eliska2126 komentáře u knih
Kniha sleduje život Anity, která trpí hypersexualitou. Střídají se kapitoly přítomnosti a minulosti, takže víme, jak se Anita dostala tam, kde je teď.
Docela jsem se bála, že tam budou sáhodlouhé popisy toho, na čem je Anita závislá. Sexu je zde hodně, ale za mě je celkem decentně popsány jednou dvěma větami a dobré. Přece jen, kdyby měla autorka popisovat každou scénu nymfomanky, nedělala by nic jiného.
Když jsem knihu začínala, do první půlky jsem byla opravdu nadšená. Říkala jsem si, že je to něco úplně jiného, než jsem očekávala. Byla jsem přesvědčená, že je to moc dobře napsaný psychologický příběh o ženě, která se pere se svou závislostí. Anity mi bylo neskutečně líto. Přece jen, sváděla opravdu těžký boj. Jenže v druhé půlce se ve mně něco zlomilo. Kniha se začala točit v kruzích a Anita neustále opakovala stejné chyby. Vím, že taková závislost je, ale tady už mě to přestávalo bavit. Anita začala být totálně na zabití. Měla jsem jí opravdu plné zuby. Myslím, že si za všechno mohla sama. Měla několik příležitostí, kdy se objevil někdo opravdu slušný, s kým mohla začít nový život, ale Anita nee. Odehnala ho od sebe, protože už nevěřila na lásku a jediné, co chtěla, bylo vyslat se s nějakým vágusem za obchodem u popelnic. Z těchto scén mi bylo opravdu zle. Také se mi na Anitě nelíbilo, jak byla sobecká a bezohledná, co se týkalo ukojení její potřeby. Sváděla ženaté chlapy jako na běžícím pásu a přišlo mi úplně nereálné, že by se skoro každý chlap nechal takhle lehce svést. Anita měla v podstatě každého chlapa, na kterého hodila oko. Tomu jsem opravdu nevěřila.
Co bych ale opravdu vypíchla, byla čtivost knihy. Dlouho jsem nečetla knihu, kde by stránky takhle mizely pod rukama. Jen jsem nakoukla a mrknutím oka jsem prolétla 40 stránek.
Zastávám názor, že každá kniha má své čtenáře, takže někdo z knihy určitě nadšený byl, je a bude. Já to beru tak, že nápad byl opravdu dobrý, jen se mi v druhé polovině zprotivila hrdinka.
Knihy od Amo Jones, respektive Elitní klub králů je moje velké guilty pleasure. A jak už jsem se mnohokrát přesvědčila, tak autorčiny knihy buď milujete nebo nesnášíte. A já se i se začátkem nové série Půlnoční běsnění řadím stále k nadšencům.
V prvním díle sledujeme Dove, která to nemá v životě zrovna jednoduché. Přežívá, jak jen to jde, do toho ji ještě pronásleduje záhadný Stín. Když se jednoho večera Dove vydává z práce domů, je unesena a dostává se do Půlnočního běsnění a poznává záhadné Bratrstvo z Kizniče.
Tady bych to asi ukončila, protože když jsem četla oficiální anotaci (naštěstí až po dočtení), tak ta prozrazuje prakticky celou zápletku.
Dove jako postava dle mého lítala nahoru dolů. V jedné kapitole byla skvělá, fandila jsem jí, ale v další kapitole bych ji jednu střihla. Ano, neměla to v životě jednoduché, ale občas až zbytečně pokoušela osud, provokovala a její umíněnost neznala mezí.
Bratrstvo jako takové je obestřeno tajemstvím. Z bratrů mě nejvíc zajímal Kingston a Killian. Jsem zvědavá také až se v dalších dílech dozvím víc o Kyrinovi a Keatonovi. Ti tady moc prostoru nedostali, ale každý díl má být o jednom bratrovi.
I další vedlejší postavy jsem si oblíbila - třeba Delilu nebo Rose.
Jak už jsem psala nahoře, ne každému styl Amo sedne, protože je to kolikrát takový bizár a temná bláznivost, že to jen tak někdo nevymyslí. Ale já mám její styl psaní moc ráda, její příběhy jsou plné zvratů a napětí.
Takže za mě jedno velké doručení!
Tato kniha vypráví příběh Eddieho, který si prošel peklem a i přesto všechno se rozhodl, že se po zbytek života bude usmívat. Od téhle knihy jsem měla vysoká očekávání, ale že se naplní až tak moc, jsem nečekala.
Kniha je sice o holokaustu, ale nejen o tom, je plná optimismu, lásky a radosti ze života. Eddieho život nebyl jednoduchý, prošel si několika koncentračními tábory až skončil v tom úplně nejhorším, v Osvětimi. I tady ale dokázal najít něco, kvůli čemu chtěl přežít. Zvládl i pochod smrti a dokázal čelit nástrahám života po válce, kdy to pro nikoho nebylo snadné, ale lidé, kteří přežili koncentrační tábory, to měli ještě těžší. Eddie dokázal o této době vyprávět takovým způsobem, který mě úplně dostal. Nedokážu to ani slovy popsat, jak moc se mi tahle kniha dostala pod kůži. Plakala jsem, usmívala jsem se, trnula jsem hrůzou, aby mě Eddie v další chvilce uklidnil, že to bude dobré.
Neskutečná kniha, která mě svou laskavostí a syrovostí dostala. Doporučuju také kouknout na Eddieho řeč na TEDx.
Na tuto knížku jsem slyšela samou chválu, takže má očekávání byla opravdu vysoká. V této knize sledujeme Biancu, která si právě splnila sen a otevřela si vlastní restauraci. Jaké je ale její překvapení, když do restaurace přijde ochutnat její menu postavené na bourbonu rodiny Bordeaux samotný Jackson Bourdeaux, kterému se říká Netvor. Tím se rozbíhá náš příběh.
Hlavní hrdinka Bianca je ostrá jako břitva a nepáře se ani s někým tak bohatým a vlivným jako je právě Jackson. Hodně mě bavila její drzost, na druhou stranu jsem ocenila, že se umělá postavit a bojovat za lidi, na kterých ji opravdu záleží. Naopak Jackson byl zpočátku opravdu Netvor. Jenže jak příběh postupuje, ukazují se důvody a musím říct, že autorka Jacksonovu minulost zpracovala opravdu dobře a uvěřitelně. Jackson je zvyklý, že je vždycky po jeho a ten naráz, když zjistí, že s Biancou to nebude tak lehké, byl opravdu vtipný. Navíc to není takový ten typický bad boháč, ale celou dobu jsem věděla, že je za tou jeho zamračeností a zádumčivostí něco víc.
Kniha se odehrává převážně v New Orleans. Prostředí je vykresleno opravdu dobře a ani v této knize autorka nemusela použít sáhodlouhé popisy, abyste se mohli přenést.
Kniha je napsána celkem jednoduše a je opravdu čtivá. Stránky mizí pod rukama. Mezi hlavními hrdiny to na jednu stranu hezky jiskří, na stranu druhou mezi sebou vedou vtipné slovní přestřelky. Najdeme zde i vážnější téma, které je za mě už teda trochu okoukané, to mu ale na vážnosti samozřejmě neubírá.
A já, jako milovnice vaření a pečení, jsem opravdu ocenila bonus, který autorka do knihy přidala, a to jsou recepty.
Za mě opravdu povedená kniha, není to jen taková ta typická eroromanťárna, ale myslím, že dostanete prostě něco víc. A skvěle se u toho pobavíte.
Po knihách na pointě pokukuju už docela dlouho, ale teprve tuto jsem se rozhodla opravdu podpořit a přispět na její vydání. Být s tebou vypráví příběh dvou mladých lidí - Vaji a Maddena. Sledujeme to, jak se sbližují a také odhalujeme jejich tajemství, protože oba mají pár velkých kostlivců ve skříni.
Přesně z anotace jsem čekala nějaký hezký romantický příběh, něco na způsob Mony Kasten nebo Laury Kneidl. Musím říct, že příběh by měl j potenciál, ale jejím největším problémem je rozsah. Knížka, nebo spíš knížečka, má pouhých 144 stránek. Během těchto 144 stran jsem si absolutně nestihla vytvořit k postavám jakýkoliv vztah. Madden mi byl sympatický, to ano, ale Vaja mě štvala a kolikrát jsem ji nechápala. Možná, kdyby autorka více rozpracovala Vajinu osobnost a dostal by se jí větší prostor, bylo by to lepší. Co se mi taky nezdálo, tak byla Maddenova skoro až posedlost Vajou. Jako opravdu pochybuju, že by se někdo chtěl potkat s někým, kdo mu nastříká do očí pepřák. Dalším problémem toho, že je kniha tak krátká, bylo to, že jsem vztahu mezi hlavními hrdiny prostě nevěřila, moc jsem nepobírala časově skoky, takže vůbec netuším, jak dlouho se hrdinové vlastně znali. V jednu chvíli jsme byli na stadionu, kde má Vaja s Maddenem rande a o řádek dál jsme se posunuli už po zápase někde na piknik.
Ocenila jsem ale vedlejší linky, které oba hrdinové řešili. Bylo zajímavé, jak autorka vtáhla do děje i trochu psychologické téma.
A mrzela mě ještě jedna věc, která s knihou nemá nic společného, ale přece jen ji zmíním (v hodnocení není zahrnuta). Chápu, že autorka pořádala soutěž, aby "natáhla" víc lidí, aby ji podpořilo. Co ale nechápu je, že když jsem se chtěla zapojit, autorka mi odepsala, že to je jen pro lidi, co si knihu koupí ten den. Sice šlo jen o blbou svíčku, ale vůči všem, kteří autorku podpořili už dříve, mi to přišlo nefér.
U téhle knihy se přiznám, že se mi do ní moc nechtělo, protože mě Benedict nezaujal ani v seriálu, ani v předchozích dvou dílech. Navíc, když jsem začal číst a viděla jsem tam to popelkovské schéma, tam jsem si říkala: to nee, to nebude dobrý. Ale světe div se, líbilo se mi to strašně moc.
Benedicta jsem měla za nevýrazného bratra Bridgertona, přesně jak on sám sebe popisuje jako Bridgertona číslo 2. Jenže tady, když jsem ho více poznala, opravdu jsem si ho oblíbila. Překvapuje mě, jak Julia Quinn dokáže každého člena rodiny Bridgerton udělat unikátního. Co se týká Sophie, tak tu jsem podporovala od úplného začátku. Neměla to v životě jednoduché, ale prala se s tím vším opravdu statečně. Bavilo mě i to, že umělá být i hubatá a ne jen taková ta puťka, co drží pusu, když mluví s někým ze smetánky.
Prostředí Anglie na tom zbožňuju asi úplně nejvíc. Autorka dobře zvládá popisy prostředí. Docela tomu pomohl i seriál, který jsem viděla už asi milionkrát.
Já v sérii budu určitě pokračovat, už tu mám nachystaný příběh Colina, Eloise i Francesci.
(SPOILER) Myslím, že toto dílo netřeba představovat. Kdyby se ale náhodou našel někdo, kdo vlastně vůbec neví, o čem Krysař je: Dyk z původní pověsti udělal trošku temnější romantický příběh. Do města Hameln při hází Krysař, aby město zbavil krys. Zde se zamiluje do krásné Agnes, která má ale jiného milence dlouhého Kristiána. Ve městě žije i rybář Sepp Jörgen, který na vše reaguje o den později. Krysař zbaví město krys, ale ne a ne dostat odměny od měšťanů. Také zjistí, že Agnes čeká dítě s jiným a rozhodne se pro pomstu.
To by byl ve stručnosti děj. Tuhle knihu jsem četla už po několikáté, shodou okolností jsem si ji vytáhla i u maturity a nemohla jsem být spokojenější. Na rozbor je to opravdu skvělá kniha. Co se týká postav, oblíbila jsem si Krysaře, Agnes a rybáře Seppa. Tím, že je to starší kniha (poprvé vyšla v roce 1915), tak jazyk je starší a ne tak čtivý, jak můžeme vidět u nynějších děl. Mně se to četlo ale dobře, není to žádná hrůza oproti některým jiným klasickým dílům. Jazyk je krásný a poetický. Celá novela působí romantickým, avšak temnějším dojmem. Celý průběh donutí k zamyšlení a to není příběh nikterak dlouhý.
Takže já vřele doporučuju nejen maturantům. Jedno z mála klasických děl, které se mi opravdu líbí a vím, že se k němu zase vrátím.
(SPOILER) Moje první pětihvězdičková kniha roku 2022! Totálně jsem tomuhle příběhu propadla. Nemůžu teda říct, že bych propadla Nerovi, ale o tom později.
Do této knížky jsem šla s tím, že je tady nějaké dohodnuté manželství, mafie, atd. Začala jsem číst a říkala si: "jojo, teď si vezme tady tu a odveze si ji domů a hotovo". Jenže tohle se absolutně nestalo. V knize byly zvraty, které jsem totálně neodhadla. Když jsem četla poslední kapitoly, tak jsem je hltala s otevřenou pusou a jen čekala, jak to celé dopadne.
Dalším důvodem, proč jsem si knížku oblíbila, byly postavy. Jak jsem už zmínila nahoře, s Nerem jsem měla na začátku malinkatý problém. Protože, když se nazval mafiánským sexy princem nebo co, tak mi obočí vyletělo teda pěkně vzhůru. Nicméně když jsem se příběhem pročítala, tak už o pár stránek dál jsem mu tu jeho egoistickou hlášku odpustila. Další skvělou postavou je Lisa. U jejich slovních přestřelek jsem se dost nasmála a dlouho jsem nečetla knihu, kde by to mezi hlavními hrdiny takhle jiskřilo.
Hodně jsem ocenila i okolí Itálie. Autorka dokázala skvělé vykreslit každé místo, aniž by ho musela sáhodlouze popisovat. Dokázala to, že jsem stála v podstatě hned vedle hrdinů.
Chvíli jsem si teda musela zvykat na to, že je to psané ve slovenštině (musela jsem si vyhledat překlad slova krajka, páč jsem tomu slovenskému vůbec nerozuměla ), ale úplně mi to vynahrazoval autorčin styl psaní. Ten mi sedl a užívala jsem si to. Knížku jsem přečetla na mé poměry dost rychle a dokonce jsem jednou četla i ráno (což se asi nikdy normálně nestalo).
Takže kdo máte rádi tento typ knížek, tak v rámci žánru, je tohle pro mě totální pecka a moc se těším i na další autorčiny knihy ze série Nekompromisní.
V Půlnoční knihovně sledujeme Noru, která se svým životem stále jen bojuje a nedaří se jí nic, na co sáhne. Po hrozné sérii událostí se Nora rozhodně, že už dál žít nechce a dostává se do Půlnoční knihovny. Každá kniha obsahuje jinou alternativu jejího života a Nora je může zkusit žít úplně všechny, dokud si nenajde ten "svůj skvělý život".
Tuhle knížku jsem dostala v balíčku z bookstormingu a když jsem ho rozbalila, tak jsem si říkala, jestli ji vůbec budu číst. Alternativní životy mě moc neberou. Nicméně pak se pustili do lákačky @tojsemja_kate @kate_valter @adampycha a hned jsem se do ní pustila. Tahle kniha je prostě nádherná. Je plná hlubokých myšlenek a má přesah.
Nora byla skvělá hlavní hrdinka. Na začátku mi ji bylo až líto, jak se jí život hroutí pod rukama, ale pak jsem s ní v knihovně netrpělivě objevovala jeden život za druhým. Bavili mě, jak si autor v každém životě pohrál i s životy vedlejších postav.
Styl psaní mi opravdu sedl, kniha má krátké kapitoly a je neuvěřitelně čtivá, takže stránky mizí hezky pod rukama.
Za mě jedno velké doporučení a doufám, že až kniha 7.2. vyjde, tak z ní budete nadšeni stejně jako já.
(SPOILER) V této knize sledujeme Jessicu, která zdědí dluh svého otce, na který samozřejmě nemá. Proto se rozhodne vyhledat chlapa, o kterém je známo, že nemá problém půjčit hromadu peněz s malým úrokem. Už v první kapitole zjistíme, že to je taky přesně ten chlap, kterému Jessičin otec dlužil peníze. Jessica má tak dvě možnosti, jak Liamovi dluh splatit. Buď zemře, nebo se mu plně oddá.
Když jsem začala číst Cizí dluh, tak jsem se maličko lekla, protože začátek mi hrozně připomněl Rudou galerii, což je za mě odpad odpadů a pěkný bizár. Nicméně tam za čtvrtinou knihy se něco změnilo a kniha mě začala docela bavit a neprotáčela jsem oči na každé druhé stránce.
Postava Jessici mi byla celkem sympatická už od začátku. Ocenila jsem, že se do "splácení dluhu" nevrhla s nadšením, ale bylo na ní vidět, že prostě jen nechce umřít. Za to Liama jsem měla už od začátku za pěkného kreténa. Bože, tak sebestředný, egoistický a výbušný chlap to byl. Jenže! Cca ve třetí třetině knihy, když nás konečně nechal nahlédnout do svého života a myšlenek, tak jsem to maličko přehodnotila. Všem nám je snad jasné, že tenhle vztah mezi Jessicou a Liamem nezůstane jen u splácení dluhu. A právě potom, když si Liam konečně začal připouštět, že Jessicu nebere stejně jako na začátku, ale že s city k ní musí bojovat, tak jsem na něj názor změnila.
Celá kniha se čte sama, autorčin styl je celkem jednoduchý, ale věty nejsou nijak osekané a holé. Prostředí i postavy autorka také popsala skvěle. Příběh se rozjel spíš tak v druhé polovině knihy.
Takže za mě lehčí nadprůměr a na další díl se určitě mrknu. Jen teda doufám, že obálka bude lepší, protože tohle fakt ne.
Tuhle knížku bych, stejně jako první díl, označila za oddechovou jednohubku, u které se občas zasmějete a občas nebudete věřit vlastním očím, čeho všeho jsou lidé schopni. Nápad této knížky je originální, čte se to dobře, ale přišlo mi, že některé hlášky jsou podobné a dost se opakují.
I tak ale super, pokud chcete vypnout a u něčeho si odpočinout. Nic závratného ale nečekejte.
Komiksové stripy jsou přesně to, u čeho si odpočinu já. Neznám snad méně náročnou literaturu. Jedná se o jednostránkové kresby znázorňující nějakou výstižnou nebo vtipnou situaci. A tahle knížka jich je opravdu plná. Nemůžu se ale ubránit pocitu, že předchozí dílka byla nějakým způsobem lepší.
Pokud je nějaká klasika, kterou bych k maturitě učíte doporučila, tak je to právě Bílá nemoc od Karla Čapka. Narozdíl od jeho jiných děl jako RUR nebo Válka mloků, se to čte opravdu dobře, aspoň za mě.
Hlavních postav tu není moc, ale mají podivná jména, tak pozor ať se do nich nezamotáte.
Tohle je vlastně už moje druhé čtení tohoto díla a tentokrát je pro mě dílo až mrazivě aktuální. Nejde mi ani tak o válku, která v díle hraje velkou roli, jako spíš o postoj lidí vůči nové nemoci, která se vyskytla.
Víc už vám prozrazovat nebudu, protože knížka je opravdu útlá, má něco kolem 100 stránek, takže pro nestíhače těch 20 povinných knih k maturitě je to ideální a i na rozbor se to bude hodit. Samozřejmě doporučuju i všem ostatním, kteří si rádi přečtou nějakou tu starou dobrou klasiku.
Tak tohle byla roztomilost milost! Tento příběh jsem si šetřila na Vánoce, přestože se příběh odehrává jen v zimě. Příběh se mi líbil.
Ale mám dvě výtky. Občas mě vytáčela hlavní hrdinka, jako vážně dost. To jak se k Noahovi chovala občas bylo pěkné na kopačku. Hlavně teda v třetí třetině knihy. A druhá věc, kterou jsem moc nepobrala byla nelogičnost vzdálenosti, kterou řešili ke konci knihy. Napřed autorka píše, že do Hudsonu je to přes 100 kilometrů. O pár stránek dál už jen kolem 90, přestože jsou hrdinové na stejném místě. Na dalších stránkách už jen 80, páč zas přes 100. Nevim, jestli jsem si toho všimla jen já nebo co, ale tohle mě docela překvapilo.
Je to psané čtivě. Chtěla bych vyzdvihnout hlavně krátké kapitoly. První polovina byla pomalejší, ale druhou půlku jsem opravdu slupla jako malinu.
Takže za mě fajn zimní příběh, jen pár výtek.
Tak tohle byla Vánoční roztomilost. Dostala jsem ji jako dárek na Štědrý den, takže jsem nemohla číst podle dat, která jsou na začátku každé kapitoly, ale jakmile jsem začala, nemohla jsem přestat a brzy jsem ten skluz dohnala. Bylo to čtivé jak blázen a strašně dobré napsané. Sophie jako hrdinka byla skvělá. Chce to odvahu jít na 10 rande a vlastně nevíte kam a s kým. Hrozně se mi líbila i její obrovská rodina. Já sama takhle velikánskou rodinu nemám, ale strašně ráda s ní trávím čas. Také se mi líbil vztah, který měla Sophie se svojí sestrou Margot, to jsem jim záviděla.
A teď už k samotným rande. Byly tam fakt krásné momenty, ale myslím, že ty vtipnější rozhodně převyšovaly. Třeba rande od tety Patrice? To jsem se nasmála dost a dost.
Takže pokud chcete oddechovou sváteční knížku se sympatickou hrdinkou u které se budete usmívat, jak je to hezké, ale i se smát nahlas, když je to vtipné, tak 10 rande naslepo je přesně pro vás!
Colleen je pro mě osobně rozhodně záruka skvělého čtení. A 9. listopad mi to opět jen potvrdil.
V této knize sledujeme dva hlavní hrdiny - Fallon, bývalou herečku, a Bena, kluka, ktery je tak skvělý, ale skrývá také nejedno tajemství. Pro obě postavy jsem už po pár kapitolách dychala, úplně jsem si je zamilovala a fandila jim. Sice to mezi nimi byla totální insta love, ale čert to vem - fakt jsem jim to věřila.
Celá podstata knihy, že se hlavní hrdinové budou setkávat jen jednou za rok - 9. listopadu - mi přišla opravdu nápaditá, nicméně v druhé polovině knihy jsem si přála, aby se na to celé vykašlali a vídali se prostě normálně, protože jsem prostě chtěla víc té chemie mezi hrdiny.
Věc, co mě úplně zničila se stala čtvrtý 9.listopad, to jsem opravdu jen četla s otevřenou pusou a slzami v očích a říkala "Colleen, co to sakra děláš?". Jenže potom? Popsala bych to asi tak, že vám Colleen rozbije srdce na milion kousků a jen ona ho pak dokáže zahojit takovým způsobem, že to ve vás zanechá tolik.
Styl autorky naprosto miluju, její knížky mě vždycky úplně pohltí a vyplivnou na konci. Měla jsem přečteno na dva zátahy, což se u mě jen tak nevidí.
Za mě jedno obrovské doporučení a stará dobrá Colleen to zase dokázala. Taky doporučuju poslechnout i písničku ke knize November 9, teď ji jedu pořád dokola.
Tak tohle bylo snad ještě lepší, než první část! Celý příběh Tillie a Natea se uzavírá a mně do sebe všechno hezky zapadlo.
V této části sledujeme, jak se vypořádávají z událostí minulého dílu. Byla jsem celkem dost překvapená z toho, jak se to celé vyvinulo. Takové rozuzlení, kdo za co vlastně může jsem nečekala, ani to, koho Tillie vlastně vídala/nevídala.
Amo prostě psát umí a její knihy jsou pro mě návykové, i když občas zvrácené a bizarní. Tady v tomhle díle bych neměla ani tak výtku k hlavní lince, ale k tomu, co sakra autorka udělala s Madison a Bishopem. Špatně, špatně, špatně!
Nemůžu se dočkat dalšího dílu, který byl měl vyjít příští rok. Snad se to celé vysvětlí a samozřejmě jsem zvědavá na příběh Brantleyho a Saint.
Takže pokud máte rádi například sérii Royal, ale chcete něco trochu temnějšího, tak celou sérii Elitní klub králů můžu jen doporučit!
Konečně jsem se pustila do Malum, kde autorka svůj příběh zaměřuje na Tillie a Natea. Konečně se dozvídáme, jak to je s Micaelou a dozvídáme se i něco z Tillieiné minulosti. Upřímně, nechápu, jak mohla Amo něco takového vymyslet, protože tam bizár střídá zvrácenost. Ale i přes to jsem neměla problém se do knihy začíst a svět králů mě úplně pohltil.
Během čtení jsem si hodně oblíbila zejména Tillie. V prvních třech dílech byla taková upozaděná a děj se soustředil výhradně na Madison. Konečně jsme poznali, jaká Tillie opravdu je a úplně jsem na ni změnila názor. No a Nate byl prostě Nate. Náladový, panovačný a občas dost hrubý. Jenže jak příběh pokračoval, začínala jsem chápat, že za tímhle jeho hrozným chováním musí být i něco víc, což se mi následně potvrdilo v dalším díle, na jehož recenzi se můžete těšit brzy.
V knize se objevuje jedna scéna, před kterou sama autorka na začátku varuje. Čekala jsem snad všechno, ale tohle opravdu ne a musím přiznat, že mě to docela sebralo.
Co se Amo musí nechat, tak je její styl psaní. Je to opravdu dobře napsané, dej plyne, kolikrát jsem skončila s otevřenou pusou nad nějakým zvratem, který jsem opravdu nečekala. Kniha obsahuje peprnější scény, které ovšem nepůsobí lacině a jsou uvěřitelné.
Takže určitě doporučuju, brzy se můžete těšit na recenzi dalšího dílu, protože ten jsem zhltla hned po tomhle a jsem nadšená.
Tenhle podcast jsem objevila na začátku celé tady té covid věci a neskutečně mi pomáhal nějak využít čas a stala se z toho moje závislost. Proto, když Lucka vydala knihu, kde o těchto zločinech dokonce píše, tak to byla jasná volba a nebylo nad čím přemýšlet. To jsem prostě musela mít! Hlavně jsem čekala na knihu na eshopu holek, páč jsem chtěla i podpisy. Bylo fakt hrozně těžké vidět, jak už jste ji tady skoro všichni měli a já furt čekala na naskladneni podepsaných knih.
Každopádně jsem se dočkala a knihu už dokonce i přečetla a za mě fakt suprova záležitost. Lucka vybrala opravdu zajímavé případy, jen mě třeba osobně mrzí, že tam chybí takové ty moje oblíbené (Teď Bundy, Chris Watts apod.), ale to je čistě můj problém. Doufám, že třeba v budoucnu vyjde nějaká další knížka a v ní tyhle moji oblíbenci třeba budou. Ještě jedna maličkost mě mrzelo a to, že některé případy by si určitě zasloužily pár stránek navíc, ale zas chápu, že knížka by měla v tom případě třeba 500 stránek.
Takže za mě must have pro každého zlocinožrouta a pokud máte rádi podcast a holky, tak určitě kupte. Teď by to byl třeba i skvělý dárek k Vánocům.
Zůstaňte na svobodě a naživu.
Tak tohle byl fakt mordor... Teď otevřené přiznávám, že kdybych neviděla film, který se mi vlastně i dost líbil, tak bych téhle básní vůbec nerozuměla. Za mě je to dost chaotické, moc děje jsem tam neviděla. Spíš jsou tak popisy prostředí (jakože hodně) a pocitů.
Nedokážu si představit, že bych si zrovna toto dílo vytáhla na rozbor a měla například podle ukázky zařadit, kam to patří. Nebo s tím textem cokoliv dělat.
Takže za mě, ano, je to klasika, ale nesmírně těžká na přečtení a spíš doporučuju film, který je opravdu dobře udělaný. Navíc tam miluju tu písničku od Support Lesbiens.