elenai
komentáře u knih
Ubulená hromádka štěstí
Sarah Andersen
Opět velmi ňuňu záležitost, protože se zde objevují kočičky. Ale nejen to je přidanou hodnotou druhého dílu. Autorka se zde čtenáři o něco víc otevře, a píše o sobě v první osobě, což mi přišlo zajímavé. Jako já vím, že všechno je to o ní, ale tohle vyjádření mi přišlo jako takové vystoupení z komfortní zóny. 87%
Dospělost je mýtus
Sarah Andersen
Pro všechny introverty taková biblička. Stripy tohoto formátu miluju. Leckdy nám řeknou více než stránka plná slov. V některých věcech jsem se poznala, někde jsem trošku dál. :) Bylo to velmi milé a rozhodně se ke knize vrátím. Vždyť přečtení je otázkou pár desítek minut. 85%
Hedvábník
Robert Galbraith (p)
Druhý díl se mi v mnohém zamlouval ještě víc než ten první. Za prvé, prostředí nakladatelství a literárních kruhů mě jakožto knihomolku velmi přitahovalo. Za druhé, vražda byla pro mě vskutku brutální. Fuj, když jsem si to představila... Nicméně, corpus delicti byl velmi zajímavě skryt, to by mě v životě nenapadlo. Všechny indicie nakonec vraha usvědčily, byť jedna z nich mi přišla trošičku prvoplánová. Za třetí, Cormoran a Robin, co k tomu napsat, abych se neopičila po uživatelích přede mnou? Nevím, zda tady padlo, že je roztomilý? Ano, přistihla jsem se, že se ksichtím jak měsíček na hnůj, když dojde k něčemu, co považuju za velmi cute. A vy, co jste to ještě nečetli, nehledejte v tom žádné prasečinky. :) Ve finále pro mě kniha byla v mnohém napínavější, už jsem si zvykla na autorčin styl, takže za mě krásných... 90%
Volání Kukačky
Robert Galbraith (p)
No tedy, už je to deset let od vydání prvního dílu. Dlouho jsem tuto sérii odkládala, protože jsem věděla, kdo ji píše, a bylo mi tak smutno po Harrym Potterovi, až jsem nedokázala sama sebe přesvědčit, že by autorka mohla napsat něco jiného tak dobře a čtivě, jako byl právě Harry. Ke čtení mě přesvědčila až moje dcera, která takové skrupule neměla. Ó, jak já jsem se ve svému úsudku mýlila! Bylo to úplně jiné, jiný žánr, s jinou dynamikou, jinak postavenými postavami, ale přesto tam Rowlingovou cítím. A navíc se snad všechny knihy odehrávají v mém milovaném Londýně (doufám v to). I proto mě kniha tak velmi přitahovala. Tím popisem míst, která jsem navštívila nebo je v budoucnu navštívím (děkuji za tipy), byla čtivější a zábavnější. Stejně tak mě bavil Cormoran a Robin a jejich vzájemná symbióza. Mezi těmi dvěma to jiskří, ačkoliv teď nemám na mysli nic sexuálního. Jinak vrah byl mezi mými top třemi podezřelými, takže jsem celkem spokojená, že nemám v hlavě úplně duto. :) Co tak zjišťuju, je první díl pravděpodobně tím nejslabším, ale i tak si za mě zaslouží docela vysoké hodnocení, a mám se tedy na co těšit. 75%
Aga
František Kotleta (p)
ANO! ANO! ANOOO! Aga potvrdila, že je ta nej z posádky Kraksny, pardon, Vzdorující. František Moravec a ona hrají v tomto díle jasný prim a chemie mezi nimi je, hm, velmi interesantní. Kniha je napěchovaná akcí (úžasné boje v Ocelové aréně), nečekanými zvraty mezi postavami, podíváme se na víc než jednu novou planetu. Za mě osobně je ale tou nejzábavnější částí vývoj vztahu mezi Agou a Frantou. Stalo se opravdu tolik věcí, které jsem opravdu nečekala. Jediné, co za mě bylo trochu uspěchané, byla poslední kapitola. Ale to je opravdu maličkost. 95%
Prázdninový příběh pejska a kočičky
Vlasta Hurtíková
Moc krásná knížka, z níž lze cítit, že paní autorka toto slavné dětské dílo miluje stejně jako my, čtenáři. Nápady byly docela originální, moc se mi líbilo lovení bobříků. Jen jedna hnidopišská poznámka - pejsek s kočičkou umí počítat a psát, ale číst ne? Zajímavé. :) Ale rozhodně se k pejskovi a kočičce s dcerkou zase vrátíme. 85%
Zázrak
Emma Donoghue
O knize jsem se dozvěděla od jedné Booktuberky, takže jsem ji měla už pár let v hledáčku. Po přečtení ale musím přiznat, že to povídání o knize bylo zajímavější než-li kniha samotná. První polovina se neskutečně, ale opravdu neskutečně vlekla. Ve stylu přijdu-zapíšu-odejdu se jede docela dlouho a v podstatě se děj nikam moc neposunuje. Ano, ponejvíc je budován vztah mezi ošetřovatelkou Lib (která mi tedy k srdci příliš nepřirostla) a malou Annou/Zázrakem a představují se nám také otřesní obyvatelé nějaké zapadlé irské vísky (nic proti Irsku, je to nádherná země, ale úplně mi před očima naskakují zfanatizované ušmudlané postavy s různými stupni fanatismu v očích, které by ale fungovaly kdekoliv jinde na světě). Druhá polovina knihy už je jiné kafe, najednou se toho začne dít příliš mnoho a prostoru je tak málo. Na povrch začínají probublávat strašlivá tajemství a malá Anna si dál urputně trvá na svém, život ohrožujícím, půstu. Má tohle vůbec řešení, když její blízcí jen sedí s rukama v klíně a nechávají Annu jejímu hroznému osudu? Konec byl vše jen ne nudný. Škoda těch prvních stopadesáti stran na začátku. 60%
Šikmý kostel 3
Karin Lednická
Na třetí a závěrečný díl jsem se velmi těšila. Období po roce 1945, nástup komunismu k moci a vše s tím spojené mě zajímá čím dál víc. A u této paní autorky jsem věděla, že mě čeká zevrubný, podrobný a přitom velmi čtivý popis této doby v Karviné, a to pod zemí i nad zemí. Jelikož se jedná o kroniku, opět se vracíme k rodině Pospíšilových - Barce, Ludwikovi a jejich dětem, přičemž hlavní prim hrají Ženka s Wojtkem, Halka má svou kapitolu pouze na začátku knihy, ostatním dvou dětem - Leonovi a Olze - jsou věnovány pouhé stránky, případně jen pár vět. Na Žence a Wojtkovi můžeme pozorovat vývoj jejich vztahu ke komunismu - zatímco Žence jsou zpočátku házeny klacky pod nohy, Wojtek se s chutí a ideály vrhá do práce pro stranu. O tom, že bude nejspíš všechno trochu jinak, nelze pochybovat. Velmi oceňuji umné napasování reálných osob do tohoto už tak dost složitého příběhu. Kniha tím u mě stoupla opět o další stupeň nahoru. Když jsem ji totiž poprvé spatřila, říkala jsem si, že je to už pěkný špalek a o čem se tam proboha píše. Ale všechno mělo svůj smysl, všechno do sebe krásně zapadlo. Opět se objevuje retrospektivní vyprávění, ale ačkoliv jsem vůči tomu měla v druhém dílu výtky, tady to bylo naprosto v pořádku. Příběh stále putoval kupředu. Při dočítání na mě padla jakási chmurná deka. Nejsem člověk, který by se nutně upínal na nějaké místo nebo město, ale v tomto případě jsem fyzicky cítila ten neskutečný smutek nad zkázou jednoho města, města hornického, z něhož zbyl jen ten šikmý kostel. 100%
Lovec čertů
Juraj Červenák
Konečně, konečně jsem se dočkala i sólo hry Bohdana Jaroše. A tak nějak tuším, že milý seržant nebude pouze mým oblíbencem. Kniha byla jedna velká jízda a autor nešetřil smrtí. Detektivní zápletka byla trošku méně výrazná, ale o to víc mě bavily ostatní pasáže. Interakce Jaroše a ostatních postav především. Bylo to jako sledovat dítě, které se snaží socializovat. A hodně mě bavila historická geografie. Měla bych si udělat nějakou tour de Slovensko. 90%
Kronika zapomenutého kněze aneb hříchy na templářské tvrzi v Čejkovicích
Naďa Horáková
Musím se přiznat, že jsem čekala historickou detektivku, nejspíš ve stylu Juraje Červenáka, jehož série o Steinu a Barbaričovi patří k mým nejoblíbenějším. Tady mi přišlo, že byla zápletka trošku uměle naroubovaná. Jako ano, všechno do sebe nakonec hezky zapadlo, ale s čím jsem měla problém ještě víc, bylo množství námětů, které se objevily - templáři, johanité, Jindřich z Lipé a Eliška Rejčka, různé smrti a lásky, tajemný a bláznivý rytíř, první česká kronika. Zkrátka toho bylo dost na tak malý rozsah knihy. A já zjišťuju, že jen haním. Pravdou je, že jsem se při čtení bavila, navíc Čejkovice mám od svého bydliště, co by kamenem dohodil, tudíž jsem si tuto literární příležitost nemohla nechat ujít. Vlastně jsem tedy byla ve výsledku i přes svoje brblání spokojená. 70%
Rudý vrabčák
František Kotleta (p)
Měla jsem u tohoto dílu velkou prodlevu, neplánovaně. Ale i tak jsem se v ději celkem rychle zorientovala. Hodně mě zaujala planeta, kde vládne hmyzí matriarchát, za mě super nápad. Objeví se nečekané známosti dámského pohlaví, ale co jsem velmi postrádala, bylo Ažino "Jsi jen hloupé maso" - jo, Aga v tomto dílu vůbec nefiguruje, stejně tak Amanda, což je trestuhodné, protože nedostala moc prostoru ani v předchozím dílu, a Lojza Vodička taky utřel. Má vůbec cenu se zmiňovat o ději? Nikoliv, ale určitě stojí za přečtení, o tom žádná. Už jen proto, že se v ději posuneme významně dál. 80%
Sagittarius
Václav Křivanec
No, tak nevím, jestli ještě někdy bezelstně zamířím objevovat krásy Šumavy. Bylo to velmi drsné, místy temné a brutální. Začátek byl trošku slabší v rozjezdu, ale potom příběh gradoval a prostě mě to nutilo zvědavě otáčet stránku za stránkou a zjistit, jak to dopadne. Co se postav týče, nejvíce samozřejmě vyčníval kapitán Martin Horn a docela dobře mu sekundovala pohledná blondýna Barbora Bachová. Jejich slovní přestřelky vytvářely takové oddechové mezipauzy ve všem tom napětí. Myslím, že autor by klidně mohl začít nějakou sérii s těmito dvěma, vůbec bych se nezlobila. 85%
Bivoj válečník
Juraj Červenák
Tak, druhý díl je za mnou. Plynule navazuje na ten první a musím přiznat, že byl o jednu kančí štětinu lepší. Postavy není třeba představovat, pouze přibylo pár nových - mezi nimi vyčnívá Vladyka Ctirad. Přiznávám se, že jsem měla trochu problém - pořád se mi do něj a do Šárky motali Ringo Čech a Laurinová, takže to byla trochu komédie namísto tragédie. Tím druhým byl samozřejmě Přemysl. Za mě velmi dobře zvládnutá postava, až jsem si chvilku říkala, proč je to série o Bivojovi, hehe. Jeho nástup do stostránkové bitvy byl epický. A ano, i tento díl je nabušemý bitvami a zvraty, ale určitě mi to nevadilo, naopak, bylo to velmi dynamické a čtivé. Konec měl za mě celkem zajímavý pidi crossover. Všechno skončilo tak, jak v příbězích o legendách končit má. 88%
Bivoj běsobijce
Juraj Červenák
Jakožto milovnice pověstí jsem si Bivoje pořídila už před lety a až teď jsem se k němu dostala (jsem ostuda). Je to další alternativa příběhu o slavném kancobijci a jeho lásce k nejstarší Krokově dceři Kazi.
Jako vždy mě zaujaly popisy postav, a že je jich tu požehnaně! Kromě samotného Bivoje jsou zajímavě představené Krokovy dcery, rusalky zde dostávají úplně nový rozměr - jsou to takové vodní Amazonky v čele s Vlastou, velekněz Velibor s přicmrndávačem Wulfhartem, ale i záporáci stojí za to, tedy vlastně, záporačka - Ašiga je mrcha každým coulem. Ale upřímně? Kdo by se jí na jednu stranu divil. Při čtení se mi totiž honilo hlavou pořád to samé dokola - dějiny píšou vítězové. Strana poražených je vždy ta odporná a opovrženíhodná, která si zaslouží rozcupovat a hodit do stoky. Ruku na srdce, tady jsem to tak necítila. Proto jsem se úplně nedokázala rozhodnout, zda se stranou Čechů sympatizovat nebo ne. Hrozné dilema na jednu fantasy knihu.
Příběh sám o sobě se rozbíhá slibně. To prase mě bude strašit i ve snech. Potom následuje série průšvihů hlavních hrdinů, z nichž se samozřejmě hrdinsky vysekají a jedou dál, a tak to pokračuje až do konce knihy.
Jedná se o první polovinu příběhu, takže na konci vás čeká cliffhanger jak sfiňa. Bivoj běsobijce je akční nářez v milovaných českých kulisách, jehož děj pěkně odsýpá. Co víc si přát od skoro letní oddechovky? 80%
Staré pověsti české pro děti
Michal Vaněček
Úplně si nejsem jistá věkovou hranicí sedmi let, ale nemůžu nikomu nic vyčítat. Mojí cácorce je čerstvě šest a už jsem do ní tyto pověsti hustila. Mně osobně se líbily všechny příběhy, protože já tyto příběhy spjaté s naší českou zemí miluju. Ji nejvíc zaujal kůň Šemík a Bivoj s prasetem. :-) 80%
Jak drahé je zdarma
Dan Ariely
Možná jsem právě objevila Ameriku, pro mě byla kniha každopádně velmi poučná a zajímavá. V některých kapitolách jsem se obracela do minulosti a vybavovala si zkušenosti ze svého vlastního života, a jak jsem na ně leckdy stejně iracionálně reagovala. No, jsem teď nachytřená a ke knize se určitě budu vracet. Je totiž kratší než Psychologie peněz, moc hezky se mi četla a autor má zdravou sebereflexi, umí si ze sebe dělat legraci a i sám přiznává, že i přes to všechno není neomylný. Což velmi kvituju. 90%
Josefíně všichni lžou
Kateřina Pantovič
Velmi mě rozčiloval pocit nedokončenosti po přečtení této knížečky. Jako by autorka někde třetinu románu poztrácela. Četlo se mi to pěkně, o tom žádná. Autorka má výborné schopnosti vykreslit pocity postav v několika větách. Ale tak nějak jsem měla pocit, že se trošku plácá od ničeho k ničemu. Oproti předchozí Anně také postrádá jakoukoliv kapku originality, protože Anna v tomto byla naprosto neotřelá a úplně mi učarovala. Takže kdo jste četli tuto a ne předchozí knihu, určitě to napravte. 65%
Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
Violette Dušičková, jak pochmurně poetické. Ostatně, jméno Violetta je svým významem překládáno jako tmavomodrý květ, a tím se dostávám k tomu, že název knihy krásně koresponduje s celým příběhem. Violette, sirotek, matka, správkyně závory a nakonec správkyně hřbitova. Květina, která během svého života svou vodu, životní energii, ztratí a vymění několikrát. Kniha je plná různých forem lásky, moudrosti, vhledu, ale zároveň určité rezignace, která je v některých momentech, kdy Violette odmítá svůj kousek štěstí, bolestná. Příběh je velmi spletitý, rozhodně spletitější než-li román Tři, ale nakonec je uspokojivě uzavřen. Závěrem bych ráda vyzdvihla popis prostředí hřbitova, protože to místo mě díky tomu až magneticky přitahovalo. 95%
Šprti & frajeři
Kristýna Sněgoňová
Třetí díl je za mnou a musím uznat, že kvalita stoupá. Při čtení jsem si nemohla nevzpomenout na Vetřelce a Psirény. Ten děj to ve mně určitými momenty evokoval, ačkoliv mám pocit, že Moravec s Vojcechovskym spíš připomínají posádku Červeného trpaslíka než-li drsné mariňáky z Vetřelců. A taky podotýkám, že mi citované hlášky nevadily. Příběh byl vlastně takový komorní, odehrávající se během několika hodin, ale že byl opravdu napěchovaný zvraty a relativně rovnoměrně i akcí. Tleskám a vrhám se na pokračování. 90%
Tsunami
Karin Krajčo Babinská
Letos mám samé premiéry s českými autorkami (a to je čtu hodně), tentokrát s autorkou Tsunami. Neupírám knize velkou čtivost, to v žádném případě, celkem pěkně se pracovalo s dynamikou děje a autorka nám hezky dávkovala ty důležité informace. Taky se mi moc zamlouvalo prostředí thajského hotelového letoviska. Nicméně, při čtení jsem měla pocit, že jsem se vrátila tak o dvacet a více let zpátky, kdy jsem hltala dívčí románky. Ta klasická klišé jak v popisu postav, tak v jejich jednání, už jsem četla tolikrát, že to ani nespočítám. Postavy mi byly vesměs protivné anebo mi byly jedno. Taky mě příliš neoslovilo zakomponování ruské virtuosky Iriny, ne proto, že je Ruska, ale proto, že kdyby v knize nevystupovala, vlastně by to děj nijak neovlivnilo, a tudíž byla naprosto zbytečnou postavou. Samotný název knihy a datum v jedné z kapitol z děje leccos prozradí, ale i tak to se mnou vnitřně dost pohnulo, a vybavila jsem si momenty z katastrofy, jak ji prezentovali ve zprávách. Celkově jsou za mě Tsunami velmi solidní odpočinkové dílo. 80%