eliska2126 komentáře u knih
Dôvera je už druhý díl ze série Nekompromisní a jsem moc ráda, že stejně jako loni Konflikt, je tohle moje první kniha roku 2023.
V knize sledujeme tajemného Haltona a pěkně drzou Lexi. Nechápu, jak to autorka dělá, ale její knihy mě vždycky úplně překvapí. Mnoho zvratů, které v knize najdete, tak jsem opravdu nečekala.
Hodně se mi líbilo prostředí britské monarchie. Příběh se odehrává na zámku na samotě a strašně se mi líbila změna, kdy přicházíme do chladného zámku s chladným pánem, ale jak postupujeme příběhem, tak se ze zámku stává krásné místo plné skvělých lidí.
Postavu Lexi jsem si oblíbila už na začátku a její výdrž při poznávání tajemného a chladného Haltona jsem obdivovala.
Autorka nám už několikrát ukázala, že prostě psát umí. Její knihy mě vždy vtáhnou na začátku příběhu a vyplivnou na konci. Děj plyne a vy ani nevíte jak, ale stránky mizí pod rukama rychlostí blesku.
Jediné, co bych ani ne tak vytkla, jako spíše podotkla, je to, že se mi víc líbila chemie postav z prvního dílu Konflikt. Takže já jsem team Nerisa.
Hotýlek na Islandu je opravdu milý příběh Lucy, která na začátku knihy vlivem okolností dostává padáka z velice prestižního hotelu a je nucena přijmout místo ředitelky hotelu na samotném Islandu.
Zde se setkává se spoustou skvělých lidí, kteří vytvoří tým a společně dokážou hotel opět postavit na nohy.
Lucy mi bylo ze začátku dost líto a byla jsem opravdu zvědavá, co se jí stalo, že ji z předchozí práce vyhodili. Ale jinak mi bylo sympatické její odhodlání. Alex mi byl také sympatický a jeho sbližování s Lucy (to není spoiler, všichni to tak nějak čekáme, ne? ) bylo pozvolné a romantické.
Přiznám se, že jsem ze začátku měla trochu problém se začíst a musela jsem si zvyknout na styl psaní. Ale ve finále se mi příběh líbil a určitě se brzo pustím do dalšího dílu.
Přiznám se, že jsem se trochu bála hokejového prostředí, ale byla to naprostá paráda. Není to je o tom, ale i o prostředí univerzity. Autorka také dokázala do průběhu zakomponovat pár těžších témat. Třešničkou na dortu jsou postavy. Hanna byla opravdu super postava s prořízlou pusou a snad jako jediná nepadala Garrettovi k nohám. Garrett mi byl sympatický také už od začátku. Byl tvrdohlavý a bylo mi jasné, že nenechá Hannu být, dokud mu na doučování nekývne. Taky mě bavily jeho hlášky, u těch jsem se opravdu nasmála.
Celá kniha je opravdu skvěle napsaná. Kromě těžších témat, které jsem už zmínila, v knize najdeme také nečekaně zvraty, ale všechno to dává smysl a je to opravdu čtivé. Důkazem je moje kamarádka, která to přečetla za den (a to to není žádná velká čtenářka).
Takže za mě opravdu velký doporučení a už chápu, co na této sérii všichni tak mají.
Tak jo, myslím, že u téhle knihy si řeknete buď wow nebo fuj, co to je. U mě se to dost střídalo. Když jsem začínala, říkala jsem si wow. Námět knihy je opravdu originální. Všechna zvířata na světě jsou nakažená virem nebezpečným pro lidi a proto je nutné je vyhubit. Jenže, kde vzít maso na spotřebu? Ano, začnou se chovat lidé určení na porážku a následnou spotřebu.
Hlavní postava Marcos mi byla opravdu sympatická. Bylo vidět, že mu není příjemné, kam se svět dostal a jak to tak teď vypadá. Bylo mi ho i líto kvůli určitým událostem v jeho životě.
Styl psaní autorky je dost zvláštní. Ocenila bych více přímé řeči místo té nepřímé, které tam bylo mnohem víc. Cením ale krátké kapitoly, díky kterým příběh více odsýpal. V knize se mi líbilo i pár myšlenek. Víckrát jsem si ale řekla právě to fuj, proč to tam autorka vůbec dala?
Na konci knihy dostal příběh úplně jiný směr, než jaký jsem čekala a upřímně? Marcos ztratil veškeré mé sympatie.
Řekla bych, že Vánoční koleda už je taková vánoční klasika. Přiznám se, že jsem příběh dříve sledovala jen jako film, ale letos jsem si řekla, že si ji konečně pořídím jako knihu a během Vánoc si ji už přečtu. Každoročně jsem totiž vždycky četla Můru noční předvánoční a myslím, že si koledu zařadím na vánoční rereading i příští rok.
Myslím, že všichni víme, o čem Vánoční koleda je. Sledujeme zde velmi bohatého obchodníka Ebenezera Scrooge, který je ale tak lakomý a zlý, že ho nikdo nemá rád. Jednou v noci ho ale navštíví jeho zesnulý obchodní partner Jakub Marley a varuje ho, že jestli se nezmění, dopadne velmi špatně. Následující noc jo navštíví tři duchové, kteří mají za úkol přivést Ebenezera k rozumu.
Vánoční koleda určitě patří mezi nesmrtelné příběhy, které vás donutí zamyslet se nad určitými věcmi. Tohle je asi zatím nejlepší vydání příběhu, které jsem našla, každopádně mi tady dost vadilo překládají jména Scrooge na Skruž. Pořád jsem měla před očima ten betonový kruh u studny, kterému se také říká skruž.
Jako první je u téhle knížky důležité říct, že musíte vědět, do jakého žánru vlastně jdete. Je to DARK BULLY ROMANCE - to znamená, že se zde bude vyskytovat šikana, násilí apod. Než se do něčeho takového pustíte, zjistěte si, co za žánr vlastně čtete, protože za mě není fér odsoudit knihu na základě něčeho, co se vám nelíbilo, ale je to typické pro ten žánr. Ale teď už k samotné knížce.
Já jsem věděla do čeho jdu. Aspoň žánrově. Sledujeme příběh Aidana Kinga, krále Royal Elite school, a Elsy, školní vyvrhelky, na kterou si všichni zasedli. Elsa se mi jako postava opravdu líbila. I přes to, co se jí dělo, byla silná a snažila se zůstat nad věcí, chtěla dokončit školu a dostat se na Cambridge. Aiden byl klasický král školy. A je to přesně ten typ mužského "hrdiny" o kterém vás baví číst, ale doma byste to nechtěli. Je majetnický, extra žárlivý, ale myslím, že jeho city k Else ho kompletně vykolejily.
Jsem zvědavá, jak to s nimi bude pokračovat dál, protože na konci knihy bylo nastíněno nějaké tajemství a jsem přesvědčená o tom, že je Aiden součástí Elsiny minulosti, kterou si ona ale nepamatuje (to ale zjistíme doufám v druhém díle).
Autorčin styl psaní mi opravdu sedl a určitě to není poslední kniha, kterou budu číst. Příští rok vyjde druhý díl a už teď ho netrpělivě vyhlížím.
Nechápu, jak to autorka dělá, ale i když v každém díle připraví pro Cat a Bonese další a další překážky, ani jednou jsem si neřekla: "pane bože, už zase něco? Ti dva nemají chvíli klidu."
Přijde mi, že je to díl od dílu lepší a lepší.
Další věc, kterou na sérii miluju je chemie mezi Bonesem a Cat. Jejich charaktery nejsou ploché, každý je jedinečný a to, jak to mezi nimi jiskří, je neskutečné.
Je pravda, že v tomhle díle jsem byla napjatá jak kšandy, protože to s hlavními hrdiny nevypadalo moc dobře. Připomněli chyby, které lidé dělají v reálném partnerském životě a to byl nedostatek komunikace. Takže jsem hltala stránku za stránkou, abych zjistila, jak to s nimi dopadne.
Celou tuhle sérii můžu jen a jen doporučit, je to čtivé, příběh má spád a já se nemůžu dočkat až se pustím do dalších třech dílů, které na mě doma už čekají.
Hned na začátku se přiznám, že tohle je jedna z mála povídkových sbírek, které jsem vůbec kdy přečetla. Povídkám se zkrátka celkem vyhýbáme, vlastně ani pořádně nevím proč. Možná proto, že mě spíš baví ucelenější příběhy v jedné knize, ale těžko říct.
Sbírka Nelidské zdroje obsahuje povídky, které poukazují na problém lidí komunikovat. Všichni všechno ví nejlíp, všichni jsou nejlepší a všichni se mají čím pochlubit.
Povídky jsou fajn, oddechové a jednoduše napsané. Některé jsou vtipné, z jiných mi bylo celkem smutno, když jsem si uvědomila, že to takto v našem přemoderním světě opravdu funguje.
Příběhů je zde opravdu dost, takže si každý najde ten svůj. Mně se hodně líbily povídky Šťastná náhoda nebo třeba Laktaportál. Na druhou stranu tu byly i povídky, které mě příliš nenadchly, například povídka O ničem byla opravdu o ničem a u povídky Plán mi zase vadila hlavní hrdinka, která se za každou cenu snažila sehnat bohatého manžela, protože jí samotné se pracovat nechtělo.
Jak říkám na své si opravdu přijde opravdu každý a je to jako s každou sbírkou, některé povídky se mi moc líbily, některé méně, ale za sebe můžu říct, ať této sbírce dáte šanci.
Já mám autorky, od kterých čtu vše, dokonce dvě. Je to Colleen Hoover a právě Jo Watson.
Jo Watson si mě získala knížkou Mám tě ráda, nemám té ráda, kterou jsem četla už před pár lety. Od té doby si kupuju vše, co vyjde. Proto jsem i dlouho sháněla tuto její prvotinu, kterou se přiznám není úplně snadné sehnat. Ale povedlo se a příběh stojí opravdu za to.
V knize sledujeme Lilly, kterou na začátku knihy opustí teď už ne budoucí manžel, pár minut předtím, než mají stanout před oltářem. Nepříjemné, že? Lilly se pochopitelně zhroutí a dlábí se zmrzlinou na gauči. Pak ale dostane ztřeštěný nápad. Pojede sama na líbánky do Thajska. Ani netuší, jakou souhru okolností, které ji změní život, tím spustí.
Na příběhu jde maličko vidět, že je to autorčina prvotina. Většinou mě její knížky na začátku vtáhnout a vyplivnou na konci. Tady byl ale trošku pomalejší rozjezd a měla jsem malinko problém se začíst. I tak jsem si ale příběh užila, protože hlavní hrdinka se svým osudem popere skvěle a i před ne úplně šťastný začátek, je kniha plná humoru a vtipu.
Když jsem před časem přečetla Jeho banán, což je první díl této střelené série, tak jsem si říkala, že to bude taková oddechová série, která neurazí ani moc nenadchne. A i u druhého dílu jsem si to potvrdila.
Druhý díl má lehkou návaznost na ten první, ale jen postavami a tím, že si vyspoilerujete to, jak skončil banán. V Jejich třešničkách sledujeme Bruceova bratra Williama a chudou pekařku Hailey.
Na to, jak mi byl v banánu William sympatičtější než Bruce, tak v tomto díle jsem si už nebyla tak jistá. Jedna z Williamových vlastností tam působila trochu jako pěst na oko. Nehodilo se mi to tam a přišlo mi, že tam autorka vecpala tuto věc, aby příběh něčím ozvláštnila, ve finále to působila dost na sílu. Prostě mi to k Williamovi nepasovalo.
Naopak Hailey mi byla sympatická už od začátku. Plusový bod měla i za to, že je pekařka, což je i moje oblíbená činnost. Navíc měla super babču, která měla mladický nadhled a vždycky věděla, co říct.
Pak nastalo pár situací, nad kterými jsem jednoduše kroutila hlavou. Když William odejte, aby si s Hailey promluvil, jak sám řekne a pak k ní přiletí a nenechá ji říct ani půl slova, to jsem opravdu moc nepobrala. A tohle se stalo ještě v pár případech.
Knížka je napsaná opravdu čtivě a do dalších dílů se určitě pustím, jen to není nějaké přelomové čtení, takže to od toho čekat nemůžete. Hezky si u toho odpočinete, vypnete mozek a příběh vás i vtáhne.
Já se přiznám, že jsem obrovský fanoušek True crime. Vždycky mě to podivně fascinovalo. Pro ty z vás, kdo to mají stejné můžu určitě doporučit podcast @opravdovezlociny. Holky vypráví různé zločiny, ale tak příjemně to odlehčí, že to je opravdu super na poslech.
Po vydání byla tato knížka opravdu všude. Všichni z ní byli nadšeni a když jsem viděla, že je o Tedu Bundym, tak jsem ji musela mít taky. Podle recenzí jsem čekala něco opravdu WOW!
A to se bohužel u mě nestalo, ale hned vysvětlím proč. Já už prostě o Tedovi skoro všechno tohle věděla. Pro mě tam bylo strašně málo nových informací, takže mě čtení moc nebavilo.
Na druhou stranu říkám, že pro někoho, kdo o Tedovi nevěděla nic nebo věděl jen velmi málo, tak je tahle kniha jako dělaná. Je detailně zpracovaná, obsahuje i fotografickou přílohu a příběh Teda je napsaný opravdu spíš jako příběh než jako biografie. Nicméně i tak bych se obešla bez sáhodlouhých popisů toho, co autorka v té době dělala, přece jen jsem si knihu koupila kvůli Tedovi, ne kvůli Ann.
Já sama bych knize dala asi 3 hvězdičky, protože mi nic nového nepřinesla. Chci tady ale zohlednit to, že pro nováčky ve světě true crime to bude pecka.
Přiznám se, že tohle není moje první setkání s touhle knížkou. Četla jsem ji už před pár lety ještě na gymplu jako maturitní četbu. Už tehdy jsem z ní měla dost rozporuplné pocity, protože z téhle knížky mít dobrý pocit snad ani nejde.
Příběh je o mladém násilnickém zločinci Alexovi. Děj je vlastně celkem prostý. Kniha je rozdělena do tří částí.
Alex je vůdcem čtyřčlenné skupinky násilníků, kteří chodí po Londýně a okrádají, mlátí a znásilňují každého, koho potkají. Zkrátka konají super násilí, jak tomu sami oni říkají. Jenže jediného Alexe pak chytne policie a ten se pak musí vypořádat s následky svých činů.
Musím přiznat, že z Alexe a jeho frendíků (jak je sám v knize označuje) mi bylo opravdu na zvracení. Vím, že to tak autor zamýšlel, ale nikdy jsem k hlavní postavě neměla takový odpor. Alex byl úplný psychopat, bez špetky jakéhokoliv citu než hněvu a myšlenek na to, jak moc každému ublíží.
Chvíli mi také trvalo, než jsem si zvykla na "jazyk týnů", kterým hlavní postava a jeho kamarádi mluvi. Objevuje se zde opravdu spousta anglicismu (lukovat - koukat, hendky - ruce,...), rusismů (chorošnyj - dobrý,...), také německých výrazů a spoustu dalších cizích slov. Díky bohu je vzadu v knize slovník, takže jsem občas nakoukla, co které slovo znamená.
Po tom, co vše jsem teď napsala, tak to asi vypadá, že se mi knížka vlastně nelíbila. Je docela paradox, že je to právě naopak. Hodnotím knížku jako skvělý psychologický vhled do kriminality mezi mladými lidmi. To, jak je to napsané, svědčí účelu, byť se to čte celkem špatně.
Takže tuhle knížku můžu doporučit, jen prosím zvažte, jestli to super násilí na vás nebude moc.
Série Noční lovci patří k mým srdcovým záležitostem. Jako mladší jsem na ni chodila do knihovny, proto je pro mě teď taková nostalgie znovu číst po letech znovu příběh Cat a Bonese.
Toto je v pořadu už třetí díl, proto se zde nebudu rozepisovat o ději, abych nevyspoilerovala předchozí díly. Postavy Cat a Bonese jsou za mě jedny z nejlépe napsaných postav, které jsem kdy četla. Občas mám v knihách problém, že vztah mezi hlavními postavami je plytký a chemie trochu pokulhává. Ale tady? Mezi Bonesem a Cat to jiskří jako blázen a jejich vztah je opravdu uvěřitelný.
Kniha je vlastně Urban fantasy, takže děj je zasazen do našeho světa. I tak ale zjišťujeme, že v našem světě je hromada dalších bytostí, které rozhodně lidmi nejsou. S každým díle roste napětí a čekáte, co dalšího budou muset Bones a Cat překonat.
Za mě jedno obří doporučení. Já tuhle sérii prostě miluju a určitě to není naposledy, co ji čtu.
Když jsem se před časem pouštěla do prvního dílu Příběhů na dobrou noc pro malé rebelky, hrozně se mi zalíbil ten koncept představení významných i když ne tak známých žen naší minulosti. Je pravda, že z prvního dílu jsem žen znala více. I tak se mi ale líbilo číst o ženách, které toho tolik dokázaly, bohužel jejich jména nejsou tak známá.
Líbí se mi, že jsou zastoupeny ženy různých národností a také různých profesí. Psaní je přístupné pro děti a délka každého příběhu je tak akorát na pohádku před spaním.
Takže i druhý díl můžu jen a jen doporučit, pokud se vy chcete něco dozvědět o ženách naší minulosti nebo pokud to chcete předat vaším dětem.
Od téhle knížky jsem vlastně nevěděla, co mám čekat. Anotaci jsem četla, takže jsem věděla, že tam půjde o dražbu dívky v aukci kvůli penězům. Říkala jsem si, že námět je zajímavý, tak proč to nezkusit. Ve finále jsem byla mile překvapena, ale zas tak ohromená jsem taky nebyla.
V příběhu sledujeme hlavní hrdinku Avery, která má na začátku život bohaté dcerunky, která nemusí nic řešit. Její otec vydělává dost peněz na to, aby pro ně peníze nebyly žádný problém.
Problém ale nastává, když na jejího otce vyplavou podvody, je odsouzen a následně i napaden, takže je připoután na lůžko. Avery nezbývá nic jiného než sehnat peníze na udržení domu a péči o otce. A to jakýmkoli způsobem.
Postava Avery byla celkem dobrá. Nemůžu říct, že by mi nijak vadila. Kdo mě ovšem zaujal, byl Gabriel. V knize vystupuje jako padouch, ale já myslím, že další díly nám odhalí něco víc, protože v prvním díle byl pořád takový tajemný.
Příběh se celkově čte dobře. Je to čtivě napsané a děj hezky plyne. Nicméně mi trochu vadilo to, jak byl rozvleklý začátek. Více než 100 stránek čekáme vlastně na tu aukci. Do té doby se to tak nějak trochu vleklo. I tak ale musím říct, že to, co se dělo poté, mi to celkem vynahradil. A konec byl opravdu otevřený, takže do dalšího dílu se určitě pustím.
Autorka nám dává skrze příběh nahlédnout do studia medicíny na kolumbijské univerzitě. Příběhem nás provází Laurie, která po ztrátě bratra nastupuje právě na kolumbijskou univerzitu, aby se stala doktorkou. Tady se seznámí se Samem, který je na stejné univerzitě už ve čtvrtém ročníku. Ve finále se ukazuje, že má Sam s Lauriinou minulostí mnohem více společného, než si ona sama něco myslela.
Příběh patří do německé stáje a i tahle kniha je opravdu čtivá. Příběh se čte dobře a odsýpá to. Bohužel jsem měla trochu problém s Laurie. Přišlo mi, že má opravdu problém komunikovat s ostatními lidmi a odmítá jakoukoliv jinou pravdu, než tu svoji. A i když chápu, že někdy je pravda těžká přijmout, tak neustále popírání čehokoliv, co nového se dozvěděla, prostě nebyla cesta. Laurie se postupně zamotávala do sítě lží, ze kterých se pak těžce dostávala. Přišlo mi to trochu jako instant drama ️.
Naopak postava Sama se mi líbila. Jeho minulost byla dobře zpracovaná a jeho emoce byly dobře popsané. Oblíbila jsem si i Laurininy spolubydlící a jsem opravdu zvědavá na průběh Emmeta, kterého budeme sledovat v druhém díle, pokud se nepletu.
Ještě bych ráda vyzdvihla prostředí právě nemocnice a studia medicíny. Přiznám se, že seriály jako je Ordinace nebo Modrý kód nebo tak nesleduju, nemám to prostě ráda, ale v téhle knize se mi to lékařské prostředí líbilo.
Tip na knížku, která by neměla chybět v knihovně žádného milovníka příběhu Harryho Pottera.
Jedná se o Sbírku hůlek a přináší krásné fotky a info, jak obecně o hůlkách, tak i o hůlkách konkrétních čarodějů. Najdete zde informace i o výrobcích hůlek. No prostě všechno, co vás o hůlkách napadne.
Kniha vypráví něžný příběh o tom, jak dokážou knihy spojovat lidi mezi sebou. Příběhem nás provází Alíša a Mukéš. Alíša je mladá dívka, která to v rodině nemá vůbec jednoduché. Její matka má psychické problémy a její bratr je pořád v práci, aby měli z čeho žít. Mukéš je oproti Alíše starý pán, kterému před časem umřela žena, která byla vášnivá čtenářka. A my v knize sledujeme, jak právě tyto dva a také spoustu dalších lidí spojí knihovna, ve které Alíša pracuje a také tajemný seznam četby, který se k těmto lidem dostane.
Příběh se mi ve finále líbil, ale mám hned několik ale. První je, že jsem se ze začátku do příběhu nemohla začíst. Společné čtení bylo rozděleno na 5 částí (5 dní) a musím říct, že první 3/5 knihy se neuvěřitelně táhly a skoro nic se tam nestalo. Děj prostě plynul bez nějakých větších zvratů. Další, co mi na knize vadilo, tentokrát z hlediska postav, byly Mukéšovy dcery. Neuvěřitelně mě vytáčelo, jak se ke svému otci chovaly. A posledním problémem, který jsem s knihou měla, bylo přespříliš cizích slov. Děj je zasazen do indické společnosti v Anglii. Takže na každé stránce najdete hned několik indických výrazů. Vzadu sice máte slovníček, kde jsou všechna slova vysvětlena, ale po nějaké době mě uz otravovalo muset neustále přetáčet dozadu, abych vlastně věděla, o čem se postavy baví.
I přes to všechno, bych knížku chtěla doporučit všem, kteří čtou knížky spíš kvůli jazyku, než kvůli ději, protože Knihovna malých zázraků je opravdu krásně napsaná a v posledních 2/5 se dočkáte i nějakých větších zvratů.
První díl jsem dočetla opravdu s otevřenou pusou. Proto jsem se okamžitě pouštěla do druhého dílu, kde nám pokračuje příběh Isy a Bryanta.
Postavy jsem si oblíbila už v prvním díle a tady tomu nebylo jinak. Chudák Isa, protože autorka ji pěkně nakládala jednu ránu za druhou. Bryant byl pořád stejný Bryant jako v prvním díle. Opravdu se mi líbí, jak autorka dokáže vždy vykreslit vztah mezi dvěma hrdiny.
Příběh je dost zamotaný, ale řekla bych, že to všichni od Amo očekáváme. A jak už jsem se mnohokrát přesvědčila, buď tuhle autorku a její příběhy milujete nebo je to pro vás too much a považujete to za přeplácanost. Já se naštěstí Radim do první skupiny a opravdu se vždy těším na cokoliv z pera této autorky.
A přesně jako to bylo v prvním díle, autorka tu po nás hází jedno překvapení za druhým a vy pak vlastně ani nevíte, čí jste. Na první pohled se může zdát, že to nedává smysl, ale pak to do sebe hezky zapadne a celý příběh se skvěle uzavře.
Ještě bych ráda zmínila citáty na začátcích kapitol. V prvním díle to nebylo a tady mě to opravdu potěšilo.
Takže za mě i tuhle duologii můžu doporučit, byť pro mě stále zůstává top Elitní klub králů.
Vždycky u čtení si říkám WTF a co se to sakra právě stalo? A přesně proto její knihy ráda čtu. Amo po vás hází jeden zvrat za druhým a popasujte se s tím jak chcete. Kolikrát si říkám, že jak se tohle mohlo stát a na dalších stránkách mi autorka naservíruje řešení všeho a dává to ve finále dokonale propracovaný děj.
V knize sledujeme příběh prezidentovy problémové dcery Isy, která dostává nabídku k sňatku od tajemného a temně vypadajícího milionáře Bryanta Royala. Isa si pokládá otázku, proč zrovna ona se má stát jeho manželkou? Ukáže se, že za nabídkou k sňatku stojí mnohem víc a my máme odhalit, co se za tím skrývá.
Isa je opravdu zajímavá hlavní hrdinka. Má opravdu hodně problémů a rozhodně to není taková ta typická hodná holčička, dcera prezidenta, která se chová ukázkově a reprezentativně. Isa je pravý opak a přesně to mě bavilo. Autorka tyhle hrdinky prostě umí. Další věc, kterou Amo Jones umí, jsou tajemní muži. A Bryant byl přesně takoví, jaký jsem očekávala, že bude - náladový, záhadný, pán situace. Právě poslední vlastnost mě dost bavila, protože ve spojení s Isou, která se věčně vzpírala, vznikaly vtipné situace.
O tajemné a temně části tohoto příběhu nebudu prozrazovat nic. Jen si to všichni hezky přečtěte. Autorka píše opravdu skvěle. Kolikrát si říkám, že tohle duševně zdravý člověk vymyslet nemohl a teď to myslím opravdu v dobrém slova smyslu!
Takže za mě další skvělá autorčina kniha do sbírky, i když jsem byla varována, že je tahle duologie nejslabší, i tak stojí za to a ten konec mě opravdu dostal! Přesto zůstává mou nejoblíbenější sérii stále Elitní klub králů.