Eicherik komentáře u knih
Parádní psychologická novela otevírající téma zbabělosti, zločinu, viny a trestu. To vše v kulisách protektorátu Čechy a Morava, s částečným vyústěním v roce 1960. Jedinou drobnou výtku mám k obalu, který mi nesedl.
Citace: Seděly tam dlouho beze slova.
Náhle se nečekaně pohnul vzduch a začal proudit kolem jejich tváří, předznamenávaje změnu počasí.
Na druhé straně chaty krátký závan čerstvého povětří pootočil několika stránkami jednoho z pohozených sešitů.
Sbírka povídek různých žánrů, rozličné kvality a většinou krátkého rozsahu. Mimoto jsou to příběhy často velmi jednoduché, ale to nepovažuji za negativní jev. Nejvíce se mi líbí bradburyovská Konec prázdnin, Černý kocour, Pod postelí a titulní Zákon chrličů. Na závěr pochválím velmi povedenou obálku, která mi trochu připomíná obal alba německé kapely Agathodaimon, s názvem Chapter III. Ani to nepovažuji za nedostatek.
V celku povedená kombinace krimi a urban fantasy. Bylo to takové moderní, nedepresivní, jen místy trochu zdlouhavé. Velmi se mi líbil úplný závěr, takové konce já rád.
Pozoruhodná fantasy, plná časových smyček a dějových přesunů, která pojednává především o neodbytné mužské touze po objevování. A i když nebyl Bert nikterak nesympatickým hrdinou, tak jsem byl spíše na straně těch Bettyn a Grét. Konec byl povedený.
Velmi čtivá, odborná, sofistikovaná, hojně ozdrojovaná a nejspíše ojedinělá kniha, pojednávající o Ahnenerbe, jenž bylo výzkumným ústavem SS. Kanadská autorka ve dvaceti čtyřech kapitolách přináší informace o některých oblastech zájmu a výpravách, ale také o těch nejhrůznějších projektech, kterými se tato instituce zabývala. V části Poděkování jsem se rovněž dozvěděl o tzv. "kabinetech jedu", uzavřených sekcích v německých knihovnách, v nichž se nachází literatura kázající nenávist, přístupná pouze seriózním vědeckým pracovníkům. V knize je bohatý obrazový materiál, ale vzhledem k širokému záběru publikace by mohl být ještě rozsáhlejší.
Citace: Himmler nikdy nezapomněl na starou severskou legendu, kterou mu kdysi otec předčítal, na báji o Thorovi a jeho tajemné zbrani, smrtelnému kladivu, které mohlo udeřit jako blesk. Už dlouho věřil, že Edda je zápisem pravdivých událostí a že Thorovo kladivo bylo ve skutečnosti složitým elektrickým zařízením, které árijci zkonstruovali, aby porazili své nepřátele. Proto v roce 1944 nařídil svému štábu, aby posoudil bizarní plán vyvinout moderní verzi Thorova kladiva - obří elektrické zbraně schopné vyřadit všechny elektrické systémy spojeneckých vojsk od jejich rádiových komunikací a radarů až ke karburátorům jejich tanků.
Moje druhá kniha o kopí osudu v krátké době, proto mám možnost srovnání. Myslím si, že většinu informací, v tomto díle uvedených, lze považovat v rámci žánru jako hodnověrné. Za dosti problematické vidím části, které se věnují výpravě do Antarktidy v roce 1979. Tvrzení o záměně kopí na konci války je hodně odvážné, ale ne nereálné. Velmi mě zaujaly pasáže o ponorkách U-530 a U-977 a také o některých rituálech na hradě Wewelsburg. Chválím poměrně bohatý obsah ilustrací, jen bych ještě přidal nějaké, zobrazující již zmíněný hrad Wewelsburg a rovněž alespoň pár snímků z oné problematické výpravy z roku 1979. Jejich neexistence budí podezření. Původní vydání knihy je z roku 1989, z doby, kdy se hroutila železná opona. Opět jen náhoda?
Blbina, odehrávající se v atraktivním prostředí. Luxusní hotel na místě kdysi opuštěného sanatoria byla lákavá vějička, ale výsledek byl dosti tristní. Postavy se chovaly nelogicky a motiv a celkové vyústění mě nepřesvědčilo. Každý den holt není posvícení.
Nejdřív se musím vyjádřit k tomu trochu matoucímu názvu knihy. Ten je takový, protože se částečně jedná o spis ufologický. Větším dílem se ale publikace věnuje nacistickým záhadám a okultismu. Vedle zajímavých témat, jako byla pověstná operace Highjump, základen ukrytých v Antarktidě a Tibetu, tajných měst v Jižní Americe, diskovitých a dálkových letounů, mě nejvíce oslovila pasáž, která se týkala Černé flotily německých ponorek a jejich skrytých základen a činností. Poslední kapitoly byly na můj vkus už přemíru ufologické. Záporně hodnotím, že autor pustil místy až moc prostor fantazii, často se odvolává na Wikipedii a slovo dává i vyloženým bláznům. Kladně hodnotím bohaté ilustrační materiály. A ještě jeden osobní postřeh: Přijde mi podivně náhodné, že v srpnu 1987 Rudolf Hess, jemuž je v této knize věnována celá kapitola, spáchá za podezřelých okolností sebevraždu. Zhruba ve stejné době, tedy na konci 80. let, obdrží badatel Ralf Ettl prazvláštní anonymní balík, plný obrazové dokumentace. Souvislost s nadcházejícím pádem železné opony je do očí bijící.
Citace: Schémat a snímků těchto strojů existuje celá řada. Stevens (Henry Stevens) uvádí, že údajné fotografie lodí Vril a Haunebu, o nichž se říká, že pocházejí z válečných let, jsou všechny z jednoho zdroje. Tímto zdrojem byl anonymní balík zanechaný v Anglii pro badatele Ralfa Ettla, který tam v té době pracoval na nesouvisejícím projektu. Tento balík snímků dorazil do Ettlova bydliště na konci 80. let, načež Ettl fotky rozeslal různým dalším badatelům v Evropě i ve světě. Ettl byl autorem a spoluautorem řady knih v němčině, včetně titulu Das Vril-Projekt. Tyto dokumenty jsou podle všeho pravé a pocházejí z tajných archivů SS uchovávaných v Rakousku.
Poutavé vyprávění o jedné fascinující relikvii, která se někdy nazývá kopím osudu. Kniha je plná historických dat a údajů, takže není nouze o nějakou tu chybičku, ale celkové schéma je pojato velmi dobře a srozumitelně. Dobrodruh a záhadolog Alec Maclellan mě opět přesvědčil, že čas s jeho tvorbou není ztracený, takže určitě sáhnu i po jeho Duté zemi.
Citace: Skutečně ukryla ponorka U-530 Longinovo kopí v Antarktidě? Američtí a britští vládní představitelé, kteří provedli průzkum plavidla, shledali ve výpovědi kapitána Wermutha množství nesrovnalostí, než aby uvěřili, že účelem mise bylo pouze potápět spojenecké lodě v Jižním Atlantiku.
(SPOILER) Pro Herberta Smitha, detektiva Nového Scotland Yardu, byl konec roku 1952 nepochybně zlomovým obdobím v jeho životě. Do rukou se mu dostal nejdůležitější případ jeho kariéry, přežil tzv. Velký smog, který měl na svědomí tisíce Londýňanů a seznámil se s Hannou. Příběh ze zamlženého Londýna, v kterém hrály důležitou roli tajné služby a biochemičtí vědci, se mi líbil, ale jednu hvězdu strhávám za jistou překombinovanost a neuvěřitelnost. Kladně hodnotím zajímavý doslov.
Citace: Hanna na Fischera upírala pohled - tak upřeně, že se Herbertovi téměř nechtělo věřit tomu, že je nevidomá. Něco koktala. Tak rozrušenou ji Herbert ještě neviděl.
A pak - ve zlomku vteřiny, než ze sebe dokázala vysoukat ta čtyři slova - pochopil to, co pochopila i ona, i to, co chce říci.
"Dobrý den, strýčku Pepi," vyšlo z ní.
Jedna z knih, ke kterým by měl knihkupec rovnou přibalit balíček papírových kapesníčků. Povídky byly vcelku vyrovnané a Mikeš na obálce má nádhernej kukuč.
(SPOILER) Kniha ve stylu Dana Browna. Sejde se Brit, Američan, Francouz, Ruska a Němka a dobrodružství, na jehož počátku je smrt kapitána SS Wernera Stolze, a v kterém hraje důležitou roli astrologie, může začít. Nejedná se o nijak zásadní román, ale jako thriller na dny dovolené je to čtení vhodné.
(SPOILER) Případné čtenáře musím upozornit, že se nejedná o detektivku, nýbrž o román pro ženy, inspirovaný životem Agathy Christie. Každá ženská postava tady má nějaké svoje trápení a tajemství, která se postupně odhalují. Příběh, jenž navíc obsahoval cestu v mém velmi oblíbeném Orient expresu, se mi hodně líbil, jen smrt Felixe Nelsona byla trochu kýčovitá. Na závěr ještě pochválím zdařilou obálku s lokomotivou a naprosto elegantní mladou dámou.
Citace: Důvěřujte tomuto vlaku. Má vlastní slova, která jsem napsala tehdy před lety, když jsem si myslela, že můj život skončil. Protože ten vlak, stejně jako život, musí jet dál, dokud nedorazí do cílové stanice. Nemusí se vám vždycky líbit, co vidíte za oknem, ale pokud stáhnete roletu, přijdete spolu s tím ošklivým i o to krásné.
Tento román není jen o útěku uprchlíků před bolševickou Rudou armádou, ale také o posledních dnech jednoho, kdysi krásného, regionu Východního Pruska. Je poznat, že knihu psaly ženské ruce. Na začátku příběhu je cítit žár slunce, vůně sena a potom přijde z východu mráz a smrt...
P.S.: Před chvílí jsem se vrátil z nákupu. Cesta vede kolem azylového domu pro válečné uprchlíky. Před ním stály ukrajinské ženy. Některé kouřily cigarety.
Citace: Otočila se v sedle a naposledy se zadívala na zámek. Můj Mahlenbergu! Uvidím tě ještě někdy?
V době, kdy ve střední Evropě vzniklo Československo, byl založen v blízkém okolí i jeden mnohem menší státní útvar. Tento podivný dutosvět byl pojmenován Neuösterreich a pojednává o něm román Engerlingové. Příběh je to velmi propracovaný, ale také hodně složitý. Po dočtení jsem si musel zčásti zopakovat první kapitolu. Hojné zapojení německého jazyka dodává povídání autentičnosti. Jaroslav Velinský opět dokázal, jak mimořádným vypravěčem byl.
Citace: Železná vrata zapadla do země a jejich vrcholek vytvořil metr široký šikmý práh. Ještě chvíli zněl šelest drobných hrud a jehličí, stržených náhlým pohybem ocelové masy zvenku maskované kamenem. Tři lidé stanuli na hranici dvou světů.
Amazonie je dobrodružná kniha s prvky sci-fi. Akční scény byly možná na můj vkus opětovně moc dlouhé a třicetimetroví kajmani zbytečně předimenzovaní, mě by v pralese vyděsila i třiceticentimetrová krysa, ale čtení jsem si velmi užíval. Amazonský prales je pro dobrodružství vděčné téma a v tomto thrilleru byl velmi věrohodně popsán. K většímu prožitku jsem po celou četbu poslouchal zvuky pralesa, údajně amazonského. Knihu doporučuji všem čtenářům bažícím po dobrodružství, kteří samozřejmě počítají s tím, že nás autor občas trochu pohoupá, ale to k žánru thriller prostě patří.
Citace: "Já nevím. V minulosti už byly objeveny jiné prehistorické hájky. V osmdesátých letech například nalezli v Číně lesík metasekvoje čínské. V Africe zase jeskyni se vzácnými kapradinami. A nedávno v odlehlé části australského pralesa narazili na celé stanoviště prehistorických stromů, o kterých se mělo za to, že už dávno vyhynuly."
Nate pohlédl na Kouweho. "Když tedy uvážíme, jak malá část Amazonie byla řádně prozkoumána, je vlastně více překvapivé, že jsme něco podobného našli až teď."
Moje první kniha o nacistické expedici do Tibetu z roku 1938. Z jedné části se jedná o poutavý cestopis, z druhé o bouřlivý dějepis tohoto, tehdy tajemného, regionu a okrajově se také dotýká nacistického okultismu. Negativně hodnotím nedokonalý překlad a chabý obrazový materiál. Přestože jsem na stránkách knihy nenalezl informaci o mnichu s jasně zelenými rukavicemi, jsem s ní spokojený a určitě se pustím i do jiné s touto tematikou.
Citace: Nikdo nevyvine tryskový pohon rakety V2 nebo plyn cyklon B jenom tím, že věří na Atlantidu. A to je nepříjemný důsledek amorálnosti vědy - třetí říše v žádném případě nebyla vědeckou pustinou.
Martina Petišku znám díky jeho Knize upírů, na kterou nedám dopustit. Teď jsem měl možnost seznámit se s jeho tvorbou povídkovou. Snad každý kousek v této sbírce přináší nějaké morální ponaučení, ale je tak činěno způsobem nenásilným. Z třináctky děl z tohoto souboru zmíním tři. První s názvem Koho máš dnes rád je velmi dojemná a seznámí nás s křišťálově čistou bytostí, bílým králíčkem Aljošou. Druhá s názvem Košile je až fantasticky pragmatická. Třetí s názvem Profesor Xaverius se mi líbila nejvíc. Až budu zase v čase vánočním procházet Malou Stranou, tak si dám pozor, jestli z některého okna neucítím vůni jasmínu.
Citace z povídky Profesor Xaverius: Noc dechla do pokoje a záclona zavlála jako utržené křídlo, které se marně třepotá ve tmě, marně, věčně marně, protože nenašlo druhé křídlo, se kterým by vzlétlo.
Zatím nejslabší dílko Miloše Urbana, které jsem doposud přečetl. Připadalo mi to spíše jako nějaká studentská práce. Námět dobrý, ale samotné provedení bylo hodně slaboučké. Ani ta erotika za moc nestála.
Do nedávna jsem netušil, že Město na hranici má pokračování a protože odtud pochází část mojí rodiny, musel jsem si knihu přečíst, abych si přiblížil, jak se tam tehdy žilo. Román je nejen o milostném trojúhelníku, ale zobrazuje také šílenou dobu padesátých let a dává nahlédnout do mysli tehdejších komunistů. V žádném případě se nejedná o propagandistické dílko, naopak kniha vyznívá celkem realisticky. Po válce hodně lidí komunistům věřilo, až později přišlo vystřízlivění. Kniha se mi velmi líbila a určitě si přečtu i Šestapadesátý.
Citace: Kuzmík se rozpačitě usmíval. "Mám takové zaměstnání," říkal omlouvavě, "které mi nedovolí ... já byl v kině za ty tři roky ... ani nevím ... pětkrát? Nemám čas," a pokrčil rameny.
"To je chyba," řekla Pešková, "na sovětské filmy si člověk čas udělat m u s í !"