eliska2126 komentáře u knih
U Lásky mezi řádky jsem viděla opravdu vysoké hodnocení, takže volba byla jasná. A už teď vám můžu prozradit, že zklamaná jsem rozhodně nebyla.
Příběh se odehrává v pro mě netradičním prostředí a to je zábavní park Dreamland. To bylo za mě opravdu originální a hezky to příběh ozvláštnilo.
Dvě hlavní postavy Rowan a Zahra byly taky moc fajn. Rowan byl takový ten typický nelítostný tajemný boháč, který za tvrdou slupkou schovává zranitelnost a nějaké ty city. Zahra byla pro mě originálnější postava. Byla taková ta sluníčkářka a občas trochu trubka, ale opravdu mě bavila. Líbil se mi i příběh celého Dreamlandu a taky Zahřina minulost. Všechno to do sebe tak hezky zapadalo.
Autorka ukázala, že psát čtivě opravdu umí. Stránky mizely pod rukama, ani jsem nevěděla jak. Není to žádné náročné čtení (což jsem ani neočekávala a ani nechtěla), takže se to čte opravdu rychle a příjemně. Líbilo se mi i to, že autorka v příběhu zmínila i pár důležitějších témat (Downův syndrom a celkově inkluzi).
Za sebe mohu Lásku mezi řádky určitě doporučit, pokud chcete originální příběh z netradičního prostředí. A já už netrpělivě vyhlížím druhý díl.
Musím říct, že tohle je opravdu nádhera. Na této knize se kromě samotné autorky podílelo také sedm ilustrátorů a prostě wow. Kniha obsahuje strašně moc informací, které všichni fanoušci znají z filmů a knih, takže mít je takhle všechny pohromadě je moc fajn. Nicméně kniha obsahuje také hodně citátů že samotných knih, které mi žádné nové informace nepřinesly a vlastně bych jich tak tolik ani nepotřebovala.
Kouzelnický almanach je určitě must have encyklopedie pro každého milovníka série o Harry Potterovi a já jsem neskutečně ráda, že ji mám ve své knihovně. Na dalších snímcích se můžete pokochat, jak je kniha nádherná uvnitř.
Poslední song vypráví příběh Riley, která se přestěhovala do New Yorku, aby si splnila sen stát na prknech na Broadwayi, a Juliana, který už naopak v záři reflektorů je jako člen čím dál slavnější kapely. Jak už jistě obálka napovídá jedná se o romantický příběh a určitě čekáte, že se tihle dva dají dohromady.
Za mě to byl opravdu fajn příběh, ale ničím extra mě neuchvátil. Hlavní hrdinka mi bohužel ze začátku připadala jako strašná fňukna, protože neustále snila o tom, jak ji na nějakém castingu nabídnou roli, ale potom, když telefonovala se svým bratrem, tak přiznala, že nechodí nikam ani na zpěv ani na tanec, což vzhledem k tomu, že chtěla k muzikálu a nikde ji nechtěli, tak je asi potřeba. Takže vlastně něco chtěla a zoufala si, že ji to nejde, ale ve skutečnosti spoléhala jen na svůj úžasný talent a nedělala pro to nic moc. Julian byl v fajn postava, líbila se mi tam ta backstory se Summer a celkově jeho minulost.
Kniha obsahuje taky texty písniček, které hezky dokreslují příběh. Styl psaní autorky je fajn, ale jak už jsem psala, mě ničím neuchvátil a Poslední song hodnotím spíš jako fajn průměrnou oddechovku, která stojí za přečtení, ale rereading už si nedám.
Tahle knížka před nějakou dobou doslova zaplavila instagram a byla vidět snad úplně všude. Proto jsem ji taky pořídila, nicméně jsem si počkala až ten hype trochu opadne a až teď, na konci roku, jsem se do ní pustila.
V knize sledujeme hlavní hrdinku Aidu, která je donucena svou rodinou vzít si Calluma Griffina, syna jedné z velkých irských mafiánských rodin. Musím se přiznat, že mi ze začátku Aida moc neseděla. Připadala mi umíněná a strašně paličatá, někdy až nesmyslně. Naštěstí to ale bylo jen na začátku a během čtení jsem si k ní cestu našla. Calum je takový ten typický bad boy, ze začátku arogantní a povýšený.
Líbila se mi linka jak dohodnutého manželství, protože slovní přestřelky Aidy a Calluma mě opravdu bavily a byly vtipné, tak enemies to lovers s tím, že to nebylo takové to z nenávisti bum a je to láska. Všechno pěkně plynulo a jejich city k tomu druhému se ukazovaly postupně.
Autorka píše dost čtivě a příběh má jen necelých 300 stránek, takže jsem knihu přečetla na dvě posezení. Byla to moc fajn oddechovka z prostředí mafie, i když ze začátku jsem si nebyla úplně jistá, tak tento příběh muži doporučit a určitě stojí za přečtení!
Filmového Grinche si pouštím okolo Vánoc každý rok. Do toho knižního jsem se ale pustila až letos.
Jak Grinch ukradl Vánoce je velmi útlounká knížečka, kterou máte za pár minut přečtenou, protože je psána ve větších a obsahuje hodně ilustrací. Ilustrace jsou opravdu krásné, ten příběh miluju, ale musím říct, že víc se mi líbí asi verše filmové, asi proto, že jsem na ně už zvyklá a tento překlad byl jiný.
Věřím ale, že i tak si i knižního Grinche zamilujete a já si ho příští rok přečtu určitě znovu.
Na tuhle knihu jsem se nesmírně těšila, protože předchozí dva díly Sladká nevědomost a Šílená posedlost byly moc fajn. Vlastně jsem ani nevěděla, o čem tento díl je, ale hned jsem se do něj pustila.
V knize sledujeme Ronana, bratra Christiana z Šílené posedlosti, a Milu, která se snaží plnit roli dokonalé dcery svého otce. Obě postavy mi sedly už od prvních stran. Mila byla opravdu dobrosrdečná a velmi naivní, ale tak nějak mi to k ní pasovalo. Ronan byl tajnůstkářstký a napřed jsem ani nevěděla, co si o něm mám myslet. Ale nakonec se z něj opravdu vyklubal Ďábel, přesně jak ho v knize oslovují.
Kniha je fakt jízda od začátku do konce. Autorka už potřetí dokázala, že píše skvěle, její knihy jsou čtivé a stránky vám mizí pod rukama. Pokud máte rádi knihy s tématikou mafie a tímto typem hrdinů, tak je kniha přesně pro vás. Fajn byl i ten vztah únosce - zajatkyně, to už jsem dlouho v knize nečetla a sedlo mi to.
Objevuje se zde i Christian a Gianna a líbilo se mi, jak autorka ukázala vztah a minulost obou bratrů.
Takže za mě zatím nejlepší díl z celé série a tohle si určitě musíte přečíst!
Když už se já pustím do nějakého komiksu, většinou jsou to vtipné komiksové stripy, takže číst klasiku jako je Jáma a kyvadlo v grafické podobě pro mě byla premiéra. Nicméně musím říct, že tohle je opravdu povedené grafické zpracování.
V knize sledujeme tři povídky: Jáma a kyvadlo, Černý kocour a Skokan. První dvě jsem četla i jako klasické knihy. Mám tvorbu Edgara Allana Poea moc ráda, takže jsem nadšená, že se někdo rozhodl ho.pretvorit do komiksu a přiblížit ho lidem, kteří by se do něj v klasické podobě treba ani nepustili.
Líbilo se mi grafické zpracování, které je takové neobvyklé, ale opravdu krásné. Také zpracování příběhu je moc fajn, nechybí tam nic podstatného a dobře vystihuje temnotu Poeových děl.
Takže za mě můžu určitě doporučit a tohle je moc fajn grafický román.
Tohle je v pořadí už druhá autorčina kniha, kterou jsem za letošní rok přečetla a musím říct, že tato se mi líbila ještě víc než první Spoutej mě.
V knize sledujeme hlavní hrdinku Hayley, která mi byla sympatičtější než hrdinka z první knihy. Byla taková nemotorná, ale vtipná a taková správná. Druhým hrdinou je hasič Dylan.
Hayley poznáváme, když se zrovna nachází v nelehké životní situaci, ale líbilo se mi, jak to zvládla, nicméně autorka dále pracuje s následky vztahu, ve kterém se Hayley nacházela a přišlo mi to uvěřitelně a reálně napsané. Celkově mi styl autorky sedí a kniha se čte svižně. Nejsou zde žádné výplňkové nudné pasáže, takže stránky mizí pod rukama.
Prvním polovina knihy mi přišla psaná podle podobného schéma jako předchozím kniha, ale druhá polovina byla skvělá a úplně odlišná. Ani mi to nepřišlo nijak protahované jako Spoutej mě.
Takže za mě Následuj oheň ještě lepší než Spoutej mě a určitě můžu doporučit. V rámci žánru je to moc fajn kniha! A já už se těším na další autorčin příběh.
Přiznám se, že mi tahle kniha ležela v knihovně opravdu několik let a teď zpětně si opravdu vyčítám, proč jsem se do ní nepustila dřív. I když je pravda, že ve mně kniha zanechala tolik pocitů, že jsem pak nevěděla, co s tím.
Sledujeme dvě časově linky, jedna probíhá za války a sleduje příběh Stelly a Dana. Druhá časová linka je z roku 2011, kdy Jess přebývá v jednom opuštěném domě a jednoho dne dostává také dopis.
Musím říct, že jsem ze začátku měla trochu problém se začíst, jednu chvíli jsem i uvažovala o odložení knihy, protože jsem se do toho nemohla nějak dostat. Ale asi po čtvrtině knihy se to zlomila a příběh si ke ve finále opravdu získal. Ze začátku mě bavila spíše linka z přítomnosti, pak mě ale více vtáhla válečná dějová linka. Příběh Stelly a Dana jsem opravdu hltala.
Kniha je napsána moc hezky a posledních 30 stran jsem totálně probrečela. Je to opravdu silná kniha obsahující silný příběh a také opravdu smutný konec.
V knize sledujeme Dianu, která přišla o oba rodiče, její manželství se rozpadlo a ona zůstala sama. Do cesty se jí připlete tajemný soused Roman, který je jedno velké tajemství. Diana mi sedla už od prvních stránek. I po tolika letech s chlapem, který si z ní dělal služku, se dokázala postavit na svoje nohy a začít znovu. O Romanovi jsem moc nevěděla, co si myslet, ale myslím, že zápletky s ním byly moc fajn a i když se nám z toho pak stal docela akčňák, tak mě to vlastně bavilo.
Autorka píše velmi čtivě a o zvraty nebyla nouze, takže stránky mizí pod rukama. Ve finále je to moc fajn příběh, který určitě stojí za přečtení . A už brzy se můžete těšit i na český překlad, pokud se vám nechce číst ve slovenštině!
Pár dní zpět mi konečně po nekonečném čekání dorazil knižní brácha Habibiho Candy. Teď už můžu prozradit, že jsem knihu četla už před pár měsíci jako beta čtenářka a už teď můžu říct, že se rozhodně máte na těšit!
Pokud se vám líbil Habibi, tak si určitě oblíbíte i Candyho. Sledujeme jeho příběh společně s příběhem Virginie, novou spolumajitelkou klubu LocalX. Bylo super, že se tu objevili i Harry s Cassie z předešlého dílu a více jsme také pronikli do vnitřního fungování podniku.
Líbilo se mi to jiskření a škádlení, které probíhalo mezi Virginii a Candym. Celkově je kniha opět čtivá jak blázen a nemůžu se dočkat, co na knihu řeknete vy, kteří ji plánujete číst. Nebo už ji někdo má dokonce přečtenou?
Knihu určitě doporučuji všem, kterým se líbil první díl a všem milovníkům darkromance. Já jsem byla opravdu moc spokojená, i když u mě Habibi stále vede.
Mě sporty v knihách baví moc. Nejradši mám asi hokej, čímž se mi autorka trefila do noty. Na příběhu se mi také líbilo to, že začíná tam, kde většina romantických příběhů končí. Sledujeme totiž pár, který spolu už jednou chodil na střední a teď se potkali znovu po 4 letech a dají se dohromady. Zbytek knihy je vlastně o tom, jak se spolu učí fungovat a jak se vyvíjí jejich vztah.
Hlavní postavy jsme si oblíbila úplně od začátku. Měla jsem z příběhu úplně stejný vibe jako z Návrhu od Elle Kennedy (asi tím hokejovým prostředím).
Sirius byl jako hlavní hrdina moc fajn, přede všemi namachrovaný kapitán Orlů, ale před Wafley se choval trochu jinak. Wafley byla oproti němu taková nevinná dušička. Musím ale říct, že mi občas přišlo, že některé situace by se vyřešili, kdyby spolu postavy více mluvily, ale tak je to ostatně kolikrát i v reálném životě.
A konec mě opravdu dostal. Půl hodiny jsem ležela v posteli, zírala do stropu a nevěděla, co se životem!
Věřím, že autorčin původní text byl naprosto parádní. Co tady ale bohužel musím zmínit, je katastroficky odfláknutá práce překladatele/korektora z @nasevojsko, který by se měl opravdu stydět! Tolik chyb a překlepů jsem v žádném jiném textu nikdy neviděla. Vypadá to, že to prostě hodili jen do google překladače a bylo jim jedno, že v Česku máme řasenku a ne spirálu apod. Nicméně nechci, aby tohle jejich lajdáctví nějak ovlivnilo hodnocení jinak skvělého příběhu, proto se to v hodnocení nepromítne - hodnotím samotný příběh, který mě opravdu bavil.
Toto je moje třetí kniha od autorky. Jako první jsem přečetla Hanu, která má navždy místo u mě v knihovně, protože mě opravdu dostala. Potom Listopád, ten byl malinko slabší, ale i tak síla a teď Les v domě.
V knize sledujeme dívku, které neříkají jinak než Cácora. Nechci vám toho o ději prozrazovat moc, protože mi přijde, že když nic nebudete vědět, o to silněji na čtenáře kniha zapůsobí. Cácora žije se svou babičkou, dědou, mámou a tátou. Bylo mi ji fakt líto, protože i když žila se svou rodinou v domě, tak neměla prakticky nikoho. Otec odešel, matka spíš byla než nebyla a babi s dědou taky neoplývali nějakým zájmem o svou vnučku, i když...
Kniha se četla opravdu těžko, ale zároveň lehce. Autorka píše opravdu čtivě, ale to téma... Teda uff.. celý příběh tak nějak hezky plynul a odhaloval nám postupně tajemství ukrytá v domě i v lese, o kterých se vám nezdálo ani v těch nejhorších snech.
Les v domě bych určitě doporučila všem, kteří si troufnou na opravdu tíživý příběh. Toto se autorce opravdu povedlo, nicméně u mě stále na prvním místě vede Hana.
Přiznám se, že mi Ex v éteru ležela poměrně dlouho v knihovně. Tak jsem si řekla, že je ten čas a konečně se do ní pustím. Anotace vypadala zajímavě a říkala jsem si, že mi teď nějaká oddechovka bodne.
V knize sledujeme Shay, pro kterou je práce v rozhlase vším, a Dominika, který nastoupil celkem nedávno jako reportér. Aby zachránili jejich stanici, přijde Shay s nápadem na pořad Ex v éteru, kde bude muset předstírat, že kdysi s Dominikem chodila a budou rozebírat vztahy. Myslím, že nám je celkem jasné, jak tohle bude pokračovat.
První bych určitě ráda zmínila prostředí, ve kterém se příběh odehrává, to bylo opravdu zajímavé. Ani hlavní hrdinové mi nijak nevadili, ale asi si mě nezískali tak, jak bych chtěla. Chemii jsem mezi nimi moc žádnou neviděla. Autorka se také docela rozepisuje, takže děj neplynul tak hladce, jak bych od oddechovky očekávala.
Ve finále to byla fajn kniha, ale ničím nevybočuje z řady a hodnotím spíš jako průměr.
V knize sledujeme bývalého mafiána Ashera Blacka a Lucy, která se dostala na prestižní školu a chce si zařídit život konečně podle sebe. Postavy mi byly opravdu sympatické. Neměla jsem problém snad s nikým z nich. Líbilo se mi, jak byla Lucy silná a i přes to všechno, co se jí v pěstounské péči stalo. O Asherovi jsem napřed nevěděla, co si myslet, ale jak už všichni čekáme, pak nám začne ukazovat, že to není takový tvrďák, jak se zdá.
Další, co se mi opravdu líbilo, bylo to vzplanutí na začátku, ale postupně to přešlo ve slow burn romance. Ano, byla tam zřetelná přitažlivost mezi Asherem a Lucy, ale autorka si dala opravdu záležet a vystavěla jejich vztah opravdu uvěřitelně. Jiskřilo to mezi nimi a z neznámých se stali přátelé a přátelství pár přerostlo v lásku.
Ačkoliv je to autorčina prvotina, tak se mi to četlo skvěle. Lucy jako hlavní hrdinka se čtenářem komunikuje a bylo super, že to bylo, jako by se bavila přímo se mnou a říkala mi i své myšlenky a interní vtípky.
O autorce jsem ještě nikdy neslyšela, ale její styl psaní mi sedl a příběh byl díky tomu opravdu čtivý. Prostředí hudební kapely bylo moc fajn, hlavní postavy mi byly sympatické a i ostatní členové kapely mě bavily.
Trošku jsem se bála pikantních scén, protože nebudeme si lhát, ale psát je neumí každý. Ale tady můžu s klidem říct, že jsem se nesetkala s žádnými stupidními pojmenováními a vše bylo napsáno vážně dobře. A navíc ta chemie mezi Brianem a Myrnou byla opravdu skvělá.
Na tuhle knihu jsem se těšila strašně moc. Já osobně jsem veliký fanoušek Harryho Pottera a proto jsem nadšená, že poslední dobou vychází autobiografie herců právě z této série. I když ještě nevím, zda se pustím do Deníků Alana Rickmana, Tom Felton a jeho S kouzelnickou hůlkou byla jasná volba.
Herec nám zde popisuje úplné začátky své kariéry (asi se někdy kouknu na Pidilidi), své dětství, ale i zážitky z natáčení HP. Konec mě velmi překvapil, protože za mě se Tomovi povedlo posledními kapitolami i něco předat. Bez obalu popisuje, co nastalo po natáčení a nestydí se mluvit i o svých problémem.
Za mě byl Tom vždycky velký sympaťák, i když jsem ze začátku postavu Draca, kterou hrál, moc nemusela. Ale zahrál ji tak skvěle, že mi je ve finále Draca líto. Je to chlapec, který neměl jinou možnost.
S kouzelnickou hůlkou můžu doporučit opravdu každému fanouškovi HP a také každému, kdo se jednoduše chce dozvědět o Tomově životě něco víc. Je to napsané svižně a velmi vtipně. Autor/herec má opravdu talent psát a já tu mám zřejmě adepta na nejlepší životopis tohoto roku!
Spouštěč jsem pořizovala na doporučení jedné moji známé a potom ne a ne se do ní pustit. Takže mi v knihovně ležela opravdu dlouho. Nicméně teď jsem si řekla, že už nastal její čas. Bohužel jsem dosti zklamaná.
Ve Spouštěči sledujeme příběh Ellen, která působí jako psychiatrička na psychiatrické klinice. Jednoho dne přijme pacientku, která vypadá, že si prošla krutým týráním a neustále mluví o černém muži, kterého se děsí. Jenže jednoho dne pacientka zmizí, nikdo o ní neví a rozbíhá se kolotoč události, kterým chce Ellen přijít na kloub.
Ano, děj zní zajímavě, ale mně absolutně nechytli styl psaní. Postavy mi nebyly ničím sympatické, v podstatě mi bylo jedno, co se stane. Celý příběh je taky dost přitažený za vlasy a na mě to bylo prostě moc.
Jediné, co mě hnalo vpřed při čtení, bylo to, že jsem chtěla vědět, kdo je ten Černý muž. Konec byl celkem dobře vymyšlený a líbila se mi tam ta psychologická složka, ale knížku už to prostě nezachránilo.
Tohle za mě bohužel ne, ale věřím, že se někomu z vás bude příběh určitě líbit!
(SPOILER) Na tuhle oddechovku jsem se celkem i těšila. Od autorky Julie Caplin, která píše právě i pod pseudonymem Jules Wake, jsem četla zatím jen jednu knihu a to Hotýlek na Islandu. Bylo to fajn, ale na zadek jsem si z toho nesedla. A tohle je bohužel ten stejný případ.
První, co mě zarazilo po dočtení (a vlastně i během čtení) je samotný název. Nechápu, proč je to láska z Paříže, když se v Paříži odehrává možná jedna dvě kapitoly. Možná jen kvůli tomu, že je Siena z Paříže? Těžko říct.
Samotné postavy Siena a Jason byli fajn. Siena byla správná a zdála se mi i celkem statečná, protože utekla z předchozího života, kde nebyla spokojená. Jason se mi líbil charakterově víc. Na začátku ho poznáváme jako morouse, který ale pak začne ukazovat i svou jinou stránku. Citlivější, přátelštější a nápomocnější. Líbily se mi i vedlejší postavy, třeba si někdy přečtu i jejich příběh.
Příběh jako takový je fajn, odpočinula jsem si u něj, ale stejně jako u Hotýlku na Islandu jsem si z něj na zadek prostě nesedla. Čte se to dobře, o tom žádná, ale jaksi mě to trochu zklamalo. Asi to bylo i tím, že jsem očekávala vánoční Francii a dostala jsem vánoční Anglii. Proti které samozřejmě nemám nic, ale název je opravdu zavádějící.
Každé další léto je milý oddechový romantický příběh, na který jsem viděla spoustu nadšených recenzí. Proto byla má očekávání opravdu vysoká. Kniha se mi ve finále líbila, ale...
Napřed bych určitě začala tím, co se mi líbilo a to střídání časových linek. Sledujeme totiž jak přítomnost, tak i minulost a to všechna ta léta, která Persy se Samem prožili. Bylo fajn, že jejich minulost nám nějakým způsobem objasňovala jejich chování v přítomnosti. Zároveň byl skvělé vidět i vývoj hlavních postav, co je formovalo a měnilo.
Hlavní hrdiny jsem si už od začátku oblíbila. Jsou fajn a ničím mi nevadili. Jen bych možná uvítala info i o tom, co se dělo mezi posledním zmíněným létem a přítomností.
Příběh je psát určitě čtivě. I když musím přiznat, že ze začátku jsem se do toho nemohla moc dostat, ale potom jsem četla pořád.
Trochu mě zklamalo to velké odhalení. Napadlo mě už tak v půlce knihy a trochu jsem doufala, že k něčemu takovému se autorka neuchýlí, nicméně stalo se a já čekala něco víc. Taky bych spíš uvítala nějaké postupně odkrývání, ne, že to na nás autorka vybalí všechno najednou na konci. Pořád jsem byla v napětí a pak taková nálož.
Knihu bych hodnotila jako fajn letní čtení, i když nejsem fanouškem velké zápletky, i tak si myslím, že by se vám mohla líbit!