Ellstra komentáře u knih

Nechci knihu hodnotit hvězdičkami či procenty, protože kdybych ji hodnotila podle dojmu, který na mě zanechala, pravděpodobně by to velmi snížilo její hodnotu. Zřejmě je ta kniha opravdu s hlubším smyslem, když se na tom shodlo tolik lidí, ale já jsem v ní prostě nic nenašla. Zřejmě jsem ještě příliš mladá a nemám žádné zkušenosti, které by ve mně tahle kniha nějak vyvolala. Jako pohádka nestojí Malý princ za nic, protože v něm není žádný děj, žádné poražené zlo, žádná pravá láska a vlastně ani žádný konec. Jako kniha pro dospělé očividně hodnotu má, pro mě ale zatím zůstává skrytá.

Extrémně vtipná kniha s poutavým příběhem a sympatickým hlavním hrdinou, který řeší spousty životních problémů a líčí je tak nějak puberťácky reálně. Možná jsem prostě uhihňaná puberťačka, ale Kukuřičný město je super.

25.03.2015

Kniha má rozhodně zajímavý nápad, škoda, že jsme se nedozvěděli více o světě, kde se příběh odehrává - co se stalo nejen se zbytkem světa (jako u jiných knih) ale třeba i se zbytkem USA.
Myslím si, že se Wren změnila zbytečně moc. Ačkoli chápu pointu autorky, tedy vyvést z míry bezcitnou holku za pomoci přímočarého veselého kluka, jsem toho názoru, že se Wren mohla změnit, mohla chtít utéct, i třeba se do Calluma zamilovat, proč ne, ale nezdá se mi nutné, aby se z holky, které se nikdy nikdo nedotkl, stala přebornice v líbání.
Navíc se mi zdá, že jim všechny akce a plány nějak podezřele vychází. Ale tak kdo nemá rád happyendy?
Ale 4 hvězdičky za nápad, vtip, čtivost a popisy rvaček.
(I když to ke knize vyloženě nepatří, kdo proboha udělal tu knížku tak tlustou??? To, jak některá česká nakladatelství plýtvají papírem a ničí lidem záda, je odporné.)

18.03.2015

Ani Divergence mě vyjma nápadu, který je poněkud nedotažený, nijak zvlášť neuchvátila, takže jsem i do této knihy šla s pocitem: "Do školy dobrý." A skutečně, některé věci byly dobré - jako třeba Tobiasův vztah k otci, či Ctyřkovo pátrání po nekalostech - některé zbytečně přeslazené (Tris je úžasná, skvělá, chci ji líbat, znám ji týden, ale už s ní chci prožít celý život) a něco si podle mě autorka mohla odpustit (bože, ty simulace byly oproti Divergenci tak šíleně nudné a povrchní, brr). Ale tak proč ne, do školy dobrý.

1 18.03.2015

Noční cirkus byl úplně jiný, než jsem očekávala.V knihovně jsem na ni narazila jen náhodou a to poté, co jsem někde na internetu viděla obálku, která se mi velice líbila. Než jsem začala číst, myslela jsem si, že půjde o líbivé young-adult fantasy s milostnou zápletkou. Noční cirkus je ovšem mnohem víc. Člověk chvilkami neví, kde je nahoře a kde dole, a kniha nechává spoustu věcí pod závojíčkem mlhy - sice tušíte, o co se jedná, ale nikdo vám nevyloží, co tam taroková karta s francouzským jménem vlastně znamená. Ale v konečném důsledku to nevadí. Kniha je velmi komplexní, což jsem rozhodně nečekala; postav je poměrně dost a jsou zajímavé. Rozhodně stojí za přečtení.

4 26.02.2015

Zřejmě jsem knihu nepochopila, ale pořád mi přišla lepší než Hledání Aljašky, u kterého jsem chtěla mlátit hlavou do zdi. Vtípky nebyly vyčpělé a neustále se opakující a většina z nich byla vtipná. Nicméně mě poněkud děsí, kdo všechno v Americe dostane řidičák a auto.

1 22.02.2015

Silný příběh, který skutečně nutí k zamyšlení. Trochu mi vadilo autorčino uklouznutí, když popsala knihy se zlatými nápisy, ačkoli Jonas v té době barvu ještě neznal. Ale nevadí; svět, ve kterém se kniha odehrává je šokující a poměrně dost krutý ve své naivitě. Kdy přesně se lidé ze společenství dozví, co skutečně znamená být vyřazen? je možné, že někteří se to nedozví nikdy, respektive až ve chvíli, kdy přijde jejich čas? Proč nesmí děti znát své prarodiče - proč je to nežádoucí? z historického hlediska toto nedává smysl, vícegenerační rodiny si předávají více informací, tak proč odstraňovat prarodiče z dětských životů?
Bez dodatku na konci knihy by mě ani nenapadlo o závěru příběhu přemýšlet - Jonas a Gabriel prostě našli místo, kde lidé žijí tak, jak žili v minulosti. Možná, že Jonasův svět je snaha zjistit, jak by jednota fungovala z dlouhodobého hlediska. Jako vědecky zaměřený člověk se ovšem musím ptát, jak toho lidé dosáhli.

1 01.02.2015

Jsem sedmnáctiletá holka, takže mi na rozdíl od ostatních konec knihy přišel skvělý; Geary a Desjaniová jsou jeden z mých nejoblíbenějších knižních párů. Střet s enigmami možná byl uspěchaný, ale od toho máme další díly, ne?

30.01.2015

Výborný závěr série pro dospívající, poměrně drsný pro děti. Klobouk dolů před autorem, který se nebál udělat hodně radikální krok, řešení celé situace bylo velmi zajímavé. Popisy postapokalyptického světa byly dost děsivé a se správnou měrou představivosti se člověk stal součástí příběhu.

2 30.01.2015

Nekropole se dostává zpět k tajuplnnosti prvního dílu, i když není tak chladná. Naproti některé části vyvolávají zvláštní pocity. Závěr knihy s tajfunem je velmi dramatický.

30.01.2015

Kniha dle mého názoru splňuje rysy thrilleru; je napínavá, děj se odehrává na více rovinách, a čtivá. Jamie a Scott jsou rozhodně velmi zajímaví, i když mě trochu mrzelo, že kvůli nim neměl dost "on-screen" času Matt.

30.01.2015

Kniha neklade takový důraz na tajemnou atmosféru a místo toho se soustředí na rozvoj zápletky. Matt se setkává s dalším členem Pětice a situace se stává vážnější. Velké plus jsou popisy postav, hlavně těch vedlejších.

30.01.2015

Stále si pamatuju, jaký dojem ve mně kniha probouzela, když jsem ji jako dvanáctiletá četla poprvé. Teď když vyšla poslední kniha série, rozhodla jsem se přečíst si Pětici znovu. Tahle kniha ve mně vyvolává zvláštní pocity, které nedokážu popsat. Scéna, ve které se Matt zoufale snaží dostat pryč z Včelína, mi asi bude navždycky vrytá do paměti.

3 30.01.2015

Styl psaní je chvilkami poněkud výstřední, dialogy krátké (údajně to ma i nějaký učený název, ale zapomněla jsem jej). Kdybych neuměla španělsky, asi by mi dost vadilo neustálé používání tohoto jazyka, zvlášť když v knize nebyly žádné vysvětlivky. Na druhou stranu nevím, jaký překlad všichni komentující četli, ale ten, který jsem měla v rukou já, byl v pořádku.
Děj se chvílemi poněkud vleče; kdybych nebyla ostřílený čtenář ruského realismu, asi bych s tím měla poněkud problém. Jak jsem si tak pročítala komentáře tady, musím říct, že souhlasím spíše s mužskou částí čtenářů; romance Roberta a Mariy mi přišla nudná. Ne zbytečná, ale na to, jaký potenciál má občanská válka, se mi to zdá jako plýtvání energií.
Ale kniha nebyla špatná a postavy byly popsány dobře.

4 30.01.2015

Ochránce je stejně jako všechny předchozí knihy této série brilantně napsaný, napínavý a zajímavý. Nechybí obvyklé vtípky a sarkastické poznámky, dle mého názoru dokonalá romance mezi Gearym a Desjaniovou, Rionová dostává nový rozměr, a v neposlední řadě samozřejmě hromada bitev s rozličnými emzáky, kteří snad ani nemohou být bizarnější. Nechybí obvyklé ignorování rozkazů politiků, problémy se zásobami, vybavením a hromada frustrace plynoucí z toho, že ve vesmíru je všechno zatraceně daleko. Konec se samozřejmě neobejde bez nádherného cliffhangeru.
*spoiler* Medvědokrávy a vlkopavouci jsou extrémně zajímaví, ale nechci ani vědět, jak na ně autor přišel.

2 30.01.2015

Typické Remarqueovské dílo; potom, co pár jeho knih přečtete, dokážete odhadnout konec, a stejně čtete. Čtete dál kvůli krásným popisům, kvůli otázkám, které ve vás kniha evokuje aniž by se na ně přímo ptala, kvůli postavám, které jsou věrohodné i kvůli lehkému humoru či satiře, ze kterých chvílemi mrazí.

1 19.01.2015

Po Velkém Gatsbym, který kromě poněkud šílených popisů obsahoval i zajímavý příběh, jsem si 'Něžná je noc' vybrala jakoknihu na referát do školy. Bohužel jsem se nechala poněkud napálit. V žádném případě nechci říct, že je kniha špatná. Slouží jako skvělá sonda do hlubin lidské duše, jako ukazatel škodlivosti peněz a nicnedělání či třeba jako poučení co nedělat, když si chcete zachovat manželství a zdravý rozum. Pokud vám nevadí popisy, které zřejmě vznikaly buď pod vlivem nebo velmi pozdě v noci a mají s realitou společného asi tolik jako zdařilá pětiletka, přečtěte si tuhle knihu. Pokud se zaujetím čtete o morálním úpadku postav, jděte do ní. Mě nezaujala, ale je nepochybně mistrovským dílem.

18.01.2015

I když jsem po 'Hvězdy nám nepřály' nechtěla mít s Johnem Greenem absolutně nic společného, protože mi přišly ujeté, kamarád mě přemluvil, abych Aljašce dala šanci, že prý je lepší než Hvězdy. Vůbec.
Kniha má jedno jediné poselství - pokud jste normální, jste zlí. Konec.
Kniha je přeplněná rádoby vtipnými situacemi jako STOLEK, který přestane bavit po první zmínce a začne otravovat po třetí, či hromada hrozně chytrých hlášek. Zároveň se jako čtenáři dozvídáme, že abychom mohli existovat, musíme kouřit, vést divné řeči a pít nekvalitní alkohol, který nám vlastně vůbec nechutná. Není samozřejmě nic lepšího, než bydlet na internátu a když máte po třech měsících možnost vrátit se domů, říct rodičům, že na ně kašlete.
Aljaška jako postava je protivná, nesmyslná, a já osobně byla nesmírně ráda, že se s ní v půlce knihy musíme *srdceryvně* rozloučit. Spoustu věcí jsem autorovi prominula, ale postavu, která tvrdí, že miluje knihy, a potom jimi háže po pokoji, skousnout nedokážu. Neznám nikoho, kdo by knihami házel.
A možná to tak přijde jenom mně, ale číst si životopisy spisovatelů, učit se nazpaměť, co řekli na smrtelné posteli, ale nečíst jejich knihy, je poněkud laciné. Vlastně se mi to zdálo jen jako vložka, která směřovala k tomu, že "po Aljašce nezůstala žádná poslední slova". Dávám *, protože říct o knize, že je odpad, se mi zdá kruté.

3 10.01.2015