ElizabethK komentáře u knih

Spoiler je pouze na konci komentáře v závorce.

Kniha je dost jiná, než předchozí. Autorka sama to ostatně na jedné besedě zmiňovala s tím, že se jí tato kniha povedla napsat přesně podle jejích představ. Musím přiznat, že pro mě kniha neměla takové kouzlo jako předchozí díla paní Mornštajnové, rodinné ságy a osudy poznamenané dobou mi sedí více.
Nicméně, tato kniha je velmi dobře napsaná, opět velmi čtivá - to autorka umí. První asi polovinu jsem četla bez valného zájmu, když jsem měla čas. A pak přišel obrovský zvrat a já jsem se nemohla odtrhnout a četla jsem dlouho do noci, dokud jsem knihu nepřečetla.
Autorka si s nejrůznějšími odhaleními krásně pohrála, myslím, že krásně vykreslila obranné mechanismy týraného dítěte, kdy odosobnění a snaha o nevnímání problému jsou velmi časté postupy.
Na konci knihy už jsem si jen kladla otázku, kterou postavu viním nejvíce. Já osobně jsem toho názoru, že nejzápornější postavou celého dramatu byla babi (ale jsem si jistá, že je to mimořádně subjektivní a každý to bude vnímat jinak - SPOILER: Já jsem se takto rozhodla proto, že ona jediná z rodiny nebyla přímým účastníkem, věděla o všem, ale nezasáhla, což by určitě nebylo jednoduché z mnoha různých důvodů. Nejhorší na její postavě však bylo, že se rozhodla dovolit, aby do stejné situace v domě přišla i její nejmladší vnučka!).

18 22.05.2023

Další skvělá kniha plná humoru, inspirace a upřímnosti.
Velmi oceňuji, že autorka nepopisuje pouze krásné zážitky, ale odhaluje nám i svá zklamání a občasnou demotivaci, nebojí se zabrousit i na "tabuizovaná témata" jako vyprazdňování v přírodě, menstruace apod. - jsou to neocenitelné informace, které zejména čtenářky určitě ocení.
Lůca má možná trochu specifický humor, ale mně sedl a u jejích knížek se opravdu nasměju.
Přestože je kniha obsáhlejší, čte se velmi dobře a rychle (zvládla jsem ji během prodlouženého Velikonočního víkendu, a to i přesto, že jsem jezdila na výlety a návštěvy).

Opravdu nádherná kniha o mé zamilované oblasti, o Moravských kopanicích. Jsem ráda, že vyšla znovu, stále s nádhernými ilustracemi.
Povídky popisují různé aspekty života na vesnicích v okolí Starého Hrozenkova, uchovávají nářečí a zvyky kopaničářů. Jsem ráda, že existuje kniha, která tento kraj nezobrazuje pouze pomocí bohyní. Ty jsou sice neodmyslitelnou součástí zdejšího kraje, ale pokud chce člověk skutečně nějaké místo poznat, nesmí se zaměřit pouze na tamní nejpoutavější fenomén. Autor knihy dokázal upozornit i na jiné skutečnosti týkající se života na Kopanicích, a to mimořádně čtivě.

3 30.01.2022

Rozhodně zajímavá a čtivá kniha. Doporučuji nečíst si anotaci, poněvadž vyzrazuje úplně celý děj knihy.
Jedná se o nádherný příběh o síle lidí. Popisné pasáže charakterů i přírody jsou až téměř básnické, ale nejsou zbytečně dlouhé, takže v knize působí okouzlujícím a patřičným dojmem, nepůsobily na mě jako ubíjející a nudné.
Ze začátku mě poměrně potěšilo, že u postav, které se do děje neměly vrátit, autorka nastínila jejich zbytek života, na konci mi bylo líto, že podobnou pozornost nevěnovala i jiným vedlejším postavám, například by mě potěšilo pár slov o Leibem, Ikonnikovi, případně i o Čarodějnici. Chápu, že v některých případech to mohl být záměr (i v životě se stává, že se nám nějaký člověk ztratí a už o něm nikdy neslyšíme), ale i přesto mám z knihy takový nepříjemný neuzavřený pocit. Tak to jediné bych za sebe asi vytkla (spolu s mírně zhoršenou orientací v náročných jménech, ale tento problém zpravidla mám u všech ruských autorů).

6 18.03.2021

Na knihu jsem slyšela poměrně kladné recenze, ale mnoho jsem od ní neočekávala, zkrátka jsem si ji zařadila do kategorie "Chci si přečíst" a čekala, až na ni narazím v knihovně. Ten okamžik nastal a po pár přečtených stranách jsem zjistila, že se nemůžu odtrhnou.
Žasla jsem nad lehkostí, s jakou autorka překlenula téměř celé jedno století v rámci jedné knihy - z chudé vesnice v Korei nás příběh zavedl až do rozvinutých měst v Japonsku a to přirozeně a nenásilně.
Jak už psali někteří uživatelé níže, i mně přišla nejslabší poslední část, zejména proto, že se tam spousta okolností opakovala a omílala sále dokola a také proto, že o některých zajímavých postavách jsme se toho nedozvěděli tolik, kolik by postavy zasluhovaly.
Trošku jsem se obávala, že se mi budou jména postav plést, přece jen, pro našince nejsou asijská jména jednoduchá kolikrát jen na vyslovení (a jsem přesvědčená, že obyvatelé Asie by na tom byli podobně s našimi jmény). Opak byl pravdou, jména byla zvolena mimořádně dobře a tím se (alespoň v mém případě) prakticky eliminovalo riziko záměny a nepochopení.
Pokud bych měla něco vytknout, byly by to japonské a korejské výrazy (například slovní spojení "nakládané kimchi" bylo možno za pomoci slovníku na konci knihy přeložit doslova jako "nakládané nakládaná zelenina", což není příliš uhlazené), listování knihou ke slovníku pro mě bylo spíše rušivé než obohacující (a přitom jsou knihy, u kterých tento způsob naprosto zbožňuji). Ale uznávám, že to může být pouze můj osobní problém a pozitivní je, že slovník bylo nutno využít spíše sporadicky.

5 26.02.2021

Knihy od této autorky opravdu zbožňuji, nejen, že jsou pro mě (jako budoucího speciálního pedagoga) velmi inspirativní, ale jsou také mimořádně čtivé. Tichou holku jsem četla jako první, takže ve mně zanechala zřejmě nejsilnější dojem, ale ať sáhnete po jakékoliv autorčině knize, nemůžete udělat chybu.

4 26.02.2021

Kniha je napsaná poměrně přístupně a pro studenty speciální pedagogiky představuje cenný studijní materiál. Věřím, že by mohla pomoci i rodičům, kterým se narodí dítě s nějakým druhem postižení - v knize najdou odpovědi na otázky týkající se budoucího (zejména řečového) vývoje jejich dítěte.

1 26.02.2021

Povídkové soubory obecně moc nečtu, nicméně tento nápad mě zaujal, tak jsem si knihu pořídila a nelituji. Je to zajímavá a pravdivá reflexe pandemické situace z jara 2020. Jak to tak u povídek od různých autorů bývá, některá povídka mě chytla, zaujala, oslovila, jinou jsem spíš "protrpěla"... Celkový dojem z knihy však mohu hodnotit kladně.
Doufám, že jednou si knihu znovu otevřu, přečtu a zavzpomínám si na tak nezvyklou situaci.
Osobní výtku, spíš k sobě (k době, kdy jsem ji četla) než ke knize, mám - kniha není příliš vhodná na období, kdy je pandemická situace mnohem horší a konec je v nedohlednu. Zanechala ve mně lehký smutek a ještě více mi připomněla bezvýchodnost aktuální situace.
Knihu rozhodně ke čtení mohu doporučit, ale pro citlivější povahy je vhodné po ní sáhnout až po konci pandemie nebo v okamžiku rozvolňování opatření.

3 26.02.2021

Kniha se čte dobře, stejně přirozeně, jako když si s někým dopisujete přes SMS. Bezesporu je to zajímavý koncept, vyprávět příběh jen zprávami a deníkovými záznamy, zprvu jsem byla skeptická a nemyslela jsem si, že to bude fungovat, ale autor i s takto specifickými prostředky dokázal charaktery vylíčit mimořádně autenticky.
V půlce jsem si už začala říkat, kdy přijde nějaký větší zvrat a bohužel jsem nakoukla na asi 2 řádky o pár stránek dopředu - to mi vzalo překvapení ze zásadního zvratu, takže doporučuji, nepřeskakovat. I tak byla ovšem zápletka dost silná, nesla v sobě jasný varovný signál a podle mě je velmi znepokojující, že je příběh inspirovaný skutečnou příhodou...
Knihu mohu jedině doporučit.

7 07.10.2020

Bojím se, že vše o této knize již bylo napsáno níže. Kniha není silná na pohled, ale je velmi silná myšlenkou. Autenticita, s jakou je popsáno mentální postižení Lennieho, je dechberoucí. Síla přátelství mezi ním a Georgem je inspirativní a přidanou hodnotou jsou i ostatní minipříběhy.
Zkrátka se ztotožňuji s komentářem níže od Amolein.

17 18.02.2020

Pana Čepelku mám ráda, stejně tak Divadlo Járy Cimrmana. Proto pro mě kniha byla to pravé. Velmi rychle jsem se do ní začetla, nesmírně mi imponoval jazyk, kterým se dotazovaný vyjadřoval - je vidět, že má cit pro spisovnost, zkrátka učitel. Vzhledem k tomu, že jsem sledovala spíše vývoj DJC, než cestu pana Šebánka, poskytla mi kniha spoustu nových informací, což kvituji velmi pozitivně.

15 18.02.2020

Hlavní hrdinové mi nebyli příliš sympatičtí. Oslavné pasáže moderního domu mi byly velmi cizí. Navíc ony pochvalné popisy atmosféry domu byly na mě až příliš časté (uznávám, že to je spíš moje vina - převažuje u mě láska k historicky starším stavbám a naprosté nepochopení moderní architektury).
Velmi jsem ovšem oceňovala pohled na události druhé světové války očima exilantů.

Naprosto zbytečné mi přišly všechny ty erotické pasáže, jakoby autor nevěřil, že bez nich čtenáře zaujme. V první třetině knihy byly popisy nevěr jen náznakové (což mi v příběhu ještě nepřišlo nijak rušivé), ale jak kniha postupovala, stávaly se čím dál konkrétnějšími.
Také rovina naznačené homosexuality měla být buď rozpracovaná více (zasazena do kontextu tehdejší odmítavé doby) nebo neměla v knize figurovat vůbec. Aktuální podoba mi přišla nedotažená.

Abych však nebyla nespravedlivá, musím přiznat, že mě nadchl koncept sledovat osudy domu. V okamžiku, kdy původní rodina ztrácí od svých blízkých informace o vile, přestává do příběhu zasahovat (možná škoda, že se na konci knihy vrátili, příběhu by podle mě slušel více otevřený konec).

8 31.01.2020

Knihu jsem si přečetla jen v rámci čtenářské výzvy. Protože se už necítím jako cílová skupina tohoto žánru, nebudu knihu hodnotit subjektivně (jak bych hodnotila prozrazuje alespoň počet hvězdiček).

Objektivně můžu pochválit autora za osobnost hlavní hrdinky. Je důležité psát i o takových poruchách a autor (čerpajíci z vlastních zkušeností a těšící se tak velké oblibě) podal čtenářům velmi přístupný popis.

7 16.01.2020

Kniha mě velmi zaujala. Musím přiznat, že u Jany Seymourové mě už trochu nudilo opakování stále stejných událostí z Anglie, které jsem četla v předešlých dvou knihách (i když, pravda, vždy byly tyto události líčeny z jiného úhlu pohledu, což bylo zajímavé). A možná právě proto mi kniha přišla tak osvěžující, protože nejprve popisovala Klevsko a až později události v Anglii.

Autorka Annu vylíčila sympaticky, knihu napsala, jako vždy, velmi čtivě. Za přečtení podle mě stojí celá série.

Jen mě na konci zarazilo a zamrzelo, kolik fikce (zřejmě, jistí si tím být samozřejmě nemůžeme) tentokrát do příběhu vložila. Ale i přesto mi konec přišel poněkud fádní, Anna se příliš nezajímala o dění v Anglii a poměrně dramatické události zmínila jen tak mimochodem. To pochopitelně není vina autorky (buď plánuje tyto věci zmínit v příštích knihách a nechce se opakovat, nebo Anna skutečně stála velmi stranou).

5 16.01.2020

Je mi ctí, že tady mohu k této úžasné knížce napsat první komentář.
Knihu jsem přečetla jedním dechem a neuvěřitelně jsem si ji užívala. Mám ráda Ládíkův humor. Velkým bonusem je také krásné zpracování a ilustrace. Ve vlaku jsem vždy cítila pohledy nejbližších cestujících, kteří se snažili zachytit název knihy.

Ačkoliv sama nestopuji, vždy jsem se tak trochu bála, knihu jsem četla s radostí a dokonce mě přesvědčila minimálně k úvahám o autostopu.

Abych nebyla jen sluníčkářsky pozitivní, postěžuji si na stylizaci druhé poloviny knihy. Oranžová barva, která podkreslovala zajímavosti z jihu, byla dost řvavá a při vysší intenzitě osvětlení nepříjemná pro oči.

Když jsem dnes knihu půjčovala na čtení taťkovi, dost jsem mu záviděla, že ho čeká několik hodin tak milé četby.

Knihu bych doporučila prakticky všem - těm, kteří se rádi pobaví a nebo rádi zprostředkovaně poznávají krásná místa a zajímavé lidi.

7 01.11.2019

Krásná kniha.

Vzpomínky v první polovině knihy byly (jak už to tak bývá) veselé, občas smutné, někdy i zarážející. Zkrátka mapovaly nejdůležitější etapy života Květy Fialové.
Druhá polovina knihy už byla náročnější. Projevy nemoci byl sice místy úsměvné, ale když se na to člověk podíval z větší dálky, bylo jasné, že i na první pohled vtipné poznámky paní Fialové, jsou jen poslední střípky její neobyčejné osobnosti.

Zatímco první část byla víceméně o paní Květe, do druhé poloviny už významným způsobem (svým vlastním deníkem) zasáhl autor. Protože mám ráda nejen paní Fialovou, ale i pana Kubáníka, vítala jsem autorovo osobní pojetí druhé části knihy.

12 23.10.2019

Úžasná, i když náročnější kniha. Tváří se velmi útle, ale mě se osvědčil pomalý styl čtení. Ke spoustě příběhů jsem si musela a hlavně chtěla hledat další podrobnosti (a maléuklidnění, vše, co jsem potřebovala, jsem dohledala - stačí se jen správně zeptat). Vyhledávání doplňujících informací mě bavilo a pomyslně zvyšovalo počet stran knihy. Navíc občas jen díky jménu nebo místu a datu (uvedeným na konci příběhu) mi došla šířka a hloubka autorovy myšlenky. Hloubka pak dokonale kontrastovala s krátkostí jednotlivých příběhů.

Přiznám se - to, že jsou kapitoly řazené v souladu s tím, jak šly události po sobě, mi nedošlo hned. Ale o to víc mě to potom nadchlo.

I styl psaní byl dokonalý. Autor píše krásnou spisovnou a bohatou češtinou. Prostě radost číst.

Knihu rozhodně doporučuji všem, které zajímá 20. století. Pokud člověk knihu bere jako osnovu, rozevře se před ním neuvěřitelné množství příběhů.

10 01.10.2019

Nádherná kniha plná vzpomínek na dřívější Žítkovou. Popis prací na poli a kolem domu, svátků a tradic se střídá s nádhernými malbami - na začátku každé kapitoly jedna.
Několik málo kapitol je napsáno i tamějším nářečím, což skvěle dokresluje atmosféru celé knihy.
Je vidět, že autorka vzpomíná na svůj rodný kraj s láskou a úctou.

5 25.09.2019

Kniha se mi četla dobře, jako oddechovku bych ji zřejmě mohla doporučit.
Ale něco mi tam chybělo. Kniha mi nedala žádný významnější podnět k přemýšlení, nic moc ve mě nezanechala...
Nářečí, kterým autorka psala mi kupodivu nevadilo - asi to souviselo s pěkným úvodním slovem, kde autorka použítý jazyk "ospravedlňuje".
Ale nelíbila se mi tvrdost knihy. Byla tam ve velké míře zastoupená nenávist, závist, dále pomluvy, nesnášenlivost... Podle mě by to lépe vyniklo v kontrastu s nějakým pěkným vztahem nebo s popisem krás venkova.

8 18.09.2019

Zajímavá kniha. Od námětu jsem čekala trochu víc. Přišlo mi, jako by se autor bál popustit uzdu své fantazii a raději vždy děj vrátil do reality povídáním o Huysmansovi.
Nečekala jsem islámskou brutalitu, nejsem xenofob, ale myslela jsem, že nová vláda a prezident významněji zasáhnou do děje v knize.
Příběh měl podle mě zajímavý potenciál, jen bych asi změnila profesi hlavního hrdiny.
Jinak ale knihu hodnotím kladně, nečišela z ní žádná nenávist atp., což si představovali všichni z mého okolí, kterým jsem jen malinko naťukla děj.
Kladně pak hodnotím i uvěřitelnost knihy.

9 10.09.2019