Eicherik
komentáře u knih

V knize jsou dlouhé pasáže, které se zaobírají strategií britského ministerstva války, které mohou některé čtenáře nudit. Samotný příběh hlavního hrdiny je snadno čitelný a až na pár drobných detailů logický. Osu příběhu tvoří okultní proměna, která potká našeho hrdinu za ne zcela běžných okolností. Příběh se ke konci stále více a více zamotává, ale na konci se dočkáme rozuzlení.


V této knize je kromě samotného obsahu zajímavý i poměrně rozsáhlý doslov, který je ovlivněn dobou, v které kniha u nás vyšla, a to dobou rozdělené Evropy. V doslovu jde hlavně o rozpor mezi normanisty a antinormanisty (zajímavá slova). V tomto sporu jde o severogermánský vliv na země tehdy východního bloku. Pojednává z části o naší zemi, ale hlavně o Rusku a podílu severogermánského živlu na jeho vzniku.


Určitě nejzajímavější kniha z lékařského prostředí, kterou jsem kdy četl. Líbí se mi na ní, že se odehrává v tuzemském prostředí, že v ní paralelně probíhají příběhy více lidí a že se odehrává už v poměrně vzdáleném čase. Je to kniha, ke které se určitě ještě vrátím.


Kniha má přesně ty prvky, které mám rád a které vyhledávám. To jest prostředí a doba v které se děj odehrává. Černého opata je nejlépe číst v čase, kdy na parapet dopadají kapky deště, nebo když je za okny šero a knížku osvětluje svit lampičky. K naprostému vrcholu jeden pentagram schází, ale i tak bych knihu doporučil čtenářům, kteří mají rádi temnou romantiku a staré dobré časy.


Klasická česká detektivka z dob minulého režimu, která se přečte na jeden zátah. Ke čtení mě zlákala pro detektivku nezvyklá, ale pěkná obálka.


Případ Lišky mění srst se v televizním seriálu neobjevil. Je to tak trochu pokračování případu Klauni. Vytkl bych mu příliš velkou koncentraci osob známých z minulých kauz.


Povídky v této knize nejsou hororové, ale spíše se jedná o černý humor. O úžasný černý humor s nezbytnými ilustracemi od J. W. Neprakty.


Úvod do fantastického realismu. Tahle kniha není o faktech, najde se tam hodně chyb, které lze omluvit dobou, v které byla napsána. Tahle kniha je důležitá v tom, že učí jak se dívat jiným pohledem na tento svět. Kniha je už stará, ale pořád má co říci.

Jedna ze dvou knih, které doporučuji zájemcům o Germánské pohanství. Teprve po přečtení této knihy a nebo knihy Soumrak a prsten doporučuji začít s četbou Eddy.


Tahle kniha je určitě téměř neznámá, na rozdíl od televizního seriálového zpracování, které svého času vyvolávalo hodně velké emoce. Oproti televiznímu zpracování jsou v knize jisté rozdíly, hlavně v "obsazení" postav. Knihu hodnotím pouze pohledem čtenáře, který má rád detektivky a příběhy, které mají nějakou atmosféru a proto ji uděluji čtyři pentagramy.


Tahle kniha je první z mých návratů ke sci-fi. Kniha je zajímavě rozdělena do čtyř celků a má i pěkný obal. Jako zápor bych označil, že obsahuje 8 povídek od jediného autora - I. Asimova. Na druhou stranu za nejlepší povídku této sbírky bych označil Dvěstěletého člověka právě od I. Asimova. Tahle povídka mi hodně připomíná tvorbu R. Bradburyho. Od této sbírky jsem měl o něco větší očekávání a proto ji hodnotím třemi pentagramy.


Prvních sto stránek jsem byl doslova nadšený, poté přišlo drobné ochladnutí. Děj je přehledný a dialogy fantastické, jen mi tam chybí nějaké výraznější vyústění. Přesto knihu považuji za nezajímavější objev poslední doby a hodnotím ji čtyřmi pentagramy.

Další díl Černých křídel má opět mimořádně pěkný obal. Tento druhý díl hodnotím o jeden pentagram lépe, než ten první. Nutno ovšem podotknout, že autorovi, kterému je tato pocta určena se nepřibližuje ani jeden z přispěvatelů této sbírky.

Všechny tři příběhy jsem nejprve poznal ve filmové podobě. První dva znám hodně dlouho a s posledním jsem se seznámil teprve nedávno a nemám jej ještě tolik nakoukaný. Když jsem zjistil, že za všemi těmito příběhy se skrývá spisovatel Vladimír Körner začal jsem pátrat po jeho tvorbě a opět přišlo překvapení - napsal i Údolí včel - další moje oblíbené dílko.
Všechny tři novely spojuje téma konce druhé světové války, kdy se ještě v lesích skrývali werwolfové a v pohraničí nebylo bezpečno. Jádrem všech příběhů jsou složité lidské vztahy.
Kniha mě velmi nadchla. V porovnání filmů a knihy bych vypíchl dramatičtější konec u filmu Adelheid.


Tahle knížka je absolutní bomba. Samozřejmě s některými názory autora nesouhlasím, ale to je naprosto nepodstatné. Docela mě překvapuje, že někdo takovou knihu sepsal a ještě více mě udivuje, že tento černozelený skvost někdo vydal. Knížka je černý klíč pro milovníky hororu, zejména toho českého.


Prvních 11 povídek je o válce Severu proti Jihu a dalších 10 povídek spadá pod horory nebo černé anekdoty. Pro mě nejlepší povídkou z této sbírky je titulní Moxonův pán. Knihu považuji za mírné zklamání, protože mě nepřinesla žádný nový zajímavý příběh.

Opravdu povedená sbírka. Troufám si tvrdit, že autor této hororové kolekce vybral ty nejlepší povídky z pera obou autorů.


Tato antologie je pro mne tak trochu zklamáním. Za nejlepší kousek z tohoto souboru považuji povídku Souboj, kterou znám z již legendární Tiché hrůzy.


Z tohoto souboru mne nejvíce zaujala povídka Metastáze, kterou jsem znal už ze sbírky Temné vize a povídka Kdo je tam?, která do tohoto souboru zapadá nejvíce a má z celé sbírky nejlepší atmosféru.
