Ema22 komentáře u knih

Milý dárek, který mě upřímně překvapil melancholickými ilustracemi Katariny Vávrové. Ráno mě potěší svým čtyřverším u kávy, před usnutím nalistuji jiné. Někdy podle čísla, jindy náhodně. Skácel je jedinečný tím, že v něm nacházím v různých životních obdobích jiné konotace.
46
to není obyčejné vejce
to z něho vyklubal se svět
a nikdo neví kdo je snesl
a kdy je snese naposled
48
maminko nejsi je to dávno
a my jsme malou chvíli zbyli
udělali jsme toho málo
a ani smrt jsme nezabili
68
nahým a bosým posléze
a oblečeným v cárech zlosti
ve chvíli čiré beztesknosti
zasteskne se nám po něze

5 04.03.2022

Když knihu čtu, téměř doslova si vybavuji rozhovory s panem doktorem, jeho typické ráčkování, které mě ani trochu neruší. Myslím, že by textu prospěla úprava, aby se mnoho formulací tolikrát neopakovalo. Se somatizací jsem se sama setkala mnohokrát u sebe i svých blízkých. Ne se všemi názory souhlasím, vyslechnu je, hledám ty přínosné pro mě.

4 19.02.2022

Kniha obsahuje pár zajímavých postřehů, co se týče komunikace se zemřelými bližními a anděly, nebo jak jim kdo říká. Samotné příběhy mě asi měly přesvědčit, že to funguje. Spíš mě nudily. Občas jsem přeskočila, myslím, že ne zbytečně.

1 25.01.2022

Kdybych to bývala věděla dřív:)
V klasifikaci žen jsem se nenašla, jsem nejspíš ein Musterknabe. Pan Plzák servíruje mnoho stereotypů v manželství a vztazích bez servítek, až jsem si říkala, že jsem snad nebyla a nejsem tak naivní. Zřejmě ano. Co s tím? Budu méně mluvit a méně řešit.

6 24.12.2021

Přes velmi pomalý úvod hodnotím poměrně vysoko. Sice jsem knihu četla dlouho, zato si ji užívala. Nejsem s to docenit všechny autorčiny přírodovědné znalosti, i tak mě Kyin příběh upřímně zaujal, ale konec trochu zklamal.

10 25.11.2021

Nedočteno. Odradilo mě zbytečně podrobné líčení porodu dcery. Proto nehodnotím.

"Když si připustíte, že kdykoliv můžete o všechno přijít, nutí vás to zamyslet se nad tím, o co přijít nemůžete."
Knížka mě potěšila. Zastihla v pravou chvíli, potřebuju přestat spoustu věcí moc promýšlet a řešit. Potřebuju se zdravě naštvat a pak některé starosti prostě nechat plynout svým směrem a tempem. Chci být alespoň částečným uprdelistou, ač se mi to označení trochu příčí. Honza Menděl mi v jedné kapitole otevřel oči, měla jsem dojem, jako by psal o mně. Zhlédla jsem i rozhovor a část přednášky. Někdy je prima se podívat na starosti z jiného úhlu pohledu.

6 14.10.2021

Srozumitelně napsaná jednohubka, kterou jsem přečetla po chvilkách za dva dny. Kladně hodnotím čtivý styl a případy z terapeutovny. Nových myšlenek jsem postřehla jen pár, ale někdy je fajn si připomenout ty dávno známé.

7 24.08.2021

"Možná je člověk jako strom a ostatní lidé jsou jako řeka, která ho zrcadlí."
Po Mluviti pravdu jsem trochu zklamaná. Občas jsem měla potíže se orientovat v osobách, na můj vkus měly moc přezdívek. Z knihy si odnáším nostalgický pocit, že nic netrvá věčně. Shodou okolností jsem před krátkou dobou navštívila litomyšlské Portmoneum, malby na zdech mi zapadly do Formánkova příběhu. Náhody neexistují.

2 23.08.2021

(SPOILER) Splnit ovšem mohu pouze jedno přání, proto si to hleďte dobře zvážit...Jen jedno jediné. Nebude tedy možné, abyste si to později rozmyslela a vzala všechno zpět.
Na rozdíl od některých komentářů níže mě tato povídka opravdu oslovila. Co bych si přála ve dvaceti a co v den svých narozenin nyní? Murakamiho atmosféra mě na chvíli pohltila a ještě nějakou dobu bude rezonovat v hlavě. Na druhou stranu mě opěvované ilustrace nezaujaly ani trochu.

7 12.08.2021

Bylo to pohlazení a nostalgická vzpomínka i na mé dětství a dospívání. Četla se jedním dechem, chvílemi jako bych byla v garsonce plné peří a knih s obrovským oknem a chápala překvapivě mnoho.

2 10.08.2021

Předem si velmi cením odvahy autorky jít s kůží na trh. Od knihy jsem však čekala víc. Zpočátku jsem se hůř orientovala v kompozici, některé události se objevily nelogicky víckrát (v blogu, v samotném textu knihy, v hodnocení blízkých). Myslela jsem si, že se Míša soustředí na svou závislost a její léčbu, půjde více do hloubky, velikou část však zabíraly potíže tatínka, nemoc a rozchod s manželem. Ani stylem vyprávění mi kniha není blízká, čtivá je, to ano, ale podle mě by jí prospělo trochu učesat.

7 09.08.2021

Na příjemné posezení u kávy, čaje, u krbu. Myšlenky jsou milé a pro pejskaře, jako jsem já, jako ulité. Ale jednou prohlédnu a nemám potřebu se ke knize vracet.

1 06.08.2021

Velmi podivná jednohubka přečtená na lavičce v parku. Atmosféra příběhu mě cele pohltila. Zvláštní konec nakonec tradičně překvapil.

6 04.07.2021

Poslouchala jsem jako audioknihu, a protože jsem u toho vařila a uklízela, musela jsem se občas trochu vracet. Navíc se některé myšlenky opakovaly, takže jsem měla dojem, že jsem ve špatné kapitole. Ohledně zákonu resonance a vysílaných přání je podle mě čtivější a srozumitelnější Franckh.

1 04.07.2021

Přečteno za cca hodinu. Zajímavý pokus, i když mi jsou podobné rekordy trochu proti srsti. Na druhou stranu proč ne. Příběh je čtivý. Potěšil mě.
"Cesta je láska."
"Pro mé vzpomínky je důležitější, jak si je pamatuji, a ne jak se staly."
A létajícímu jaguárovi se nesměju, ani náhodou.

4 24.06.2021

Zpočátku mi autorčin styl vyprávění trochu neseděl. Neznačená přímá řeč, opakování slov. Ale po takových třiceti stranách jsem se opravdu začetla a zhltla příběh skoro na jeden zátah.
Bylo to pro mě takové smutné déjá vu. Bolestný pohled všech pěti stran na shodnou událost. Současně i překvapení, že uvažuji podobně jako Alice. Mnohdy bohužel.

12 13.06.2021

Agathu jsme hltala kolem své dvacítky. Dnes, když jsem mnoho jejích knih viděla zfilmovaných a příběhy znám, mě některé pasáže trochu nudí (proto o jednu hvězdičku méně). Deset malých černoušků je vymyšleno geniálně, falešná motivace, napětí a závěrečné přiznání. Musela být geniální.

15 29.05.2021

Po několika letech znovu. Asi to bude věkem, ale když jsem měla Nesnesitelnou lehkost v rukou ve dvaceti, vnímala jsem ji jinak. Hltala jsem stránky. Nyní se spoustou myšlenek v duchu polemizuji. Cynický Tomáš mě provokuje, stejně jako mužské postavy ve Směšných láskách. Lehkost dějin ve smyslu einmal ist keinmal je pro mě nepřijatelná.
Dobový kontext autor zachytil srozumitelně. "Pronesl nad ní projev o básníkově lásce k Sovětskému svazu. Snad chtěl tou nehorázností Hrubína probudit. Ale svět byl tak ošklivý, že se nikomu nechtělo vstávat z mrtvých."
Dost sporné je následující: "Lidský čas se neotáčí v kruhu, ale běží po přímce vpřed. To je důvod, proč člověk nemůže být šťasten, neboť štěstí je touha po opakování."
Vlastně mě četba opět potěšila a příště vyprovokuje a pobaví zase.

12 24.05.2021

Dokonalý a hlavně velmi čtivý překlad klasického díla se spoustou narážek, vtipů, na druhou stranu hlubokých úvah o smyslu lidského života, volbě ukončit svůj život předčasně a touze po pomstě, která způsobí zase jenom tragédii. I po čtyřech staletích tak aktuální.

7 30.04.2021