Eldar80 komentáře u knih
Celá sága je vlastně takovou velkou výpravnou pohádkou. Mě osobně se to těžko hodnotí a vnímám celou ságu na pomezí mezi pohádkovým výpravným příběhem a fantasy literaturou. Bohužel místo toho, aby Eddingsův alternativní svět umocňoval dojem cizího reálného světa, jsme spíše vržení do mýtického příběhu. Ale možná je to tím, že jsem četl Zaklínače od Sapkowského, protože moje období čtení fantasy literatury se dá rozdělit do 2 hlavních částí, období do Sapkowského a období po Sapkowském. Co je nejhorší autor ani v závěru nedokáže příběh vygradovat a hrdinové jsou spíše vláčeni proroctvím než, aby mohli svobodně jednat. Ale stejně jako u předešlých knih, příběh je milý, vtipný a jeho čtení i přes nedostatky nenudí jako první 3 díly. Eddings bohužel nepřináší oproti předchozí knize nic nového a proto je hodnocení i přes závěrečný díl nízké. Nejsem si jistý, ale mám dojem, že pro děti, které odmítají číst školskou doporučenou literaturu by tohle mohlo být perfektní. 70%.
Kniha postupuje ve stejném rytmu jako předchozí díl. Je to takové dobrodružné cestopisné vyprávění. Družina postupně prochází po svém světě a naráží na jeho ojedinělé zvláštnosti. Eddings se pokusil napsat originální fantasy, kde nejsou zprofanované rasy jako elfové a trpaslíci, ale spíš různé lidské národy. Já osobně z toho mám rozpačitý pocit. Přece jen některé fantasy rasy mají určitý archetypální význam, který pomáhá utvořit jakoby přirozený svět, ve kterém funguje magie. Nějak se do toho nemohu začíst a pořád se mi nezdá chování hrdinů. Kniha je napsána stejně jako předchozí, vždy na začátku je velmi stručné shrnutí dávného proroctví na pár stránkách a jak příběh dále pokračuje vidíme jak osudy hrdinů s proroctvím souvisejí. Kniha je opět mile humorná, ale na můj vkus děj ubíhá příliš pomalu. Závěr je opět podařený a ke konci jsem už cítil, že se mě příběh začíná zmocňovat. Eddings bude asi dost záležitostí vkusu, protože mě osobně vadí chybějící napětí. Příjemné je, že se úroveň ságy neustále postupně zlepšuje a zdá se mi, že každý díl je lepší než předchozí. 70%
Pohádkový příběh dále pokračuje. Ale už od začátku kniha působí jakoby od někoho jiného. Přestože děj není nijak akční ani napínavý, čte se kniha mnohem lépe než první díl. Něco se konečně děje a velmi pozvolna začíná být děj zajímavý. Stejně jako předchozí kniha má docela povedený závěr a tak vás po dočtení ponechá v pozitivním stavu, protože zapomenete na nezáživnost na začátku. Bohužel jednání hrdinů se mi pořád nepozdává, ale myslím že pro děti je to velmi podařený příběh. Je mi docela líto, že jsem to nečetl jako malý, tehdy by to na mě asi hodně zapůsobilo. 65%
Tak tohle byl Začátek s velkým Z. Nemám ponětí o celé sáze, ale celá tahle kniha byla vlastně úvod. Prolog, který má 3/4 obsahu knihy a navíc psaný značně neuměle. Text byl tak jednoduchý jako by šlo o pohádku a skutečně jsem si ze začátka kladl otázku, jaký je vlastně rozdíl mezi fantasy literaturou a pohádkami. Vždyť i v pohádkách bývají rytíři, čarodějové a kouzelníci a stateční kováři. Vzhledem k tomu, že je popisováno dětství dítěte jako pohádka, přišel mi text místy infantilní. Navíc jsem se do knihy nedokázal začíst, protože mi chování hrdinů nesedělo. Jakoby bych tomu neuvěřil... A takové jsou asi 2/3 knihy. Ke konci byla kniha docela úsměvná, naštěstí v pozitivním smyslu. Takový milý humor. Jsem vlastně ve stavu, kdy druhý díl může být úplně jakýkoliv, protože nosný děj vlastně začal až na konci knihy. Tím nechci říct, že by kniha byla špatná, ale ani v ničem nevynikala a docela podařený závěr nemá šanci zachránit takové obyčejné dětství budoucího hrdiny. Na tři hvězdičky kniha nemá proto, že se tohle opravdu nevyplatí číst samostatně. 55%
Střízlivému čtenáři, který není seznámen s knihami von Dänikena, bude tato kniha připadat zcela přitažená za vlasy. Setká se totiž s teoriemi, které jsou z úplně jiného světa než co si pamatuje z dějepisu základní a střední školy. Wiesner si všímá jiných věcí než Däniken. Především velmi záhadné doby starověké kultury sumerů. Snaží se vysvětlit co stálo v pozadí tehdejší civilizace. A míří ještě dále do minulosti a popisuje určitá kataklyzmata, která se stala na konci doby ledové. Kdysi byla na Sibiři zasypána zaživa zvířata ledem či sněhem s vodou a následně zamražena. Snad zledovatělá lavina? Avšak Wiesner uvádí, že díky průletu cizí planety (snad Nibiru?!, knihu jsem četl velmi dávno a nemám ji k dispozici) blízko země byla z oceánu odebrána voda, která v atmosféře zmrzla a následně "spadla" na Sibiři a pohřbila pod sebou větší množství zvířat. A uvádí řadu dalších kontroverzních prohlášení. Co je však na to znepokojivé, že Ivo Wiesner byl poměrně velmi inteligentní člověk, který vlastnil i několik patentů. Ony totiž některé uváděné skutečnosti mohou snáze vysvětlit záhady našich dějin. Wiesner se taky spíš podobá Sitchinovi a pouští se na podobně tenký led. 65%
(Komentář bude upraven, nebo přepsán, ale to se mi zase nechce.)
Tak ohodnotit tuhle knihu byl pro mě trochu problém. Feist si totiž pokračuje ve zcela průměrných kolejích a opět popisuje svou vizi historie Midkemie. Postavám se věnuje málo, spíš dává jejich povahu tušit pouze podle jednání a přímé řeči. Bohužel to nestačí. Jako film by to asi bylo lepší, protože tam lze vidět emoce ve tvářích hrdinů, ale v poslední knize nechává Feist vnitřní svět hrdinů jim samým. Jakoby jim již nechtěl zasahovat do života a soukromí, jakoby odcházeli.
Zbytky Západní armády se vydávají na sever porazit Fadawahovu armádu, která si postupně podmaňuje města v oblasti Yabonu. Není jistá situace s Keshí. Bratři Jamisonovi pokračují ve šlápějích svého děda a otce a každý zvlášť dělají pro záchranu Království vše co mohou. Využívají tak znalostí, které je jejich legendární děd naučil. Rup už do dění prakticky nezasahuje a pomáhá nadále Nakorovi, který přináší dobrou a špatnou zprávu a nutně potřebuje najít Puga, protože zlo musí být definitivně odstraněno. Schyluje se k poslednímu střetu sil.
Dojem z konce ságy je značně rozpačitý. Verdikt je zcela krutý. Pokud nejste fanoušci Feista, tak tuhle ságu určitě nečtěte, protože má význam jen pro ty, které Trhlinová sága fascinuje a mají k jejím hrdinům určitý sentimentální vztah. Po Trhlinové sáze doporučuji skončit Impériem, které je naprosto úžasné. Pokračovat v čtení dalších knih má smysl jen pro ty, kterým Feistův svět učaroval. Feist se literárně prakticky nevyvíjí a ani nevyužívá toho co mu vlastní svět nabízí. Jeho dílo je něco jako historická fantasy a podle mě je to velká škoda. 70%
(Poznámka: Ideální věk pro čtení bude tak 14 let a mám dojem, že pro dospělé už to opravdu moc není. Být mladší možná bych to vnímal mnohem lépe, těžko říct.)
Stalo se, co se dalo očekávat. Feist popisuje následky právě odražené invaze po pár měsících těsně před skončením zimy. Probíhají rozsáhlé válečné logistické operace, jak se vypořádat se zbytkem armády Smaragdové královny. Svým způsobem kniha připomíná třetí díl této ságy, ale naštěstí není tak špatná, protože děj je dostatečně poutavý. Je popisován poválečný stav Midkemie. Kniha je však zároveň jakousi introspekcí do života některých hrdinů, kteří hodnotí svůj život od doby Trhlinové války. Poslední žijící legendy umírají. Zůstávají jen ti co nestárnou a pak noví hrdinové z doby začátku Hadí ságy. Je to začátek konce jednoho věku Ostrovního království na kontinentě Triagia světa Midkemie. Svět už nikdy nebude takový jako byl dřív. Všechno co jednou začalo, jednou taky skončí.
Zde více než jinde je vidět, že Feistovy knihy je nutné číst přísně chronologicky, protože jinak se čtenář připraví o značnou část zážitku. Pouze Legendy Trhlinové války lze číst libovolně. A teprve až zde jsou zmiňovány záležitosti ze ságy Odkazu, která tak zůstává jedinou co se dá vynechat. (Třeba i Synové Krondoru, ale toho mi přijde škoda a hlavně Královský bukanýr je úvod k Hadí sáze.) Pro ty, kteří mají vše přečteno bude kniha příjemným melancholickým zážitkem. 70%
Zatímco první polovina Hadí ságy byla docela bídná, tak druhá půlka pokračuje docela dobře. Už od začátku knihy se prakticky pořád něco děje. Invaze sílí. Vojáci bojují aniž by tušili hrůznou příčinu války a veškeré snahy zastavit nepřítele selhávají. Skupina kolem Puga a Tomase se snaží využít své moci a vědění, aby odvrátili tu největší hrozbu. Chvíli sledujeme Erika a předem prohraný boj s invazí a chvíli magické hrdiny jak se snaží zastavit příčinu války. Děj důstojně pokračuje, některé situace sice nejsou zrovna logické, ale naštěstí to příliš nevadí, protože tohle se Feistovi po dlouhé době opravdu povedlo. Kdyby tahle kniha byla poslední, byl by to docela perfektní konec a tak doufám, že poslední dvě části nebudou o moc horší. Feistovi už tak nějak nevěřím, protože z celé jeho tvorby po Impériu jen tento a předchozí díl se dají srovnávat s Trhlinovou ságou. 80%
A v sáze přicházejí první dějinné zvraty. Příběh se pozvolna začne stávat akčnějším. Cesty Erika a Rupa se na čas rozcházejí a každý jde svou cestou. Rup postupuje k stále většímu bohatství a Erik bojuje o holý život na Novindu. Na můj vkus je to však psáno příliš popisným způsobem a postavy trpí poněkud plochou psychologií a tak jsem nebyl schopen se do knihy plně vžít. Naštěstí se však začíná něco dít a děj se začne stávat poněkud temným. Rozhodně lepší než předchozí díl, ale Feist nějak nedokáže využít potenciál předchozí knihy. Ikdyž to začíná být skutečně zajímavé, tak některé dějinné zvraty mě přišly značně laciné a odfláknuté. Velká škoda, protože Feistův styl se zde trochu začíná měnit. 70%
Po výcviku a plavbě se ocitáme na Novindu, kde probíhá obrovské tažení Smaragdové královny. Čtenář by mohl očekávat, že nyní půjde do tuhého, ale Calisova kompanie se dostane do prvních potíží až někdy v polovině knihy. Příběh velmi pozvolna přestává být pouze dobrodružnou výpravou a postupně začne být Calisova kompanie v docela zoufalé situaci. Ale i tak se nemohu ubránit zklamání, kniha přípomíná válečný román s fantasy prvky a Feist tak nějak nedokáže vykročit z vlastního stínu. Taky si všímám, že Feistovy knihy by patrně mnohem lépe vynikly jako filmy než čistě jako literatura. Možná, kdyby byly knihy citlivě ilustrovány vynikl by příběh ještě lépe. Sám nevím a tak jen lituji, že jsem se k tomu nedostal jako náctiletý, nyní už se na to cítím poněkud starý. 75%
Pro lidi ve vedoucích funkcí může být kniha značně zajímavá. Popisuje totiž určitý vliv na psychologii podřízených vyplývající z vedoucího místa. Tudíž různí manažeři, vedoucí, a obecně lidé, kteří jsou v něčem zodpovědní za větší počet lidí. Ale pro běžného člověka je spíše popisem jak na tyto lidi reagovat a nenechat se zastrašovat cizí mocí. Bohužel já v knize nenalezl popis jak získat určitou osobní, čistě vlastní moc, tedy určitý stav sebevědomí. Nedozvíme se nic nového, pouze jsme upozorněni na různé situace vyplývající z něčí moci, na které často neuvědoměle reagujeme. 65%
Další dobrodružství Jimmyho Ručky a jeho přátel. Děj se postupně stává napínavějším a kolem sté stránky kniha vypadá slibně. Bohužel i tato kniha působí jako přepis počítačové hry nebo jako záznam nějaké hry na hrdiny. Hlavní hrdinové tedy pobíjejí nepřátele jako když hrají dračák a v celé knize není nic co by knihu aspoň trochu příblížilo lepšímu hodnocení. Opravdu škoda, vůbec nechápu proč tohle Feist psal nebo proč si s tím nedal větší práci, protože jeho talent je při čtení znát, ale tak nějak ho nepoužil. Kniha je sice ke konci napínavá, ale ne kvůli obavě o život hlavních postav, ale čistě jen ze zvědavosti jak to dopadne. 50%
Děj předchozí knihy plynule pokračuje dál, ale hned na začátku se vracíme zpět na Midkemii jak ji známe. Znovu se objevuje i osobní svět hrdinů a hned se do knihy vžijeme. Zprvu to vypadá nadějně, ale po čase zjistíme, že kvalita se nijak nemění a pouze kontinuálně pokračuje vpřed. Dobře se to čte a občas projdeme skrze napínavé pasáže, ale na 4 hvězdy kniha nemá, protože neobsahuje nic co by potřebovalo fantasy žánr, jedná se pouze o dobrodružný příběh zasazený do Midkemie. Naštěstí díky bližšímu vztahu k hrdinům je kniha mnohem lepší než Zrada v Krondoru. 60%
Jako snad jediná z Holdstockových knih končí svým způsobem šťastně. Díky tomu dostanete z knihy úplně jiný pocit, ale tento dojem získají pouze pozorní čtenáři. Pro čtenáře běžných fantasy knihy by měla být varováním první kniha, protože tato pokračuje zcela ve stejném duchu. Je to dobrá kniha, ale pouze v žánru, který Holdstock vytvořil. Místy román vyznívá až psychedelicky. Tuto knihu by mohli ocenit především lidé, kteří hluboce prožili knihu Tajemný Etrusk. Aspoň pro mě mají něco společného. 70%
Na knize je značně znát, že se jedná o přepis původně počítačové hry. Feist se asi snažil co nejvíce děje dostat i do knihy, ale výsledek je dost zoufalý. Hru jsem nehrál a tak nevím jak kniha působí na někoho, kdo ji hrál, ale prvních 220 stran knihy je bída. Vlastně se jedná o svým způsobem detektivní příběh a vyšetřování toho co se v Midkemii děje. Hlavní postavy cestují po celém známém Ostrovním království v Midkemii a postupně odhalují plány nepřátel. Pokud mne u Čestného nepřítele mrzely ty tři hvězdy co jsem knize dal, tak zde mne to nemrzelo vůbec a nebýt druhé části knihy je to jasných 40%. Zrada v Krondoru se tedy dá doporučit pouze skalním fanouškům Feista a všem, kdo si Midkemii zamilovali. Kdyby se autor nesnažil dát do knihy tolik děje a trochu víc se věnoval samotným postavám, výsledek mohl být úplně jiný. S Trhlinovou ságou nebo Impériem se tohle nedá srovnávat. 50%
Jedná se vlastně o válečné drama zasazené do Trhlinové války. Sice hlavní zápletka mi přijde docela profláklá, ale horší je její nevyužití, takový jsem měl aspoň pocit. Příběh je takový pozvolný, bohužel příliš nevtahující do děje ač je děj spíše akčního rázu. Knize se toho jinak moc vytknout nedá, ale co je horší ani není co pochválit. Jako oddychová četba dobré, ale pokud čekáte něco víc, budete zklamáni. Před čtením by bylo vhodné mít přečtenou aspoň první knihu ze Ságy o Impériu. 70%