EmiTu komentáře u knih
Skvělý pohadkový příběh ze Středozemě, putování za pokladem, kde jsou půlčíci, trapaslící, draci, vrrci, zlobři, lidé, lesní elfové, čarodějové, skřeti a mnoho dalších tvorů a bytostí. Zde začíná svět, později rozvinutý v v příbězích Pána prstenů. Je to víc pohádkové, přesto poutavé pro každý věk.
Výprávění různých příběhů ze života. Některá byla zajímavá, jiná veselá, další byly spíše takové kuriozity, něco byly jen takové vtipy života. Musím napsat, že první část knihy je mnohem čtivější, než druhá polovina.
Kouzelná poetika v próze, jsou z ní slyšet cinkat nákotníčky krásné nevěsty, cítit květy mangovníku, vidět dům na rozcestí, kde toužící muž vyhlíží smějící se dívku jdoucí od řeky, kde smutná žena čeká zaprášeného poutníka. Jsou zde malé příběhy, malá zamyšlení a malá vyznání velkých citů.
Jsi večerní oblak plující po obloze mých snů.
Maluji tě a stále zdobím touhami své lásky.
Jsi moje, moje, obyvatelko mých nekonečných snů.
Podařené překlady, či spíše variace na básně arabských autorů, jde především o poezii plnou milostných vzdechů po tmavookých dívkách v závojích, oslavy jejich krásy i té pod hidžábem, ale trochu i o bojovnících se zahnutými šavlemi, přírodě Arábie a úvah nad životem, z knihy zavane kadidlo a kafr a vítr pouště
Muhammadži
Spal jsem dnes noci
v lese tvých vlasů. Sbíral jsem med
z tvé kštice, podoben včele,
hryzl jsem zlato tvého ucha a brady
Sultán Selim
Skolil jsem nejednou sveřepého lva,
má tvář plní hrůzou nejstatečnější
bojovníky, a nyní jsem otrokem dívky
s gazelíma očima
Tři povídky, navzájem spojené několika postavami, popisy severské přírody jsou úchvatné, přesvědčivost lidských příběhů a vášní pro mně již tak úchvatná není, trošku černobílé vidění vztahů, ale uznávám celkem obstojný náhled do duší hlavně ženských hrdinek, a pro mně vlastně docela příjemné překvapení, čekal jsem normalizační oslavu sovětské Sibiře, ale to bylo podané jen v mírné formě a povídky jsou vlastně o hledání hřejivých citů v mrazivých krajích.
Sice zajímavý příběh o manipulaci, využití, spíše zneužití vědy, církve a médií, ale kniha chtěla, na mně až moc, manipulovat zdravým rozumem, kdy hlavní hrdina kráčí neporazitelně přes mrtvoly a vlastně zachrání svět, jako předloha scenáře pro Sylvestra Stallona dobré, i jako thriller trochu přehnané, ale musím přiznat svižnost a víceméně žánrovou čtivost.
Je těžké hodnotit básně, které jsou původně písněmi a pouhým přečtením mnohé z nich ztrácejí své kouzlo. Tento výběr je rozmanitý a i dost nevyrovnaný, básně jsou plné poetiky, baladiky, ale i jízlivosti a dvojsmyslů, které dobře chápeme my, pamětníci reálného socialismu.
Můj oblíbenec Vladimír Vysockij:
Já nemám rád, když hovor přerušili,
když někdo něco napůl udělá.
Já nemám rád, když do týla se střílí,
a koneckonců ani do čela.
Nesnáším šeptandu a dlouhé prsty,
červíka pochyb, pocty vítěze,
když někdo jezdí rukou proti srsti,
když někdo skřípe o sklo železem.
Výborný příběh detektivního pátrání jedné podivínky, Smilla je opravdu originál, její pud sebezáchovy není velký a proto je její chování někdy nečekané, mnoho informací z netradičních oborů, zajímavých úvah, vtipných replik, větší množství vedlejších postav, doslova mrazivé napětí a ledová ironie na evropský pohled na svět. Čtení bylo trochu náročné, ale stálo za to. Hlavní záporák mně přišel trochu nedotažený a konec uspěchaný, ale přesto skvělé čtení.
Vlastně tři novely. Nachové plachty: o síle snů, o okouzlení, o tom, že splnění cizích snů nám přinese ty naše. Život Gnorův: nejslabší novela, o lásce, zradě, vytrvalosti, přijmutí prohry a věrnosti. Zářivý svět: pro mně nejlepší, o tajemném muži zvláštních schopností, který vyvolává silné vášně a pronásledování žen i mocných, ale on jen hledá zářivý svět krásných chvil. Celkově mě kniha velmi potěšila, v těch romantických a polopohádkových příbězích z podivných krajů umí Grin skvěle vniknout do lidských duší.
Dva odvážní muži, samozřejmě nejlepší přátelé a jedna krásná žena, záchrana života s nešťasnými následky, jeden má milovanou ženu a druhý se vydává na cesty, pak je tu dcera a osud, který to všechno vyřeší a může to dospět k dramatickému finále. Pro mně moc předvídatelné, sice zasazené do hodně zajímavých míst, ale i tady nebylo nic překvapivého. Co mně opravdu zaujalo, byl příběh Skye ze začátku knihy, ta byla opravdová.
Zajímavý pohled na stáří a přátelství z dávných časů. Rozhovor o stáří byl pro mně někdy skoro úsměvný, logické vývody byly sice pochopitelné, ale ne vždy přijatelné, asi záleží na tom v jaké věku se to čte, já to viděl svými středními léty. Dialog o přátelství mě potěšil mnohem víc, je více filozofický, sice je z něj hodně cítit vidění římské elity na vzájemné osobní vztahy, ale hodně věcí platí i obecně. Celá kniha je plná citátů a odkazů různých starověkých filozofů a politiků, velmi mě zaujalo, že je zde podáné jak náboženské tak ateistické vidění světa.
Příběhy dvou žen z těžkých časů 17. století, jejichž osudy se protnou v jedné smutné chvíli. První díl je o hledání správné cesty, odhodlaní, hrdinství, boji a nemilosrdnosti války. Druhý je o poválečné naději, vztazích lidí poznamenaných válkou, citech a neklidných duších. Vyprávění je hodně popisné, místy skoro zdlouhavé, napínavý děj a poetické vykreslení krajiny se střídá s nevýraznými částmi, zaujaly mě výborné popisy nevlídného počasí, které mělo dotvářet spíše temné vyznění knihy.
Obrázky kruté doby z donských stepí revolučních let. Příběhy mají většinou tragické konce, ukazují jak socialistická revoluce postavila otce proti synovi, bratra proti bratru. Sympatie autora jsou samozřejmě na straně bolševiků. Ale v důsledku je smrt přítele i nepřítele revoluce stejně tragická. Šolochovovi se jednoduchým stylem podařilo dobře vystihnout atmosféru občanské války, i když mi některé povídky přišli až moc jako agitky.
Skvělé básně, které jemnými a jednoduchými prostředky přibližují pocity a nálady autorů. Holanovi se podařilo navodit dojem, který asi mají čínští čtenáři, pro které je tato poezie spojením slova a malby při jejich kaligrafickém stvárnění.
...Tam liška zběsilá hned za svítání
divokou husu spolyká
a řvoucí tygr za noci tam trhá oslíka...
...Na polštáři, ve sladkém snu,
v motýla byl jsem proměněn,
když, jako bych dostal ránu bičem,
jsem zaslechl zpěv kohouta...
Třídílná lidsko-plazí sága , plná originálních nápadů a mrazivých vizí. První díl,s velkým-až nepřehledným-množstvím postav , je trochu jiný a asi nejvíc sci-fi než další dva. V něm jsem paradoxně příliš nefandil hlavní postavě policistovi Salzmannovi. Další dva díly jsou trochu špionážní thillery s přádnou porcí futuristických nápadů a vychytávek, Salzmann si mě získá, protože začínají být zřejmé souvislosti. Ke konci se k akci přidává i malé morální poselství, podané stravitelně. Čtení pěkně odsýpalo, napětí a množství zvratů až do konce, třídění na malé podkapitoly bylo perfektní.
Romantika a dobrodružství psané krásným a celkem poutavým stylem, alespoň v první polovině, druhá část, odehrávající se v Anglii, úplně ztratila dech, je už to hodně násilné, zde už je ta romantika až nepřirozená a dobrodružství pomálu. Ale bylo velmi zajímavé číst životní příběh Indiánky, kvůli níž se v USA slaví Den díkůvzdání.
Výborná novela o lásce chasidské dívky Hanele a volnomyšlenkáře Iva, o Podkarpatské Rusi, židovské tradici, víře a nevíře, tvrdohlavosti a vytrvalosti, zatracení a očištění. Autor dokázal příběh napsat s pochopením pro všechny strany a dovést ho do skvělého, dramatického závěru.
Četl jsem jí až jako dospělý a celkem mě překvapilo, jak mě zaujala. Proti obecnému povědomí nejde jen o příběhy Mowgliho a jeho zvířecích přátel a nepřátel. Jsou zde i příběhy jiných zvířecích, nebo lidských hrdinů, dva jsou dokonce z polárních oblastí(zákon džungle platí i zde :-)). Jednotlivé povídky jsou dost nevyrovnané, ty horší jsou zdlouhavé a nudné, ale je jich jen pár, ty dobré jsou opravdu skvělé. Mně se nejvíc líbil samozřejmě Rikki-tikki-tavi, pár příběhů s Mowglim, ale nejvíc mě zaujal Zázrak Puruna Bhata a Quiquern. Četl jsem vydání z roku 1936, 1937 a překlad byl povedený a i pro dnešní dobu čtivý.
Dvě třetiny výborné, ale potom je tam dost velká dějová díra, konec byl trochu rozháraný, nucený a motivy úplných změn postojů hrdinů nejasné, je asi znát velká doba psaní celého díla a i to, že Puškin některé části vyřadil, tyto kapitoly jsem četl v dodatcích a jejich některá úroveň byla opravdu nižší, takže se jejich vyřazení nedivím, na druhou stranu dílo pak kvůli tomu ke konci ztratilo dech i logiku. Přesto se jednalo o jedinečný zážitek a dopis Táťány Oněginovi nemá chybu.
Poutavý román s malou detektivní a velkou milostnou zápletkou , je plný výrazných postav, zajímavých politických postojů, vtipu i smutku. Dlouho jsem nečetl nic tak skvělého.