elenai komentáře u knih

Znáte Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky? Tak tato nádherná kniha je určena pro naše malé české treperendy. Ukazuje jim, jak silné, odvážné, vynalézavé, inteligentní, moudré, nezdolné a úchvatné byly, jsou a snad i budou ženy z naší malé zemičky. Za sebe se přiznám, že i když věkově by měla knihu číst spíš moje dcera, sama jsem se docela přiučila. Některá jména jsem ke své ostudě zaznamenala až zde. Určitě si Hrdinky pořídím i do vlastní knihovničky, protože si budu chtít knihou listovat a kochat se ilustracemi i textem, byť skromným a jednodušším, ale psaným skvělými českými spisovatelkami.

6 22.05.2021

Kniha mě zaujala, když o ní mluvila ve svém videu Margit Slimáková v souvislosti se zdravým stravováním. Při nejbližší příležitosti jsem se do ní pustila a musím uznat, že Margita se zase trefila do černého. Atomové návyky napsal člověk dle mého výjimečný, který má světu zcela jistě co sdělit. Věřím tomu, že mu kniha dala opravdu hodně práce. Je srozumitelná, má hlavu a patu, a dokáže člověka opravdu vybudit k činu. Jen mám trošku pocit, že některé aktivity budou v našem českém prostředí obtížněji aplikovatelné. Nechci příliš prozrazovat, o co jde. Podtitul knihy vám řekne docela dost sám o sobě. Doporučuju si při čtení dělat poznámky, které pak můžete implementovat na svůj životní styl.

7 18.05.2021

Byl to takový nečekaný Ježíšek, aneb můj milovaný muž uviděl jméno Martina na obálce za výhodnou cenu, tak to přihodil do košíku. :-D

A já mu musím poděkovat, protože komiks je opravdu skvělý, a to ze dvou důvodů - je stručnější než kniha, delší a přesnější než seriál, takže pro mě tedy výborný kompromis, vlastně pro všechny, kteří se chtějí seznámit s papírovou podobou Písně ledu a ohně, ale nemají čas si číst ty tisícistránkové bichle, anebo je nedejbože číst ještě jednou. :-) Silně uvažuju o tom, že si celou tuto komiksovou sérii zkompletuju. Stojí to totiž za to!

7 12.05.2021

Neznám moc lidí, kteří by jméno Aleny Mornštajnové alespoň nezaslechli a neměli o ní byť jen malé povědomí. Její renomé totiž každou další napsanou knihou strmě stoupá.  Předchozí díla, snad vyjma Hany,  se dle mého vyvíjela podle dosti podobné šablony. Taková kratší několikagenerační kronika napříč 20. stoletím. Listopád se této šabloně poměrně vymyká. Žanr alternativní historie je v Česku dost oblíbený, ale značně neobvyklý právě u Mornštajnové, která vyjela ze svých zajetých kolejí. Mnoha lidem to není evidentně přiliš po chuti, já jsem ráda, že se autorka nebála a vyzkoušela něco nového. Musím ale varovat před bezútěšností a až depresivním podtónem, který se vinul celou knihou. Nečetla se mi lehce a místy mi z ní běhal mráz po zádech. A co se mi moc nezamlouvalo, bylo velmi rychlé ukončení knihy. Zde mohla Mornštajnová trochu přibrzdit a věnovat konci o něco více stran.

14 07.05.2021

Konečně, konečně se mi po roce a půl, co jsem ji naší knihovně doporučila koupit, dostala do rukou. Navrátilka - silná, naturální kniha vyprávějící příběh bezejmenné dívky, která žila ve lži a čelí syrové pravdě. Jak se s tím může třináctiletá holka vyrovnat? Ta odpověď tam díkybohu je, ale děj zůstává částečně otevřený. Zajímavé bylo líčení vzájemných vztahů Navrátilky a ostatních členů rodiny. Ta škála emocí byla rozsáhlá, až extrémní. Mojí nejmilejší postavou se ovšem nestala Navrátilka, nýbrž její sestra Adriana - malá dospělá s vlastními problémy a velkým srdcem.

Velmi přemýšlím o tom, že si knihu pořídím domů, protože se k ní budu chtít vrátit.

9 01.05.2021

Leon, osmiletý chlapec, který má na svůj věk příliš mnoho odpovědnosti, jednoho dne přijde o to nejcennější - mámu, malého bratra a nakonec i pěstounku, která mu ze sebe vydala veškerou náklonnost a oddanost, jakou může žena cizímu dítěti dát. Najde si proto jiný svět, kterému nejspíš tak docela nerozumí. Ve společnosti holohlavého černocha Vlasáče a nerudného Ira Devlina začne pracovat na své zahrádce a zároveň osnuje plán na to, aby bylo všechno jako dřív. A poté se jaksi nedopatřením ocitne v nenavistné vřavě mezi policisty a černochy. Jak to asi může dopadnout pro malého chlapce, který je smíšeného původu?

Přiznám se, že jsem od knihy čekala něco krapítek jiného. Ale ačkoliv to byl příběh smutný, jeho hrdinové mi byli milí. Moc hezky se mi o nich četlo a Leonovi jsem držela pěsti, aby to s ním dobře dopadlo.

7 26.04.2021

Myslela jsem, že Hygge a podobným trendům současné doby nepodlehnu, ovšem Sisu není zase tak nová záležitost. Má svou historii a nepotřebuhete k němu nic než jen sami sebe. Pravda, místy se autorka opakuje, ale opakování je matkou moudrosti. :-) Navíc se mi moc zamlouvají grafika a ilustrace v knize. Je to příjemné zpestření krátkých textů. Knížka vám zabere pár hodin a odnesete si z ní příjemný pocit, že můžete v životě něco dokázat. Finsko se mi vrylo pod kůži už před lety, kdy jsem měla možnost jej navštívit, takže jsem moc ráda, že jsem dostala příležitost se dozvědět něco dalšího o finské nátuře a lépe ji pochopit. Finsko, těš se na mou příští návštěvu!

6 14.04.2021

Když chci zjistit, zda je autor spisovatel a vypravěč, který mi za stojí za to číst, sáhnu, pokud možno po jeho povídce. Na té se dle mého ukáže, jestli umí vytvořit příběh na pár stranách, nebo je to okecávač, co se neumí vymáčknout. U Hájíčka jsem v pár povídkách měla problém, co chtěl vlastně vyjádřit a jaký pocit zanechat ve čtenáři. Ovšem nemůžu nepřiznat, že čtivé byly téměř všechny. Ráda čtu o životech obyčejných lidí, jejich myšlenkách, trápeních, ale i radostech. Zde jsou to navíc obyvatelé vesnice v jižních Čechách, ke kterým se vážou moje moc pěkné vzpomínky. Sbírka se mi vlastně tedy dost líbila, byť u některých povídek už si moc nevzpomenu, o čem vlastně byly. Ale určitě se porozhlédnu po nějakém Hájíčkově románu, jeho styl psaní je můj šálek kávy.

Povídky, co se mi líbily: Pinky a já, Baladička, Příběh milovnice koňakových špiček, Anděl na půdě, Baywatch, Vesnickej román

10 13.04.2021

Mýtus o Libuši, Kazi, Tetě a Přemyslu Oráči získal naprosto nový rozměr. Bylo neuvěřitelné to číst, obvzlášť ta snovačská magie byla natolik originální, hravá a zábavná, že jsem si začala sama vytvářet slovní řetězce. Potěšilo mě, jakou úlohu sehrálo Brno. Až příště půjdu po Svoboďáku, budu si dávat pozor na draky. Ze tří sester mě nejvíce zaujala Kazi, zdála se mi nejvíc propracovaná a dost jsem se bavila jejím rozhovoren s Oltecem, který byl prošpikovaný hantecem. Autorka se ale do této novely snažila vecpat tolik svých nápadů, že příběh ke konci trochu neukočírovala. A místy jsem se kapku ztrácela v ději kvůli časovým skokům. Ale jsem ráda, že jsem se k přečtení konečně dostala a určitě se k novele jednou vrátím a budu si vychutnávat každé slovo.

5 01.04.2021

Úplně si vzpomínám na to megalomanské promo v časopisu Pevnost - jesenický Mauglí, řezník z Bruntálu napsal hned napoprve své opus magnum - tj. Bratrstvo krve. A následoval vážně nevážně míněný rozhovor, z kterého jsem si málem cvrkla.

No, ale rozhodla jsem se přečíst něco, co mě vždycky zajímalo víc, a to je postapo. A že tahle byla hodně dobrá. Postavy, skoro všichni velcí drsňáci, které ukovala celosvětová jaderná katastrofa - milovník doutníků plukovník Michálek, milovnice nožů a vrtulníků Alice, její ex-milovník a manžel Ryan, bratr bez servítek Michal, mlčenlivý Sam zase miluje hraní na piano a holobrádek Crash miluje pana plukovníka - ti všichni mi přirostli k srdci a ke konci už jsem o ně měla strach, aby nedostali jednu z milosti.

Příběh je celkem jednoduchý - dopravit sebe a významnou zásilku z bodu A do bodu B a mezitím se hrdinové zastaví na bodech C, D, E a tak dále. Je to zcela účelný záměr sloužící k představení postapo České republiky, a že je to opravdu povedené tak, že jsem snad ráda, že žiju teď a tady, byť s několika výhradami.

Co je u Kotlety fajn, že si na nic nehraje, je stručně výstižný a jeho dialogy jsou vypilované, abyste se prostě bavili. Co mě akorát zamrzelo, že nevytřískal víc z potenciálu Hany. Jinak nemám, co bych vytkla. Super odpočinek. ****1/2

14 27.03.2021

A je to tady - moje první čistokrevná feministická kniha. Prostřednictvím patnácti doporučení Chimamanda (moc pěkné jméno) radí kamarádce, jak má svou malou dcerku vychovávat v duchu feminismu. Moje oblíbené doporučení je samozřejmě to o čtení, ale celkově se mi líbí, že text není nikterak agresivní a ve své podstatě mi připadá, že víc než o genderové rovnocennosti je o genderové neutralitě. Žena je dokonalá lidská bytost stejně jako muž, oba mají své silné i slabé stránky, povinnosti i práva a jde o to, aby to obě pohlaví respektovala. Moc bych si přála, aby si tuto knihu přečetli všichni, kteří si feminismus mylně interpretují. Možná budou překvapeni.

9 18.03.2021

Kniha tak notoricky známá, a přesto jsem ji přečetla až teď. Vzpomínám si, že mi mohlo být tak deset, když jsem viděla animovaný film. Matně si pamatuju, jak můj mozek nedokázal zpracovat, že ta animovaná "pohádka" je tak neskutečně hnusná a na ta prasata nezapomenu nikdy.

Podobný pocit mám po dočtení knihy. Takhle nějak se museli lidé cítit, když tady bylo rudo. Myslím, že autor velice správně vybral do role hlavních pohlavárů prasata, úplně mi to sedí. A ano, i ostatní zvířecí chrakteristiky se povedly. Bludné ovce, hloupé husy, krávy a slepice, naivní, ale poctiví koně a jeden nihilistický osel. Je mi opravdu úzko z toho, jakým temným prorokem Orwel byl. A že se obdobná situace v jistém smyslu děje i teď.

30 17.03.2021

Tak co víc se dá ještě napsat k páté Aristokratce? Za mě plus dostala změna prostředí, podívali jsme se do světa, jaj! Vrátili se staří známí z Kostky, mnoho prostoru si tentokrát ukrojila kromě Marie také Vivien a paní Tichá, která je mou favoritkou už od prvního dílu. No a v neposlední řadě ubylo sprostých slov. Humor je konzistentní a stále "na jedno brdo", ale zatím pořád funguje, ačkoliv zabijačku podle mě nic nepřekoná. Tak se i docela těším na pokračování. Konec byl zatím ze všech dílů zvládnutý nejlépe.

13 15.03.2021

Ani nedokážu vyjádřit, jak moc jsem byla z této série nadšená, když jsem ji začala číst. Rozhodně jedno z největších překvapení roku 2020 a jedno z nejpříjemnějších počtení.

Třetí díl byl, pravda, trochu slabší, ale přičítám to částečně čtenářskému přesycení, protože jsem všechny tři díly slupla hnedle za sebou. Ale už se konečně dostávám k poslednímu dílu. Ten hned na začátku rozsekl mnohé dohady a teorie, které se mi honily hlavou, takže jsem byla ráda, že jsem nemusela dlouho čekat na vysvětlení určité události. Ale ouha! Vlastně to bylo zase úplně jinak! Jak jsem byla ráda, že Tim má spojení s reálným světem, tady mi linka přišla tááák uspěchaná a nereálná, že jsem se moc ráda obracela na Amru aka Temného panovníka ve hře. Zde mi přišlo, že RPG prvky nahradily ty z oblasti RTS vzhledem k tomu, s čím se musel malý goblin po zbytek hry potýkat. Konec byl tak trochu spíchnutý horkou jehlou. Očekávala jsem vzhledem k přípravám mnohem epičtější bitvu, a to jak ve Světě bez hranic, tak i v reálu. Ale nic to nemění na tom, že jsem s Amrou, Valeriannou, Shreksonem, Kirra' elitou, Taishou a mnohými dalšími strávila moc hezké chvíle.

Uvedené hodnocení je tedy spíš za celou sérii, která jako celek funguje výborně. Závěrečný díl si zaslouží hvězdy ****.

6 14.03.2021

Filmový Rozum a cit je mou velkou láskou už mnoho let. Hrají v něm mí oblíbení herci, prostředí anglického venkova je pastvou pro oči a je, jak jsem zjistila, přesnou kopií knihy. Byla to pěkná ostuda si ji tak dlouho nepřečíst. A já se do ní ponořila a vnímala ten rozdíl více než dvou set let, obvzláště pak ve společenském chování, jak důležitou roli hrály i nejjemnější nuance, každé slovíčko, pokrytecké a neupřímné řečičky... No zkrátka bylo to složité. :-) Není pochyb o tom, že na první pohled vyrovnaná Elinor je představitelkou rozumu, kdežto její mladší sestra Marianna, plná vášně, je ovládána citem. Ale jak to s nimi nakonec dopadne? Kniha je plná kontrastů, takže to může leckdo uhodnout, ale je lepší číst až do konce, který vám trochu víc než film ukáže, jak to bylo dál.

11 11.03.2021

Mám zálibu v četbě knih, které jsou o chytrých, silných, zajímavých a nekonvenčních ženách, co jdou proti proudu. Kate Hodges nabídne čtenářkám (nebo možná i čtenářům :-)) zajímavou skvadru mytologických žen z celého světa. Jsou to hrdinky, antihrdinky i absolutní záporačky, ovšem i posledně jmenované jsou pro rovnováhu světa důležité. Je jich padesát, každé jsou věnovány zhruba tři strany. Dozvíte se o jejich původu, osobní příběh, jejich existence je zasazena do literárního či histotického kontextu. A v neposlední řadě autorka vyzdvihuje, jak ovlivňují nás, společnost 21. století a jsou nám tak velkou inspirací. Autorka byla ve výběru opravdu vytříbená, spoustu jmen jsem vůbec neznala a jsem ráda, že jsem si rozšířila obzory. Nakonec, po úplném dočtení, musím uznat, že kniha je, mimo jiné, nenásilně feministická, ty do očí bijící prvky tam prostě jsou. Takže jestli je tohle někomu proti srsti, ať to radši nečte. :-)

Moje oblíbenkyně: Perchta (vůdkyně Divoké honby aka Divokého honu, spojka se Zaklínačem, aspoň myslím :-)), Artemis (děvčica podle mého gusta, co to uměla s lukem), Freya (krásná, moudrá, chytrá, úžasná), Pontianak a Baobhan Sith (mstitelky na mužích, jenž myslí přirozením), Loviatar (je to mrcha, ale i ty jsou potřeba, a je z Finska), Moiry (řecké klasické trio), Erzulie Dantor a Erzulie Freda (dvojice v opozici, jež zrcadlí možnosti, jak se v určitých situacích zachovat), Ame-no-Uzume (japonská pařanka, kterou by chtěla za kámošku každá holka, co občas potřebuje vystrčit hlavu z písku), Maat (egyptská skromnost a dokonalost), Maman Brigite (velká držka s ještě větším srdcem)

A ještě k ilustracím. Ty se mi moooc zamlouvaly, protože zobrazují to, co má každá ženská mít. Masíčko, trošku tůčku, boky, prsa i lýtka. A ačkoliv každá nemůže být Krasomila, vždy se na ní najde něco přitažlivého.

7 03.03.2021

Po nějaké době jsem opět měla pěkné pytle pod očima z nevyspání. Od této knihy jsem se prostě nemohla odtrhnout a jít spát, aniž bych o ní nepřemýšlela. Jako vždy, ač stručně, tak brilantně napsané příběhy a uvěřitelné postavy - vynikající vizitka Petry Soukupové.

Povídka Zmizel mi způsobila dost vrásek a jeden nepěkný sen. Tohle nechce zažít žádný rodič. Víc k tomu nemůžu napsat, připravte se na nervydrásající drama.

Povídka Na krátko řešila problematiku mezigeneračních, sourozeneckých a rodičovských vztahů. Úplně živě si dokážu představit hlavního dětského hrdinu a souzněla jsem s ním asi nejvíc ze všech postav.

Poslední povídka, Věneček, mě možná zaujala nejméně kvůli nejvíce otevřenemu konci, i když otevřené konce k autorce patří, ale také absenci nějaké sympatičtější postavy. Příběh byl ale zajímavý velmi, jednotlivé mikropříběhy postav byly dobře vystavěny, takže jsem se nenudila ani chvíli.

16 25.02.2021

Hanišová patří mezi českou spisovatelskou špičku, o čemž mě přesvědčila hned první Anežkou. A ačkoliv je pro mě Houbařka jejím nejkomplexnějším dílem, Rekonstrukce mi nyní způsobila krušné chvíle. Zpočátku jsem měla dojem, že autorka neví, jak se s Eliškou a jejím osudem popasovat. Líčení obyčejných každodenních starostí, kamarádčiny problémy, potenciální přítel David, a teta, která byla dvojčetem její matky. Co z toho bude? Četlo se to velmi dobře, to ano, jen to nemělo takový náboj jako knihy předchozí. To jsem ale netušila, jakou bombu hodí autorka do éteru v posledních zhruba sta stranách. Doslova mě přikovala ke svému textu a já se pomalu nemohla ani pohnout, byla jsem chvílemi úplně paralyzovaná a cítila úzkost a nevolnost. Na mě, jakožto na mámu, to zapůsobilo jako flaška absinthu.

20 21.02.2021

Zajímavá kniha o vztahu dvou lidí, jež spojí nehynoucí láska k člověku, který odešel; o sourozeneckých poutech, co se rozpadla jako domeček z karet, anebo ne? Reflektují se zde různé druhy lásky, a to je taky ten nejsilnější pocit, co ve mně po přečtení zůstal. Nějaké téma LGBT a AIDS visí ve vzduchu, ale tento příběh by se mohl stát komukoliv a fungoval by i v jiném schématu. Proč tedy jen 4*, respektive ***1/2? Může za to moje nedostatečná sympatie k hlavní postavě. Nedokázala jsem se s tou slečnou moc sžít, daleko zajímavější mi přišli lidé kolem ní. Greta, Toby, Danni, ti všichni ve mně vzbudili nějaké emoce. June bohužel ne.

9 18.02.2021

Ve chvíli, kdy je venku tma jako v ranci a ledový vítr si ve vírech pohrává s vločkami sněhu, neměla jsem lepší nápad než se začíst do této útlounké knížečky a zamilovat se do ní. Příběh je typicky Gaimanovský, Odd si drobnými smyčkami razí cestu k cíli, aby prostě a jednoduše rozetnul problém jako Gordický uzel. Opětovná inspirace skandinávskou mytologií mě už nepřekvapuje, ale zde si s ní Gaiman mile a kouzelně pohrál. Ačkoliv se v názvu skýtá slovo mraziví, já jsem se tetelila (pod teplou peřinou) blahem. Moc krásné to bylo i díky bohatým ilustracím. Odd byl sympatický klučina už od první strany a dostal, co si zasloužil.

12 10.02.2021