Ellinek komentáře u knih

Obálka mě přitáhla, anotace nalákala, příběh naprosto vtáhl. Prostředí tajemného a děsivého lesa, stromové sirény...bylo to zkrátka nádherné. Knížku jsem přečetla za jediný den a poznávání nového světa jsem si užívala. Otázka oné nestvůrnosti, která protkává celý příběh, člověka donutí přemýšlet. Závěrečný boj, který jsem přečetla jedním dechem, sice postrádal jakousi...jiskru, ale i tak to bylo po dlouhé době skvěle popsané válčení, které jsem za dlouhou dobu četla. Totální destrukce, ztráty na obou stranách...a ten konec mě dostal. Autorka si troufla na něco, na co si leckdy netroufnou ani ostřílení autoři krvavých detektivek, za což si velebím i zatracuji především, protože tady si Seren a Owen zasloužili něco jiného! Díky bohu za to, že konec osvítila naděje! Byla to pecka. Vážně mě to hodně bavilo a milovníci různorodé mytologie a tajemství si přijdou na své.

5 08.11.2021

Čekala jsem něco trochu jiného a úplně mě to nechytlo. Autorka umí krásně pracovat se slovy, spřádá nádherné metafory, ale samotný děj a postavy toho zase tolik nenabídly. Je to krásný příběh a jeho poselství je důležité, akorát to zpracování mě tolik neoslovilo. Amelii jsem si nedokázala představit jako osmnáctiletou, čerstvou vysokoškolačku, spíše jsem pořád viděla dvanáctileté dítě, takže mi některé její hlubší myšlenky prostě k takovému předobrazu neseděly. Postavu Nolana bych si dokázala představit v nějakém delším, propracovanějším příběhu, tady se pořád zdráhám si ho...tak nějak opravdu zamilovat. Vlastně jeho příběh i postava pro mě byly naprosto super, jen mě mrzelo, že došel k takovému skokovému vývoji, porazil svoje démony a to...během asi šesti dnů, které strávil s holkou, kterou jsem pro změnu chtěla občas plácnout po hlavě? Tohle mě na tom trochu mrzelo, ale na druhou stranu, špatná kniha to určitě není a nabízí mladším čtenářům vážnější téma, což je určitě ku prospěchu. Kroniky Ormanu bych si s chutí přečetla. A klidně se tam i podívala.

5 07.11.2021

Chtěla jsem nahlédnout do mysli věřícího člověka, tak jsem se nakonec pustila do deníku ženy-kněze. Vnímala jsem to čistě jako exkurzi ze zvědavosti, kdy jsem chtěla získat "ten druhý pohled" na věc. A to se splnilo. Rozbory křesťanských textů, stejně jako některé myšlenky o víře, šly naprosto mimo mě a přiznávám, že jsem jim prostě vůbec nerozuměla. Častokrát jsem přečetla text a vlastně netušila, co mi tady bylo řečeno. To přiznávám naprosto bez obalu. Prostě nejsem naladěna na tuhle notu. Ale jak říká moderní farářka, to vůbec nevadí. Každý z nás v něco věří, i když "to něco" označujeme každý jinak. Já nevěřím přímo v boha, ale občas věřícím závidím, že věří v něco nadpozemského a mají díky tomu naději. Ta mi občas jako přísnému, racionálnímu logikovi, zkrátka a jednoduše chybí. Ale i tak věřím, že tady přece nemůžeme být jen tak, po expiraci adieu, sbohem a šáteček, dopromítáno, nic dalšího nebude. Nebo se v to aspoň snažím věřit. Každopádně je určitě zajímavé přečíst si, jak vypadá takový běžný život ženy, která se rozhodla zasvětit svůj život víře a církvi.

5 10.10.2021

No. Oproti prvnímu dílu tam byl konečně nějaký děj. Konečně se něco děje a není to jen o sexu, i když se po sobě ti dva musí plazit, jen co se k sobě dostanou. Ono by to ani tolik nevadilo, jen kdyby tady pořád nefigurovaly ty příšerné výrazy. Ale upřímně, není to jen překladem, ale vůbec celým tím způsobem, jakým jsou tyhle scény sestavené. Pokaždé, opravdu pokaždé, jsem se spíš šklebila nad tím, jak nechutné mi to přišlo. U jiných autorek umím ocenit i ty sexuální scény, které dovedou být opravdu vzrušující se člověk si je užívá, ale tady...tady to prostě vůbec nefunguje. Z nějakého důvodu se u toho spíš za lidské tělo stydím.

Ale pryč od toho. Co se postav týče, moc velkého vývoje se jim nedostalo, když se odehrává v podstatě bezprostředně po prvním díle. Ale Talona konečně nemám chuť nakopat. Začíná přemýšlet, otvírat se, už mi není tak nesympatický, zato Jade je pro mě pořád stejně...stejná osina v zadku. I když to by se jí beztak líbilo.

Za mě ta postupná odhalení nejsou moc šokující. Při zmínce o tom, že dotyčný měl na nohou laciné žabky, mi obratem došlo: jasně, takže on bude ten druhej s tím na noze. Světe div se, ono to tak bylo. Začínám si říkat, jakým způsobem jsou vedeny další díly. Každý ze sourozenců má vlastní trilogii, ale to se opravdu bude muset člověk prokousat všemi, aby se dostal k vyřešení toho případu? Jestli jo, tak jdu dobrovolně umřít do umírací jámy. A doufám v opak. Celý ten případ by se mohl uzavřít s Talonovou trilogií a s dalšími sourozenci bychom spíše podstupovali proces uzdravení a nějaké ty milostné pletky. Ale tak nějak...nevím. Obávám se, že ty úchyláky autorka nejspíš fakt nechala zabásnout až na konci Marjiny trilogie, což mě upřímně děsí. Číst se mi to nechce, ale budu, abych to uzavřela. Já se tedy spíš těším na příběh Jonaha, protože toho jsem si oblíbila z bratrů nejvíc. Snad mě nezklame, rančer jeden.

5 29.08.2021

Milé překvapení. Vtipné, lehké, neotřelé. Pokud nad tím člověk nebude příliš přemýšlet, vlastně mu to bude docela stačit. I když jsem to brala jako oddechovku na dovolené, pořád mi tam něco nesedělo a hlava stejně pracovala. Velké přeskoky v čase byly místy celkem rušivé a korektura byla upřímně docela otřesná. Chybí písmena, slova, čárky taky žádná sláva. Hodně rušivé to bylo. Dějově jsem měla často pocit, že v té knize vlastně o nic nejde, že tam není žádná zápletka. Elizabeth přijde do ústavu a...to je tak všechno. Zvolna proplouvá týdny, měsíci svého působení, aniž by se dělo něco zásadního. Kdyby bylo jasně patrné, že by se mělo bojovat aspoň proti tomu Ronanovi, ale ten se sem tam objeví, aniž by snad i on tušil, co tam vlastně dělá. Až v závěru, kdy se semele nějaká ta "bitva", se dá odhadnout, o co vlastně jde, ale že by k tomu děj nějak závratně směřoval, to ne. Navíc jsem tu smyčku na konci zrovna moc nepobrala, takže...otazník. Ale Elizabeth byla docela sympatická hrdinka, navíc jsem se při čtení leckdy opravdu od srdce zasmála a ve vlaku na mě koukali jako na blázna. Autorčin humor mi dokonale sedl a bavila jsem se. Kniha má nějaké mouchy, ale pobaví a zpestří čas, takže za přečtení určitě stojí.

5 17.06.2021

Překvapivá knížka. Neplánovala jsem ji číst, ale zaujala mě anotace, že jsem nemohla odolat. A nelituji!
Na to, že je to knížka pro mladé čtenáře, běhal místy mráz po zádech i mně. :D Prostě strašáci jsou děsiví. Nikdy jsem je neměla ráda a teď se zhmotnili jako moje noční můra v děsivé knížce! Mimo mrazivou záhadu jsou ale Zrádné mlhy i příběhem o přátelství, o tom, že ne každá holka z města je nafrněná princezna, populární hokejista namachrovaný frajírek a odtažitá holka pošuk. A taky o tom, že i když se od sebe někdo liší, pořád můžou být přátelé. :) Krásný příběh, správně mrazivý. :) Vidím to jako sérii, takže jsem zvědavá, kam se to bude dále ubírat. :)

5 14.04.2021

Inu, z anotace a ohlasů se mi zdálo, že bych měla do rukou dostat opravdu děsuplnou knihu, ze které mě bude mrazit víc jak z knih Darcy Coates. Ta sice pro mě nepíše zrovna horory, ale mrazivou atmosféru umí vykreslit tak dobře, že dokud si její zlo nepojmenuji a neodhalím ho, opravdu mě mrazí a každý zvuk v bytě mi způsobí trhnutí. To se u této knihy, která se za mě prezentovala jako opravdu děsivé dílo, nestalo. Ale...

...přestože mi někdy u dvou sté stránky došlo, že to, co Maudin otec vidí, je to, čeho bych se asi měla bát, ale nebála, musím uznat, že Wake´s End je ve skutečně pro mě půvabným gotickým příběhem okořeněným nějakou tou démonickou záhadou. Zvyky, tradice, víra a způsob života tehdejších obyvatel, to všechno autorka krásně a věrohodně popsala, takže sledovat vyprávění jedné docela šílené rodiny pro mě bylo zvláštně uklidňující a zároveň znepokojující. Celý Maudin život jsem hltala stránku za stránkou a za den jsem měla přečteno.

Neotevírejte tuhle knihu s tím, že byste se měli bát. Označení horor je opět docela zavádějící. Ale pokud se od toho oprostíte, dostane vlastně docela zajímavý příběh jedné dívky, která žije v naprosto šíleném prostředí, a které od začátku fandíte. Oblíbíte si Clema, nebude se vám líbit Ivy, otce budete chtít přetáhnout něčím po hlavě, aby se vzpamatoval, budete chtít mít taky vlastní Stráče a nakonec...budete chtít žít v tak úžasné, divoké, děsivé, ale nádherné a majestátní krajině, do jaké byl Wake´s End zasazen. Přestože mokřady skrývají spoustu havěti a já z každého komářího štípnutí vždycky strašně opuchnu, přestěhovala bych se na to místo okamžitě.

Knihu určitě doporučuji těm, kteří milují tajemnou, tíživou, ale podmanivou atmosféru minulých staletí, a zároveň objevují rodinné tajemství, které je po mnoho let střeženo jako oko v hlavě. Vše podbarveno takovým příjemným lehkým mrazením. Bát se nebudete, ale už jen za samotný Wake´s End, mokřady a Maud tahle kniha stojí. :)

5 26.03.2021

Dle varování na zadní straně knihy jsem tedy studem nezrudla. Tak nějak vám nevím. Vážně závidím těm ženským, které údajně nejsou nějak zvlášť pěkné, ale líbí se jim totální fešák, který kupodivu jeví zájem i o ně, pročež jim řekne, že jsou nádherné. Tý jo, mně se tohle nikdy nestalo. Nikdy jsem se nelíbila chlapovi, co se líbil mně. Ale tak hlavně že každá hrdinka podobných knih nám ukazuje, že nám budou chlapi padat k nohám. Ale zpět k samotnému příběhu.

Věděla jsem, o čem má příběh být, ale tak nějak jsem čekala...víc. Té temnoty jsem tam chtěla víc. Talon si prošel hroznými věcmi, ale mě víc zajímalo to jeho samotné jádro, než to, že si to kompenzuje nezávazným sexem. To takzvané odhalení toho, co se mu vlastně dělo, dostanete až na konci a to neustálé tiché našlapování kolem mě neuvěřitelně vytáčelo. Jako jo, plné sexu to je, ale ta jejich přitažlivost a neuvěřitelná sexuální výkonnost mi zkrátka nedávaly smysl absolutně v ničem. Mnohem více mě zajímá ta navazující linka kolem Marjorie a toho, co dalšího jí bratři ještě zatajili. Odhalení na konci jsem uhodla okamžitě, takže jsem se na konci jen smála a klepala jsem se do čela, že to je zase další typický očekávaný zvrat.

Neříkám, že je kniha špatná. Četla jsem Rudou i Růži a Touha je určitě lepší, protože do ní prosakuje temnota a drsné a nepříjemné téma, které v sobě nosí Talon. Patrně to asi nestrčím každé ženské, protože to temné téma zas nebude nikdo chtít ani vidět, ale tak snad vás naláká, že tak asi co dvě kapitoly spolu šukají (na tohle slovo si zvykněte) a slovo číča zde rozhodně neznamená zvíře. Vůbec ten překlad byl úplně šílený a vadilo mi to snad ze všeho nejvíc.

Nejsem si přesně jistá, co si o knize myslet. Asi do toho jděte a udělejte si názor sami. Ale myslím, že se z toho patrně vyklube docela vyhledávaná série. Uměla bych si to u žen představit.

5 19.02.2021

Nápadité pohádky přesně v takovém stylu, jaký mám ráda. Nic takové, jaké se na první pohled zdá, a přestože jsem většinou všude odhadla, jak to vlastně dopadne, vůbec mi to nevadilo. Pohádky jsou správně temné, některé ve čtenáři doznívají hodně dlouho a z některých vás ještě dlouho poté zvláštně, ale příjemně mrazí. Je to moje úplně první setkání s autorkou, ale u pár pohádek mi něco nebylo jasné a nalákalo mě to k tomu, abych pokračovala dál a poznala celý svět, který Bardugo stvořila. :)

5 12.02.2021

Každý střípek z této ponuré historie je důležitý a je neméně důležité, aby se na něj nezapomínalo. Příběh Arthura Dodda byl pro mě novinkou a jsem ráda za tento náhled do života válečných zajatců, kterým nebylo lhostejno, co se děje nejen jim, ale také lidem kolem. Hrdinství těchto mužů, kteří se snažili sabotovat jakýkoliv pokrok Třetí říše i zpoza zdi jednoho z nejhorších koncentračních táborů, si zaslouží to nejvyšší uznání. Každý člověk, který tehdy jakýmkoliv způsobem bojoval proti celému tomu šílenému kolotoči bezpráví a brutality, si zaslouží, aby se na něj vzpomínalo a nikdy nezapomnělo.

5 30.12.2020

Není to typická Colleen ve vší své drsné syrovosti, kdy z vás vyždíme i tu poslední kapku slzy, ale tahle její (pro mě) nová poloha se mi taktéž líbí. Je to svým způsobem jednoduchý příběh, který hezky, docela svižně plyne. Matka a dcera k sobě v těžkém období hledají cestu a Colleen nám opět ukazuje, co my lidé umíme nejlépe. neumíme si naslouchat a neumíme spolu komunikovat. Ale jako první vždycky fungují emoce, takže se ani hlavním hrdinkám, především Claře, nemůžete vlastně vůbec divit. Za mě to byl opravdu sympatický příběh, který možná není to dechberoucí čtivo, jak jsme zvyklí, ale má v sobě přesně tu správnou dávku hloubky. Jen si ji tam musíte najít. :)

5 06.12.2020

Jednoduchý romantický příběh, předvídatelný svým námětem, ale...no a co? Zpočátku jsem si ke knize hledala cestu, úplně mi nesedl styl, jakým je psána, ale nakonec jsem si zvykla a ke konci jsem si říkala, že rozvitější popsání by tomu vlastně ani nesvědčilo. Šlo o ten přerod, o to zamyšlení se, překopání života, aby se skutečně žilo, ne přežívalo. Je to další příběh ze života. Proč by se nemohl stát? A mnoho takových se skutečně tam někde venku odehrává. Mně se ale líbí především to, že autorka zobrazuje naději. I když nám odejde někdo milovaný a ano, bude to vždycky bolet, pořád nám ten člověk v životě zanechá něco důležité. Pořád je tu s námi, i když ho nemůžeme vzít za ruku nebo obejmout. Každá ztráta je tragédie, ale neznamená to, že tím končí i náš život. Pořád máme pro co žít. Pro mě je Karin objevem mého čtenářského roku a budu se těšit na další její knihy. Vždycky se mě dokážou dotknout. :)

5 18.11.2020

Od tohoto příběhu jsem nečekala nic závratného, ale nakonec se z toho stala moje čtecí láska letošního roku. A to nejsem zastánce romantiky a mnohem více se vyžívám v drsných psycho thrillerech!

Zpočátku mi nesedl styl psaní a místy mě rušil ještě i ke konci knihy. Přítomný čas mi zkrátka nesedí, zvlášť když je špatně kombinovaný s minulým časem. Možná je to v ofiko verzi lepší, já četla recenzní výtisk. Každopádně, velmi brzy jsem chemii Chase a Hailee propadla. Normálně párům v knihách nefandím, ale tyhle dva jsem si zamilovala. Příběh snadno plyne, je to takové krásné letní čtení o překonávání vlastních možností, lásce i ztrátě. U Jasperova dopisu jsem si i poplakala. Musím říct, že z toho, jak se Hailee vyjadřovala, mi bylo velmi brzy jasné, jaké jsou její plány na konec léta, Chase musel být asi hodně zaláskovaný, když si toho nevšiml, takže konec pro mě nebyl žádným velkým překvapením, ale...autorka ať si okamžitě sedne za stůl a co nejrychleji vydá druhý díl! Vzhledem k tomu, kde uťala tento, si nejsem moc jistá, jak dalece chce rozvádět pokračování, byť nějaké ty linky mě napadají.

Tak nebo onak, chci zpátky Hailee a Chase, chci jeho dodge, chci žít ve Fairwoodu a procházet se národním parkem Shenandoah. Do téhle knížky a jejích postav jsem se natolik zamilovala, že do dalšího dílu to snad ani nevydržím. Je to přesně to, co jsem teď potřebovala - teplo, léto, příjemní hlavní hrdinové se skvělými přáteli, úžasné prostředí a na první pohled obyčejné dobrodružství jedné mladé lásky, které v sobě ale skrývá kromě bolesti také hluboké poselství.

PS: Clayton je hvězda!

5 12.10.2020

Nelze říci, že by to byla špatná kniha, ale za mě se opětovně drží stejného vzorce a odhalení toho, kdo za řetězem vlastně stojí, není nikterak překvapující. Nejde ani o to, jakým stylem nám toto odhalení autor naservíroval, ale spíše o to, kdo to vůbec byl. Snaha dostat se čtenáři pod kůži tím, že začneme sledovat minulost toho, kdo je nám podsouván jako ten geniální strůjce, moc nevychází. Takto totiž funguje většina knih založených na tomto principu. Když se pak sami sebe zeptáte, kdo z okolních postav by mohl být onen strůjce, aby to bylo údajně nejméně očekávatelné, odpověď přijde docela sama. Nebaví mě znát padoucha už v půlce knihy, ale prakticky pořád se to děje a na to, jaký byl kolem mé osoby ohledně této knihy hype, to zrovna nestačí.

Určitě se ale knize nedá upřít čtivost. Je to svižné, krátké kapitoly lehce ubíhají a v určitých částech funguje i to napětí, kdy i já jsem se hnala dál, protože mi to přeci jen trochu zvedlo hladinu adrenalinu. Jen jsem si v půli knihy říkala, co všechno se sakra ještě musí stát, když už je to hlavní uzavřené a na další polovinu knihy už toho je málo? I tak to ale autor natáhl, byť by se to možná dalo zkrátit ku prospěchu věci.

Ve skutečnosti řadím Řetěz i přes své výhrady ke kvalitním thrillerům, na které po týdnu nezapomenu, ale v případě potřeby bych ho určitě někomu, kdo má tenhle typ knih rád, doporučila. Plus dávám za přidanou hodnotu v podobě zamyšlení se nad tím, co je vlastně ta pravá rodičovská láska a co všechno jsme ochotni udělat pro své děti. Mám ráda knihy s přesahem a bylo milým překvapením, že Řetěz v tomto nadmíru předčil očekávání.

5 27.09.2020

Většinou se knihám, kolem kterých je strašný hype, vyhýbám, ale tohle jsem pracovně přečíst musela. Za sebe mohu napsat, že kniha není špatná, ale není ani tak mimořádná, aby z ní kecla na zadek pomalu celá republika.

Není to kniha, kterou by si měl přečíst každý. Není to ani kniha, kterou bude každý opravdu číst. Ačkoli ji tak prezentují, myslím, že to chce velmi specifický okruh čtenářů. Dlouho mi trvalo, než jsem překonala averzi ke stylu, jakým je kniha psána. Překonala jsem to až za polovinou a jen proto, že jsem četla celý den. Když jsem předtím četla dva dny s pauzami kvůli práci, často jsem se vztekala, že zase nevím, kdo je kdo, kdo je ten člověk, který tam byl jen jednou, tak jak si mám sakra pamatovat nějakého recepčního? Upřímně, nakonec jsem to vzdala a některá jména jsem už nechala tak, prostě jsem jen vzala jejich komentář na vědomí, ale už jsem se nepídila po jeho pozici, protože listovat pořád na začátek je otravné. Ale jakmile to člověk čte v jednom zatáhu, tak se to dá.

Daisy Jones mi lezla neuvěřitelně na nervy. Přestože měla možnost vyjádřit se ke všem situacím a popsat své pocity a konečně říct, jak to tehdy bylo, nedokázala jsem ji litovat, sympatizovat s ní, soucítit. Mě naopak spíše zajímaly pasáže o The Six, protože chemie mezi tolika lidmi je velké téma. Nejvíce jsem chápala a rozuměla Billymu. Všichni udělali špatné věci, nezachovali se v určitých chvílích špatně, ale vlastně tohle samo o sobě taky není špatně. Neudělat ty chyby, člověk se nepoučí a nezmění se. A o tom pro mě celá kniha je. Je to kniha o tom, že člověk dělá špatná rozhodnutí, která se snaží napravit a už je znovu neudělat. Je to o sebekontrole každého z nás. Také o tom, co já sama sobě říkám už dávno: každý člověk, kterého potkáme, v sobě skrývá svůj vlastní příběh, který my neznáme, takže nemáme právo nikoho soudit nebo odsuzovat, protože netušíme, čím si ten člověk prošel, co má za sebou a jaké problémy zrovna řeší. Především pro mě ale v této knize vynikala skutečnost, která je psána hned na obálce - všichni tam byli, ale každý si to pamatuje jinak. Pro mě tady nejvíce vynikalo právě to, že každý člověk si dané situace pamatuje jinak. Někdo je sám na sebe mírnější a řekne, že tomu druhému prostě vrazil prášky do ruky a odešel. A přitom je po dotyčném hodil. Někdo si myslí, že jedná s kapelou tak, aby všichni byli spokojení, vychází všem vstříc, aby z toho nakonec vzešlo to nejlepší a když odporuje, dělá to jen pro dobro všech. Přitom ale netuší, že to druhé zraňuje a cítí se upozaďovaní, nevyslyšení, jako kdyby jejich názor nebyl dost dobrý a hodnotný.

Tohle si z celé knihy odnáším já. Atmosféra drog, chlastu, divokých let dávno minulých, vlastně to na mně ani nijak silně nezapůsobilo. Větší cenu podle mě má to skryté poselství mezi řádky. Daisy Jones & The Six podle mě není kniha, která by atakovala cenu za nejlepší knihu roku, největší jízdu roku apod. Není to ani příběh pro všechny. Ale v podstatě v sobě nese skryté poselství, které by si měl uvědomit každý z nás. Ne každý ho tam ale najde. Jenže...ani to vlastně není špatně.

5 23.09.2020

Po velice dlouhé době jsem se rozhodla přečíst si nějaký horor. Autorka umí skvěle naladit atmosféru a popsat prostředí. Asi jsem trochu morbidní, ale já bych v domě klidně bydlela, ale už bez duchů. :D

Samotná zápletka a její zpracování už mě spíše zklamaly. Ona výstavba zápletky byla v pořádku, autorka si hezky hraje s rodinným rodokmenem a kličkuje, ale...když jsem dorazila k části, kde se hlavní hrdinka setkává se svým nepřítelem, musela jsem vrtět hlavou nad tím, jak je to...divné. U scény, kdy se ona ztrouchnivělá věc promenáduje po střeše, mi v hlavě spustila hlásek: to jako vážně? Toho se má člověk bát? Jistě, zažít někdy něco takového, podělám se strachy, ale v knížce je to zkrátka zvláštní. Takový...zombík. Hrozně mi to připomínalo matku Malkin z Učně lovce duchů, což byl v mých asi dvanácti letech nejděsivější literární zážitek a matka Malkin se na dlouho stala mou nemesis, která mi nedala spát. Ale v této knize už mi to přišlo spíš...absurdní.

Přesto se ale knížka četla sama, Darcy nutí čtenáře postupovat stále kupředu, i když už třeba ví, co se stane. Není to zrovna to, co si představím pod pojmem horor, ale jako taková "odpočinková" duchařina to funguje skvěle. :)

5 08.04.2020

Nové dobrodružství, nové země. O těchto zemích člověk ví, leccos si o nich myslí, ale Ládík opět ukazuje, že je všechno jinak. Průlomová kniha, kdy se od chůze dostáváme k cyklistice a nakonec i k tomu autostopu! Mění se zkrátka všechno a u všech!
Na rozdíl od Číny mám pocit, že tohle je zase ten typický Zibura, který všechno prostě převálcuje. Možná za to může přemíra alkoholu vypitého cestou. Já osobně nejsem velký pijan, takže jsem měla dojem, že v půlce knihy z těch stránek nejspíš dostanu otravu alkoholem. :D Ládík se ale statečně probojoval na dna všech stakanů a nakonec se dostal i domů. Těžko říct, která cesta byla největší záhul. Tolik vypitého alkoholu aspiruje na první místo. :D
Opět ale úžasná kniha líčená s typickým ziburovským humorem a nadsázkou. Nedá se nesmát, nedá se ty knihy nemilovat. Poznávat svět s Ládíkem je prostě zábava a člověk chce příště jít taky.

5 05.02.2020

O Ládíkovi jsem dlouhou dobu věděla, ale nikdy jsem si od něj nic nepřečetla. Po spontánním nápadu vydat se na jeho přednášku jsem odcházela se smíchem a nadšením. Bylo načase dohnat resty a pěkně od začátku.
Na prvotině prince Ládíka jde poznat jeho věk. Už píši trochu s předstihem, jelikož mám vše přečteno, ale každým dílem autor roste. Jeruzalém je milé a příjemné čtení o cestě někam hodně daleko, kde je to podle většiny zpráv nebezpečné, ale Zibi ukazuje, že i v takových zemích ve skutečnosti žijí úplně obyčejní lidé, kteří jsou hlavně laskaví.
Kniha mě velice bavila a zhltla jsem si během pár dní. Ziburův humor může někomu přijít infantilní, ale já se bavila od začátku do konce. Vše podáno typicky ziburovsky, s pořádnou dávkou sarkasmu, černého humoru, nadsázky a především vtipkování na vlastní účet. Mimo to na něj navíc autor s opravdu širokým rozhledem vysype soustu zajímavých poznatků a já osobně mám ráda, když se navíc dovím něco nového. Zároveň ráda sleduji autorovo postupní prozření a proměnu v myšlení. Moudry, na která si sám přijde, něco zanechává i ve mně, takže mimo informace o zemi a zvycích zasáhne i do mého vlastního myšlení a já se mohu na spoustu věcí podívat i z jiné perspektivy. Ládík mě tedy svou knihou neobohatil jen fakticky, ale také osobnostně. :)

5 05.02.2020

Já jsem tak nějak zapomněla, že jsem tu knihu vlastně četla a nenapsala k ní komentář. A to je skoro měsíc, protože jsem ji četla hned po vydání. Nějaká senzace TikToku je mi celkem jedno, mě hlavně zaujal ten námět, ale s knihou jsem bojovala skoro dva týdny a ne a ne ji dočíst. Námět je strašně krásný, slibuje něco velkého, ale ono se ve finále v té knize nic neděje. Je to tak zoufale o ničem, až jsem si vážně myslela, že to nedočtu, ale když už jsem byla tak pitomá a rovnou jsem si ji koupila, tak to prostě muselo padnout! Julie byla většinu knihy neskutečně protivná, ano, já vím, ztráta bolí, každý se s tím vyrovnává jinak, ale tuhle postavu bych vážně oželela. A protože jsem očividně opravdu nekoukala vůbec na nic, ani na autora, nějak mi nedošlo, kam to směřuje, takže když jsem se dověděla, že Sam je zase další Asiat, byla jsem dosti rozmrzelá. Nic proti nim nemám, ale aby teď v knížkách nějaký nebyl, to je stejný úkaz jako fénix. A mě o tom prostě číst nebaví. Ve finále víte, kam celý ten příběh směřuje, ono je to vlastně jasné, už když se nad tím zamyslíte. Když se mě kolegyně zeptala, o čem to teda je, nebyla jsem schopná říct nic jiného než: no on umře, ona truchlí, pak se spojí přes telefon a nakonec se rozloučí. A víc tam prostě není, není tam nic, co by stálo za zmínku, za zapamatování, není to příběh, o kterém můžete mluvit deset minut, protože to za to stojí. Nejlepší byla mamka hlavní hrdinky, to jo, ale to máte scénu hned v úvodu a pak zas nic. Takže....příběh je to vlastně docela hezký, ale absolutně nevyužil potenciál. Kdyby tohle napsala Colleen Hoover, tak žalem a dojetím vyju ke konci na měsíc. Takhle jsem to prostě dočetla a byla ráda, že už je konec.

4 08.06.2023

Varhaníka jsem četla ještě před vydáním a skoro jsem na to zapomněla, z čehož jde vidět, jak se mi příběh (ne)dostal pod kůži. On z toho byl u nás v práci docela boom, protože příběh ze zaniklé vesnice na Karvinsku, každý čeká něco velkého. Ale ono se vlastně v konečném výsledku zas takové halo nekoná. Příběh je fiktivní, ale je založený na skutečné události. Asi jsem to měla čekat, protože Jizva na tom byla úplně stejně, ale i tak to bylo docela zklamání. Ne že bych nějak bazírovala na knihách o historii kraje, kde žiju, ale z hlediska prodejnosti jsem zkrátka čekala víc. Že to osloví víc lidí. Že po tom půjdou. Po nahlédnutí do recenzního výtisku mi bylo jasné, že zas takový boom to nebude. On ten příběh není špatný, ale ve své podstatě mi nic nedal. Prostě jsem ho přečetla a konec, jede se dál. Nebylo tam nic, co by knihu dělalo nějak výjimečnou. Příběh člověka, který je odsouzený režimem, následně se vrací do vesnice, ze které se postupně ukrajuje, až zmizí úplně... Pro srdcaře to nejspíš bude, ale mě tento příběh neoslovil a velmi brzy na něj znovu zapomenu.

4 16.05.2023