Endy17 komentáře u knih
Musím se ztotožnit s oběma předchozími komentáři. Životopisná část knihy je skvělá, ta programová je tak trochu předvolební leták KDU-ČSL. To ale nemíním jako kritiku, dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí.
Spousta informací bez vodítka, kde končí realita a začíná fikce. Autor v závěru knihy podotýká, že "podobnost se skutečnými jmény či událostmi je čistě náhodná", ale kde opravdu leží ta hranice? Nepochybně není ostrá a pevně vymezená, plynulý přechod přesto vyvolává mrazení v zádech.
Poměrně dost zajímavých informací, často stále opomíjených nebo přímo záměrně zamlčovaných. Nejsyrovější a tak asi i nejvěrohodnější pohled na válku, prostý jakékoli romantiky a dobrodružného hrdinství. Kniha není žádný bestseller a občas jsem se textem prokousával s úsilím, ale vzhledem k výše uvedenému za přečtení stojí.
Klasika, kterou každý zná, ale kterou zdaleka ne každý přečetl. Trošku mi připomíná Zvonokosy.
Příběh sám o sobě není nijak hluboký. Hluboké jsou ale autorovy myšlenky a úvahy, které v něm najdeme, a všechno korunuje jemný a inteligentní humor.
Nepravděpodobné a nereálné, ale o tom to není. Kniha dokáže čtenáře pobavit a strhnout, v některých pasážích je těžké se od ní odtrhnout. Místy je ale zbytečně podbízivá a opakované odkazy autora na předchozí díl a vlastní osobu jsou násilné.
Za historickou věrohodnost knihy bych ruku do ohně nedal, nicméně čtení je příjemné a nenáročné.
Lehké, nenáročné a úsměvné čtení, místy jsem se zasmál nahlas. Ale jde také o jednoznačně nejslabší autorovo dílo, ke kterému se není třeba vracet.
Podobně jako mayovky, verneovky nebo třeba setonovky jsou i Flosovy knihy odsouzené k tomu, aby na ně v knihovnách sedal prach. Dospělý po nich občas sáhne z nostalgie a dnešní mládež už tuhle formu dobrodružného čtení asi neocení. Škoda.
Velké, velké zklamání. Ačkoliv se kniha celkem dobře čte, nejde o životopis Heinricha Mattoniho - stačí si děj porovnat třeba jen s Wikipedií. Celé dílo působí značně nevěrohodně a památku Mattoniho svými nepodloženými domněnkami uráží.
Trochu se odchýlím od názorů ostatních čtenářů - mě druhý díl pohltil víc, než ten první. Oba jsou stejně nepravděpodobné, nadsazené a místy absurdní, oba se skvěle čtou a donutí Vás třeba i proti Vaší vůli s hlavním hrdinou sympatizovat. Ale Hráč je přece jen trochu lidštější a tahle jeho stránka se neutopí ani v potocích krve protékajících kapitolami.
Komiks bez obrázků, se vším ostatním, co lze od komiksu čekat. Včetně rychlého děje, potoků krve, přiměřené dávky sexu a nepřiměřeného množství citoslovcí.
Vcelku zajímavý námět, ze kterého mohl vzniknout hezký příběh - bohužel forma alegorie, kterou autor zvolil, pro mě byla takřka utrpením a knihu jsem dočetl jen s velkým sebezapřením.
Vzniku téhle knihy musela předcházet velká práce se shromážděním materiálů a jejich zakomponováním do uvěřitelného celku. Bohužel je na díle znát, že jde o autorovu prvotinu - kdyby se stejného tématu ujal Vítězslav Jareš dnes, výsledek by byl ještě o třídu lepší. Takhle čtenář v příběhu narazí na několik logických chyb a jazyk občas připomíná rodokapsové sešity (kapitola 61 mě vyloženě otrávila).
Obsahově se nabízí srovnání s Mafií v Praze a jejím pokračováním Mráz přichází z hradu, ale tyhle knížky Michal Viewegh napsal na vrcholu své kariéry a o několik let později. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby inspiraci k napsání svých knih našel právě v Intrikánech.
S jednou drobnou technickou připomínkou - vlak netroubí, vlak houká, eventuelně píská - je tahle kniha vrcholem toho, co jsem v roce 2016 přečetl.
Lyricko poetické vyprávění řezbáře z francouzského venkova je (podle závěrečného slova o autorovi) jakýmsi divertimentem - a tenhle výraz asi opravdu dílo nejlépe vystihuje.
Všichni víme, že Josef Vinklář byl vynikajícím hercem. Doposud jsem ale netušil, že byl také excelentním vypravěčem.
Číst tuhle knihu na dovolené v Itálii byla skvělá volba a možná trochu ovlivnila mé hodnocení, když jsem váhal mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Ideálních 70-75% bohužel udělit nelze.
Tenhle díl mi připomínal vojenskou učebnici, Sharp a jeho osudy jsou trochu upozaděny.
Pohled na Spartakovo povstání očima a osudy gladiátora Leona. V historicky reálných kulisách se odehrává osud jednoho z mnoha - smutný osud, místy až příliš.
"Karel není umělec, který chce spasit lidstvo. Netouží být v učebnicích. Píše romány pro lidi a v tom je tajemství jeho úspěchu." Citátem ze str.130 jako by se trošku profilovala paní Poledňáková, a její srovnání s jednou z hlavních postav se mi nabízelo i na některých dalších stránkách knížky.
Začátek nasadí vysokou laťku, kterou ale bohužel román neudrží až do závěru. U prvního svazku (Líbáš jako Bůh) bych přesto uvažoval nad pěti hvězdičkami, Líbáš jako ďábel už ale sklouzne do crazy komedie. Úsměvný příběh ze života je sice pořád nadprůměrně čtivý a zábavný, ale už postrádá opravdovost prvního dílu.