ElizabethK komentáře u knih

Podle mě naprosto úžasná kniha. Čtenářsky by se mohla zdát trochu náročnější, protože se nejedná o děj v dnešním slova smyslu. I když je kniha čtivá, postupuje kupředu jen velmi pomalu. Příběh je postaven na dialozích o české historii, zejména o dění kolem Jana Nepomuckého, a o politické situaci roku 1972.
Právě toto spojení dvou témat bylo pro mě mimořádně přitažlivé, ale pro čtenáře, bez zvláštního zájmu o historii, může být smrtící.

Legenda o Janu Nepomuckém je v knize krásně rozpracována, ale postupně - s legendou se čtenář neseznámí naráz během prvních pár stránek (není to styl "Teď si řekněme, jak to bylo, aby všichni věděli, o čem je řeč.").

Kladně hodnotím i kapitoly Tetička 1, 2, ..., které doplňují hlavní příběh a stylem psaní dokonale demonstrují průběh psychické nemoci této dámy.

Závěr knihy pak najednou přejde z loudavého tempa do poklusu a připoutá si čtenáře až do posledního slova.

V neposlední řadě oceňuji, že kniha nesklouzla do romantického patosu - drobné náznaky lásky se ani nesnažily pronikat do hlavní linie příběhu, která byla sama o sobě po emocionální stránce bohatá.

7 28.08.2019

Zajímavá myšlenka, vrátit se do minulosti a přitom neovlivnit přítomnost. Na začátku knihy jsem si neuměla představit, k čemu by to mohlo být dobré, ale prostřednictvím osudů hrdinů jsem objevovala smysluplnost této možnosti.
Asi nejkrásnější mi přišel poslední příběh.
Kniha není napínavá, děj je spíše poklidný, ale i v tom pro mě bylo skryto kouzlo knihy.

Pokud bych měla něco vytknout, bylo by to jednak neustálé opakovaní slov cinkat, zacinkat atp. a stejně tak se mi nelíbilo opakování celých pasáží, např. vzhled kavárny, pravidel pro vrácení se v čase.
Také mě mrzelo, že nebyl detailněji přiblížen příběh ženy v bílém s knihou. Zajímalo by mě, proč nedokázala z minulosti včas odejít...

11 28.08.2019

Úplně na začátek se musím přiznat, že jsem si naprosto nesedla s japonskými jmény. Postav tam bylo hodně, a i když většinou jejich jména byla psána celá, dělalo mi obrovské problémy od sebe postavy odlišit (a to nemluvím o prvních pár stránkách, tento problém jsem měla ještě v polovině knihy).

Když však odhlédnu od své neschopnosti zapamatovat si pár složitějších podobných jmen, musím říct, že kniha byla dokonalá. Nejsem čtenář sci-fi, takže budu knihu hodnotit jako běžný román.
Rozjezd byl klidný, trochu složitější skrz popisování zařízení PT, jež léčí schizofrenii. (Zní to celkem neuvěřitelně, ale v knize to bylo podepřeno vědeckým popisem a poznatky z psychologie.)
Díky klidnějšímu začátku se čtenář seznámil s principy knihy, a když se potom děj rozběhl, nedělalo čtenáři velký problém držet krok s autorovými představami.
Samotný nápad, vstupování jiným do snu a prolínání snů s realitou, je podle mě naprosto dokonalý. Byla jsem dějem naprosto pohlcena.
Vyvrcholení zápletky se snovými monstry už mi přišlo trochu přehnané.

Hlavní hrdinka Acuko mi zprvu nesedla. Byla pro mě chladná, ale i plná tajných citů - hodně rozporuplná. Občas jsem se nedokázala vcítit do jejího myšlení, nechápala jsem způsob jejího uvažování např. o mužích.
Když jsem si ji pak spojila s Paprikou, dojem se trochu zlepšil.
Ke konci knihy už ztělesňovala bišódžo (viz doslov k vydání od Odeonu), takže jsem ji, coby žena, nedokázala plně docenit, ale ani odsoudit - ke konci jsem se zaměřila na jiné postavy.

Jen konec knihy mě malinko zklamal, nechci prozrazovat, jen řeknu, že u takto promyšlené zápletky bych čekala i promyšlenější konec. Dokonce bych na toto autorovo rozuzlení použila slovo vyšumění.

5 06.08.2019

Medailonky žen dávají dohromady jeden velký medailon citlivého básníka. Myslím, že pan Kožík opět odvedl skvělou práci.

O jemnosti celé knihy vypovídá věta ze závěru knihy: "Najednou dal kočár zastavit a ukázal v prachu zvadlou růži; synovec mu ji přinesl a on ji pak až do návratu do města tiskl k prsům. Poslední láska."

6 12.07.2019

Nejedná se o lehké čtení. V knize byl přímo soupis všech možných problémů vyskytujících se v rodinách - rozvod, odcizení, emocionální i fyzické týrání, lež a přetvářka... Na několika málo stránkách se autorka zblízka podívala na vážné a často neřešitelné problémy.
V doslovu bylo uvedeno, že mají postavy málo možností se sebeprezentovat, že hovoří podobným jazykem - upřímně, to jsem si uvědomila až při čtení doslovu. V knize mi postavy přišly věrohodné, reálné a dokázala jsem s nimi cítit.
Nebylo pro mě nijak temžké odlišit od sebe 4 roviny vyprávění, navíc mi žádná z nich nepřišla nadbytečná.
V knize nejsou zdlouhavé, obšírné popisy, autorka jasně, občas až stroze, popsala konkrétní jev, což příběhu dodávalo na naléhavosti a přesvědčivosti.
Doporučila bych nejen studentům sociální či speciální pedagogiky, ale všem, které tato témata zajímají.

13 25.06.2019

Surová zpověď o šikaně, opovržení, nepochopení.
Běhal mi mráz po zádech, když jsem četla nadávky, kterými hrdinu častovali nejen známí, ale i rodina. Vyznívalo to o to naléhavěji, když jsem si uvědomila, že děj není zasazen do již uplynulé minulosti, ale že je to přelom tisíciletí.
Bylo mi líto, že kniha nepokračovala dál, velmi by mě zajímalo, jak se na homosexualitu dívali vzdělanější nebo bohatší lidé a jak se vyvíjely názory a postoje samotného Eddyho.

6 18.06.2019

Musím se přiznat, že mám z knihy rozporuplné pocity. Příběh byl milý, jemný. Ale!
Prakticky celý děj byl prozrazený v anotaci. Konec byl tak hrozně předvídatelný, až to bolelo.

A hlavně to neuvěřitelné množství chyb!!! Chybějící nebo nadbytečné mezery, vynechávání nebo zaměnování slov, samotné předložky na konci řádků.
Nebýt této příšerné úpravy, dala bych rozhodně víc hvězdiček, ale jsem typ čtenáře, který dokáže odpustit jen pár přehlédnutých překlepů, nikoliv 5 chyb na 2 stránky.

Abych nebyla jen kritická, je pravdou, že v okamžiku, kdy se na scéně objevují vzácné housle, dostává děj zajímavější spád.
Kniha se četla dobře, obálka se mi velmi líbila a příběh ukazoval decentní, ale výjimečnou lásku.

5 13.06.2019

Úžasná kniha se zajímavým příběhem protkaným rasovými otázkami. Některé věci byly pro mě jako pro Evropana trošku nepochopitelné a vzdálené - přišlo mi ale, že se s tím počítá a že jsou dobře vysvětleny.
Líbil se mi popis odlišnosti Nigérie od USA jak ve stylu života, tak ve smýšlení o rase. Ale kniha pro mě měla kouzlo i v úplných detailech, jako příklad bych mohla uvést problematiku týkající se afrických vlasů.
Ráda bych také vyzdvihla práci překladatele. Několikrát jsem si všimla, že použil slova, která jsou známá, většina Čechů zná jejich význam, ale z knih a taky z mluvy postupně vymizely (např. eklektický, sošný apod.).
Jedinou nevýhodou jsou rozměry knihy - není to úplně ideální kniha např. na cesty do práce. Na druhou stranu jsem na konci litovala, že není kniha dvakrát tak tlustá - četla se velmi dobře, obsahovala spoustu podnětů k přemýšlení a spoustu reálií.

14 21.05.2019

Pěkná, čtivá knížka. Zasmála jsem se, poučila jsem se, našla jsem si typy na další knihy. Na to, že autorka žije už dlouhou dobu v Anglii, neztratila své "české cítění". Líbil se mi vyjadřovací styl - autorka píše přístupně, z jazykové stránky bohatě a s přibývajícími stránkami jsem měla pocit, jako bych ji stále lépe poznávala. Jako oddechovou literaturu mohu jedině doporučit stejně, jako předchozí díl.

6 21.05.2019

Knihy od paní Mornštajnové mám velmi ráda, je to pro mě záruka jisté kvality. Jak už anotace říká, oproti předchozím knihám nastává změna. Už zde nebyl tak velký vliv událostí 20. století na osudy postav. Nemůžu říct ani, že je to dobře, ani že je to špatně.

Líbí se mi genialita příběhu, postupné dávkování informací i vývoj hrdinů. Zvraty pro mě byly neočekávané, ale nijak řvavé a nepřirozené. Zkrátka dokonale napsané.
Jen dobrý autor dokáže nepředpojatě popisovat období komunismu tak, aby viděl jeho negativa i pozitiva (zejména pro chudé lidi). Svatopluk, ač komunista, ve mě nevyvolával antipatie.

Knihu bych rozhodně mohla doporučit stejně jako předchozí knihy (jen mě trochu mrzelo, že zde nebyly dopodrobna rozebrány osudy vedlejších postav tak, jak tomu bylo u předchozích knih).
Jako mírnou nevýhodu také vidím zaměření spíše na ženské čtenářky (možná je to ovšem jen můj pocit!). Zkrátka si dokážu představit trochu jiné zpracování, které by nadchlo nejen dámy, ale i muže. Nepopírám, že může kniha zaujmout i pány, ale z druhé strany, kdybych měla já doporučit knihu pro partnera, otce atd., zřejmě bych nevybrala knihy od paní Mornštajnové (opakuji, může to být můj hrubý omyl).

14 07.05.2019

Líbila se mi přirozenost, s jakou se příběhy lidí střídaly a proplétaly. Právě to dělalo knihu dynamickou - občas se stalo, že byl příběh zdlouhavejší, ale velmi rychle byl vystřídán jiným.
Fascinovala mě lidskost a lidská krutost vyskytující se v kontrastu vedle sebe.

V knize se objevuje široké spektrum postav. Žádná mi nepřipadala plochá ani černobílá - popsány byly z různých úhlů, negativně i pozitivně.
Nedělalo mi problém rozlišit od sebe příběhy jednotlivých postav a jejich propojenost.

Ale zprvu mi dělalo problém zorientovat se v politické situaci - revoluce hraje pro komunismus a kontrarevolucionář nepodporuje kulturní revoluci... Po chvíli jsem se (za pomoci internetu) zorientovala a pak už mě pohlcovaly úvahy nad svobodou, spoutaností režimem, vypočítavostí funkcionářů, nenávistí lidí.

7 26.03.2019

Krásně napsaná kniha o Japonsku - o zvycích, jídle, mentalitě lidí.
Kniha se čte dobře, osobní náhled autorky přidává na poutavosti.

Kromě japonských reálií jsem si z příběhu odnesla i jedno naléhavé poslání - pokud na úkor technologického pokroku sebereme lidem půdu, zahrádku, domov a dáme jim jako kompenzaci peníze, nemusí to stačit. Člověk je tvořen i tradicemi, zvyky a peníze nezaženou pocit vykořeněnosti.

8 18.03.2019

Knize nemám prakticky co vytknout. Genialita příběhu mě zasáhla a nechala ve mě myšlenku o prolínání dobra a zla i o jejich vzájemném boji.

Občas mi dělaly drobný problém květnaté věty, ale na druhou stranu díky nim autor vytvořil přesvědčivý, žívý dojem z knihy.
Musím pak ocenit cit, s jakým střídal slovní zásobu a vyjadřování, v závislosti na tom, která postava příběhu měla zrovna hlavní slovo.

Mohu jedině doporučit.

9 05.03.2019

Opravdu krásně napsaná kniha. Začátek mě překvapil svojí dobrodružností, tím mě kniha ihned vtáhla do děje.
Styl psaní nemusí být pro každého, ale vzhledem k tomu, že se jedná o cestopis, mi to nevadilo.

Putování přes Tibet do Lhasy se mi líbilo a s občasnou pomocí strýčka Googla jsem místy procházela spolu s autorem. V hlavě se mi tvořily typické tibetské výjevy (přiznávám, občas dost zidealizované).
Vysoce hodnotím popis všech okolností cesty - radost, bolest, okouzlení přírodou i netečnost k ní v závislosti na aktuálním rozpoložení. Strach, neočekávaně lehké rozuzlení problému nebo naopak neúspěch, hlad a zima, únava, trable se zvířaty (občas poněkud komické).
Oceňuji příhody s místními lidmi, popis jejich myšlení a běžného dne.
Část ze Lhasy pak krásně vykresluje každodenní život Tibeťanů i jejich slavnosti, dále se čtenář dozvídá o náboženství, pokrmech, zákonech, léčení atd.

Knihu mohu doporučit všem, kteří jsou fascinováni Tibetem. Pro mě osobně to byl jeden z mála cestopisů, který jsem četla a tak mi občas trochu táhlý děj vůbec nevadil - přece jen, autor chtěl čtenáře seznámit s Tibetem a Tibeťany, nechtěl vykreslit román s umělými zvrtay a absurdnostmi - s touto myšlenkou by se podle mě mělo k dílu přistupovat.

12 02.03.2019

Asi poprvé v životě se mi stalo, že jsem si nechtěla přečíst pokračování skvělé knihy. První díl byl totiž tak dokonalý, že jsem si dojem z něj nechtěla pokazit. Škoda, že jsem se svojí intuicí neřídila...

Očekávala jsem podobný standart jaku u prvního dílu - jemnost, nenásilná nadpřirozená láska, decentnost. Ale vše se pokazilo.

Enso z prvního dílu se přerušilo, ukázala se sobeckost a lži. Velmi mě zklamaly okolnosti kolem Ségolén, i haiku už na mě nepůsobily tak přirozeně.
Příběh prvního dílu se jevil v méně krásném světle, na řadu přišla reálnost, která na mě s ohledem na námět působila nepatřičně a nadbytečně.
Kvůli změnám místa se mi z knihy vytratila vyrovnanost a klid. Když jsme se v prvním díle učili s Bilodem umění haiku, čekali s ním na dopisy, příjemným způsobem to zpomalovalo dnešní dobou uspěchanou mysl. Tady mi děj přišel jako rychlé převyprávění předchozí knihy doplněné o poměrně akční pokračování.
Konec byl příjemným překvapením, ale zdaleka mi nepřipadal tak přirozený a všeobjímající, jako v prvním díle.

Abych nebyla jen kritická, kniha se čte dobře, rychle, ukáže náhled na události z pohledu jiných osob (možná právě to přineslo do příběhu nadbytečnou reálnost).

A mé doporučení? První díl rozhodně stojí za přečtení, ale pokud se u vás objeví pochyby ohledně čtení druhého dílu, poslechněte je a nečtěte ho - v opačném případě hrozí hořké zklamání! (Tím neříkám, že by se kniha neměla číst vůbec. Naopak věřím, že to, co mě se jevilo jako jasný zápor, může někdo s radostí přijmout jako zpestření a rozšíření příběhu.)

9 27.02.2019

Slovo, které mě po přečtení napadá, je naléhavost (ať už stylem psaní nebo tématy).

Autorův styl nemusí sednout každému, ale kdo splyne s dlouhými a záměrně neučesanými větami, bude odměněn.

Při popisu hluku a smradu Indie doopravdy cítíte hluk a smrad.
S autorem se zamýšlíte nad domovem, vykořeněností, konzumem...
Láska je jemná, sexualita nenásilná a přirozená - až si kladete otázku, zda se to opravdu stalo (III. část).

Jako zdařilou hodnotím i část knihy o cestě po Islandu, oproti Indii bylo vyprávění čisté, s čímž však dokonale kontrastovala stále častější nespisovná řeč.

Za sebe knihu mohu zařadit ke klenotům novodobé literatury.

12 12.02.2019

Je to velmi zvláštní, atypicky napsaná kniha. Naturalistická, s krátkými větami, s poselstvím.
Život na zaostalé vesnici proti životu ve městě, střet víry a moderní společnosti, dopady lidského chování na přírodu.
Naproti tomu si nejsem moc jistá, kolik toho ve mně kniha zanechala.
První dvě kapitoly se mi příliš nelíbily - asi kvůli obhroublosti a sprostým slovům.
Naopak poslední dvě kapitoly mě nadchly svou lidskostí a jemností.
Velmi mě překvapil konec knihy, protože přišel tak brzo. Četla jsem, četla a najednou jsem otočila stránku a přišlo posledních několik málo řádků. Ale nemám pocit, že by byla kniha neuzavřená.

7 28.01.2019

Kniha naprosto splnila mé očekávání. Kdybych ji měla popsat jednou větou, řekla bych, že je to souhrn 20. století pro ženy (hlavní postavy jsou ženy, autorka tedy logicky popisuje jejich pohled a ženskost z celé knihy dost sálá - z toho důvodu si myslím, že zatímco ženě takový příběh většinou problém nedělá, muž by to mohl brát jako zápor, ale bude to hodně individuální).

Když se v knize objevilo téma partyzánů, přišlo mi, že je málo rozpracované, ale jak děj postupoval, bylo jasné, že je to záměr.
Ráda bych vyzdvihla autorčinu schopnost přesvědčovat čtenáře. Postavy občas dělaly věci, které neuznávám, ale když autorka objasnila jejich pohnutky, dokázala jsem se se situacemi smířit.
Stejně jako u Hany se mi v této knize líbil popis osudů více generací jedné rodiny. Nese to s sebou samozřejmě i nevýhody - postav bylo poměrně hodně a musím se přiznat, že jsem v nich občas měla trochu chaos.
Nad koncem s Anežkou jsem pak musela chvilku zapřemýšlet, aby mi dával smysl - ale ano, nakonec jsem si ho dala do souvislostí s dobou a už jsem ho pobrala.

17 17.01.2019

Prvních pár desítek stránek jsem měla myšlenku, že buď bude námět naprostá blbost, anebo dokonale promyšlený příběh. Jsem ráda, že to byla druhá možnost.

Líbilo se mi, jak autor dopodrobna rozebíral psychiku postav - prostřednictvím Kathy, která po letech tak trochu odhadovala tehdejší myšlenky svých přátel, ale vlastně si jimi byla poměrně jistá.

Trochu mi vadilo časové skákání. Kathino vyprávění šlo do minulosti, pak se najednou vynořila vzpomínka na pozdější období, pak se vrátila zpátky do minulosti a pokračovala do ještě vzdálenější minulosti a nakonec vložila poznámku ze současnosti... Na orientaci to nebylo složité, ale na mě to v knize působilo rušivě. Na druhou stranu si uvědomuji propracovanost tohoto způsobu vyprávění - autor nám díky němu postupně odhaloval souvislosti a spojitosti.

Také je mi líto, že se postavy charakterově nevyvíjely a jednaly stejně v dospělosti jako v dětství. Kdyby Kath neustále nepřipomínala, na kterou etapu života vzpomíná, řekla bych, že se děj odehrává v rámci 2 let.

Velmi mě zaujala myšlenka střetu světa lidí a světa dětí z Hailshamu (přístup lidí k takovýmto dětem odsuzujete, ale pak se zamyslíte a zjistíte, že byste reagovali hodně podobně, a to jen kvůli negativní propagandě).

Znepokojivá pro mě byla poslední zhruba třetina knihy, kdy jsem zažívala pocity smutku, naprosté beznaděje nad postavami.

Já osobně si z knihy odnáším silnou myšlenku - naléhavou důležitost šťastných vzpomínek, ke kterým se vracíte v těžkých chvílích svého života.

15 13.01.2019

Knihy od této autorky mám obecně velmi ráda. Kladně hodnotím nejen zpracování, ale i závěrečný doslov, ve kterém autorka vždy shrne celý příběh a poskytne čtenáři přehled faktů a fikce.

Mám silnou tendenci srovnat třetí manželku Jindřicha VIII. s těmi předchozími, ale neudělám to, protože se jednalo o reálné osoby, autorka tedy nemohla nijak významně ovlivnit jejich charakter a život.
Aspekt, který se však dá hodnotit je zpracování knihy a ani zde paní Weirová nezklamala. Postavy byly velmi dobře charakterizované, děj byl zajímavý a kniha mimořádně čtivá. Na druhou stranu ale čtenář musí dávat pozor, třeba na postavy, kterým se během příběhu měnily jména (buď se ženy vdaly nebo muži získali tituly).

Osobně si myslím, že je to další krásná kniha z tudorovské Anglie.

11 08.01.2019