elcapitano komentáře u knih
SPOILERS: Autor zde popisuje svůj zločinný obchod - pašování hašiše. No, trochu nezvyklé. V podstatě se kniha tváří jako cestopis - i díky své fotografické příloze, ale je to subjektivní vyprávění o tom, jak autor pašoval hašiš a jak na tom zbohatl. Současně je to kniha popisující
(převážně) region kolem Rudého moře, úskalí žití mezi domorodci, popisuje reálný život v koloniích (Egypt jako Britská kolonie), divochy, Araby, beduíny, úžasnou plavbu Rudým mořem na sever do Egypta, .. Pokud čtenář přistoupí na to, že čte vlastně pašerákův zápis se všemi jeho nespočetnými léčkami, je to dobré počtení a zpráva o světě dávno minulém.
Fakt dobrý. Nejedná se zde o nějaký technický rozbor přežití, jde tu spíše o psychologii postav, v zásadě aplikovaný Machiavelismus na post-apo situaci.
Slyšl jsem jako audioknihu (resp. spíš rozhlasovou dramatizaci) na cestách v autě, Martin Myšička v hlavní roli, to můj zážitek násobilo.
Líbilo. Severská detektivka jak vyšitá. Okořeněná trochou mystiky a magie. Napínavé, atmosféra saveru působivá, ..
Snad jen hlavní trochu otřepané hlavní rekvizity: hrdina - bývalý polda s velkými problémy a místo činu - opuštěný maják.. jakobych už to někde viděl :)
Jinak opravdu dobrá detektivka.
To je prostě strašný, .. kniha je svědectvím o opravdovém pekle na zemi. A ještě hůř.
Působivé, hrozné.
....
jediné, co ulehčovalo četbu této mrazivé noční můry bylo to, že jsem jí četl v létě, když bylo venku 30 stupňů a tak mi ten chlad nezalézal pod kůži tak snadno.
Moje několikátá kniha od RH. Opět úžasná.
Na RH se mi líbí nejen odvaha s jakou se pouští do svých dobrodoružství, ale i to s jakou duší romantika a kluka je dokáže prožít potažmo převést do knihy. Zde úžasný letecký cestopis z doby skoro před 90 lety!
Jedno doborodružství lepší než druhé.. namátkou cizinecká legie, Persie, lovci lebek, Mount Everest, ..
Mám dvě vydání: z roku 37 a z roku 68. To novější obsahuje více fotek a víc aktualizoaných komentářů, to starší se mi víc líbilo jazykově.
Nádherné, autorovi lze jen závidět.
Původní ostrovní trilogie je moje oblíbená, tato kniha měla zřejmě na ní nějakým způsobem navázat, nu, řekl bych, že se to příliš nepovedlo.
Asi nejvíc se mi na té knize nelíbí její podivná struktura - do poloviny je to ženský román, od poloviny celkem slušná detektivka a konec - jak z nějakého akčního thrilleru.
Za mne rozčarování, i když tedy musím přiznat, že čtivé to je, nicméně to nestačí.
V zásadě mne to nebavilo. Linka vyrovnávání se se znásilněním by sama o sobě byla zajímavá, ale Yankeeské hodnoty, Bostonská aristokracie atd, .. s tím jsem se nějak nesžil.
Sociální tématika a prozření hlavního hrdiny na konci mi nějak až moc šustilo papírem.
Obecně mi to celé přišlo takové "přepjaté" nebo teatrální a jsem rád, že to mám za sebou.
---
v anotaci zde je psáno, že se kniha odehrává v 90. letech, ale odehrává se v 60. letech.
Dal jsem neutrální hodnocení, protože si vlastně tuto knihu vůbec nedokážu někam zařadit mít na ní nějaký jednoznačný názor.
Je to vyprávění o mládenecké první plavbě, o životě na moři a mezi námořníky.
Je to také průvodce po tehdejším Liverpoolu.
Je to také popis přátelství mezi chlapci, no, přijde mi, že je to skrytě homosexuální záležitost, ale co už.
Trochu to připomíná deník, kde pisatel na něco až nemístně namíří pozornost, protože ho to zrovna zajímá nebo má zrovna čas a chuť psát, zatímco jiné události přejde víceméně heslovitě.
Místy v knize zazní až nečekaně hluboké myšlenky a úvahy a současně jsou tam místa, která jsou úplně povrchní a mělká.
Četl jsem to především z lásky k námořnické literatuře, musím říct, že mne to "poněkud překvapilo".
Takový kaleidoskopický pohled na možnou blízkou budoucnost genetiky. Jakoby se autor nemohl rozhodnout jestli se na problematiku genového inženýrství bude dívat z právního, byznysového, reklamního, etického nebo kdovíjakého dalšího pohledu. Navíc okořeněno detektivní a akční zápletkou. A překvapivě mi ten guláš celkem fungoval a bavil mne.
Kniha má vícero rovin než jen popis úžasného námořního dobrodružství. Je to kniha z velké části i o starověkých civilizacích, etnologii, cestopis popisující i cesty po souši (Peru, Čad, Maroko..)
Dnes už se jedná i o zprávu o světě před 50 lety.
Kniha je také určitým manifestem humanity v době mocenského rozdělení světa a překvapivě v sobě nese i ekologické varováni.
... a kromě toho, když si sám sebe představím na té otepi slámy vprostřed bouřícího Atlantiku po pás ve vodě, jak se morduju tejden s nějakým prasklým trámem... prostě frajeřina! Klobouk dolů.
Mám trochu rozporuplné dojmy. Proč se skoro všechny postavy v knize chovají víceméně jako po lobotomii, přestože jsou evidentně inteligentní - jinak by nenaklonovali dinosaury, nespustili celý systém parku atd..? Např. jednoho sežere T-rex a ostatní řeší spadlý plot?
Trochu legračně působí Crichtonovo zaujetí nejmodernější technikou, dnes ovšem již skoro 30 let starou. Popisy fungování systémů v JP, komunikace nebo elektromobily řízené CD-rom mechanikou. Takový dokument doby.
Oceňuji v textu lekce z genetiky, matematiky, teorie chaosu, byznysu atd..
Celkový dojem: tak nějak napůl - spousta práce, informací atd, ale nějak mi to celé úplně nezarezonovalo.
V zásadě dost smutné čtení. Smutné proto, že popisovaná situace víceméně může brzo nastat. Hlavní hrdina, přestože je univerzitní profesor, je v zásadě povrchní a poživačný ňouma, kterého zajímá jen jeho úzká specializace, sex a jídlo - jakoby symbol konzumního evropana, který se snadno bez odporu podvolí / nechá koupit.
Bohužel jsem nedokázal ocenit reflexi Huysmansova díla, které tvoří podstatnou část knihy, Huysmanse neznám, tak nevím, co autor sledoval a pasáže, které se týkaly mudrování nad starou francouzskou literaturou jsem tedy příliš neocenil.
Moje druhá kniha od PH. Další už číst nebudu, s touhle jsem měl problém jí dočíst.
V zásadě zamotanice lidských vztahů a osudů. Potíž je v tom, že ty osudy nejsou vlastně ničím zajímavé, jsou úplně obyčejné. Od pubertálních lásek přes mladé singles a střední rozvodový věk ke vztahům starších. Pro každého něco. Upřímně si myslím, že než trávit čas četbou o vztazích vymyšlených obyčejných lidí, je lepší pokecat s kámošema na pivku o jejich osudech nebo žít svůj vlastní život.
Jedna hvězda za určitou aktuálnost a modernost prostředí, ve kterém se postavy pohybují a druhá za občasné psychologické vhledy do myšlení a motivací postav, asi jako z časopisu jako Moje Psychologie nebo tak něco. Ještě bych dal půl hvězdy za občasnou vtipnou situaci, ale to nejde.
Umberto Eco je můj oblíbenec a Baudolino? Kniha úplně přesně podle mého gusta, radost číst každý odstavec.
*SPOILER* Hlavním tématem knihy je manipulace, mystifikace, falzum, lež, mýtus atd., tedy témata, která v Ecových knihách rezonují dost často (Pražský hřbitov, Focaultovo kyvadlo, Nulté vydání..). Tentokrát jsme ve vrcholném středověku a Eco se skrze Baudolina vysmívá kdejakému tehdy existujícímu mýtu. Například bájná Říše kněze Jana - tuto Říši někteří středověcí autoři / myslitelé / cestovatelé zasazovali do Afriky, jiní do Indie..
Všechny možné bájné postavy: Jednonožci, Hypatie, Satyrové, Bezhlavci, Psohlavci, ... tomu všemu středověk opravdu věřil.
S velkým gustem se Eco opírá do mýtu Svatého Grálu, relikvií, středověké hereze, .. během dialogů postav zaznívají reálné středověké filozofické, teologické i fyzikální otázky (existuje prázdno, je země kulatá, ..), dostáváme lekci ze středodvěké geografie (výprava putuje v zásadě podle Ptolemaiovy mapy, ..), atd..
Eco si v tomto románu hraje s myšlenkou, že všem těmto mýtům (i těm přeživším do dnešní doby v pohádkách) lidě věřili a že to byl právě Baudolino, kdo je pustil do světa, kdo je vybásnil a vylhal. Zde není Baudolino Forrestem Gumpem, který se k historickým momentům spíše pasivně přimotal, zde je Baudolino aktivním tvůrcem alternativní historie. Brilantní konstrukce.
A navíc je kniha vtipně napsaná, má v sobě jaksi naokraj dokonce detektivní zápletku.
Naprosto skvělý román!
Opravdu zábavné! Černý a místy sebevědomě nekorektní humor. Zajímavý je rozptyl námětů a prostředí.
Mě osobně nejvíc pobavilo strefování se do letenských hipsterů, úplně jsem je viděl a některé bych nejspíš mohl i pojmenovat jménem:)
Pro sebe jsem si během četby říkal, že mi to vlastně připomíná takového současného Švandrlíka.
Je to kniha o p*cání. Celkem vtipně napsaná. Asi do půlky mne to bavilo, pak už mi ta monotematičnost trochu nudila. Od půlky se také kniha trochu mění jakoby ve vztahový seriál typu "Rodinná pouta" nebo nějakou telenovelu. Naštěstí je to opravdu vtipně a čtivě psané, takže jsem to dočetl.
Oceňuji téma šikany ze strany STB.
Dávám neutrální hodnocení, protože u literatury tohoto typu nevím podle jakého klíče hodnotit. Téma je zajímavé, nicméně se jedná o subjektivní pohled na fyzikální teorie, které zdaleka nejsou dořešené a jasné. Jde tedy o dohady a četba způsobuje spíše chuť s autorem diskutovat.
V knize jsme na smrtelné posteli Petra Voka z Rožmberka, jednoho z nejvýznamějších pánů Českých zemí, posledního svého rodu, s jeho smrtí rod vymře. Kniha je formálně tedy retrospektivní ohlédnutí za jeho životem, zásluhami, tužbami atd. a to formou jeho vzpomínek nebo rozhovorů.
Vzpomínky přicházejí víceméně kaleidoskopicky. Jako červená nit se knihou táhne motiv soupeření mezi PV a císařem Habsburkem Rudolfem II.
Historie mne zajímá, autorka byla historička, pro knihu sebrala spoustu materiálu v archívech, snažila se o neotřelý pohled. Z tohoto úhlu pohledu je dílo celkem fajn.
Část knihy spočívá v třídění listin rodového archivu PV, což se v knize promítne sice jako část nabitá fakty, bohužel zde kniha úplně ztrácí napětí a spád.
A další velké "bohužel": kniha je celkem poplatná ideologii doby svého vzniku, tedy autorka se snaží naroubovat na osobu vládce PV jakési idee rovnosti a bratrství mezi lidmi. Kniha je tímto dost prosáklá a je velmi těžké tuto rovinu nějak idfiltrovat. Současně jsem tak nějak vycítil, že se autorka snaží o určitou glorifikaci PV - českého pána a vše co je katolické a Habsburské je šmahem odsuzováno. Jinými slovy se mi zdá, že jde o příliš subjektivní názor (takové cvičení: jak by asi kniha vypadala, kdyby byla napsána řekněme v r. 1700)
Na druhou stranu jsem rád, že jsem jí četl, dozvěděl jsem se spoustu faktů, i pohled do duše PV mne bavil.
Těším se, že si zde přečtu názor na knihu ještě od někoho dalšího.
Kniha je v zásadě plná poezie a číst jí - vydat se na cestu do hlubin Humbertovo posedlé, vášnivé a choré mysli, to je opravdu radost.
Ten jazyk..!
V dnešní době ponurých severských kriminálek už by její vydání, ale asi nevzbudilo tolik kontroverze.
Jednu hvězdu ubírám za to, že se poezie občas mění v takové odnikud nikam tlachání.
Odložil jsem to ve 3/4. Už jsem nedával další a další postavy, které se v knize vynořovaly, něco jako z Cimrmana ".. já nejsem tvoje matka ale tvůj strýc.."
Zamotané, nesourodé, občas nelogické, .. a navíc tak nějak "nečtivě" přeložené.
Podle pověsti, která R. Ludluma předcházela jsem se těšil na čtenářský zážitek, který se bohužel nedostavil.