eliska2126 komentáře u knih

Tuhle knížku ani moc nevím, jak hodnotit. Přišlo mi, že je spíš plná myšlenek, ale děje tam moc nebylo. Neskutečně mě vytáčela lord Henry a jeho neustálé průpovídky o ženách a manželství. Chápu, že to patřilo k té době, ale i tak jsem se přes to nedokázala přenést.
Jsem toho názoru, že každý by si měl přečíst tuto knihu, ale vím, že ne každému se bude líbit. Na druhou stranu si myslím, že si z ní každý aspoň něco odnese.

9 16.12.2021

Listopád byla moje druhá kniha od autorky. První jsem četla Hanu a z té jsem šla do kolen, proto byla očekávání u Listopádu tak veliká. Pomohly tomu zřejmě i pochvalné recenze, které se na mě valily snad ze všech stran.
A já vám nevím. Hana se mi asi líbila přece jen o ždibec víc.
Ale teď k Listopádu. Byla jsem velice zvědavá na celou knihu, protože jsem ještě nikdy nečetla nic z alternativní historie (co by se stalo, kdyby to tehdy dopadlo tak a tak). Paní Mornštajnová je skvělá spisovatelka. Její styl psaní mi sedí a její knihy jsou plynulé. Časové přeskoky zvládla hezky a neměla jsem problém se orientovat v jakém čase se zrovna nacházím. Bavil mě i kontrast mezi dvěma hlavními linkami, které jsme sledovali. Na jedné straně Maja, která se proti režimu postaví a chce lepší svět, na druhé straně Magda, dítě, které je typickým výplodem režimu, které mu bezmezně věří a také věří, že stát dělá vše pro lepší svět. Obě postavy měly svůj charakter a bavilo mě sledovat jejich myšlení.
Atmosféra je v Listopádu velice specifická. Už dlouho jsem nečetla knihu, ze které by mi bylo po dočtení tak těžko a smutno. Je to velice ponuré a tíživé.
Po dočtení knihy jsem si uvědomila, že svoboda není samozřejmostí a i když je to v naší zemi bohužel s politikou takové, jaké je, vždy může být hůř a takový život, jaký nám představila Alena Mornštajnová v Listopádu, by nechtěl žít snad nikdo z nás...

6 16.12.2021

Tohle byla skvělá oddechovka. Já tyhle komiksové stripy prostě miluju a vždycky si "čtení" užiju. Kresba je opravdu povedená a v mnoha situacích jsem se viděla (taky jsem půlku komiksu naposílala příteli ). Momenty v Tulení jsou roztomilé a klidně bych knížku měla o pár stránek delší.

2 16.12.2021

Tak a mám za sebou maraton obou dílů téhle série. První díl se mi líbil moc, i když jsem se ze začátku nemohla moc začíst. Jakmile skončil, hned jsem musela pokračovat druhým dílem. A asi teda patřím k menšině, ale mě se druhý díl líbil dokonce ještě víc, než první. Možná to bylo tím, že jsem byla už zvyklá na styl autorčina psaní a neměla jsem problém se začíst hned od začátku.
Postavy jsem si hrozně oblíbila a konečně jsme se tady taky dostali k zaporákovi celé série. Také se nám tady odhaluje Sagina minulost a poznáváme, proč přesně se potýká s problémy, které v knize řeší. Určitě bych ocenila víc knih, kdy se hlavní hrdina/hrdinka vypořádává s nějakým druhem psychické poruchy jako tomu bylo tady.
Kniha byla za mě skvělým pokračováním dobře rozjetého prvního dílu. Místy jsem se culila nad tím, jak to bylo hezké a místy se zase smála, protože to bylo vtipné (hlavně opilý Luca)
S koncem jsem byla spokojená, jako snad ještě nikdy v žádné jiné knize. Přesně takhle jsem si to přála, aby to skončilo. Doufám, že se v budoucnu dočkáme i dalších knih s příběhy o dalších postavách této série. Byla bych určitě pro příběh s April.
Jediné, co mi dost vadilo, byl občas překlad... Kdo v dnešní době používá "na každý pád" nebo "koupelnový plášť"? Občas mi to fakt přišlo, že to překládal, někdo kdo používá nějaký zastaralý styl češtiny nebo vůbec neumí pracovat se slovy. A zrovna u téhle knížky mi to přišla jako škoda.

2 16.12.2021

Na tuhle knížku jsem se chystala opravdu dlouho. Je pro všechny fanoušky Mony Kasten, mezi které se já řadím určitě.
Přiznám se, že jsme s knížkou zpočátku trochu bojovala. Začátek mi přišel lehce zdlouhavý a nemohla jsem se začíst. Jak jsem ale v knize postupovala dál a dál, postavy mi přirostly k srdci a nemohla jsem se od děje odtrhnout. Luca i Sage jsou skvělými hrdiny. Nedotýkej se mě je jedna z mála knih,některá se potýká s tématem obtěžování a důsledky, se kterými se musí oběť potýkat. Po skončení prvního dílu ještě stále nevíme, co se Sage vlastně stalo (ze začátku knihy vlastně ani nevíme, kdo ji to udělal), ale hrozně mě bavilo to pomalu odtajňovat a doufám, že se v druhém díle dozvíme celou pravdu.
Další postava, kterou jsem si dost oblíbila byla April, tu prostě musíte milovat, i kdybyste nechtěli.
Jediné, co mi dost vadilo, byly nečekané časové skoky. Docela bych ocenila, kdyby byl vynechán aspoň řádek nebo něco, protože čtete o něčem a na dalším řádku jste třeba o několik hodin dál a než vám to dojde, musíte se vrátit a přečíst to znovu.
Takže za mě určitě doporučuju všem fanouškům romantiky, ale nemůžete od toho čekat něco přelomového, co vám změní život.

2 16.12.2021

Tahle autorka si u mě získává čím dál tím víc místa ️. Tohle je už druhá kniha a zase jsem nadšená. Mám tě ráda, nemám tě ráda jsem četla už před nějakou dobou a taky pecka.
Jako první bych na téhle knize vypíchla, že se odehrává v Johannesburgu, což je město v Jihoafrické republice. Ještě nikdy jsem nečetla knihu, která by byla vsazena právě sem. Většinou jsou to profláknutá města jako New York, Londýn apod. Ale tohle mi přijde opravdu originální. Další věci, co oceňuju je humor. Tohle není jen další romantická kniha do tuctu, ale hodně jsem se u ní i nasmála. Příběh Bena a Sery mě opravdu bavil. Nenudila jsem se a přišlo mi, že se pořád něco děje. Sera byla skvělá hrdinka. Byla vtipná, troufalá a taky pěkně paličatá. Ben byl take vtipný a jak se ukáže, oba hrdinové mají své kostlivce ve skříni.
Dokonce i nečekaně zvraty tu najdete. Je to skvělá oddechovka, u které se budeme smát, ale i culit a skvěle si u ní odpočinete. Takže za mě skvělá kniha v rámci romantických příběhů a určitě se těším na další knihu autorky.

4 16.12.2021

Tak mám tu pro vás doporučení na jednu klasika. Tato kniha je na hodně školách i součástí povinné četby. Já osobně nesnáším, když mi někdo diktuje, co musím teď číst. Tuhle knížku jsem poprvé četla před pár lety k maturitě a byla to jedna z mála knih, která mi nevadila, ba dokonce se mi líbila.
Za mě je tohle dílo prostě geniální. Orwell zde krásné popsal, jak nenápadně a plíživě se může do společnosti dostat totalitní režim. Postavy, byť jsou to zvířata, jsou skvělé vykreslena, každé zvíře má svůj osobitý charakter. V druhé polovině knihy provázel čtení hlavně vztek. Byla jsem tak naštvaná na prasata, která si upravovala pravidla podle toho, jak se jim to hodilo. Jak bylo popsáno v knize "Všechna zvířata jsou si rovná, ale některá jsou si rovnější."
Za mě velké doporučení, je to prostě geniální kniha a jestli máte možnost si ji přečíst, ať už v rámci přípravy na maturitu nebo jen tak, jděte do ní!

21 16.12.2021

Tak jo, poslední příspěvek z této série (aspoň pro tuhle chvíli ) a teď vám s tím dám zase na chvíli pokoj.
Toto je už v pořadí třetí díl Elitního klubu králů a přesně, jak jsem psala v předešlých příspěvcích a je to k této sérii známo podobné jako u Papírové princezny, buď ji milujete nebo nenávidíte. A já se stále řadím do skupiny, která téhle sérii naprosto propadla. Ano, není to nějaký výkvět literatury, ale občas ráda sáhnu po knize, u které si jen odpočinu a není náročná. A tahle to přesně splňuje.
V tomhle díle se postavy konečně nějak vyvinuly. Madison už není tolik ta naivní husička, která si nechá vše líbit a Bishop už není takový buran a konečně ukazuje, co pro něj Madison vlastně znamená. Daemon nám to tady celkem pěkně zamíchal a musím říct, že v jedné chvíli mě totálně zmátl a já absolutně nechápala, co se vlastně v knize děje. No pak jsem samozřejmě čučela s otevřenou pusou, protože jsem to nečekala.
Na další dva díly se chystám, mají vyprávět o Nateovi a Tillie. Určitě je plánuju pořídit v brzké době, ale zatím vám můžu Elitní klub králů jedině doporučit!

3 16.12.2021

Tak jo, mám za sebou už i druhý díl Elitního klubu králů. A stále mě to baví ️.
Odhalujeme tady další a další tajemství okolo klubu králů. Objevuje se zde i nová postava, o které upřímně nevím, co si mám myslet a nemám ani tušení, jak dějem ještě zamíchá.
Madisonina neúcta k sobě samé mě stále vytáčí, ale už to v tomhle díle není tak hrozně. A co se Bishopa týče, tak konečně se tady ukazuje i trochu v jiném světle a ne jen jako sadomaso vůdce králů.
Stále mi tam nesedí moc ten věk hlavní hrdinky. Mě se tohle stát v 17, tak mě asi švihne.
Dneska se vrhnu na další díl Šepot mrtvých a těším se moc!
Takže za mě doporučuju, hlavně těm, kterým se líbila Papírová princezna a chtějí něco podobného a nebude jim vadit, že je to trochu drsnější.

3 16.12.2021

Do téhle knížky jsem šla na doporučení @denny.little ️ máme dost podobný vkus, takže tohle byla sázka na jistotu.
Tahle série se dost podobá Papírové princezně, ale je o dost drsnější a temnější. A přesně jak napsala Denča, platí jako u Papírové princezny, že ji buď milujete a nebo nesnášíte. A já se stejně jako PP přidávám do první skupiny. Fakt mě to chytlo!
Ta atmosféra byla super, králové takový typičtí bad boys, ale je pravda, že jsem měla chuť jim občas fláknout, páč za jejich chování by ode mě několikrát za knihu schytali dělo . Madison byla dobrá hlavní hrdinka, jen mě občas štvala její naivita a to, jak si nechala vše líbit a pak dělala, že se nic nestalo.
Jediné co, tak mi tam moc nesedí věk hrdinů. Jako tohle dělat všechno v 17 letech?
Myšlenka knihy je zajímavá a jsem opravdu zvědavá, jaká tajemství ohledně klubu králů odhalím v dalším díle.

2 16.12.2021

Tak tohle byla skvělá jízda! Přiznám se, že tohle bylo moje první setkání s autorkou, páč jsem někde četla, že tuhle sérii můžu číst i samostatně (asi spíš ne, páč na začátku jsem byla lehce zmatená, ale to byla moje chyba ). První díl jsem si stejně pořídila. Ale teď už k hodnocení Chobotnice.
Strašně se mi líbilo prostředí knihy. Ještě nikdy jsem nečetla knihu z právnického prostředí. Styl psaní Pauliny je hodně čtivý.
Hlavní postavu Lilku jsem si dost oblíbila. Působila na mě jako ostřílená žena, co si nenechá nic líbit. Jen mi přišla občas lehce naivní, co se týkalo důvěry chlapům. Druhý hlavní hrdina Michal mě dost bavil. Byl to takový ten drsňák vtipálek, upřímný a šel do všeho po hlavě. Co chvíli jsem se bála, že bude zbytek knížky bez Michala.
Romantická linka, kterou tu sledujeme, je dobře zpracovaná, mezi Michalem a Lilkou to jiskřilo a věřila jsem jim to. Taky jsem se bála milostných scén, kterých je zde docela dost. Ale byly napsány uvěřitelně.
Kniha není dělená do kapitol, ale do "paragrafů" (dejme tomu?). Tyto části mají kolikrát jen tři čtyři stránky, takže se to četli rychle. Navíc se střídají pohledy obou hlavních hrdinů, takže máme pohled obou stran. To taky cením. Příběh je celkově nabitý akci a párkrát jsme nad zvraty seděla s otevřenou pusou a nechápala, co se vlastně stalo.
Takže za mě rozhodně doporučuju!

2 16.12.2021

U tohohle si vždycky hezky odpočinu. Je to prostě nádhera, ať už grafické provedení, fotky, tak i verše. Líbilo se mi, že se zde rozebírá i jiná témata, než láska, ale máte tu i dobrodružství, cestování apod. Já jinak poezii nečtu, ale od Atticuse si přečtu asi všechno. Takže za mě, určitě velké doporučení!

5 16.12.2021

Určitě jste tuhle knihu zaregistrovali (nebo aspoň seriál z produkce Netflixu). Před pár dny, když vyšla, se kolem ní strhl naprostý hype a všichni ji četli. Já viděla seriál teda už na začátku roku a přiznám se, že když jsem viděla původní obálku, tak jsem se do knížek vůbec pustit nechtěla. Pak ale naštěstí vyšla tahle krásná seriálové obálka a díky bohu za ty dary.
Každopádně teď už k samotné knize. Mě se teda seriál naprosto líbil a od knihy jsem očekávala něco dost podobného, co se dělo právě v seriálu. Ale ono chyba lávky, že? Kniha má sice ústřední téma stejné, ale dost věcí se od seriálu také liší. A je strašná škoda, že hodně vtipných momentů z knihy právě v seriálu nebylo. Rozhodně tu ale nechci spadnout k nějakému srovnávání.
U téhle knížky si skvěle odpočinete. Milovala jsem tu anglikánskou atmosféru 19. století, co v knížce byla. Postavy jsou skvělé. V poslední třetině tak trochu #dramaqueen, ale jinak byly vtipné. Hlavně důvtip Daphne se mi moc líbil. Příběh má spád, já osobně jsem se nenudila a je to čtivé jako blázen.
Takže pokud hledáte knihu, u které prostě vypnete a nebudete muset o ničem přemýšlet, tak je tato kniha přesně pro vás.

3 16.12.2021

Většinou se říká, že druhé díky jsou slabší, než první a u Setkání stínů to bohužel platí. Z prvního dílu Temnější tvář magie jsem byla naprosto nadšená. Zamilovala jsem si svět, Kella i Lilu. Ale v tomhle díle se prostě nic nedělo. Ale jakože skoro vůbec. Kniha má něco málo přes 470 stránek a 3/4 knihy se připravujeme na jednu událost. Žádná akce, jen furt nějaké přípravy.
Samotná akce nastává až v posledních třech kapitolách, kdy už teda probíhá událost, na kterou jsme se celou knihu chystali, takže jsem konečně dostala to, co jsem čekala. Až na to, že v poslední čtvrtině knihy je to jaksi málo a čekala jsem od toho takovou skvělost jako byl první díl.
Postavy byly ze začátku taky takové nijaké, pak se to naštěstí teda nějak rozjelo. Přibyla nám tady jedna nová a to Alucard Emery a ten byl příjemné zpestření. Zajímal mě jeho původ, jeho charakter, no prostě si mě získal.
Každopádně tento díl skončil dost dobře, takže do dalšího se určo pustím. Jen si asi dám chvilku zase pauzu.

16.12.2021

Tak a máme tu pátý a zároveň poslední díl téhle úžasné série od Mony Kasten. Už teď chci říct, že mi chybí, ale určitě se k ní někdy vrátím.

Konečně jsme se dostali k Blakeovi, kterého jsem si v předchozím díle dost oblíbila. Je sice pravda, že byl svým mrzoutstvím občas na facku, zas na druhou stranu jsem to celkem chápala vzhledem k tomu, co se stalo na konci čtvrtého dílu. Poznali jsme tu i novou postavu Jude. Ta byla skvělá. Prala se s tím, co se jí stalo opravdu odvážně a fandila jsem jí.

Hrozně se mi líbilo to, jak se v určitých částech vracíme retrospektivně do minulosti, kdy Jude s Blakem opravdu chodila. Lépe jsem chápala jejich postavení vůči tomu druhému a nemohla jsem se dočkat, až zjistím, co se mezi nimi stalo a proč se to stalo.

Byla jsem moc ráda, že i když je tohle poslední příběh z Woodshillu, tak se tu objevily opravdu všechny postavy. Sice jen třeba zmínka, ale i tak jsem si na ně ráda vzpomněla.

A jak sama Mona řekla: Návrat do Woodshillu je jako návrat domů. Naprosto souhlasím a celou sérii miluju a velice ji doporučuju.

3 16.12.2021

Už několik dní přemýšlím a dávám dohromady můj názor na druhý díl Holubice a hada - Krev a med.
Začátek se rozjížděl docela pomalu. Nebylo to tak akční, jako první díl, přece jen v celém dílu vlastně sháníte spojence na boj, který bude pravděpodobně stejně až ve třetím díle. Uznávám, že je kniha maličko natahovaná a občas zde byly výplňkové pasáže. I ta francouzská atmosféra, kterou jsem v jedničce tak milovala, tak je tu docela upozaděná.
Četla jsem hodně názorů na tuhle knihu a skoro ve všech se opakovalo zklamání ze změny chování hlavních postav. Já to beru tak, že když si vzpomenu, co vše se stalo v prvním díle, tak každý se s tím vyrovnává po svém. Na jednu stranu mě Louina změna charakteru vytáčela, ale na druhou jsem chápala, že když používá magie víc a víc, musí za ní víc také zaplatit. A také mi bylo jasné, že se to Reidovi nebude moc líbit. Přece jen, býval to lovec.
Během čtení mě bohužel z děje neustále rušily gramatické chyby a vynechaná slova a písmena, kterých je zde požehnaně. Nejsem žádná cíťa, co by knihu zahodila kvůli jedné chybě v textu. Jsem hodně tolerantní, ale tohle bylo i na mě moc.
Každopádně za mě trochu slabší, ale na další díl se moc těším!

Tak tohle je teď přesně to, co jsem potřebovala. Odpočinout si u komiksových stripů. Já Sarah Andersen prostě miluju. Líbily se mi všechny její stripy, jak v Dospělost je mýtus, tak Ubulená hromádka štěstí i Kočky útočí. Tesáky nejsou úplně ze života, přece jen sledujeme tu romantický vztah upírky Elsie a vlkodlaka Jimmyho. Ale ty situace, které Sarah nakreslila si úplně dokážu představit, že by takový nesourodý pár řešil. Humor Sarah je prostě skvělý a její kresby ještě lepší. Měla jsem to za pár minut "přečtené" a hodně jsem se zasmála.

2 16.12.2021

Tak já stále doháním své resty, co se týká knih Colleen Hoover. Už mám doma všechny, teď už jen dočíst ty tři, které mi ještě zbývají (chtěla bych je stihnout do listopadu, kdy vychází novinka November 9!). Ale teď už k přečtené knížce Život jedna báseň.
Myslím si, že čtivost u Colleeniných knih nemusím ani zmiňovat, její knihy se prostě čtou sami. Dej krásné plynul a nenašla jsem ani jedno místečko, u kterého bych si řekla, že je v knížce navíc.
Dostala jsem se asi do půlky a říkala jsem si, že tohle je taková lehčí kniha. Nenašla jsem tam totiž žádné závažnější téma, na které jsem u CoHo knih zvyklá. Žádné násilí, neplodnost, deprese, prostě nic... No pak to samozřejmě přišlo. Pokud nevíte, o čem tato kniha je, neprozradím vám to. Já do toho šla s tím, že to, co se tady bude řešit, jsem vůbec nečekala a ta knížka mě tak dostala! Jak už je u CoHo knih zvykem, ani tentokrát nezůstalo mé oko suché. Knížka mě třikrát totálně položila, že jsem musela vstát a odpočinout si. Colleen opět napsala skvělý emotivní příběh, který se skvěle čte, sympatičtí hlavní hrdinové jsou samozřejmostí. Skvělými myšlenkami se tato kniha jen hemží.
Jediné, co mě na tom mrzí, bylo strašně moc chyb v textu, chybějící písmena apod., ale to není chyba autorky.

4 16.12.2021

Tak jsem konečně i já vyzkoušela Zapatu. Kulti je na mě docela bichle, tak jsem sáhla po Rytmus, já & Malychin. Čekala jsem od toho sice ledacos, ale to, co jsem dostala, to i tak předčilo má očekávání.. a ne zrovna v dobrém.

Já nejsem žádná fiflenka, co by vyšilovala, když je v knize nějaké to sprostě slovíčko. Ale tohle? Tohle bylo i na mě moc. Autorka kolikrát hodila sprostě slovo jen tak, aniž by se tam hodilo. Ani Zapatin humor mi nesedl. Přišel mi dětinský a zkrátka ne moc vtipný. Vztah, který mají mezi sebou Gaby a její dvojče Eli je to nejdivnější, co jsem kdy viděla a pochybuju, že to někdo se svým sourozencem takhle má. To samé určitě situace, ke kterým došlo. Přišlo mi, že všechny postavy v knížce jsou stupidní, aby přišly na něco tak debilního jako fotbal smrti či co to jako bylo.

Co se týká samotné hlavní hrdinky, tak některé její hlášky mi přišly jak od patnáctileté puberťačky a ne od šestadvacetileté ženy. Padala z ní jedná blbost za druhou a na hlášku "mám neviditelný koule" asi jen tak nezapomenu. Never!

Ostatní postavy nebyly o moc lepší. Kolikrát jsem si říkala, že Gaby jela na turné s největšími burany pod sluncem.

Tohle má být vlastně Slow burn romance, ale tohle bylo slow až moc. Pardon, ale čekat přes 200 stránek na pusu a ještě k tomu na nos? Autorka popisuje den za dnem a vlastně se ani nic moc nedělo.

Abych nebyla jen negativní, chci vám tu napsat i pár těch světlých momentů. Zapata píše čtivě, to musím uznat. A některé momenty mezi Sašou a Gaby byly vtipné a hezké. Ale to je asi tak všechno.

Takže podtrženo sečteno: žádný fanoušek Zapaty ze mě očividně nebude!

3 16.12.2021

Tak jsem se pustila i do zatím posledního dílu série Znovu, abych byla ready na 8. března, kdy nám konečně vyjde další díl série.
A musím přiznat, že mi to přišlo malilinko slabší, než předchozí díl Cítit znovu. Ten bych ale označila jako nejlepší díl z celé série, takže se není čemu divit.
Tento příběh je vlastně k dvou postavách, které v předešlých dílech nedostaly moc prostoru. Everly mi byla sympatická, ale nezískala si mě úplně třeba jako právě Sawyer v předešlém díle. I přesto mi ale bylo líto, čím si musela projít a líbilo se mi, jak to autorka nevychrlila hned najednou, ale postupně nám odkrývaly Everlyinu minulost. To samé platilo u Nolana. Kromě toho, že je to učitel psaní, jsme se o něm dozvěděli pořádně až teď. Obě postavy za sebou měli opravdu hodně těžkou minulost a každý z nich se s ní vypořádává po svém.
Ústředním tématem je zakázána láska mezi učitelem a studentkou. Přiznám se, že tohle téma moc nečtu, takže to bylo fajn.
Jediné, co bych vytkla byla absence vtipu. U předešlých dílů jsem se několikrát smála i nahlas, ale tady se to nějak nestalo.
Za mě je tohle ale i tak povedený kousek ze série, byť mi přišel nejslabší.

3 16.12.2021