ElizabethK komentáře u knih

Opravdu nádherný a milý příběh s prvkem života ve smyčkách, v kruhu (Enso). Na konci knihy, kdy se do sebe všechno krásně poskládá, jsem byla jako u vytržení.
Líbilo se mi vykreslení charakteru všech postav, u tří hlavních postav však mimo jiné i pomocí haiku. Když jsem jednotlivé haiku četla, viděla jsem v nich rozdílné styly psaní, jako bych opravdu četla díla tří různých lidí.
Nedílnou součástí knihy je i grafické zpracování, a to bylo u tohoto díla mimořádně nápadité, avšak jemné a decentní.
Dokážu si představit, že někoho kniha nemusí zaujmout. Například lidi, kteří nemají vztah k japonské kultuře, nebo čtenáře, kteří vyhledávají běžné hrdiny příběhů (nepřenesou se přes podivné, výstřední a podobné charaktery).

3 07.03.2018

V knize mě zaujal pohled na válku ze strany německé vesnice. Dalším kladem pro mě byla čtivost a nápaditost příběhu.
Kniha mě však bohužel nedokázala úplně vtáhnout a pohltit. Za sebe mohu spíše doporučit film, který je předloze poměrně věrný, nezabere tolik času a je opravdu krásně zpracovaný.
Četby nelituji hlavně díky stylu psaní - krátké věty posunovaly děj, o slovech se psalo jako o hmatatelných věcech (ačkoliv občas už mi to přišlo až příliš), slova Zlodějky knih byla úměrná jejímu věku a životní situaci (nebylo to, jako byste si vymysleli postavu mladé dívky a vložili jí do úst slova vyzrálého čtyřicátníka).
Smrt, coby vypravěčka celé knihy, mi přinesla dva odlišné pocity. Nadchl mě samotný nápad vybrat jako vypravěčku právě smrt (například konec vyprávěný jen Smrtí byl velmi zajímavý). Na druhou stranu mě Smrt dost mátla, z jejích slov téměř vyplývalo, že ji její práce nebaví a touží po odpočinku, to mi přišlo mimořádně znepokojující (přece jen - smrt je jistota pro každého, možná je děsivá a krutá, ale seberte nám ji a zblázníme se). Zajímavý byl pokus vykreslit Smrt se srdcem, Smrt citlivou a otřesenou válkou, nicméně Smrt odsuzující holocaust mi přišla mírně cynická.
A na Smrti mě také neuvěřitelně rozčilovala její tendence pronášet věty, které dopředu prozrazovaly následující vývoj děje i samotný konec. Tvrzení Smrti, že nás chce připravit na smutný konec knihy, mě opravdu neuklidnilo a z mého roztrpčení neubralo ani kousek.
Abych byla spravedlivá, přiznávám knize ještě půl hvězdičky k dobru (dohromady tedy 3,5*) a to díky konci - skutečnost, že už v jedné z prvních kapitol zjišťujeme přibližný konec knihy, neubírá závěru na dojemnosti. V každém případě jsem však byla ráda, že jsem knihu dočetla a už se k ní zřejmě nevrátím.

3 05.03.2018

Krásná kniha psaná lyrickou prózou, místy přecházející v naturalismus. Je vidět, že je autorka umělkyní - ty popisy přírody, barev, dějů byly opravdu netypické, ale krásné.
Hlavní postavou byl drsný stárnoucí muž na okraji společnosti s mimořádně jemnou duší. Nemohu říct, že bych se s ním ve všem ztotožňovala a byl mi nanejvýš sympatický. Nemohu však ani říct, že mě nezaujal a odpuzoval.
Nejkrásnější na celé knize byl vztah Raye a JednoOka, čistý a plný oddanosti, porozumění.
Velmi se mi líbil styl psaní, kdy hrdina vše vyprávěl JednoOku. Pouze v prologu a epilogu vidíme svět očima JednoOka, což knihu nádherně ohraničuje.
Hvězdičku strhávám pouze za skutečnost, že jsem ji musela číst po kouscích. Když jsem naráz přečetla větší část, byla pro mě kniha monotónní a unikala mi spousta krásných detailů a myšlenek.

7 27.02.2018

Já sama vodák nejsem ani jsem to v životě nezkoušela. Přesto mě kniha neuvěřitelně bavila a vytvořila ve mně prozatím málo dominantní sen - stát se vodákem.
Velmi mi vyhovoval autorův styl psaní, byl neotřelý a vtipný. Navíc kniha nebyla nijak náročná, takže je to ideální oddechovka.

8 25.02.2018

Kniha rozhodně stojí za přečtení, přestože mi občas přišla zdlouhavá. Několikrát jsem ji chtěla odložit, ale naštěstí jsem v sobě nalezla vůli a knihu dočetla. Rozhodně toho nelituji.
Oblomov, dle učebnic "zbytečný", ale niterně rozvinutý člověk, je neotřelý a zajímavý hrdina. Autor skvěle charakterizoval nejen jeho, ale i další postavy, a to postupně. Společně s Oblomovem jsem tedy mohla prožívat okouzlení a zklamání z postav podle toho, jak je autor postupně popisoval a odkrýval jejich povahu.
Dalším nesporným kladem jsou živé a čtivé dialogy, které ději dodávaly na atraktivnosti.
A nakonec malé zamyšlení - Oblomov byl sice naivní, ale občas jsem mu to záviděla. Díky své naivitě dokázal v lidech vidět to dobré, což je vlastnost, která mnohým lidem chybí.

4 06.02.2018

Kniha jako celek byla opět napsaná poutavě a čtivě.
Musím vyzdvihnout autorčin dokonalý popis Anny Boleynové. Nemůžu říct, že by mi byla extra sympatická, v knize vystupovala až příliš ambiciózně a občas i bezcitně, ale charakteristika dávala krásný pohled na postavu. Rozhodně však byla vylíčena mnohem sympatičtěji, než jsem očekávala.
Tentokrát jsem však občas měla problémy s nudnějšími pasážemi. Například doba, kdy se Jindřich dvořil Anně, byla pro mě poměrně nudná.

5 11.01.2018

Zibura mě opět nezklamal. Kniha se mi četla lehce, byla plná inteligentního humoru, popisů přírody a obyčejných lidí dané země.
Někdo by mohl namítnout, že je to tedy to samé, co jeho předchozí knihy, ale mně přijde, že změnou prostředí dostává jiný rozměr i Ladislavovo vyprávění.
Knihu mohu rozhodně doporučit.

2 20.12.2017

Velmi krásně zpracovaný životní příběh. Autor byl ve vyjadřování minimalistický, nelíčil zvěrstva holokaustu okázale a na efekt. Vše popisoval tak, jak to viděl, přesto to příběhu neubralo na dojemnosti a na síle, právě naopak. Kniha je důkazem, že i člověk, který se vyhnul koncentračnímu táboru, to měl neuvěřitelně obtížné.
Kniha byla čtivá a přestože neobsahuje rozsáhlé popisné pasáže, dokázala jsem si představit místa, kterými autor procházel.
Na závěr se nemohu ubránit srovnání s Deníkem Anne Frankové. Pianista mi tuto knihu v některých hrubých obrysech připomínal, ale oproti Deníku si mě příběh Szpilmana dokázal plně získat.

19 07.12.2017

Harry Potter je prostě srdcová záležitost. I teď, po letech pro mě má úžasné kouzlo.

Rozhodla jsem se však s vámi podělit o názor na reedici. Nadchly mě nádherně zpracované přebaly, tak si je postupně pořizuji. Čekala jsem, že kromě přebalů se na knize nic nezměnilo, že příběh zůstal netknutý, a proto je mi velmi líto, kolik drobných chyb ve všech dílech je. Když už si dali tu práci s novým vydáním, nemohli tu knihu překontrolovat?
Dodávám, že se jedná pouze o drobné chyby, které kazí estetický dojem. Nejčastěji se objevují chybějící mezery a neukončené uvozovky. Ano, možná jsem tak trochu perfekcionista, ale věřím, že se mezi vámi najde více těch, kterým chyby z nepozornosti zkazí požitek z četby.
Komentář sem dávám jen pro případ, že by si někdo chtěl novou reedici pořídit, tak ať si může udělat ucelený obrázek.

11 05.12.2017

Takovéto knihy se nemohou hodnotit podle formy psaní, napínavosti, čtivosti ani podle jiných běžných kritérií.
Jedná se o opravdu silné svědectví. Je zde nádherně ukázáno, jak může člověk zvládat i velmi obtížné životní situace, když věří a nechá se vést. Chiara důvěřovala Ježíši a ten ji nezklamal.

7 03.12.2017

Na knihu jsem se velmi těšila. Začátek knihy mě nadchl. Část, kdy byla Kateřina s Arturem, byla však trošku slabší. Artur jako manžel byl poměrně nudný. Poté se však děj rozproudil.
Spolu s Kateřinou jsem de facto prožívala její bolesti i radosti, autorka velmi dobře popsala pocity této ženy, vztahy mezí ní a jejím manželem i jinými lidmi a navíc se Kateřina v průběhu románu viditelně vyvíjela. Ve svých 19 mi připadala poněkud naivní, zatímco ke konci si ponechala pouze tu naivitu, která z ní dělala hodnou, milující a trpělivou ženu (což by bez jisté naivity a silné víry v její situaci zkrátka nešlo).
Kateřina je po celou dobu popisována jako kladná postava, což už s klidným svědomím nemohu říct o Jindřichovi. A už vůbec ne o Anně Boleynové - velmi mě zajímá, jak ji Weirová popíše v dalším románu, protože ve mě zanechala silně negativní pocity.

Kateřina na mě působila jako silná, vytrvalá, pokorná inspirativní žena, která se vždy chovala podle svého svědomí.

5 11.11.2017

Přečetla jsem jen první dva "výlety". Rozhodně se mi více líbil výlet mezi husity. U obou příběhů velmi oceňuji kritiku měšťanstva 19. století. Na druhou stranu však autor vkládá kus satiry i do popisu Měsíčňanů, což je zajímavé. Správný postoj zkrátka získáme zprůměrováním pana Broučka a Měsíčňanů. Husitská Praha mi přišla bližší, zřejmě kvůli větší realističnosti. Velmi kladně hodnotím jazykovou výbavu autora a dobré vypravovací schopnosti.

4 24.10.2017

Kniha mě v knihkupectví zaujala krásným obalem. Při čtení jsem pak byla velmi mile překvapená. Často jsem se smála nahlas, jednotlivé příběhy se mi líbily a nanejvýš oceňuji autorčinu dokonalou a vtipnou hru se slovy a slovními spojeními. Knihu rozhodně doporučuji.

7 09.10.2017

Kniha byla čtivá. Zajímavá byla alegorie příběhu o upírovy, kterým byly proloženy kapitoly, je mi však zatěžko uvěřit, že by dokázal ovlivnit život příslušníka SS. Než se autorka dostala k samotnému holokaustu, trvalo to několik desítek stránek plných pečiva. Tam pak velmi oceňuji vyprávění Minky z ghetta - osud její rodiny mě plně pohltil. Po příjezdu Minky do Osvětimy mi pak začalo být skutečně zle. Vyprávění mi však přestalo připadat reálné, hrdinka se měla na poměry koncentračního tábora netypicky dobře - tuto skutečnost však lze připsat "básnické licenci".
A na závěr, postava Sage mi nebyla příliš sympatická. Hlavně ta její povrchnost byla zarážející - místo, aby byla ráda, že nehodu přežila, upíná se na fakt, že jí po ní zůstala jizva na obličeji a ta z ní dělá monstrum.

6 06.10.2017

Příběh mě zaujal a knihu jsem měla brzy přečtenou. Jedná se o vtipnou oddechovou knihu vhodnou například na cestování. Nad tragikomickými situacemi hrdinů jsem se musela několikrát zamyslet, bylo zajímavé sledovat vývoj jejich příběhů. A konečně mě velmi nadchlo autorovo vykreslení jednotlivých charakterů - příběhy čtyř přátel se prolínaly a zprvu jsem měla problém se orientovat, do děje mě však autor hladce přenesl během několika málo kapitol.
Bohužel s odstupem času musím konstatovat, že ve mně kniha vůbec nic nezanechala. Zkrátka číst, při čtení se pobavit, dočíst a zapomenout.

5 24.09.2017

Složitá, ale krásná četba. Samotný děj je poměrně prostý, ale právě to jej činí nádherným. Až ostatní, pro děj nepříliš důležité, myšlenky činí z knihy opravdu hodnotnou četbu.

1 14.09.2017

Žánr mi není nijak blízký, ale na doporučení jsem po knize sáhla. Do poloviny knihy jsem byla příjemně překvapená, až nadšená. Poté však následoval sled různých událostí, které mi připadaly poněkud chaotické.
Jako klad uvádím autorovu skvělou práci se slovy a s formou, dále hluboké myšlenky díla a zajímavě vykreslená budoucnost.

3 07.09.2017

Maruščin humor mě oslovil, jednotlivé příběhy byly zajímavé a čtivé. Dalšími klady, které bych chtěla vyzdvihnout jsou vtipné ilustrace a neotřelý formát knihy. Mě osobně se kniha velmi líbila, ale dokážu si představit, že to není šálek kávy pro každého.

4 31.08.2017

Nemohu říct, že bych se smála od první do poslední stránky, ale nad neskutečně humornými, až nepravděpodobnými situacemi jsem se vždy pousmála alespoň v duchu. Hrdinové měli své kouzlo a dokázali zapůsobit.
Knihu jsem četla 2 roky po "Staříkovi" a musím přiznat, že ten odstup způsobil lepší hodnocení. Obě knihy nesou společné rysy a kdybych je četla za sebou, začala by mě druhá kniha nudit.
Za další 2 roky bych mohla zkusit "Zabijáka Anderse".

5 27.08.2017

Zajímavé čtení o dívce s pohnutým osudem. Několikrát jsem si musela pokládat otázku, jak může v jeptiškách zvítězit zloba nad spravedlností? Autor sám tam však nespravedlivé jeptišky na několika místech omlouval a vysvětloval jejich chování, což mi pomohlo na postavy pohlížet objektivněji.

1 27.08.2017