ElizabethK komentáře u knih

Nejprve ke kladům knihy. Kniha se čte poměrně dobře. Není problém zorientovat se ve střídaní časových rovin (ačkoliv mám pocit, že skákání mezi dvěma příběhy se poslední dobou objevuje v až znepokojivém množství nových knih) a to hlavně díky střídání spisovného a nespisovného jazyka.
Dále bych ráda vyzdvihla námět z doby komunismu, velmi zajímavé téma. Možná jen pro mě málo rozpracované.

Rovina z roku 2017 mě však celkem brzo začala nudit. Hrdinka Tereza mi nebyla moc sympatická. Ano, viděla jsem v tom zajímavý popis jejího duševního onemocnění, ale ona sama pro mě byla neživotná. Možná, kdyby mi sedl typ havní hrdinky, dokázala bych lépe ocenit popis jejích úzkostných stavů. Brzy mě začala nudit a stejně tak příběh jejích rodičů.

Před polovinou knihy se kvalita zvyšuje a pak prudce klesá - tentokrát i část z doby komunismu (Marie mi trochu začala připomínat Terezu a navíc jsem začala mít pocit, že je v knize pořád to samé - nevěra, nenaplněná láska, nejsem s člověkem, se kterým chci být... do toho Tereziny úzkosti).

A po polovině knihy jsem začala správně předvídat děj, příběh mě přestal překvapovat a hlavně bavit.
Pak se děj zase rozproudil a zase zpomalil...

Kladně hodnotím konec, ten pro mě předvídatelný nebyl, ačkoliv možná byl trochu moc uspěchaný. Ve výsledku bych tedy hodnocení o půl * zvedla právě za ten konec - takže 2,5 *.
Jsem ráda, že jsem se dostala na konec, který trochu pozvedl mé mínění, ale po další knize od autorky už asi nesáhnu.
Kniha určitě najde své čtenáře, spoustě lidí se bude líbit, ale já osobně se mezi ně nezařadím.

6 27.11.2018

Tak jako většině populárních nových knih jsem se vyhýbala i Haně. Už jsem se nesčetněkrát spálila s knihou označenou např. jako bestseller. Po autorce jsem nakonec sáhla díky zajímavým anotacím všech jejích knih. A po přečtení jsem byla velice příjemně překvapená.
Kniha je úžasným způsobem čtivá, nemohla jsem se od ní vůbec odtrhnout.
Dalším kladem je pro mě uvěřitelnost příběhu. Mám pocit, že spousta autorů, kteří období druhé světové války nezažili, ale píší o něm, píšou velmi neautenticky (zejména mám tento problém s americkými mladými autory). Ale paní Mornštajnová dokázala téma velmi dobře uchopit. Část příběhu z ghetta a koncentračního tábora není nijak dlouhá, ale emocionálně silná.
Dalším kladem pro mě bylo líčení osudů tří generací jedné rodiny - postupně se dozvídat jednotlivé příběhy.

Pokud bych měla něco vytknout, byla by to zřejmě propagace knihy. Sice ke knize přitáhne spoustu čtenářů, ale prozrazuje důležitou dějovou linii, tedy holocaust. Zajímalo by mě, kdy by mi z náznaků ohledně Hany (pohublá, nepřítomný výraz, schovávání chleba apod.) došlo, že si prožila hrůzy Osvětimi, takto jsem nemohla příčinu jejího utrpení odhalovat postupně.

V každém případě knihu doporučuji, téma holocaustu by se nemělo opomíjet a podle mě by se o něm ani nemělo psát umírněnou formou.

24 19.11.2018

Knize jsem se dlouho vyhýbala kvůli všeobecné popularitě. Nakonec jsem se dostala do fáze, kdy nečíst Orwella znamená nemít literární rozhled.
Po přečtení musím říct, že je kniha krásně napsaná a má hluboké myšlenky. Politický podtón díla je více než patrný a spojitost s totalitními režimy je zjevná.

Několikrát jsem kroutila hlavou nad nechápavostí a krátkozrakostí zvířat na farmě, ale pak jsem se zamyslela nad otázkou, jak bych na jejich místě reagovala já. Vezmu-li v potaz zastrašování a mylné informace, je mi jasné, proč zvířata Napoleonovi tak věřila.

Knihu tedy beru nejen jako skvělé podobenství Orwellovy doby (navíc také částečně poselství, jak se píše v doslovu), ale i jako varování před případným budoucím nebezpečím.

16 22.10.2018

Na knihu jsem se těšila, protože se mi předchozí 3 díly velmi líbily a neměla jsem vůči nim prakticky žádnou výtku.
Za sebe však musím říct, že nová kniha je obrovským zklamáním. Ano, pobavila jsem se, kniha se četla rychle, ale mám k ní dost velké výhrady.

Tak předně, je pěkné připomenout čtenáři předchozí díl, ale tady byly zhusta přímo citovány pasáže z Aristokratky na koni. O obyvatelích Kostky jsme se nedozvěděli téměř nic nového.
Druhou výtkou je mluva nových postav. Sice se mi velmi líbilo, když byly v knize věty typu: Do policejního protokolu uvedla, že za ty "botičky vyklopila čtverku.", ale v průběhu čtení jsem zjistila, že takové průpovídky mají všechny postavy bez ohledu na intelekt či zaměstnání. Ano, takové vsuvky byly vtipné, ale nebyly propracované, takže učitelka zněla v přímé řeči stejně jako jednoduchý Sony, kterému spadlo auto na hlavu.
Poslední výtka patří právě novým postavám. Nemůžu říct, že jsou špatné, ale těšila jsem se na další humorné situace obyvatel zámku a také na nové komické zážitky s muflony.

Doufám, že se autor příště zase vrátí ke starému formátu - věřím, že inspiraci má z čeho načerpat, protože mufloni jsou stále originální a zaměstnanci také prochází osobnostním vývojem.

Ve výsledku tedy můžu s klidem říct, že si knihu ještě rozhodně přečtu, ale také za sebe můžu říct, že je to to nejslabší, co autor napsal.

12 20.10.2018

Neodvážila bych se říci, že byla kniha čtivá, zároveň nemohu říci, že bych se ke čtení nutila. Zkrátka typický Eco (alespoň pro mě).

Psát, že sáhodlouhé debaty o tajných sektách a okultismu mohou být pro mnohé dost nestravitelné, je asi zbytečné. Nicméně se přes tyto pasáže dá dostat a na rozdíl od Jména růže jsou tyto pasáže pro knihu ve většině případů důležité. Líbilo se mi, že mnoho postav se do děje vrátilo, když to člověk nejméně čekal nebo nečekal.

Jakožto skeptik jsem se okultního tématu dost bála, proto mě mile překvapilo realistické zpracování. Casaubon měl zprvu tentýž skeptický pohled, co já. Časem svůj skeptismus měnil na ironii a z ní se stala realita a samozřejmost. Vše šlo ovšem dostatečně pomalu, abych si na okultismus mohla zvyknout. Za polovinou knihy jsem dokonce měla co dělat, abych si udržela svoji skepsi.

Ocenit musím také zpracování dlouhých dialogů. Přestože v nich Eco vynechal uvozovací věty, nebylo pochyb o tom, kdo danou repliku řekl. Styl mluvy zkrátka vyplýval z charakterů postav.

Obdivuhodná je myškenka Plánu, líbilo se mi hledání souvislostí v historii, ačkoliv některé osoby a události mi byly neznámé.

Mezi nevýhody díla bych zařadila poznámky. Nevadí mi neustálé listování dozadu, ale nepochopila jsem vzorec, podle kterého se určuje, co si poznámku zaslouží a co ne. Pokud překládám angličtinu, je nutné přeložit všechny věty (já jsem problém neměla, ale někteří by mohli mít), dále je hezké překládat názvy knih, ze kterých je citováno, ale já bych tam ocenila i trochu praktičtější vysvětlení. Např. po pár stránkách jsem už musela hledat na internetu význam slova kabala.

Kniha je krásná, v příběhu se dá zorientovat a jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Za sebe však musím říct, že na Jméno růže prostě nemá.

10 17.10.2018

Krásný milý příběh s jasným poselstvím. Bonusem je nádherně zpracovaná audioverze knihy, připadala jsem si, jako malá, když mi rodiče četli pohádky.

12 15.10.2018

Na knihu jsem se dlouho těšila a rozhodně jsem nebyla zklamaná. Přiznávám, že mě na první pohled zaujala obálkou a až po přečtení anotace jsem pochopila, že si ji musím přečíst.

Kniha se četla velmi dobře, téma bylo zajímavé a podle mě dobře zpracované. Jedinou výtku bych měla k poslední třetině knihy, občas se až příliš táhla - možná by tam mohly být o kousek kratší kapitoly o Staše a naopak o Perle by toho mohlo být více.

Ale jinak byla kniha skvělá, líčila niterný svět dvojčat, zvěrstva páchané v Osvětimi a navíc také problémy spojené s nově nabytou svobodou. Velmi silné pro mě byly vzpomínky doktorky Miri a Otce dvojčat, které ukazovaly nelehký psychický boj těch, kteří pomáhali, ale měli pocit, že mohli pomoct víc.

7 03.09.2018

Mám dojem, že jsem knihu nepochopila. Četla se rychle, ale hrozně špatně.
Ocenit zde musím některé krásné myšlenky. "Všichni jsou odsouzeni všechno lopotně vysvětlovat slovy, která nikdy nejsou dostačující." a "... křehkými dívčinami, jejichž krása se rozpadla, jak se měnila slova, jimiž byla popisována." Takové věty nutily člověka, aby se zastavil, zamyslel.

Na pomezí kladů a záporů je potom charakter knihy, který mi občas trochu připomínal typy na čtení. Člověk si rozšířil povědomí o knihách a autorech, zopakoval si staré klasiky. Pěkný koncept, jen si myslím, že tam toho bylo až příliš.

A teď k důvodům, které mě vedly k udělení tak nízkého hodnocení.
Popisné části pro mě byly navýsost nezajímavé.
S postavami se čtenář příliš neseznámí a jen na něm, jak si je v hlavě dokreslí, aby nebyly tak k uzoufání ploché.
Jednání postav mi přišlo dost nahodilé, stejně jako to, co se jim v životě děje. Místy jsem měla pocit, jakoby autorka sama nevěděla, kam její příběh směřuje. Upřímně, já jsem smysl nepochopila ani na konci knihy. Kdybych měla říct, o čem příběh byl, vypadly by ze mě jen nějaké kusé nesouvislé útržky.

Možná tedy knihy měla mít onu osudovou 247. stranu (skutečnost v knize několikrát připomínaná), na které se bude zdát, že je vše ztraceno a za níž se děj začne vysvětlovat a celé to ve výsledku dá alespoň nějaký smysl.

2 26.08.2018

Uznávám, že kniha není pro každého, ale mě okouzlila. U hrdinů mám ráda charakteristické a pro mě netypické povolání či koníčky (např. zde zájem o zahradnictví).
Velmi mě zaujala jména v knize. Třeba jméno hlavního hrdiny jsem si nebyla schopná zapamatovat, ale příběhu to nevadilo. Naopak pro děj důležitá jména byla volena jednoduše.
Děj je vlastně velmi jednoduchý, spletitý se stává až díky volnému toku myšlenek a vzpomínek.
Nemohla jsem si nevšimnout vypravěčova pozoruhodného smyslu pro detail a zajímavého opakování situací a detailů.
Ke konci mě ještě nadchl popis (pravda trochu banální a zidealizovaný) soužití dvou mladých lidí s dítětem. Velmi mě bavilo sledovat vývoj vztahu hlavního hrdiny a Anny.

8 13.07.2018

Krásná oddechová kniha. Námět je zajímavý, zpracování příjemné a postavy vesměs sympatické. Jen se bojím, že ve mě kniha nezanechala nic, co by mi výrazněji utkvělo v paměti - což ovšem nemusí být nutně zápor.

8 10.07.2018

Jako významný klad knihy musím vyzvednout její čtivost, kterou způsobil zajímavý příběh a vcelku jednoduché věty.
Byla jsem okouzlená proplétáním dvou hlavních příběhů, přehledným střídáním dění z roku 1944 a příběhů z dětství obou hrdinů.
Líbilo se mi, že interakce mezi Wernerem a Marií-Laurou byla po celou dobu mimořádně čistá.
Oceňuji nápad vzít hlavní hrdince zrak, příběhu ze 2. světové války (navíc ještě z okupované a bombardované Francie) to dalo úplně nový rozměr.

Naopak jako jasný zápor vidím závěr knihy, dopodrobna vypisovat osudy většiny postav mi přišlo zbytečné a pro nádherný procítěný příběh Marie-Laury a Wernera nijak důležité. Toto pokračování příběhu totiž v některých případech vůbec nepřineslo nové informace o osudu hrdinů a čtenář by byl schopný si to domyslet. Rokem 1945 by podle mě mohla celá kniha skončit.
Dále mě zarážela linie Němce Von Rumpela, ta, myslím, měla velký potenciál, ale podle mě byla trochu odbytá a přestože přinášela do příběhu napětí a zajímavé zvraty, působila na mě vysoce nepatřičně. Nechci tím říct, že bych ji z knihy vyškrtla, ale asi bych celou tuto linii pojala úplně jinak.

V konečném důsledku se mi tedy kniha líbila, rozhodně ji doporučuji k přečtení, ale za sebe musím říct, že měla několik chyb, které mi brání se do knihy naprosto zamilovat.

13 22.06.2018

Dlouho jsem byla na vážkách, zda mám knihu číst. Nakonec jsem ji koupila v antikvariátu a nelituji.
Jedná se o mimořádně čtivé dílo, ze kterého se člověk dozví hodně nejen o bohyních, ale i o jejich osudu během druhé světové války a komunismu.
Přestože autorka často přesouvala děj do minulosti a zpět, byl příběh přehledný. Co mi však činilo menší problémy byla spousta jmen, příbuzenských vztahů a drobných příběhů. Autorka naštěstí nejdůležitější ze skutečností v průběhu knihy rekapitulovala.
Nevadily mi ani dlouhé a četné dokumenty (zprávy z psychiatrické léčebny, protokoly StB atd.), které doplňovaly příběh a umožňovaly nahlížet na příběh z vypravěčkou neovlivněného úhlu.
Ráda bych vyzdvihla právě vypravěčku celého příběhu, Doru Idesovou. Byla pro mě spojením chladné logiky a úcty k tradicím na Žítkové. Bránila čtenáři úplně propadnout pohádkovému zdání o bohování a držela tedy celý příběh v racionální rovině. Na druhou stranu svým přístupem nedovolila čtenáři, aby bohyně odsuzoval.

34 14.06.2018

Nádherná kniha plná drobných příhod ze života slovácké vesnice. Oceňuji ji nejen díky zapsání našeho perfektního nářečí, ale i díky samotným příhodám. Několikrát jsem se při čtení smála nahlas buď komickému vyústění příběhu anebo netypickým nadávkám či pouhým přirovnáním, kterých bylo v knize opravdu hodně (např. byl nalétý jak lampa, namotaný jak špulka).
Oceňuji také slovníček vzadu, já jsem ho sice nevyužila, ale činí knihu dostupnější pro lidi, kteří neměli to potěšení vyrůstat v našem malebném regionu.

16 01.06.2018

Zároveň s touto knihou jsem se také seznámila s poslední ze sester Brönteových, což mě svádí ke srovnávacímu hodnocení, nejprve však něco málo o samotné knize - četla se poměrně snadno, lehce, příběh byl zajímavý, i když trochu předvídatelný.

Co se charakterů týče, byly podobné jako v Janě Eyrové od Charlotte B., byly prvoplánově rozděleny na kladné a záporné a v průběhu knihy nás prakticky nijak nepřekvapily (výjimkou byla jen slečna Rosalie, ale u ní jsme se již při seznámení od autorky dozvěděly, že ke změně dojde). V tomto ohledu daleko raději vzpomínám na román Na Větrné hůrce od Emily B., kde se žádná významnější postava neobjevila bez dost závažné chyby na charakteru, která čtenáři (minimálně mě určitě) znemožňovala se s postavou plně sžít, na druhou stranu však měla každá postava své kouzlo bránící čtenáři ji naprosto odsoudit - není mnoho knih, které by se mohly pyšnit tak skvělým a věrohodným spektrem postav.
Na rozdíl od Jany Eyrové (původně tyranizovaný sirotek si najde práci, kde není nikdo z domácích vyloženě nepříjemný, a kde je svěřenkyně až nepřirozeně hodná - pro mě dost nepřesvědčivý příběh) se mi u Agnes Greyové líbily nesnadné pracovní podmínky a snaha o jejich překonání, s tím také souvisí poutavě popsané vlastní zkušenosti s prací guvernantky.
U Agnes Greyové mi pak bylo líto, že autorka na konci úplně opomenula vysvětlit, lásku jistého pána k hlavní hrdince.

Hodnocení může vyznívat poměrně negativně, ale opak je pravdou. Stále sice nedám dopustit na román Na Větrné hůrce, ale Agnes Greyová si v mých očích rozhodně nevedla tak zle, jako Jana Eyrová.

V konečném důsledku je rozhodně přínosné si knihu přečíst, kdyby jen proto, aby se čtenář seznámil s tvorbou všech sester Brönteových.

4 16.05.2018

Čechovovův styl psaní je velmi podmanivý, na rozdíl od jiných ruských autorů je však poměrně jednoduchý a tím pádem také jednodušeji stravitelný. Nepíše nijak dlouhé věty, které by jakoukoliv povídku zastavily a umrtvily, nepoužívá nadbytečných metafor a přirovnání. Dalo by se říct, že jsou povídky osekané téměř až na dřeň, ale nejsou odbyté. Je velmi těžké psát stručně, ale sugestivně.
Kniha se mi četla velmi lehce a jako nejzdařilejší hodnotím povídky Černý mnich, Nervózní host a Vražda.
Čechova jsem znala jen díky jeho hrám a mile mě překvapilo, když jsem zjistila, že i jiné žánry dokáže napsat stejně kvalitně.

3 07.05.2018

V knize na první pohled zaujme absence velkých písmen. Malinko to zhoršuje čtenářský komfort, na druhou stranu je v knize tato skutečnost odůvodněná a uznávám, že je to obdivuhodný detail.
Dále bych ráda vyzdvihla nádherné jazykové prostředky ("den se zadýchal, štafetu přebral večer v purpurovém smokingu") střídající se se sarkasmem.
Kniha byla krásná, na čtení ne úplně lehká. Nižší hodnocení si však u mě zasloužila kvůli prostřední části s Indiány. Nějak jsem se do této kapitoly nemohla ponořit (jako např. u části odehrávající se v pralese) a až na některé světlé momenty mě příliš nebavila. Připadala mi taková necelistvá.
Kniha má mírně jiný ráz oproti předchozím známějším knihám, přesto se mi dostala pod kůži a ráda se k ní někdy znovu vrátím.

6 03.05.2018

Kniha byla zajímavá, ale nesplnila mé očekávání. Myslela jsem, že mě pohltí pátrání po osudu udavačky z 50. let minulého století, ale tomu se bohužel autor věnoval ani ne třetinu knihy. Uvítala bych daleko víc výpisků z kronik a výpovědí očitých svědků, taky by podle mě příběhu prospělo, kdybychom sledovali pouze jedno pátrání po předcích a pravdě.
Oceňuji krásný a autentický popis léta na jihočeské vesnici. Tomuto prostředí také odpovídal jazyk přímé řeči (ačkoliv já, děvčica ze Slovácka, jsem u slov "každej", "takovej", "mrtvej" apod. obrovským způsobem trpěla).

Nějak jsem si s autorem bohužel nesedla a asi bude trvat delší dobu, než se odhodlám k četbě jeho dalších knih.

10 04.04.2018

V knize naleznete prakticky všechny poznatky o Buchlově, jeho celou historii, pověsti týkající se hradu a pochopitelně i velké množství nádherných fotografií.

Měla jsem radost, že kniha vyšla podruhé, protože jsem si ji nestihla koupit v prvním vydání, což mě dost mrzelo.

4 03.04.2018

Dle mého názoru krásná kniha. Čtenář se něco málo dozví o válce v Bosně, přitom však není vystaven potokům krve a hromadám mrtvol. Naopak se v příběhu objevuje i motiv naděje a snaha nenechat se válkou rozložit.

Překvapilo mě, že jsem takový kus našla v Karmelitánském nakladatelství. Četla jsem totiž ještě jednu jejich knihu, která nebyla tak čtivá, a hlavně byla prvoplánově cílená na křesťany. Naopak si myslím, že s touto knihou by neměl problém ani nevěřící.

3 26.03.2018

Asi 5 let jsem měla knihu na pomyslném seznamu "Knihy, jichž se netknu ani lopatou.". Nakonec jsem po ní sáhla kvůli čtenářské výzvě, ale po přečtení přebalu knihy jsem měla chuť ji ihned vrátit. Ona "upoutávka" pro mě byla vrcholně odpuzující. Ale překonala jsem se.

Musím přiznat, že mi dlouho trvalo, než jsem se do knihy začetla. Jediné, co mě hnalo kupředu byla touha dostat se s Adsonem a Vilémem do tak pečlivě střežené a tajemné knihovny.

Teologické debaty mi nejednou dělaly problémy a občas jsem se přistihla, že sice očima pročítám každé slovo, ale naprosto mi uniká veškerý smysl (často jsem uvažovala, jak se tyto pasáže čtou ateistům).
A pak najednou přichází na scénu pátrání po zločinech, snaha odhalit tajemství knihovny, příběhy o kacířích a já knihu nemohu přestat číst.
Tyto dva naprosto odlišné stavy se u mě neustále střídaly. Mohlo by se předpokládat, že úvahy o Kristu, o rozdílu mezi dobrem a zlem apod. prokládají příběh a tak lépe dávkují napětí. Za sebe však musím říci, že děj nejen zpomalily, ale navíc úplně zastavily a onen se pak musel rozjíždět znovu a znovu.
Přesto však nelituji, že jsem po knize sáhla a na konci se mi i teologické debaty zdály plnohodnotnou součástí knihy.

Vysoké hodnocení si však kniha podle mě zaslouží, ať už kvůli koncepci knihovny, promyšlenému systému vražd, krásnému prostředí opatství, dobré znalosti Písma či kvůli skvělému vykreslení charakterů a důvodů jednání postav.
Pro mě pak měla kniha ještě jednu výhodu, neustálým překládáním latiny do češtiny jsem pochytila nemalé množství latinských slovíček.

23 26.03.2018