Emilie1906 komentáře u knih
Bavilo mě nahlédnout do života běžných Japonců na konci 20. století.
Kniha je prostě úžasná. Užívala jsem si její poetiku už po druhé na plno.
Užívala jsem si knihu jak z hlediska historie lékařství, tak i popisu života židovské komunity. Nádherná kniha. Asi se k ní v budoucnu ještě vrátím.
Od knihy jsem čekala více propracovanou stylistiku, ale když jsem v půlce knihy své očekávání opustila, tak jsem si užila popis každodenního života na Korfu, kde jsem kdysi dávno byla na dovolené.
Po letech jsem se v rámci "Čtenářské výzvy" vrátila ke klasické poezii a nelituji toho. Líbila se mi.
Knihu jsem si moc užila, především přerod Jo v sebevědomou ženu.
Přečetla jsem všechny knihy od Márqueze, ale tato mi přišla nejslabší. Možná mě ovlivnilo to, že byl natočen a v té době hodně propagován film na motivy této knihy a já jsem od knihy čekala víc než by bylo na místě.
Autorka používá vtipné metafory, ale jinak myslím, že by se kniha dala více propracovat a získat lepší úroveň.
Jsem moc ráda, že jsem objevila tuto autorku i z jiné stránky než je jen humoristické dílo.
Povídky 2. Milujte se a množte se a 3. Demilitarizovaná zóna mně přišly bez poenty a celkově se mi nelíbily. Ale 1. povídka Zeď vzpomínek a 6. Život po životě ve mně zanechaly hluboký dojem a stále ještě doznívá.
Z počátku byly pro mě kapitoly tak na střídačku: něco méně zajímavé, chvílemi jsem se ani moc neorientovala v osobách, odkazech na jiné spisovatele, a jiné kapitoly byly naopak velmi inspirativní a zajímavé. Druhá polovina kniha se četla sama. Přesto, že je to "fiktivní" deník, tak mě obohatil.
A jako už u několika předešlých knih mě nepřestává překvapovat rivalita mezi Anglií a Francií, která je popsána i zde.
Vztahy mezi Dánskem a Německem zachycené (jen nástinem, ale přesto ...) očima obyčejných dvou žen pracujících na trajektu mě zaujaly, doposud jsem o tom nic nevěděla.
První část knihy mě nadchla, bavilo mě číst o tom, jak se zakládaly baťovské továrny v Indii. Druhá část z války už byla pro mě náročnější.
1/3 kniha je psána bez odstavců a bez označení přímé řeči, proto se mi začátek knihy četl hůře, ale jinak satira na umělce, jak propagovali svá díla v 60. letech v Paříži, se mi líbila.
Jedna z nejkrásnějších knih z povinné četby na prvním stupni základní školy. Do dnes na ni ráda vzpomínám.
Prvotina autorky byla vydaná pod dívčím jménem Eva Kulhánková.