eliska2126
komentáře u knih
Na půl cesty do hrobu
Jeaniene Frost
Na půl cesty do hrobu vypráví o poloviční upírce Cat Crawfieldové, která nesnáší všechny upíry tak, že každý večer vyráží do temné noci pár těchhle pijavic pozabíjet. Jednoho večera se pokusí zabít i Bonese, upíra, který svůj druh také loví.
Přiznám se, že já knihy s upíry moc nečtu, ale tohle! Tohle je prostě skvěle napsané a dobře vymyšlené.
Cat jako hlavní hrdinku jsem si opravdu oblíbila. Je svéhlavá, tvrdohlavá, ale opravdu odhodlaná dosáhnout svého. A Bones ji dokáže hezky zklidnit. Měla jsem na něj crush už tehdy a přiznávám, že to se nezměnilo . Líbilo se mi, že je jak otevřená kniha, opravdu co si myslí, to také řekne. Chemie mezi Cat a Bonesem je opravdu silná a tvoří skvělý tým zabijáků.
Autorka má opravdu dar psát. Příběh mě pohltil od první stránky. Oceňuju i to, že kniha zabírá delší časový úsek (v řádu měsíců), takže vztah, který se mezi nimi vytvořil, byl opravdu věrohodný. Není to takové to zamilování během týdne.
Tahle série opravdu stojí za to a doufám, že ji všichni dáte šanci!
Čekanka
Julia Quinn
Do celé série Bridgerton jsem se zamilovala vlastně seriálem. A přiznám se, že ač pár Penelope s Colinem nepatří mezi mé top, tak jsem byla na jejich příběh zvědavá.
Tím, že jsem viděla seriál, tak jsem bohužel už dopředu věděla, kdo je Lady Whistledown, což bylo prozrazeno už v první sérii. Bylo ale docela zajímavé sledovat, jak se to odhalení stane v knize.
Hlavní dvojice je sympatická, o to nic. Konečně je tu hrdinka, která není nejkrásnější, nejhubenější a je už na tu dobu poměrně stará. Colin... No je to Bridgerton. Bavilo mě sledovat, jak sám vlastně neví, co se životem. Konečně byla narušena taková ta dokonalá skořápka Bridgertonových, kdy každý přesně věděl co a jak.
Kromě ústřední dvojice se zde setkáváme i s ostatními členy anglické smetánky a hlavně s ostatními Bridgertonovi, což je rodina, která mi opravdu přirostla k srdci.
I tak ale musím hodnotit tento díl jako trochu slabší, ale jen o ždibec, než předešlé tři díly. Konec mi přišel takový uspěchaný. Najednou si Colin uvědomil své city k Pen a hned žádost o ruku, bum bum bum.
Přesto přese všechno se ale do dalších dílů pustím a jsem zvědavá na prequely, které jsem zatím nečetla ani jeden a samozřejmě na příběhy dalších dětí Bridgertonových.
Pláč zavržených předků
Angela Slatter
Námět zněl opravdu zajímavě. V knize poodkrýváme tajemnou historii rodu O'Malley skrze hlavní hrdinku Miren. Její rodina před mnoha lety prosperovala, byla velice bohatá a významná. A to díky dohodě s mořskými lidmi. Jenže nic není zadarmo. Každá matka rodu O'Malley musela obětovat jedno dítě za ochranu jejich lodí a jejich bohatství. Příběh je doplněn o neuvěřitelné příběhy z knihy rodu O'Malley. Jenže, co trochu pokulhávalo bylo provedení jinak skvělého námětu.
Styl vyprávění byl takový nemastný neslaný, plytký. Autorka používá hodně popisů a já bych spíš uvítala víc tajemství rodu a mořského světa než popisu, co měl kdo na sobě a jak detailně to v té a té uličce Čarovody vypadalo. K hlavní hrdince jsem si nemohla skrze toto zvláštní vyprávění vytvořit ani pevný vztah, protože opakující se detailní popisy mě vytrhávaly z děje. Miren jsem v určitých situacích taky moc nepochopila. Prostě někoho potká a hned se s ním vyspí? Vážně? Bylo to t jen řečeno, žádné explicitní popisy.
Ten konec tomu dodal korunu a já se doteď nemohu rozhodnout, jestli to konečně byla nějaká akce nebo to autorka už překombinovala.
Nechápejte mě špatně. Kniha je opravdu zajímavá tím, jak je zvláštní a určitě sedne někomu, kdo má rád popisy detailů. Za sebe tuto divnoknihu doporučuju spíš starším čtenářům.
Tři (s)prostá pravidla
Nikki Sloane
Evelyn udělá v práci docela zásadní chybu a potřebuje sehnat peníze na její nápravu. Rozhodně na jednu noc prodat své tělo. Ale když ji její kupec sundá z očí pásku, začne chtít víc, ovšem za určitých pravidel.
Já jsem vlastně od této knihy neočekávala moc. To od těchto knih neočekávám nikdy. Ale musím říct, že tohle mě v rámci žánru opravdu bavilo. Když si odmyslím ty peprnější scény, je za tím docela zajímavý příběh o vývoji vztahu dvou lidí. Zjišťujeme minulost hlavního hrdiny a odhalujeme ji společně s Evelyn. Samozřejmě nemůžete čekat nějaké filozofické a hluboké myšlenky, ale to snad nikdo v tomhle žánru nehledá. A pokud ano.. no řekněme, že by měl změnit žánr .
Evelyn mi byla sympatická už od začátku. Někteří měli s hlavní dvojicí problém, co jsem tak četla, ale mě opravdu nevadilo. Ze začátku mi to přišlo jen o tom, že spolu spí, ale kolem půlky knihy se konečně začali i trochu víc poznávat.
Pamatujte, že vždycky hodnotím v rámci žánru. Takže v rámci žánru se mi kniha líbila a patří k těm lepším. Děj se nevleče, čte se to opravdu svižně, autorčin styl je čtivý a scény nejsou napsané lacině.
Kudy ke hvězdám
Jenn Bennett
Do této knihy jsem šla s velkým očekáváním, protože je všude vychvalovaná. Očekávala jsem roztomilý Young adult příběh z kempů z pod stanu. A musím přiznat, že ze začátku jsem byla docela rozpačitá, a to kvůli tomu začátku. Já vám nevím, ale mě to přišlo takové hrozně táhlé, takové nijaké. Nic moc se v první části nedělo. Nicméně jsem si pak psala s pár z vás a říkali jste mi, ať vydržím, že se to v druhé půlce druhé části zlepší. No a oni se to naštěstí zlomilo.
Ale teď k postavám. Sledujeme zde úhlavní nepřátele Zorie a Lennona. Ještě pár měsíců předtím to byli nejlepší kamarádi, ale pak sled určitých událostí (a taky citů) zapříčinil, že se odcizili a neprohodili spolu půl slova. Zorie byla celkem fajn hlavní hrdinka. Je hodně organizovaná, má vše ráda pod kontrolou a naplánované přesně jako já. Bylo celkem vtipné pozorovat, jak se jí její plány kolikrát bortí pod rukama a ona se musí naučit reagovat. A pak je tu Lennon, přesný opak Zorie. Všichni víme a jdeme do toho s tím, jak tohle dva skončí - totiž, že skončí spolu. Vedlejší postavy Raegan a Bretta mi byly strašně nesympatické.
Na autorčin styl jsem si chvíli zvykala, protože začátek mě moc nebavil a jak jsem psala, tak se hrozně táhl. Ale v druhé části už se děj však trochu víc do pohybu a bylo to fajn čtení.
Zuby nehty: 19+1 hrůzostrašná povídka
Ivona Březinová
Poslední dobou jsem se začala vracet ke knihám, které jsem četla jako mladší. Na tuto jsem čekala v knihovně také dlouhé měsíce a pamatuju si, jak jsem byla nadšená, že ji mám konečně doma. Pak jsem na ni narazila na trhu knih za pár korun, tak jsem si říkala, proč si nepřipomenout všechny ty strašidelné historky.
Musím říct, že byl skvělý pocit číst mně známé povídky jako Holka z výtahu nebo Vlasy, vlasy, kolik je vás asi, jenže jde vidět, že je to opravdu psané pro mladší čtenáře. Styl je velmi jednoduchý. I tak jsem si ale tenhle návrat užila a knížka určitě najde své čestné místo u mě v (už tak dost přecpané) knihovně.
Taju pro tebe
J. T. Geissinger
Od téhle knížky jsem vlastně nečekala nic moc velkého. Prostě si odpočinu u nenáročné vtipné romantiky přesně jako byl první díl. Jenže tady mi přišlo, že to bylo i o něčem trochu jiném. Hodně se tady řešilo nízké sebevědomí a sebeláska. Joellen je totiž přebornicí v sebebičování a snad nikdo se neshodí tolikrát jako právě Joellen. Naopak já jsem ocenila, že to není taková ta typická dokonalá hrdinka. Cam je proti tomu neuvěřitelně krásný a přitažlivý nejlepší sportovec světa (na mě nekoukejte, to jsou jeho slova ). Obě postavy mají zajímavou minulost, bez které by určitě nebyli tací, jací jsou.
Snad všichni víme, jak tahle knížka dopadne. Takže není to nic nepředvídatelného. Nicméně průběh děje neočekávaný je, aspoň pro mě v určitých místech. Dost mě bavily slovní přestřelky a popichování mezi Camem a Joellen. Autorka už jednou dokázala, že píše skvěle a že to prostě umí.
Takže pokud hledáte vtipnou knížku s dobře rozpracovanou romantikou, sarkastickými dialogy, která vám ale může i něco přidat (mějte se rádi! ️), tak je Taju pro tebe něco pro vás.
Nové sliby
Lilly Lucas
A znovu jsme se vrátili do Green Valley. A přiznávám, že jsem měla přesně ten stejný pocit jako když jsem se vracela do Woodshillu v knihách Znovu od Mony Kasten. Bylo to jako bych se vrátila domů ️.
V tomto díle sledujeme Izzy, instruktorku snowboardingu a Willa, místního playboy šerifa. Izzy je už roky zamilovaná do Willa, ale ten ji má jen jako nejlepší kamarádku. Přesně takhle jsme je poznali v předchozí knize Nové začátky. V Nových slibech se přece jen dozvíme, jak to mezi nimi dopadne a jestli k sobě najdou i tu cestu lásky, ne jen přátelství.
Izzy a Willa jsem si oblíbila už v prvním díle. Izzy mi sedla už od začátku, ale musím přiznat, že v této knize mě Will trochu štval. Opravdu je někdo tak natvrdlý? Objevuje se zde i úplně nová postava Colea, seriálová hvězda, která si najme právě Izzy, aby ho připravila na novou roli. Cole byl fajn, sice na první pohled trochu machírek, ale to se od seriálových hvězd tak nějak čeká, ne?
Setkáváme se zde i s postavami z předchozího dílu - Lenou a Ryanem a jen jsme si potvrdili, že ti dva prostě patří k sobě.
Knížku jsem slupla během asi dvou dní. Až tak skvělá je. Lilly Lucas patří mezi špičku německé stáje a psát prostě umí. Knížka je čtivá a postavy jsou rozpracované tak, že si je hned zamilujete. Děj byl také celkem nepředvídatelný, sice víte konec, ale průběh byl docela překvapení.
Takže za mě jedno mega velké doporučení a díky téhle knížce mám teď docela problém začíst se do nějaké jiné.
Pýthie
Veronika Černá
Když jsem se do téhle knížky pouštěla, opravdu jsem nevěděla, co mám očekávat. Jak vidíte na přebalu, měla by to být fantastická romance v nezapomenutelném světě. Já byla ale docela obezřetná. Říkala jsem si, jak to autorka dokázala skloubit a byla jsem opravdu zvědavá, jaký příběh vytvořila. Jen tak očkem jsem se podívala na zatím vyšlé recenze a dobře jsem udělala! Díky tomu jsem byla připravena, že je to spíš romantika, než fantasy, proto ve finále nejsem ani tak zklamaná, že tam těch fantasy prvků bylo málo. Ale teď už k samotnému ději.
Myslím, že autorka vytvořila velmi zajímavý svět mnoha ras, který funguje paralelně s tím naším. Máme tu pýthie, čarodějnice, vlkodlaky a spoustu dalších. A my sledujeme právě pýthii Lis, která ale není se svým životem spokojená, proto se rozhodne odejít do světa lidí hned jak získá první titul na vysoké škole, což byla podmínka jejích rodičů, aby ji nechali odejít. Jenže to Lis nebude mít tak snadné, ukáže se, že rodiče se s jejich odchodem přece jen nechtějí smířit. Proto přichází atraktivní doktorand Romain, který má Lis přesvědčit, aby zůstala. A proto Lis s Romainem uzavřou sázku...
Romantická linka Hate to love v kombinaci se sázkou mě zaujala. Postava Lis byla paličatá a bylo vtipné, jak se snažila dosáhnout svého cíle za každou cenu, když ne vždycky ji to vycházelo podle jejích představ. No a Romain byl prostě Romain, napřed nabručený, ale postupně nám odkrýval, že to s ním nebude tak mrzuté. Musím opravdu ocení chemii, kterou autorka dokázala mezi oběma postavami vytvořit. Jiskry lítaly a jejich slovní přestřelky mě opravdu bavily.
Autorčin styl psaní mě chytl už od začátku. Knížka je dobře napsaná, líbilo se mi střídání pohledu a občas i nějaký ten vhled do minulosti postav byl fajn. Doufám, že k autorce ještě uslyšíme a vyjdou ji třeba další knihy. Ocenila bych i ze stejného světa, jen o jiných postavách. Taková kniha o Kalovi by mohla být velice zajímavá.
Požíračka mrtvol a jiné příšerné historky
Ulf Palmenfelt
Jako malá jsem na ni chodila do knihovny a byla na ní strašná čekačka a naprostým právem. Kniha je skvělá.
Deník Anne Frankové
Ari Folman
Deník Anne Frankové jsem si chtěla přečíst už dlouho. Před pár lety jsem ho měla dokonce půjčený z knihovny, ale nějak jsem se k němu nedostala. A teď jsem koukala, že je vlastně původní deník všude vyprodaný. Nicméně na narozeniny jsem dostala toto komiksové zpracování původní knihy a myslím, že toto je dobrá příležitost i pro někoho, kdo s touto literaturou teprve začíná.
Knihu tím, že je komiks, přečtete hodně rychle. Já to měla během dvou odpolední. Musím opravdu vyzdvihnout kresbu, protože ta je opravdu krásná. V komiksu jsou vybrané pasáže, které jsou vypsané celé tak, jak je napsala samotná Anne. Sám autor v doslovu říká, že zejména v druhé knize je původního textu více a opravdu tam už převládá původní text nad ilustracemi. Je z nich cítit Annino zoufalství, ale zároveň naděje, že se jednou přece jen ze zadního domu dostanou.
Na co slova nestačí
Brigid Kemmerer
Tak jsem se pustila i do další knihy od této skvělé autorky. Dopisy ztraceným jsem četla už v roce 2019 a pamatuju si, jak jsem byla tenkrát nadšená.
V Na co slova nestačí sledujeme příběh Reva, kterého jsme poznali už v prvním díle. Ten mě zaujal už v Dopisech. Je tajemný, nikdo neví proč a co se stalo. Poznáváme zde také Emmu, kterou jsem si už od začátku velmi oblíbila. Každá z postav v této knize je opravdu svá a každá je jiná. Mají hloubku a řeší své problémy. Autorka zde také ukazuje, jak se dají takové problémy řešit a je skvělé, že zvládla ukázat, že kolikrát otevřít se dospělým může hodně pomoct. Otevíráme zde téma fanatického náboženství, týrání dětí, ale i šikanu mezi teenagery.
Příběh je opravdu silný a vtáhl mě. Autorka má opravdu čtivý styl psaní, takže stránky přímo mizí pod rukama. Dopisy se mi sice líbily o malinko víc, ale i tak moc doporučuju!
Koruna
Kiera Cass
Tak jsem konečně zmákla celou sérii Selekce. Nejradši bych ji ale dělila na původní trilogii, která byla skvělá a pak na pokračovací duologii, která mě už tak nenadchla. Kdybych totiž já měla odpovědět na otázku, na kterou se vás na začátku příspěvku ptát, za mě by to byla jednoznačně Eadlyn Schreavová. Protože přesně dceru Americi a Maxona v tomhle příběhu sledujeme. Koruna je vlastně už závěrečný díl a zároveň druhá kniha o Eadlyn. Naštěstí už poslední.
Do poloviny knihy mě příběh vůbec nebavil. Kompletně mi tam chybělo to kouzlo všech předchozích dílů. Moc ráda jsem se zase vrátila do Illei, nicméně ani to to nezachránilo. Eadlyn jako postava mi nesedla už v předchozím díle a tady to byla stejná slepice jako v Dceři. Protože ona je přece Eadlyn Schreavová a nikdo nemá takovou moc jako ona. Ano, tohle nám za knihu bylo připomenuto hned několikrát. Stejně jako to, když žádala svého strýce o laskavost a velice "přátelsky" mi připomněla, že je to vlastně jeho královna, takže aj kdyby strejda nechtěl, tak musí.
Ale můj největší problém zde byla samotná romantika. Absolutně jsem nepochopila odkud se ta velká láska vzala. Protože jsem jen poslouchala, jak by Eadlyn chtěla všechny a zároveň nikoho. Nemůže se rozhodnout a pak BUM! A máme tady spřízněnou duši. Žádné náznaky jsem nezaznamenala, takže tohle bylo pro mě překvapení, kterému jsem ale bohužel nevěřila.
Za mě byl tohle bohužel nejslabší díl. Zůstávám věrnou fanynkou původní trilogie Selekce, Elita a První. Ani předchozí díl Dcera nebyl tak špatný. Nicméně tohle finále se opravdu moc nepovedlo.
Hněv kejklíře
Amo Jones
Amo mě opět nezklamala. Dostala jsem přesně to, co jsem chtěla. Narovinu říkám, že autorka a její styl asi nemusí sednout každému a říká se, že ji buď milujete nebo nesnášíte. Já se naštěstí řadím k první skupině. Nicméně! U Kejklíře jsem si začala všímat, že Amo používá docela podobná schémata napříč jejími knihami (únos, znásilnění, tajemná rodinná historie apod.). Tady mi to ještě zas tak nevadilo, ale pokud i další díl bude podobný, asi už budu naštvaná.
Hrozně mě bavilo poznávat i dalšího člena bratrstva z Kizniče Killiana (nemůžu si pomoct, ale hrozně mi připomínal Natea z EKK!). Je to přesně takový ten temný vtipálek, který je pro vás ochotný i zabít. Saskia je také velice zajímavá postava. Byla jsem hrozně zvědavá, jakou temnou minulost pro ni autorka vymyslela. Bylo to maličko podobné jako minulost hrdinky z předchozího dílu, ale aspoň tam Amo přidala propojení s něčím větším.
Jsem samozřejmě hrozně zvědavá i na příběh dalšího bratra, tuším, že další je na řadě Kyrin? Uvidíme . Za mě Hněv kejklíře určitě stojí za přečtení, jen se připravte na trochu opakování no. A ta obálka? Já prostě tyhle obálky nevyhledávám a taky jsem trochu doufala, že když už Chaos v míru byl tak hezky laděný do cirkusu, že se toho budou tvůrci obálek držet.
Já a ty, navždy
Jo Watson
Na knihy této autorky jsem narazila asi před dvěma lety jen tak náhodou. Nikdy jsem o ní neslyšela, ale zkusila jsem a díky tomu mám autorku teď mezi svými knižními stálicemi. Po jejích knihách sahám vždy, když si chci odpočinout a nic jiného než krásný romantický příběh od toho nečekám. A ani Já a ty, navždy mě nezklamalo. ️
Tentokrát sledujeme spisovatelku Beccu, která po úspěšném bestselleru neví, co by napsala. Jak je u Jo zvykem, i Becca je strašný poděs. Je šílená a je ochotna pro novou knihu udělat cokoliv, díky čemuž se dostává kolikrát do vtipných situací.
No a pak tu máme Mikea. Už od začátku je jasné, že ti dva skončí spolu. Mike je přesně prototyp chlapa, kterého si každá žena přeje mít. Je starostlivý, hodný, čestný a dobře vypadá. Taky je to policista, takže kdo má slabost i pro uniformy, tak tady je to jasný .
Kniha se čte opravdu dobře, autorka dokáže každé postavě vdechnout život a to samé městečku, ve kterém se děj odehrává. Všechna místa mají takovou zvláštní hezkou a útulnou atmosféru. Nápad mi přijde originální. Vepsat příběh do příběhu pomocí dopisů bylo zajímavé. Užívala jsem si jak příběh Becci a Mikea, tak E a A z dopisů.
Za mě krásný romantický příběh, u kterého si nejen odpočinete, ale i se zasmějete. A kdo ještě nečetla Jo Watson, tak to koukejte honem rychle napravit!
Láska po mexicku
Ivana Ondriová
V knize sledujeme Karolínu, která utekla před dnem svého otce - medicínou - do Ameriky. Pracuje v bistru, kde se seznamuje s Miguelem, o kterém nám nezapomene desetkrát říct, jak moc je mexický. Jenže z původní lásky se stane kniha plná násilí.
Karolína mě vytáčela už od první stránky. Tohle je snad kniha s nejhorší hlavní hrdinkou, kterou jsem kdy četla. Byla naivní, dětinská a řešila blbosti. Nedala si poradit o kamarádů a pak se hrozně divila, co se dělo.
Miguel byl kretén už od začátku. V životě bych si s takovým chlapem nezačala. Tam bylo tolik varovných signálu, že se divím, že na to Karolína vůbec skočila.
Dalšími postavami byly Karolíniny rodiče. Nastává tady takové to typické klišé. Matka hodná, otec nasupený, protože ho dcera zklamala a nesplnila jeho sen.
A poslední postavou je tu Kristián. Doktor, kterého jsem snad jediného v knize měla ráda a nechtěla ho něčím přetáhnout po hlavě.
Děj je velice primitivní, přišlo mi, že cokoliv špatného by vás napadlo, že se může stát, tak se prostě stalo. Autorka píše dost jednoduše, občas mi přišlo, že jsou věty poskládané jak od nějakého dítěte. Ano, četlo se to rychle, což bych připsala jednoduchosti vět.
Takže za mě jedno velké NE. Byla jsem ráda, že to skončilo a kdyby to byla moje kniha, tak by pěkně letěla z okna. Obálka je mimochodem taky hrozná. Jediné, co oceňuji, je postava Kristiána.
Ztracena v bílém šumu
Javier Castillo
K ději vám toho prozradím jen velmi málo, protože vás nechci ochudit k všechny ty zvraty a tajemství, která odkryjete. V knize sledujeme manželskou dvojici Aarona a Grace s jejich dcerou Kierou. Začínáme na průvodu na Dej díkůvzdání, kde se sledem nějakých okolností Kiera prostě vypaří a zoufalí rodiče se obrací na policii, aby jim jejich dceru pomohli najít. A na dalších stranách odhalujeme, kam se Kiera ztratila a jestli ji ještě někdy rodiče uvidí.
Autor je neskutečný spisovatel. Kniha je velmi dobře napsaná, stránky mizí doslova pod rukama. Kapitoly jsou krátké, konci otevřeně a neskutečně se mi líbilo, že na začátku každé je citát.
Postavy jsou skvělé vykreslené, obzvlášť bych ráda vypíchla postavu Miren, novinářky, která se do příběhu také dostane. Tu jsem si opravdu oblíbila a její kapitoly mě bavily asi nejvíc.
Děj se odehrává v několika časových rovinách a zároveň je i z více pohledů. Tohle mi na začátku trochu vadilo, protože někde skončíte a pak musíte přečíst další dvě kapitoly, než pokračuje tamta, jenže zároveň ty dvě mezi tím končí taky napínavě, takže zase čekáte i na tamty dvě. No pořád mě to nutilo číst dál a dál a zároveň iritovalo, že hned nevím, co se stane.
Na závěr bych chtěla jen říct: TOHLE SI PROSTĚ PŘEČTĚTE! ️
Muž a žena
Michal Viewegh
(SPOILER) Už dlouho jsem chtěla splnit tenhle můj malý rest. Muž a žena mi v knihovně ležela už dlouho, tak jsem si řekla, proč se do ní nepustit teď. Filmy podle autorových knih se mi docela líbí (Účastníky zájezdu teda miluju!), takže od knih jsem očekávala humornou blbůstku, u které si odpočinu. Neodpočala jsem si vůbec. Spíš jsem vypínala všechny síly, abych knížkou nehodila o zeď.
Kniha obsahuje dvě novely. První Family Frost je novela o zkrachovalém restauratérovi, který absolutně nezvládá svůj život. Povídka ba úplně nemastná, neslaná, prostě taková nijaká. Bylo mi totálně jedno, co se stane nebo jak to bude pokračovat.
Druhá novela Čarodějka z Křemelky je ovšem mnohem výživnější. Bohužel opět ne v dobrém. Sledujeme zde Dominiku, krásnou ženu s brýlemi jako dno jogurtu, která umí číst myšlenky. Příběh skoro žádný, protože na každé druhé stránce se Dominika rozplývá nad svými prsy nebo zadkem a věřte mi, její míry 92-60-90 tam byly zmíněný tak často, že vám je řeknu, aj kdybyste mě o půlnoci vzbudili do smrti smrťoucí! Následující popisy budou SPOILER, protože vám potřebuju ukázat, jak moc stupidní hlavní hrdinka byla. Její manžel najde přilbu, která brání Dominice číst myšlenky. Dominika tvrdí, že jí absolutně nevadí, když ji občas bude nosit a že chlapeckého potřebu soukromí. Nicméně o pár stránek dál spustí Dominika takový hysterák, že co před ní tají, když tu blbou přilbu nosí. Dále se jí manžel zeptá, že co když ji bude ve snu nevěrný. Dominika odpovídá, že to se nepočítá, že za své sny nemůže. Opět o pár stránek dál totální hysterák a manžela budí se slovy vstávej ty prase, protože se mu zdálo o servirce z jejich svatby. Všichni si domyslíme, co se ve snu dělo, že... prostě totální hysterka. Manželství dospěje k rozvodu (ani se pánovi nedivíme) a u rozvodu mu Dominika říká, jak byl úžasný manžel a bla bla bla. Nicméně opět o pár stránek dál ho nazve neschopným kreténem a jede se dál. Sama sebe mimochodem většinu knihy nazývá sexbombou, protože MÍRY 92-60-90, že jo! Míry jsou nám připomínány tak často, že to skoro vypadá, že máme slepičí mozečky a nedokážeme si zapamatovat, jaká sexbomba vlastně naše hysterická hlavní hrdinka je.
Kromě tohohle všeho mi vadilo, že jsou skoro všichni oslovováni jen příjmením. Víme, že manžel byl Novák, že měla jakousi kámošku už ani nevím, jak se jmenovala, atd atd. Další, co jsem těžce vydýchávala bylo to, že nikdo nemá očividně nic lepšího na práci, než aby myslel na to, jak naši hlavní hysterku (pardon hrdinku) svlékla, omakává a souloží s ní... Protože vlastně 92-60-90!!!
Suma sumárum: tohle prostě nečtěte! Je to naprostá ztráta času, není to ani vtipné, ani logické.
Vášeň
Geneva Lee
Tak jo, u téhle knížky půjdu asi proto proudu, protože já se zařadím do skupiny, která není knihou nijak pohoršena nebo by ji nazývala odpad. Sice to neznamená ani, že je to na 5⭐, ale co se dá dělat.
Když jsem tuhle knihu pořizovala v předobjednávce, ani by mě nenapadlo, že to hned na začátku schytá takové recenze. Proto jsem do toho šla s nulovým očekáváním, prodat se to dá přece vždycky. Hodně lidí psalo, že Vášeň je vlastně takový vykrádačka 50 odstínů šedi a právě proto se jim to nelíbilo. Víte, já Odstíny nečetla, ani to nemám v plánu, takže tohle přirovnání nemůžu úplně potvrdit ani vyvrátit. Ale já vám nevím, nic jsem od toho neočekávala a mně to prostě asi nějak sedlo na aktuální nálady.
Když se mrkneme na postavy, tak tu máme Claru, mladou dívku bohatých rodičů, která právě dodělala vysokou a chystá se do nové práce. A jako druhý charakter tu máme Alexandra, zpočátku tajemného chlápka, který stojí na párty kdesi na balkoně a přemýšlí, jak by odtama co nejrychleji zmizel. No jenže voilá, z Alexandra se nakonec vyklube rovnou britský princ a máme tu příběh. Uznávám, že postavy nemají nijakou hloubku, ale máme tu aspoň nějaká ta tajemství, která odhalujeme. S těmi se autorka vypořádala dobře.
Prostředí se mi taky líbilo. Sice autorka nemusela hned brát královského prince, stačil by i nějaký vévoda nebo prostě jen bohatý týpek, ale aspoň to bylo docela zajímavé.
Autorce se také určitě nedá upřít čtivost, s jakou je příběh psaný. Neměla jsem problém se začíst. Co mi ale opravdu vadilo a teď nevím, jestli to je chyba autorky (originál jsem nečetla) nebo překladatele, bylo časté opakování slov. Slovo číča (které jsem mimochodem měla zafixované jako označení kočky - zvířete) se tam objevilo tolikrát, že to pak už docela rušilo. Takových slov tam bylo víc, bohužel to kolikrát zkazilo celou scénu.
Vězňova žena
Maggie Brookes
(SPOILER) Izzy mi přišla jako velice silná žena. Byla odhodlaná obětovat pro svou lásku k Billovi všechno. Jen si pojďme říct, že ve 20 letech, které jí tuším byly, ji nešla upřít jistá naivita, takže mi občas její myšlenkové pochody přišly maličko hloupé a sebestředné. Jen málokdo by ale vydržel jako ona. Doteď mi v hlavě uvízla jedna scéna v lomu, to jsem za Izzy i dýchala a přála si, ať se nestane to, k čemu se schylovalo.
No a Bill byl prostě britský voják k pohledání. Byl silný, odhodlaný, šikovný a obvykle přišel s nějakým nápadem, který jim pomohl přežít. Jen občas mu nedocházely věci tak, jak by asi měly, ale je to chlap, od těch se to asi ani neočekává.
Autorka píše opravdu dobře, jen mi chvíli trvalo se začíst a zvyknout si na její styl psaní. Pak jsem se ale do knihy ponořila a stránky mizely pod rukama. Příběh je opravdu dobře vystavěný a dává smysl. Nevšimla jsem si tam žádných nesmyslů, ani ničeho podobného. S postavami příběh prožíváte a přejete jim jen to dobré. S tím, v jakých podmínkách zajatci žili (jistě, že to nebylo tak hrozné jako knihy z konc. táborů), i tak si teď vážím každého sousta jídla. A opravdu oceňuji, že je kniha částečně zasazena do československého prostředí.
