eliska2106 komentáře u knih
Milý exkurz mezi představitele české krajinomalby skrze několik krátkých chronologicky seřazených medailonů.
Kniha je plná důvěrně známých dialogů. Oproti filmu má pro mě mnohem větší emoční rozměr, neboť máme šanci nahlédnout do Honzových i Doubravčiných myšlenkových pochodů ;-)
Líbí se mi, že mě děj překvapoval a jednotlivé postavy se vyvíjely a charakterově rostly. Není nad to být sama sebou a mít někoho, kdo vás
má rád přesně takovou.
Když máš něco rád, tak se snaž, snaž se víc a ještě trochu přidej ;-)
Tahle knížka si mě získala nápaditým konceptem i příjemnou atmosférou. Hrozně ráda bych četla dál, kdyby bylo co ;-)
Ráda čtu úvahy farářů i rozhovory s nimi. Marek Orko Vácha, Zbigniev Czendlik, Václav Vacek i Robert Fulghum jsou mými častými společníky, když o něčem přemýšlím. Josef Suchár mi je však svými názory asi zatím nejbližší a o to víc mě těší, že nás bude oddávat.
A pokud nezemřeli, čelí svým strachům dodnes ❤
"Nechť nás tyto nebojácné průkopnice svými příběhy inspirují. Nechť našim dcerám vštípí, že krása kvete ve všech tvarech a barvách, v každém věku. Že tím největším úspěchem je prožít život plný zvídavosti, nadšení a šlechetnosti. A ať žádná z nás ani na jeden den nezapomene, že máme právo být šťastné a směle se můžeme pustit do objevování." ;-)
Štreitovy fotografie mě zaujaly již dříve. Texty od několika autorů o jeho životě však ještě umocnily jejich působnost. Mile mě překvapila zejména skutečnost, jak se Jindřichu Štreitovi podařilo na hradě Sovinec vybudovat výstavní platformu pro řadu režimem nepříliš oblíbených umělců.
Jednoduché návody, nápadité kombinace a důraz na české suroviny ❤
Milé vyprávění, nečekané názory, skvělé biblické postřehy a tolerantní přístup ke světu
Tohle není knížka určená ke čtení na jeden zátah. Je potřeba o ní přemýšlet, a tak jsem ji dlouho nosila v kabelce, a když měla náladu, kousek si přečetla. Nejde ani o lovestory, jak se nevhodně píše na obalu. Je to pragmatická dohoda dvou lidí, kteří se mají rádi a chtějí, aby jejich vztah fungoval. Myslím, že jejich počínání je velmi statečné :-) stejně jako zveřejnění soukromého života, neboť: "není osobnější záležitosti než volba člověka, s kterým vstupujete do manželství; podle ní se lidé do značné míry dozvídají, kdo jste."
Pozoruhodné je, že mezi kanonizovanými knihami je Píseň písní jediná, v níž mluví žena více než muž.
V jistém smyslu je to její píseň:
můj milý je můj
já jeho jsem