Ema22 komentáře u knih

Pouze jsem prolistovala, jelikož je z velké části stejná jako Velmi osobní kniha o zdraví. Líbí se mi grafická stránka.

Kompozičně velmi nepřehledná, troufám si tvrdit, zmatečná kniha. Zejména v druhé polovině jsem četla některé informace podruhé, potřetí. A očekávala jsem (podle titulu), že najdu více informací k vyjednávání v osobním životě. Některé tipy jsem si vypsala a myslím si, že díky nim budu jistější v kramflecích.

05.10.2024

(SPOILER) Opravdu jsem se začetla do pasáží o chodu Vesnice, vypravěč pro mě byl uvěřitelný a sympatický. V postavě Tomši se mi neustále vybavoval Oldřich Kaiser, ani nevím proč. Co však drhlo, byly aluze na světovou dystopickou literaturu, Československo před rokem 1989 a Česko před apokalypsou. Nakonec jsem měla dojem, že je celý příběh jen omáčkou pro kritiku naší současné politické situace. Z mého pohledu trochu rozvařenou. Škoda.

02.08.2024

Po Lustru pro papeže jsem zklamaná. První polovina knihy obsahuje přitroublé rozhovory mezi manželi Novákovými, že jsem měla chuť ji odložit. Ale třeba to byl záměr. Pomalý úvod korunovaný brachiálním vylepšením. Rozhodně se těším na Motýlí křik.

2 01.08.2024

Útlou knížku jsem přečetla doslova jedním dechem. Čekala jsem variaci na Jeden den Ivana Děnisoviče. Jak jsem se mýlila. V sedmdesátých a osmdesátých letech jsem byla dítě a teenager a užívala si Jůhelaky, Magion, Zlatého slavíka a v knize zmíněné filmy. Ani ve snu by mě nenapadlo, že padesátá léta nebyla zdaleka pryč. Příběh je velmi čtivý a rozhodně sáhnu po dalších autorových počinech.
"Šlichta už je na špinavé zemi dávno studená. Prstem hladově vytírám všechny záhyby a praskliny betonové podlahy. Ani kapku omáčky nenechat.
Hostina končí."

13 24.07.2024

Přečetla jsem na doporučení a nelituji, ale... Nevyznám se v japonské literatuře, proto mi mnoho zmíněných titulů nic neřeklo. Občas jsem se plně nesoustředila, některé pasáže byly trochu nezáživné. Autorův styl je nekomplikovaný, jako odpočinkové čtení, proč ne.
"Občas je důležité se v životě zastavit. Je to jen malá přestávka na dlouhé cestě životem. Ty jsi teď loď, která tu na nějaký čas zakotvila v přístavu. Nevadí, že si trochu odpočineš, než zase vypluješ."

22.07.2024

Před lety jsem zhlédla film, tentokrát jsem sáhla po knize a zpočátku mi trochu neseděl její styl, jednoduchá syntax. Rychle jsem se začetla a v Hanně stále viděla Kate Winslet. Mnoho detailů se mi vykouřilo z hlavy, a proto jsem si četbu opravdu užila. Měla jsem matný dojem, že končí soudním procesem.
"... zapomínala na okolní svět. Toto opomíjení světa bylo obsažené i v pohybech, jimiž si oblékala punčochy. Přestávala být těžkopádnou, stávala se vláčnou, spanilou a svůdnou - jako něco, co nejsou jen ňadra či hýždě a nohy, nýbrž pozvání zapomenout uvnitř těla na okolní svět."

7 25.05.2024

Od knihy jsem čekala víc. Filmová zpracování mě nadchla a v tomto případě výrazně předčila knižní podobu.

3 02.05.2024

Nesmírně zajímavé formou a inspirací. Wertherovo chování a "utrpení" mě upřímně iritovaly, na druhou stranu...to, že si před smrtí vše uspořádal, uhradil pohledávky a vše ostatní, bylo nečekaně racionální.
Opravdu mě těší číst knihy s odstupem vícekrát a srovnávat, jak odlišně je vnímám a jak mě (ne)osloví.

2 21.04.2024

Tentokrát jako audiokniha, podnětná a provokující aforismy Henryho Wottona, které mě s přibývajícím věkem iritují stále víc.

Jedno páteční odpoledne, příjemně strávené s knihou v ruce. Jako bych se vrátila do atmosféry Osmi hor.
"Silvia se rozhodla soustředit na Pasangovy boty před sebou. Na jeho boty, sníh, pravidelnou kadenci kroků, a najednou ucítila, že se její nohy pomalu probouzejí ze strnulosti, srdce a plíce nacházejí svůj rytmus...musela myslet jen na nohy a dech, jen na sebe, Pasanga a sníh."
V podobných chvílích jsem šťastná.

5 12.04.2024

Na můj vkus příliš mnoho postav, omylů a ztřeštěných situací. Mm šálkem jsou autorovy tragédie.

12.04.2024

Opravdu nevím, podobně laděné postřehy si píšu do deníku. Pomáhají mi se v sobě zorientovat a pojmenovat pro mě potřebné. Kniha mi mnoho nedala. Rozhovory s panem Formánkem mě oslovily více, zřejmě klidem a jistotou, že našel správnou cestu. Ta mě v knize nějak míjí.

1 12.04.2024

Příběh nabízí velký prostor fantazii, nezabíhá do detailů a spíš jen nastiňuje. Znala jsem ho z filmových zpracování a předloha mě upřímně trochu zklamala.

12.04.2024

Čekala jsem trochu víc. Odnáším si utvrzení ve svém přesvědčení, že mám své zdraví z velké části ve svých rukou.

1 01.04.2024

Nedočteno. Nesmírně mě iritovaly prázdné úvahy o ničem. Dějové kapitoly ušly, ale nevyvážily zbylé utrpení. Pro mě bohužel ztráta času.

09.03.2024

Už ani nepočítám, kolikrát jsem měla Krysaře v ruce. Tentokrát mě velmi zaujal propastný rozdíl mezi ženskými a mužskými postavami. Ženami naoko nevinnými a krásnými, vnitřně však zkaženými, provokujícími. A opět mě potěšil Dykův poetický jazyk.
"Mějte ženy, ale nedopouštějte, aby ženy měly vás."
"Jisté je, že propast lákala krysaře; stál nad ní zamyšlen a sám. Občanům v Hammeln nelíbil by se výraz jeho očí; nebyla tu pouze propast, ale byly tu dvě propasti."

(SPOILER) Věcný popis strastí a nelidských podmínek v táboře nucených prací mě nechal zvážit 200, pak 300 gramů chleba na den. Myslím si, že je má představa o gulagu zcela povrchní, neměla jsem sílu domýšlet všechny detaily. Vůbec si nedokážu představit, že bych tam zvládla pár dní fungovat. Ještě teď mi mrazí, zážitek je silnější o vědomí, že Solženicyn popsal své zkušenosti.

Tentokrát Saudkův překlad. Zaměřila jsem se na rýmy a detaily v ději. Romeo mě upřímně iritoval svou pošetilostí a zamlženým úsudkem.

4 12.02.2024

Velmi mě těší hra se slovy a kontrast mezi různými vrstvami. Spousta scén byla věrně převedena do filmové podoby a já se nemůžu ubránit úsměvu, když si vybavím domácké prostředí rodiny Bajzových a pečlivou maminku, půtky mezi Peťou a Rampepurdou. Snové epizody jsou trochu chaotické, ale pobavilo mě, jak jeli hoši vlakem a Petr doběhl pro rodiče, aby viděli svatbu.

12 11.01.2024