Endy17 komentáře u knih
Nejedná se o zcela novou publikaci, ale o aktualizované vydání knihy Korfu bez průvodce. Přestože už původní verze byla skvělá, autorka překonala sama sebe a moje očekávání kvalitního čtení bylo bohatě naplněno.
Román příliš rozsáhlý a zbytečně popisný - při zhruba dvoutřetinovém rozsahu by kniha neměla chybu.
Přes generační rozdíl jsem se při čtení královsky bavil. Jen mám trochu strach, aby můj syn knihu nepojal jako manuál ke studiu na vysoké škole.
Kočky, vraždy a náhled do filmového prostředí, rukopis autorky se nezapře. Ale nejvíc bych ocenil netradiční pojetí, kdy hlavní hrdina série, inspektor Bergman, není hlavní postavou a příběhem nás provází někdo jiný.
Dvacet let jsme v přímém přenosu pozorovali přeměnu hnědouhelného velkolomu ve velké jezero. Autoři knihy tuto změnu navíc zdokumentovali a v nejednom případě mě přesvědčili o tom, že mají ještě lepší pozorovací talent. Publikace je unikátním souborem fotografií míst, která jsou dnes už skryta hluboko pod vodní hladinou.
Nostalgická vzpomínka na dětství.
Po přečtení knihy jsem skoro alergický na věčně se opakující osloveni "pane profesore", velké množství odborných výrazů občas vyžaduje vyhledání jejich správného významu, aby čtenář porozuměl. Přes tyto drobné výhrady se jedná o skvělé čtení plné překvapivých až neuvěřitelných informací.
Taita se z pozice hlavní postavy přesunul spíše do pozice průvodce současných hrdinů. Tohoto úkolu se zhostil se ctí a místo v pozadí obsadil s bravurou sobě vlastní.
Není vám to trošku podvědomé?
Odstrkovaný dospívající mladík odjíždí parním vlakem na velmi zvláštní a velmi výběrovou školu do exotického kraje. Už cestou se náhodně seznámí se spolužákem, který bude po dobu studia jeho nejlepším přítelem. Krátce po příjezdu naopak narazí na svého protivníka... Ne, nejedná se o začátek Harryho Pottera, tahle kniha je jím jen hodně hodně inspirovaná. Nechybí ani obdoba Hermiony, ani mechanické šachy, ani prvky fantasy. A v duchu autorky je to celé malinko přislazené.
Nicméně určitě nejde o špatné čtení, knížka je plná děje a akce. Závěr je nakonec natolik otevřený, že nezbývá než s očekáváním vyhlížet další díl.
Příjemné a většinou zábavné čtení, z mého pohledu ale trochu přeceňované.
Kniha není přesnou Tizianivou biografií, nicméně se jedná o poutavé vyprávění o malířově životě a o jeho posedlosti malováním - doslova až do posledního dechu.
Začátek trochu těžkopádný, chvíli mi trvalo, než mě kniha vtáhla do děje - pak už ale nechtěla pustit. Závěr nijak zvlášť překvapivý, spíš je čtenář o krok před autorem. Nicméně má děj spád a čte se dobře. Velmi se mi líbilo Larisino zhodnocení - "Zhroucení Sovětského svazu byla největší loupež v historii."
Ačkoliv s uživatelkou Albina v mnohém souhlasím, nebyl bych ke knize a k autorovi až tak přísný. Přes zmíněné nedostatky jde o příjemné čtení a zajímavé příběhy. Pravdou je, že dějové linie Wolframa a Beneše se začínají vzdalovat natolik, že by si zasloužily každá vlastní zpracování. Co na to pan Niedl?
Závěr mě malinko zklamal a tak jsem nad pátou hvězdou váhal. Ale při skutečnosti, že mi dělalo problém se od knížky odtrhnout, by to nebylo fér. Pan Jareš prostě umí!
Překvapivě někteří komentující vyčítají knize v polovině "ztrátu dechu", mně naopak druhá polovina přišla ještě zajímavější. Nitky se pomalu rozplétají a na povrch se derou dosud neznámé souvislosti.
Kniha mi vůbec nesedla a nakonec jsem její čtení vzdal ve dvou třetinách.
Překvapilo mě, jak může být kniha o politice čtivá, jak může být vrcholný politik do určité míry naivní i jak je společenská situace v tak netradiční zemi, jakou je Island, podobná té naší. Možná je Jón Gnarr tak trochu vizionář anebo si z nás všech dělá legraci, ale rozhodně dokáže jedním dechem pobavit i donutit k zamyšlení.
Genialita Zdeňka Svěráka je znát v jeho práci s českým jazykem ve všech formách jeho tvorby, ať už se jedná o scénáře, písňové texty nebo jako v tomhle případě o literární činnost.
Těžko se asi najde čtenář, který by neznal filmy natočené podle Svěrákových předobrazů. Takže je předem jasné, že Karel Pávek je vlastně Marián Labuda a děda Komárek nenapodobitelný Josef Kemr. Děj filmů přesně nekopíruje předlohu, ale rozdíly jsou spíš kosmetické a pro čtenáře tak pokračování příběhu není překvapením. Přesto nás autor dokáže donutit tu k úsměvu, tu k dojatému pomrkávání očima. A určitě i k tomu, že se ke knize s notoricky známým dějem budeme opakovaně vracet.
Celkově bych řekl, že průběhy detektiva Crosse mají kvalitativně sestupnou tendenci. V tomhle je kromě nevídané brutality nepochopitelně často podrobně vyjmenovaný jídelníček celé rodiny, o stránkách jako vystřižených z červené knihovny ani nemluvě. Ale závěr je nečekaný, překvapivý - a rozhodně vybízející rychle sáhnout po dalším díle.