickém světle nebes tyčil temný a hrozný bůh Měsíce. A tam, na čele božstva, žhnul žlutý diamant, jehož nádhera mi poprvé zazářila tehdy v Anglii z večerních šatů jedné ženy!
Následující komentář se týká vydání z roku 2006. Kniha je rozdělena na dva díly. První se jmenuje Zbraně apokalypsy a zaobírá se nacistickými tajnými zbraněmi, především V1, V2 a V3. Dále pak podzemními továrnami a některými dalšími zbraněmi za hranicí reality. Chválím velmi dobré zpracování tématu a těší mne i zmínka o diskoplánech. Jedinou drobnou výtku vidím v tom, že kniha nevyjmenovává všechny známé zbraně odplaty, byť zůstaly jen v krajině úvah.
Druhý díl se jmenuje Bohové apokalypsy a snaží se shrnout mýty, legendy a záhady, které panují kolem nacistického Německa.
Následné vydání z roku 2021 první díl úplně vynechává a druhý díl výrazně rozšiřuje a to zejména o české reálie a je i bohatší o ilustrace.
Vydání z roku 2006 hodnotím také velmi kladně. Je znát, že se autor těmto tématům dlouhodobě věnuje, píše čtivě a kniha obsahuje dostatečné množství ilustrací.
Citace: Nimbus tajemství zvyšuje fakt, že do komplexu Riese spadá i podzemní labyrint zámku Książ. I o tomto zámku koluje celá řada podivných pověstí. Je prý vystavěn podle magických zákonitostí a jeho pán údajně experimentoval s časem. To prý potvrzuje skutečnost, že se v podzemí zámku na konci války ztratila rota Rudé armády.
Prastará, záhadologická kniha našeho, dnes už mýty opředeného autora. Knihu jsem poprvé četl ještě jako náctiletý a po desítkách let jsem se k ní vrátil. Ústředním motivem jsou mimozemské civilizace ve vztahu k naší planetě a lidstvu. Nejvíce se mi líbily kapitoly věnované dávným a ztraceným pozemským civilizacím, méně pak ty spekulující o vzhledu možných nepozemšťanů. Některé pasáže jsou velmi vědecké, což může působit mírně nezáživně. Některé teorie jsou dnes už možná zastaralé, ale čtivosti to neubírá. Na závěr ještě pochválím obal z roku 1974, jehož barvy mě vyloženě uchvátily.
Citace: Mimochodem podotkněme, že klasik science fiction Lovecraft založil celé své rozsáhlé a dnes neprávem zapomínané dílo na existenci vesmírných inteligencí, pro něž je naše Země zapomenutou. odloženou zkumavkou, a lidé naprosto nezajímavou plísní v ní ...
Následující komentář se týká vydání z roku 2021, to píši proto, že to první z roku 2006 je velmi odlišné. Jak sám autor uvádí, je tahle kniha cílena na českého čtenáře a proto jsou témata rozšířena o tuzemská místa a česká specifika. Aleš Česal se také snaží o zlatou střední cestu mezi fantastickým blouzněním a suchopárností seriózních historiků a to se mu myslím daří. S knihou jsem spokojen. Samozřejmě bych uvítal větší rozsah ohledně oblasti zvané Neu Schwabenlad, Tibetu a fenoménu Černého slunce. Prakticky nic se tu nepíše o Jižní Americe, Mucholapce, Die Glocke, záhadné Hitlerově osobní stráži nebo Aldebaranu. Chápu, nemůže tu být všechno. Chválím poutavý jazyk a bohatou obrazovou výbavu. Nyní již nezbývá, než se podívat po vydání z roku 2006.
Obcování se smrtí je taková nekromantická fantasy hříčka v mírně oplzlém hávu. Hlavní postavou románu je mladičká nekromantka Maurka Awa, mezi jejíž přátele patří Monique, která má stejně tak ráda ruční palné zbraně jako dívčí klíny a malíř Manuel Niklaus Deutsch. Velkou předností tohoto dílka je přítomnost skutečných historických postav. Mimo již zmíněného Manuela, také třeba alchymisty Paracelsea nebo inkvizitora Heinricha Kramera. K výše zmíněnému ještě autor přidal něco válečného běsnění, temné reality přelomu 15. a 16. století, kanibalismu, ale třeba i přátelství, celé to zamíchal v čarodějném kotlíku a výsledkem je mnohem lepší kniha, než byla ta předchozí s názvem Prznitelé hrobů.
Citace: Vězte, že v tomto smrtelném těle před vámi se skrývá věčný hlad po vědění, bezvěká vnímavost vůči věcem tajemným a takzvaně nepřirozeným. Oba víme, že veškeré věci pocházejí z přírody, není-liž pravda. Víme přec, že Bůh je velký zahradník.
Naprosto nesympatická dvojčata, živící se jako vykradači hrobů a pochmurné reálie 14. století, to vše je výborná kombinace a perfektní nápad, ale samotné provedení je žel bohu dosti zoufalé. První půle knihy byla slaboučká a ta druhá ještě slabší. Román je plný hluchých a nudných pasáží, ale také hodně nelogičností. Za nejzajímavější z celého vyprávění považuji setkání s čarodějnicí, ale to je na takto tlustou knihu žalostně málo. Přesto se pustím i do druhé autorovy knihy, od které očekávám o něco více. Na závěr ještě dodám, že doposud netuším, jestli mají dvojčata Grossbartova nějakou historickou předlohu. A existuje iluminovaný spis Die Tragödie der Brüder Große Bärte (1882) a nebo si ho autor vymyslel?
Citace: Tvrdit, že bratři Grossbartové byli krutí, sobečtí lupiči, by bylo urážkou i pro ty nejhanebnější lapky. A říci, že to byli krvelačné svině, je zase pohanou i toho nejukoptěnějšího kance.
Velmi povedená krimi, v které jde, jak jinak, než o dopadení sériového vraha. Vyzdvihnu vcelku dostatečně popsaný charakter hlavní dvojice detektivů. Jedním byl, až mirkodušínovský, Thomas Moore a druhou byla dosti přehlížená..., jak že se, sakra, jmenuje? Á, už vím, Jane Rizzoliová. Také chválím hodně zajímavých postřehů z nemocniční praxe a těším se na volné pokračování s názvem Učedník.
Citace: Jedno batole viselo Anně na noze, druhé se hrabalo ve skřínce s pokličkami a zkoušelo je jako činely. Další mrně sedělo spokojeně u stolu a patlalo si na obličej špenát. Poslední mimino lezlo po zemi a slídilo po čemkoliv, čím by se mohlo úspěšně otrávit. Rizzoliová nebyla z těch, kteří milují děti a rádi se jimi obklopují. Naopak. V tu chvíli se cítila jako Indiana Jones uvězněný v díře plné hadů.
Velmi věrohodný a téma vyhnání brněnských Němců dobře zobrazující román. Líbí se mi, že kniha má velký časový záběr. Od druhé světové války, až něco málo přes rok 1989. Také oceňuji dobře popsané postavy tohoto drsného, ale autentického příběhu. A neméně taky jeho psychologickou hloubku.
Citace: Nyní se dáme hned do práce. A budeme dělat pořádek mezi námi, zejména také i zde v městě Brně s Němci a všemi ostatními. (Potlesk.) Můj program je - já to netajím -, že otázku německou musíme v republice vylikvidovat. (Potlesk volání: „Výborně“) V této práci budeme potřebovat všech sil všech vás.
(Projev pana prezidenta dr. Edvarda Beneše z balkonu radnice 12. května 1945 v Brně)
Parádní středověká detektivka plná povedeného humoru a zajímavých postav, včetně sympatické hlavní hrdinky a smradlavého psa Hlídače. Knihu si dávám do doporučených a těším se na druhý díl.
Citace: Pacienti mužského pohlaví se do ní často rovnou zamilovali a otec převor by nevyšel z úžasu, kdyby se dozvěděl, že Adélie již měla nabídek k sňatku víc než kterákoli bohatá salernská kráska. Jenže ona je odmítala jednu po druhé. Na univerzitě se vtipkovalo, že Adélie začne o chlapa jevit zájem, až když je mrtvý.
(SPOILER) Kniha má dvě části. Trochu mi to připomíná některá blackmetalová alba, která mají obě strany ještě zvlášť pojmenované. Strana A, pardon část I je pojmenována Pod ostatky. V ní se skupinka čtyř Anglánů prodírá prastarým švédským pralesem. Dva už sotva lezou, docházejí jim potraviny, prakticky v jednom kuse prší a aby toho nebylo málo, něco po nich jde. Tahle část je podle mě lepší. Ke čtení bych doporučil album Geliebte des Regens od Němců Nargaroth. Poté následuje část II Na jih od ráje. Tady vystupuje na pódium řádně potrhlá blackmetalová partička Blood Frenzly. Už v úvodním Poděkování bylo něco naznačeno, ale stejně mě nečekané setkání s mým oblíbeným žánrem překvapilo. Jak jsem už napsal, první část byla lepší, ale jako blackmetalistu mě druhá část neurazila a konec nic nezkazil. Knihu doporučuji hlavně blackmetalistům.
Citace: Hejno ptáků se zvedlo k obloze a nabíralo rychlost směrem k jihu. Horečnatě se snažilo dostat co nejdál od těch zvuků vyluzovaných neznámou bytostí, která ještě chodila po tváři země, i když její čas měl už dávno minout.
Rybář se dá skutečně označit souslovím lovecraftovský horor, ale mytologicky loví Langan v jiných vodách. Tam, kde by Lovecraft použil Dagona, tam Langan umisťuje Leviatana. Mimo negativní složky vodního živlu je z tohoto románu cítit i závan Řbitova zviřátek, ale rozhodně se nejedná o žádnou kopírku. Rybář dokazuje, že se i dnes dá ulovit v regálech knihkupectví dobrý horor.
Druhý díl antologie, obsahující "šťastné a veselé" povídky byl opět velmi povedený. Za nejlepší považuji tu s názvem Anděl na půdě, která je o jednom nečekaném setkání dvou žen a o jednom starém tajemství.
Toto číslo magazínu obsahuje tyto články: Tajemní tvorové za našimi humny - Otomar Dvořák, Jantarová komnata - poodkrývání závoje - Petr Vokáč, Dlouhé spáry džu-džu - Jaroslav Mareš, NECRONOMICON - kniha mrtvých jmen - Svědectví o předlidských rasách - Aleš Česal a Strážce tajemství - Poklady a záhady Země české - Aleš P. Česal, Milan Doležal. Po tomto sešitu jsem sáhl kvůli článku o Necronomiconu, ale líbili se mi i ostatní, vyjma afrického čarodějnictví o které se nezajímám. Milým překvapením byl článek o Jantarové komnatě. Také mě pobavil záhadný hmyz, který oklamal Otomara Dvořáka. Ten kdysi oklamal i mě, jedná se o lišajovitého motýla s názvem Dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum).
Citace: Jenže Balbín tvrdí, že je to omyl, že nejde o ještěrku, že jeho příteli to spíš připomíná hmyz. Napadá mi cosi absurdního: Balbínův popis mi ze všeho nejvíc pasuje na obyvatele pravěkých moří trilobita! Pravda, před miliony let na těchto místech trilobiti skutečně žili a dodnes tu ve vápencích lze nalézt jejich zkameněliny. Ale představit si, jak v 17. století krmí sokol na karlštejnské věži svá mláďata živými trilobity, to je opravdu sci-fi.
Útlá knížečka, napsaná před více jak padesáti lety obsahuje těchto deset kapitol: 1. Hvězda, která zabila dinosaury 2. Krychle doktora Gurlta 3. Návštěvníci z Nazca 4. Mapy králů moře 5. Terasa v Baalbeku 6. Návštěvníci ve středověku 7. Maska Sira Henryho Cavendishe 8. Kašpar Hauser 9. Zelené děti 10. A dnes? Autor většinu těchto témat dává do souvislosti s mimozemskou civilizací. Tunguzská událost, která je součástí poslední kapitoly je myslím již dostatečně vysvětlena, ale většina ostatních témat spadá neustále do škatulky záhad. Pro mě nejzajímavější byla asi kapitola druhá, čtvrtá a pátá. Jako drobnou výtku bych poukázal na jazyk knihy, který by mohl být poutavější a na naprosto chybějící ilustrace, které prostě k tomuto druhu literatury patří.
Citace: Pokud se týče ztraceného města, věc je trochu složitější. Lovecraftův spolupracovník na knize Branami stříbrného klíče E. Hoffmann Price je jedním z velkých orientalistů, který zná islám lépe než kdokoliv jiný a čte ve všech arabských nářečích. Ten jistě Lovecraftovi poskytl velice solidní dokumentaci, takže není vyloučeno, že město Irem existuje, právě tak jako olbřímí archa s obrovskou vyrytou rukou.
Vynikající antologie s tématikou Vánoc, ale šťastné a veselé příběhy rozhodně nečekejte, spíše naopak. Povídky jsou velmi vyrovnané a proto bylo těžké vybrat ty nejlepší. Nakonec nejvíce pochválím rodinnou, pojmenovanou Mléčná dráha a nejnápaditější, s názvem Vánoční akce.
Největší nedostatek tohoto románu vidím v jeho příliš veliké neobjektivnosti. Všichni křesťané jsou příliš bezchybní a drtivá většina římských pohanů jsou zhýralí, bezcitní a úplatní parchanti. Ještě se kriticky vyjádřím k duchovní složce knihy. Na to, že se jedná o křesťanský román, je nějaká božská přítomnost jen velmi nepatrná. Křesťanská filosofie je v příběhu zastoupená dostatečně, ale toho božského je na takovouto knihu jako šafránu. A druhá strana? Římští pohané? Ti mi připadali spíše jako ateisté. Jako zajímavé hodnotím setkání s postavou apoštola Petra, s tím jsem se ještě knižně nesetkal. Jen mě překvapilo, že nebylo zmíněno jeho ukřižování hlavou dolů. Na závěr ještě musím zmínit utrpení křesťanů, které za Neronova pronásledování muselo být velmi kruté a v příběhu je popsáno velmi dobře. A samotný závěr byl také velmi povedený.
Citace: "Pověz mi upřímně: jaký jsem se ti zdál, když jsem zpíval?"
"Byl jsi hoden podívané, tak jako podívaná byla hodna tebe," odpověděl Petronius.
Pak se otočil k požáru.
"Ale dívejme se ještě," řekl, "a rozlučme se se starým Římem."
Celkem povedená sbírka povídek a novel Otomara Dvořáka. První čtyři jsou čistě hororové a poslední dvě jsou říznuté žánrem sci-fi. Za nejlepší považuji novelu Mrtvý luh, odehrávající se v tajemném koutu Šumavy a povídku Hagen, která vychází ze skutečné legendy o vojáku wehrmachtu jménem Hans Hagen, jehož duch přebývá v jednom z vápencových lomů Amerika.
Titus a Melanie Bellovi dostali nápad strávit líbánky v parku Okefenokee, což je v podstatě jeden velikej močál a tohle teda rozhodně nebyl dobrej nápad. Už hodně dlouho jsem si nepřečetl žádnej novej horor a už mi to chybělo. Mýtné je sice béčko jako vyšité, ale nesmírně čtivé a díky za něj. Sestřenice Daisy a Claire Spratfordové byly pěkná čísla. Chválím povedený konec a jestli někdy zase potkám nějaký podezřelý mostek, nejdřív si pořádně rozmyslím, jestli po něm přejdu.
Citace: Tumáš. Vyndej z ní tomahavk. Někde tam je a je pěkně rezavý. Dej tomu hajzlovi ochutnat tetanus, jestli se k tobě zase přiblíží!
Výborný román, soustředící se na mezilidské vztahy a odkrývající temnou minulost. V podstatě se ani nejedná o krimi, ale to mi nikterak nevadilo. Musím pochválit zajímavý závěr a povedený obal. Michaela Klevisová opět nezklamala a těším se na její další knihy.
Citace: Vyrostla v rodině, která po generace věřila v temné síly, zlé duchy, uřknutí a špatná znamení. V dialektu jejích rodičů, rumunských Slováků, vůbec neexistoval výraz pro pověru. Když se o tom jednou s mámou pokoušela bavit, máma vůbec nechápala o čem je řeč. Rodiče zkrátka považovali magii za součást reality.