Endy17 komentáře u knih
Literárně a myšlenkově byl autor mimořádně na výši, bohužel jsou jeho díla na můj vkus příliš poplatná době svého vzniku.
Velmi osobní zpověď autora, dá se říct deník.
V první, rozhodně té lepší, polovině knihy vyprávění začíná dramaticky, tak jako byl mimořádně dramatický osud sudetských Němců. Druhá světová válka, následně vyvlastnění majetku, vystěhovalecký lágr a odsun. Někdy však paradoxně k odsunu nedošlo, tak jako v případě rodiny malého Horsta. Jeho sžívání s českou většinou v poválečném Sokolově dokázal autor podat s nadsázkou, místy úsměvně.
Většina děje druhé části knihy se odehrává během dvouletého působení hlavního hrdiny v Liberci. Zážitky z internátu, učiliště a mnoha sportovních kolbišť brzy začínají splývat a stávají se jen nostalgickým ohlédnutím autora za ztraceným mládím. Střípky děje nás zavedou do současného Norimberka, kde autor nyní žije, ale i ty jsou protkané vzpomínkami na "kluky z intru".
Kniha určitě není pro každého, některé čtenáře by mohla i nudit. Přínosem ale bude pro sokolovské patrioty a hlavně pro nás, jejichž předci se (byť okrajově) Kocourových dobrodružství účastnili.
Zajímavý osobní i profesní život skvělého českého herce se podařilo autorovi dokonale zabít a knížka je ještě o stupeň horší, než Měl jsem štěstí o V.Brabcovi. Moc rád si přečtu něco dalšího o Bořivoji Navrátilovi, ale nikdy více nechci žádné Kazdovo dílo.
Nečekejte hluboký umělecký zážitek. Humoristický román lehce střihnutý červenou knihovnou, zábavné čtení na odreagování - tuhle úlohu kniha plní znamenitě.
Zatím nejslabší kniha, kterou jsem od autora četl. Mám Folletta moc rád, žánr je mi blízký, přesto to tentokrát nebylo ono.
Musím se ztotožnit s oběma předchozími komentáři. Životopisná část knihy je skvělá, ta programová je tak trochu předvolební leták KDU-ČSL. To ale nemíním jako kritiku, dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí.
Spousta informací bez vodítka, kde končí realita a začíná fikce. Autor v závěru knihy podotýká, že "podobnost se skutečnými jmény či událostmi je čistě náhodná", ale kde opravdu leží ta hranice? Nepochybně není ostrá a pevně vymezená, plynulý přechod přesto vyvolává mrazení v zádech.
Poměrně dost zajímavých informací, často stále opomíjených nebo přímo záměrně zamlčovaných. Nejsyrovější a tak asi i nejvěrohodnější pohled na válku, prostý jakékoli romantiky a dobrodružného hrdinství. Kniha není žádný bestseller a občas jsem se textem prokousával s úsilím, ale vzhledem k výše uvedenému za přečtení stojí.
Klasika, kterou každý zná, ale kterou zdaleka ne každý přečetl. Trošku mi připomíná Zvonokosy.
Příběh sám o sobě není nijak hluboký. Hluboké jsou ale autorovy myšlenky a úvahy, které v něm najdeme, a všechno korunuje jemný a inteligentní humor.
Nepravděpodobné a nereálné, ale o tom to není. Kniha dokáže čtenáře pobavit a strhnout, v některých pasážích je těžké se od ní odtrhnout. Místy je ale zbytečně podbízivá a opakované odkazy autora na předchozí díl a vlastní osobu jsou násilné.
Za historickou věrohodnost knihy bych ruku do ohně nedal, nicméně čtení je příjemné a nenáročné.
Lehké, nenáročné a úsměvné čtení, místy jsem se zasmál nahlas. Ale jde také o jednoznačně nejslabší autorovo dílo, ke kterému se není třeba vracet.
Podobně jako mayovky, verneovky nebo třeba setonovky jsou i Flosovy knihy odsouzené k tomu, aby na ně v knihovnách sedal prach. Dospělý po nich občas sáhne z nostalgie a dnešní mládež už tuhle formu dobrodružného čtení asi neocení. Škoda.
Velké, velké zklamání. Ačkoliv se kniha celkem dobře čte, nejde o životopis Heinricha Mattoniho - stačí si děj porovnat třeba jen s Wikipedií. Celé dílo působí značně nevěrohodně a památku Mattoniho svými nepodloženými domněnkami uráží.
Trochu se odchýlím od názorů ostatních čtenářů - mě druhý díl pohltil víc, než ten první. Oba jsou stejně nepravděpodobné, nadsazené a místy absurdní, oba se skvěle čtou a donutí Vás třeba i proti Vaší vůli s hlavním hrdinou sympatizovat. Ale Hráč je přece jen trochu lidštější a tahle jeho stránka se neutopí ani v potocích krve protékajících kapitolami.
Komiks bez obrázků, se vším ostatním, co lze od komiksu čekat. Včetně rychlého děje, potoků krve, přiměřené dávky sexu a nepřiměřeného množství citoslovcí.
Vcelku zajímavý námět, ze kterého mohl vzniknout hezký příběh - bohužel forma alegorie, kterou autor zvolil, pro mě byla takřka utrpením a knihu jsem dočetl jen s velkým sebezapřením.
Vzniku téhle knihy musela předcházet velká práce se shromážděním materiálů a jejich zakomponováním do uvěřitelného celku. Bohužel je na díle znát, že jde o autorovu prvotinu - kdyby se stejného tématu ujal Vítězslav Jareš dnes, výsledek by byl ještě o třídu lepší. Takhle čtenář v příběhu narazí na několik logických chyb a jazyk občas připomíná rodokapsové sešity (kapitola 61 mě vyloženě otrávila).
Obsahově se nabízí srovnání s Mafií v Praze a jejím pokračováním Mráz přichází z hradu, ale tyhle knížky Michal Viewegh napsal na vrcholu své kariéry a o několik let později. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby inspiraci k napsání svých knih našel právě v Intrikánech.
S jednou drobnou technickou připomínkou - vlak netroubí, vlak houká, eventuelně píská - je tahle kniha vrcholem toho, co jsem v roce 2016 přečetl.
Těžko hodnotit čtyři v jednom, rozhodně ale můžu říct, že podruhé bych si tuhle knížku nekoupil.