EmmaKrizova komentáře u knih
To bylo hroznyyyy! At Moba prejmenuje tu edici na Nejhorsi ceska detektivka. Takhle je to zavadejici a nekdo muze byt I zklamanej.
Kniha z kategorie tak mimo realitu, AZ uplne ze zivota. Moc se mi libila.
Skoda, ze to Bylo tak zmatene ze zacatku, ze se to rozjelo AZ ke konci, ze anotace na prebalu vyzrazuje dej, ktereho je uz I tak jak Safranu, a ze ty tri babky splyvaly. Protoze jinak to bylo super. Prakticky v kazdem odstavci tragedie. My jsme na vylete v Rime taky bydleli v komunalnim byte, a ve vedlejsim pokoji byla Ruska omladina, tak jsme se ptali, jak se zije v Rusku, a oni ze v Rusku se vzdycky zilo SPATNE, tak na Tom asi neco Bude.
Kniha podle mého gusta! Vrhne vás do reality indického venkova a pak už jenom plyne. Velmi uvěřitelná, s jednoduchým, ale krásným příběhem. Obálka naznačuje červenou knihovnu, ale tak to vůbec není. Tak např. adopce řeší bezdětnost, ale neplodnost neřeší. Našim přáním musí předcházet naše skutky. A když sbíráte svého opilého manžela někde v parku mezi kamarády, a oni se mu posmívají, že ho nahání ženská, prostě řeknete: Chtěls abych ti řekla, až bude hotová večeře, tak pojď. A důstojně odkráčíte spolu. Ne že na něho začnete křičet. Vztah Kavity k jejímu muži byl pro mě šokující, myslím, že mnohé evropanky by se v lecčems mohly hluboce zamyslet. Marná touha po dítěti a ztráta domova je pro mě největším tématem literatury 21. století. Kdo četl Lovce draků, Tisíce planoucích sluncí, Rybí krev, Dešťovou hůl, a nebo Anežku, možná chápe.
Cesta zrady je opět jeden z dobrých dílů. V tak zajímavém prostředí to autorka rozehrála, že I některé nelogičnosti se snadno odpustí. Škoda, že postavy jsou černobílé, a ta nenávist a intriky takové už fádní.
Četla jsem v originále, a jestli mohu posoudit tak Angličtina paní spisovatelky je krásná. Taková anglická , jakou jsem se já začala učit před dvaceti pěti lety. Příběh jde pomalu, vždyť také detektivové jsou už starší. Vraha jsem neuhádla, ale přesto se mi zápletka moc nelíbila, myslím že Agháta měla na víc.
Mně se to taky celkem líbilo. I když jsem se zařekla, že už to číst nebudu. A jsem ráda , že autorka neuvádí čtenáře do rozpaků, aspoň v tomhle díle. A chápu, že homosexuálové musí být, i kdyby na rýži nebylo. Byla by to výborná série, škoda že postavy jsou tak černobílé, a že Šógun pořád zvrací.
Tato kniha mi trochu připoměla seriál Báječná léta. Tolik sentimentu, to já nemám ráda, zabírá to místo jiým, důležitým věcem. Z linky okolo pozemků se dalo vytěžit trochu víc, a kniha by byla dokonalá.
Překombinované, moc lidí , moc jmen. Abych si dělala poznámky kdo je kdo, ne. K rychlému přečtení a zapomenutí. Ale neurazí. A černoch dobrej, dobrý názory.
Z knihy jsem byla nadšená, ale troch to pokazil ten konec. Jakási křečovitá katarze, která se ani nekonala. Zbytečný výlet. Ale na tom biblickém, že za hříchy jsou trestáni i potomci něco bude. I ta cesta byla popsána hezky úsporně a mírně. Cynika ale stejně napadne , kam zmizel ten pruský tatínek s širokým úsměvem na koni excelsior. Asi ke Stalingradu , to je na snadě. Ale zmíněno to není. A možná ještě hůř, třeba chytl zápal když měl hlídku na věži. Ale ono je skoro zakázané se ptát, když matky nechávají svoje zmrzlé děti v kočárcích u cesty. Co si mysleli a co dělali Veřiny rodiče? Tomu se autorka vyhýbá. Dost ale brblání toto je jen jedno z mnoha témat knihy, jako kdyby příběh chtěl pomout všechny problémy současných lidí, a daří se to. Velice mě zaujalo, jak snadno dnes muži opouští ženy s dětmi. Zamiloval se prostě... Takže pro všechny doporučuju, líbilo.
Ze začátku je kniha dosti nudná. Různí lidé s těžko zapamatovatelnými jmény prosazují různé teorie, jak je to v každé knize tohoto typu. Světlým momentem byla odpověď jednoho vědce druhému, který se snažil o luštění Etruštiny Řečtinou- tak ony ty jazyky si byly podobné , a Řekové si ani nevšimli. Kapitola věnovaná původu je taky pasé, internet dnes už ví a bere jako fakt , že východní teorie je správná a Etruskové připluli odněkud z dnešního Turecka. Autoři v knize napsané před padesáti lety se nekloní k žádné straně , ale přesto se v knize vrší argumenty pro východní teorii. Kapitola o písmu budí v čtenáři zvědavost , nakolik se to bádání pohlo. Už víme jak se řekne otec, a našly se další texty, našla se bilingva? Víme toho opravdu málo, a to hlavně od Římanů. A ti, vděčící Etruskům za tolik, se kolikrát spíš snažili zahladit stopy. O kolik bychom bylu moudřejší , kdyby se neztratila ta kniha Císaře Klaudia o Etruscích. Celkově jsem spokojená , od půlky je kniha výborná a text působí i moderně. V knize jsou krásné perokresby ale fotky snad fotili sami Etruskové. Ps. A nutně musím navštívit Toskánsko, nutně!!!
Balzamovači navýšili cenu o 10 %. No spíš by nám měli dát množstevní slevu. Tipovala jsem všechny, kromě vraha. Nemohla jsem přestat číst. Směju se všem , co plýtvají časem a čtou o mrtvole sešité z několika různých mrtvol. Tohle je detektivka! A nutně potřebuju vidět Egypt. Nutně!
Řekla bych , že toto je pro pokročilé čtenáře. Do posledního odstavce jsem čekala,, že se to ještě něják rozhoupe a ono nic. Což o to já mám představivost, tak si to domyslím. Je to spíš takový popis závislosti, Ale je to pěkné , české. Mně se to líbilo prostě. Jen je škoda že to nemělo aspoň nějaké zakončení.
Já už to znám, takže napětí moc nebylo. Což je vlastně škoda. Přesto mě překvapilo, jak moc měl Český Achilles namále. Čekala jsem více Prokopa a méně politiky. Moje chyba, neměla jsem čekat. Jaromír, Oldřich, Božena jsou vykresleni dost podobně jak v nedávno vyjité Přemyslově krvi, kterou jsem ani nedočetla. Ďábel na řetězu je určitě lepší. Taky tu Boženu si představuji jinak, koneckonců, byla matkou českého knížete a snad i kněžna, tak to asi nebYla nějáká znásilněná chudinka , ale pořádná mrcha, když se dokázala takhle vypracovat. No nic, budu si to muset napsat sama. Kromě nadšení jsem v knize pozorovala i určitý talent, a ačkoliv film je film (Oldřich a Božena, Břetislav a Jitka)), tak za mě opět určitě ano.
V rámci žánru dobrý příběh ze zahrádkářské kolonie. Pohádky a tohle je jediný druh fantasy co snesu. Škoda že se autorka víc nevěnocala těm bylinkám, mohly být třeba kouzelný. Takhle to občas působilo malinko fádně. Universita, cesta do podsvětí...
Krásná obálka, která mě nalákala ke koupi a krásné perokresby. A hlavně ty kočky!
Knížka mě nalákala krásnou obálkou a kvalitním bílým papírem. Měla jsem před sebou dlouhou cestu vlakem k zubaři a zpět ale bohužel, náladu mi nezpravila. Styl mi připimíná Arnošta. Lustiga a také se z části odehrává na místě, ze kterého nelze utéct. A to bohužel není nic pro mě. Už sice tuším kde je Tasmánie, ale podívat se tam vůbec nepotřebuju. Proč autorka musela absolvovat tu plavbu, když kniha je o pocitech, nechápu. A proč byla kniha přeložená, když byla evidentně určená pro Australany, nechápu. Evropan může být tak akorát naštvanej, že se nic nedozví. Že i lidé v Tasmánii mají mezi sebou vztahy jsem tušila. Pokud máte rádi lodě a Lustiga, napište, pošlu vám knihu za poštovný mám malou knihovnu a málo místa. A málem bych zapoměla , co mě na tom fakt štvalo. Oba přemýšleli stejně. Nevyjadřovala se jako malá holka, nevyjadřoval se jako kuchtík. Malému děvčeti dost těžko v okně trylkují ptáci. Nepůsobilo to důvěryhodně.
Zajímavá prostředím i zápletkou. Ale opravdu náročná stylem vyprávění. O hlavním hrdinovi nevíme nic a na str. Asi 70 se dozvíme, že není škaredý. To je tak novátorský přístup v literatuře, hodný Aischyla, že by si zasloužil nobelovu cenu, pokud by tedy fungoval. Nicméně konec to vylepšil, zvYkla jsem si a zápletka byla dobrá. Také se mi líbil přístup Protospathariona Leona k jeho kariéře. Buhu si muset od historie oddechnout, už mě to jaksi neba.
Jedna z těch knih, co mi daly zabrat. Všechno se to dalo pochpit. Je třeba si uvědomit, že matka je taky jen člověk. Jůlie dostávala ke konci pořádně pokouřit. A bez té lži by to asi dopadlo stejně, možná i hůř. Vychovávat cikánečku na pražským sídlišti asi nebyl dobrej nápad. Líbilo se mi téma i styl. Další super kus současné české literatury.
Knihu jsem si přečetla. Neb jsem byla zvědavá , jestli bude kniha po stilistické stránce tak strašná jak Případ kněze z Bojné. Už to není tak strašné, a myslím, že slohovou prací u maturity by dnes už Pan Spisovatel prošel. Snaží se popsat jak probíhá vyšetřivání od a do z, a to je jediná přidaná hodnota knihy. Vztahy mezi policisty, to je jedna velká idilka . Máma taky dělala operativce na Kraji v Brně a popisuje to tedy trochu jinak, ale iluze vám brát nebudu. Navíc nezná pna Motla ani paní Motlovou, jeden Berka tam prý sloužil , ale na autech, tak mi to hlava moc nebere. Příběh byl jednoduchý a bylo znát, že se opravdu stal. Postrádal tím
pádem ale napětí. Chování vrahů bylo naivní a chování všech takové cikánaké. Tipuju že se vražda stala mezi cikány a autor jen neměl odvahu. To, pokud vím udělal naposled Čapek v povídkách a stálo to za to. Kdyby mi dal knihu přečíst, navrhnu mu ať knihu přejmenuje na Cikánská vražda. V té záplavě je čím dál těžší najít originalní motov, tak to chtělo aspiň opravdu zajímavé prostředí. Pro inspiraci na další knihu nechť si autor zajde na Bratislavskou. Mimochodem taky jsem pochopila, proč jsou někteří lidi schopní přečíst 6 knih za měsíc. Není stránka jako stránka, a mně stačilo přečíst každé třetí slovo, aniž bych se ztratila. Vydat první vydáni takové ne moc originální knihy v roce 2017 se pro mě osobně téměř rovná škodě Papíru. Nicméně věřím že své lidi kniha najde. A udělá je šťastnými.
Kniha se ze začátku hůře četla, ačkoliv měla občas i vynikající části, a krásně doplňovala Řecký zázrak. Autoři přesto nepsali se stejným Zaujetím jak Zamarovský. Některé odkazy byly nefunkční, a vazba se mi rozpadala pod rukama.