elleyne komentáře u knih
Pdole anotace jsem se na knihu těšila. Nebyla špatná, ale v rámci žánru jí vidím spíš jako průměr. Navíc mi vadí, že některé věci se podle mě nevyřešily
Tak tohle byl hodně silný příběh. O to víc, že se skutečně stal. Několikrát jsem se během čtení málem naplno rozbrečela.
Já se na tu knížku už nějakou dobu těšila. Řekla bych, že povídky mají tu "nevýhodu", že některé jsou prostě fakt slabší. Celkový dojem jsem čekala lepší, přesto se mi některé povídky líbily fakt hodně.
Moc se mi líbili třeba Míle 81, Zlý chlapeček, Ur, Pod psa, Zelený bůžek agonie.
Na začátku jsem měla obavu ze zvláštního stylu, jakým je kniha psaná. Či spíše styly. Ale co si budeme povídat, Haruki má všechny svoje knihy zvláštní. A zase si mě podmanil. Zase jsem mu i tajemné části věřila. A viděla před sebou noční Tokio.
Druhý díl už tolik zajímavý není. I když nemůžu říct, že by byla potíž to dočíst. Naše hrdinka Bílá Masajka se vrátí z Afriky do Švýcarska, nemá ani vindru. Naštěstí má rodinu, která jí pomůže a pak zase své odhodlání. Kniha popisuje peripetie po návratu, hledání práce, později i bydlení a nakonec toho, jak sepsala Bílou Masajku.
Tenhle díl se mi líbil ze všech nejvíc. Nabité dějem a událostmi. Ač oddechovka, tak za mě plný počet.
Druhý díl jsem začala hltat dost rychle po tom prvním. I díky tomu konci prvního dílu. Prostě jsem potřebovala vědět, jak to bude dál. Pěkné, čtivé.
Ale joo, napsaný hezky. Snad není spoiler, pokud napíšu, že je od první stránky jasné, jak to dopadne. Líbila se mi, asi jako často u těchto knih, více první půlka.
Jde dát šest hvězdiček? :) Už první dva díly mě oslovily hodně a moc jsem se na knihu 3 těšila. Některé pasáže možná byly trochu zbytečné nebo zbytečně zdlouhavé, ale kvůli celkovému dojmu a pocitům dávám plný počet. Murakami málokdy zklame :)
Na knihu jsem se těšila už od chvíle, kdy jsem věděla, že vyšla.
Bohužel při čtení mé nadšení spíše opadlo. Nepopírám, že tam jsou zajímavé věci a myšlenky, nad kterými se člověk může pozastavit, nicméně mi asi nesedl způsob, jakým se to autor rozhodl provést. Navíc myslím, že k uskutečnění svého experimentu mu přálo dost štěstí, např . ohledně bydlení.
Haruki prostě umí. I krátké povídky. Nejvíc se mi asi líbila povídka Medovníky, ale každá ve mně něco zanechala. A jak jsem se bála, že se mi nebude líbit povídka se žabákem, tak i ta mě upoutala.
Tuhle knížku jsem si chtěla přečíst už dávno, a kdybych věděla, že mě tak dostane, tak bych se do ní pustila mnohem dříve. Vlastně to všechno do sebe neskutečně zapadalo, a ten konec jen umocnil emoce celého příběhu.
Tak je jasné, že to nemůže být jako jiné Murakamiho knihy, ale mně se to líbilo a přišlo mi to inspirativní. Ačkoliv se jedná o téma pro někoho možná nezajímavé, pořád je to psáno čtivým stylem.
Zkuste vlézt po přečtení této knížky do lesa, až se bude stmívat nebo později, jestli najednou budete taky tak malinkatý a budete chtít rychle vypadnout jako já. A možná vás taky napadne, že les má zuby a může vás kousnout.
Asi jsem čekala trochu víc. Není to moje první Murakaiho kniha a tuto si dovolím označit za tu z těch pro mě trochu jeho slabších. I přesto nemůžu říct, že by kniha byla špatná. Jako vždy zajímavé myšlenky i alegorie
pro mě asi nejslabší kniha z celé série. Ale i tak mě bavila a byly tam, jako u dalších knih autorky, fakt vtipné momenty.
Bylo znát, že je to dost nastavované. Easton mě pořád dost štval.
Ale líbil se mi konec. Ten všechno napravil. Díky konci moc pěkné ukončení série
Nejdřív zklamání, že už to není o Elle a Reedovi. Tak pořád tam byli, ale na vedlejší koleji. Easton mě dokázal neskutečně štvát. Bonusový příběh s Gideonem pěkný, mohl být klidně delší.
Ač pro jinou věkovou kategorii, tak se mi líbila. Čtivě napsané. Hned jsem se pustila do dalšího dílu.
Podle nízkého hodnocení zde jsem se obávala, že mě kniha bavit nebude, ale naštěstí mě bavila. Zajímavě podáno bylo téma pohřebnictví a zajímavě byly vloženy historické události do života hrdinky