Enthu komentáře u knih

Zprvu se mi to četlo obtížně, nedokázala jsem se do příběhu pořádně začíst, ale pak nastal zvrat asi před polovinou knihy a mne to začalo bavit. Když to vezmu tak počátek knihy byl zejména pro utvoření půdy. Veškeré postavy, které se vyskytly v příběhu, mi přišly velice opravdové. Snad nejzajímavější byl Dirk, ty jeho plány a podstupování rizik. Tchaj-pan jak jen má být.

2 10.05.2018

Děkuji moc Danielovi Pelikánovi za nabídnutí e-knihy k recenzi a jejímu zaslání. Velmi si toho vážím.

Celá kniha je vyprávěna skrz rozhovor mezi OCD a hlavní postavou. O tom, co Petr dělá, jak se chová, si musí čtenář domýšlet sám z konverzací. Což není tak těžké, jelikož se o tom spolu baví. Navíc se v knize objeví párkrát názory dětí na Petra, který je jich učitelem. Také se tam vyskytne ještě jedna postava a její rozhovor s jinou poruchou, ale více prozrazovat nebudu. Na rovinu, velmi mě tam velmi překvapila a dost hnula s příběhem.

Vetřelci v našich hlavách je krátkou knížkou, kterou jsem měla přečtenou do hodiny. Vůbec jsem se nedokázala od knihy odpoutat, jelikož mě to naprosto pohltilo, a hlavně mě zajímalo, co se stane dál. Na těch několika stránkách se toho tolik stalo, že jsem jen zírala. Ten samotný konec mě dostal a dost mě to po přečtení dostalo, že jsem jen chvíli seděla a koukala.

I když nemoc pořádně neznám, jen jsem si dohledávala o ní informace, než jsem se pustila do čtení, tak věřím, že zde byla moc dobře sepsána z pohledu toho, co prožívá v hlavě člověk. A též nemohu vynechat, že bylo i ukázáno, jaký může mít dopad na život té osoby a jejího okolí.

Za mě knihu Vetřelci v našich hlavách vřele doporučuji. Rozhodně stojí za to přečtení a svým pojetím - konverzací mezi poruchou a člověkem - mi přijde velmi neotřelá. Jestli vás láká toto téma, věřím, že se vám bude líbit.

1 03.11.2023

Příběh je sledován ze dvou pohledů, a to prince a sirény. A to byl zprvu pro mě i kámen úrazu, jelikož kapitoly jsou pouze očíslovány, a tak mi nezbývalo tipovat, kdo je kdo. Po čase jsem se začala orientovat, obzvlášť, když už se Lira setkala s Elianem. Pro začátek mohu prozradit, že jakmile je zmínka zlata, kamarádů, tak je to pokaždé princ.

Z postav se mi nejvíce líbila Lira, jak postupně zjišťovala, jací jsou lidé, a jak se měnila. Navíc ty její průpovídky opravdu stály za to. Ale kdo mi nejvíce lezla na nervy, byla Yukiko s tou její povahou. Naštěstí tam nebyla tak často, ale i tak mě dokázala podráždit.

Netuším, proč jsem čekala, že bude nalezení jedné legendy přímější a rychlejší. Místo toho posádka Saadu zažívá dobrodružství na různých ostrovech a tím se zároveň pomalu přichystává na finále. Líbilo se mi objevovat i jiná království, než je Midas. Každé, které navštívili bylo úplně odlišné. Nevadilo by mi, kdyby plavba trvala déle.

Příběh poměrně rychle utíkal. Hlavně také díky interakcí mezi sirénou a princem. Ty chvíle, kdy se popichovali, byly skvělé a dokonce jsem pojala podezření na romantickou linku enemies to lovers. To, zda tam opravdu je, či ne, si už musíte zjistit sami. Stejně tak i posádka měla povedené průpovídky, že dokonce jsem si vypsala pár citátů.

Co musím vyzdvihnout je, že se jedná o knihu s uzavřeným koncem. Věřím, že by na to klidně šla udělat i duologie, ale oproti ostatním fantasy příběhům, které jsou často sériemi, je Píseň sirény příjemnou změnou. Dočkala jsem se všeho, co jsem od knihy očekávala a i ten konec za to pořádně stál. Co jsem tak koukala, tak v angličtině vyšel další příběh ze světa Sto království, jsem zvědavá, zda bude u nás přeložen.

Pokud máte rádi knihy z pohledů dvou hlavních hrdinů, a máte rádi království a fantasy, tak věřím, že kniha je to pravé pro vás. A navíc je to kniha s uzavřeným koncem, takže žádné čekání na pokračování.

Spolupráce Megaknihy

1 10.05.2023

Příběh se zabývá ohledně smrti Emily, a jak to dopadlo na Camille. Avšak popis ohledně úmrtí dítěte není pouze jedno, ale vyskytuje se jich zde hned několik. Není to naštěstí nijak barvitě popsané, ale ti, kteří jsou vůči tomuto velmi citliví, pak to nebude to pravé. Upřímně, i já se trochu bála, a nakonec to dopadlo tak, že když jsem si to přečetla, tak jsem na chvíli musela odložit knihu.

Musím vyzdvihnout atmosféru knihy, která zprvu začíná zlehka. Když jsem se dostala o pár stránek dál, tak na mě začaly padat obavy z toho, co se to tam proboha děje. Až mi nakonec místy běhal mráz po zádech.

S Camille jsem měla zajímavý vztah. Nemohu říci, že bych si ji vyloženě oblíbila. Našly se chvíle, kdy mi byla vzdálená, ale chápu, proč se tak zrovna rozhodla, a co jí k tomu vedlo. Upřímně? Ohledně té skupiny bych se pravděpodobně rozhodla stejně. A co si budeme, od té chvíle začal příběh čím dál víc být temnější.

Bylo zajímavé sledovat, až k čemu jsou někteří ochotni zajít, aby se mohly pomstít za smrt svých dětí. A tedy, ty pomsty byly moc pěkně proplánované. Bych ani neřekla, že to dokážou tak provést. Hlavně i sledovat to svědomí, jak na některé působí.

Často se mi při čtení stávalo, že jsem měla tendenci přeskočit stránky, jen abych zjistila, jak to bude pokračovat dál. Až tak to bylo napínavé, že jsem potřebovala vědět, jak to dopadne. Upřímně? Ten konec mě velmi mile překvapil. Oproti typickým koncům, je tento odlišný, a to se mi na něm velmi líbilo.

Pokud máte rádi knihy, kde postupně odhalujete tajemství a zároveň s dalšími stránkami kniha začíná být temnější a temnější. Pak věřím, že Kolektiv je to pravé pro vás.

Spolupráce - Megaknihy.

1 14.04.2023

Kniha má velmi příjemný styl psaní, který není nijak složitý, ale zároveň se čte velmi dobře. Text se zaměřuje spíše na vztahy jednotlivých postav než na popis prostředí, ale když se objeví, tak si lze snadno představit, kde se jednotlivé postavy vyskytují. U některých kapitol jsou drobným zpestřením novinové články, které píše Jean. Bavilo mě sledovat, jak se její životní situace dokážou promítat do novin.
Jean mi jako hlavní hrdinka sedla. Líbilo se mi, jak budovala postupně vztahy s Gretchen a zjišťovala záhadu ohledně panenského početí. Též bylo skvělé, že jsem se dozvěděla i něco ohledně její minulosti.
Nejvíc mě však dorazilo odhalení všeho, co se týkalo panenského početí. Nic takového jsem nečekala a zároveň je to i dost velké tajemství. Upřímně, ještě teď po dočtení knihy nad tím stále přemýšlím. Aby toho nebylo málo, tak poslední kapitola, která je zároveň časově i první kapitolou, tomu dala poslední kapku. Jen jsem si říkala, že to snad není možné a vracela jsem se zpět k první kapitole, abych se ujistila ohledně jedné věci. 
Pokud máte rádi příběhy, týkající se špetky tajemna, jež hlavní hrdinka chce odhalit, a zároveň máte rádi příběh s komplikovanými vztahy, pak Drobná potěšení je tou správnou knihou pro vás.
Spolupráce s Megaknihy.

1 22.11.2022

Děkuji moc Knihy Dobrovský za zaslání recenzního výtisku Sídlo hrůzy. Tato kniha mě velice zaujala svou anotací, u které jsem si řekla, že stojí opravdu za to. Navíc, je podzim a já se tak pomalu přesouvám ke strašidelnějším knihám. Od Sídla hrůzy jsem čekala cokoli, ale tohle zrovna ne.

Jako první mě překvapila velikost písma. Jsem zvyklá na malá písmena, takže to pro mě byla zprvu docela velká změna, ale brzy jsem si zvykla. Kapitoly jsou velmi krátké, takže kdykoliv lze knihu odložit, ale s tím, jak je děj napínavý, tak nejde odložit. Často se tak stalo, že kapitola končila v tom nejzajímavějším a já potřebovala nutně vědět, jak to dopadne, že jsem četla dál. Přišlo mi, že i kvůli velikosti písmen a krátkým kapitolám čtení utíkalo rychle.

Zprvu jsem si říkala, kdy už se tam začne dít něco strašidelného, jelikož jsem se dostala už ke sté stránce a nic se nedělo. Ale asi po pár stránek se začaly objevovat strašidelné záležitosti a s postupem času se to zhoršovalo čím dál víc. A to se mi na tom velmi líbilo, jak se to postupně vyvíjelo.

Prostředí a nadpřirozené bytosti byly moc dobře popsané a nedělalo mi problém si je představit. Avšak ty představy vypadaly dost strašidelně, až jsem z toho měla husí kůži. Nejvíc se divím, že i přes jeho proslulost, byli všichni ochotní se do něj přestěhovat.

Od poloviny knihy jsem byla do příběhu velmi zažraná a nedokázala jsem se od ní odtrhnout. To, co se tam dělo, bylo šílené a neříkala jsem věřit vlastním očím. Upřímně, samotný konec mě velice překvapil.

Pokud máte rádi horory, u kterých se začtete, abyste věděli, jak to skončí, tak je Sídlo hrůzy to pravé pro vás. Určitě doporučuji číst knihu po večerech, jelikož v tu dobu se též odehrávají strašidelné věci v příběhu.

Skvěle napsaná kniha, kterou jsem si po pár stránkách velice oblíbila a takřka ji nedala z ruky. Ihned jsem se začetla a byla pohlcena příběhem. Celou dobu jsem byla zvědavá, co se bude dít dál a jak to skončí. Co se mi nejvíce na knize líbilo, byly popisy bojů, života v otroctví. Je vidět, že si s tím autor dal velkou práci a já mu smekám pomyslný klobouk.
Velmi děkuji Andymu Wildwoodovi, že jsem díky němu měla možnost si přečíst tuto knihu.

1 29.07.2020

První díl mě navnadil k tomu, že mě druhý díl zaujme. Navíc, objeví se tady sám Percy Jackson a bude to skvělé, jako to bylo v předchozích knihách Percyho Jacksona. Ale skutečnost byla jiná. Asi jsem měla příliš vysoké očekávání, a proto mě tato kniha místy i nudila. Chybělo mi to napětí, co bylo v předchozí knize, které mě vtáhlo do děje a nepustilo. Doufám, že další díl bude lepší a zažiju stejné pocity jako u prvního dílu.

1 10.05.2018

Snadno jsem se do ní začetla. Líbilo se mi, jak Cody hledala důvody, proč se Meg zabila. Co bylo příčinou její sebevraždy, když oproti Cody měla pomalu vše. Ono to dokáže i čtenáře zasáhnout, že nad tou knihou přemýšlí a zůstane mu i několik dní v hlavě.

1 10.05.2018

Zpočátku mi trvalo, než jsem se do toho pořádně začetla. Bylo pěkné, jak se jim postupně rozvíjel vztah. Dobré i špatné chvíle. Ale pro mě osobně to začalo být zajímavější asi tak v polovině knihy, pak jsem se od toho nemohla odtrhnout. Určitě to má něco do sebe.

1 10.05.2018

Musím říct, že na této knize mě především bavil vztah mezi hlavními hrdiny. Někdy jsem i měla chuť je profackovat, aby se konečně vzpamatovali, ale postupně času jsem si na to zvykla, ba dokonce jsem si to i oblíbila. A některé pasáže mi i způsobily úsměv na rtech.

1 10.05.2018

Některé scény mi zvyšovaly knihu na lepší hodnocení, ovšem jiné mi to opět srazily a proto dávám jen tři hvězdičky. Možná, kdyby se něco i vynechalo, některé pasáže, přišlo by mi to lepší a věřím, že bych tomu dala lepší hodnocení. Musím říci, že tato kniha je vhodná na lenivé odpoledne, kdy od ní nemůžete moc čekat a jen si užívat příběh.

1 10.05.2018

Kniha má velká písmena a mnoho ilustrací, takže pro začínající čtenáře, kteří si chtějí sami číst. Anebo taková pohádka na spaní. Časem kniha dostane větší rozměr, jelikož je vhodná i pro ty, kteří se učí, či bojují s pocity strachu. V příběhu se tak objevují jednotlivé tipy, jak proti strachu bojovat, a že je to naprosto normální, že každý ten strach cítí.

Ilustrace vypadají, jako kdyby je tam zrovna někdo pastelkami dokreslil. Téměř tak na každé stránce najdete nějakou tu ilustraci, ať malou v podobě Střízličky či lesních plodů, nebo velkou v podobě Veverčáka, či zvířátek, se kterými se setkal a získal od nich rady. K některým ilustracím je přímo i popisek z části příběhu.

O Veverčákovi, který se bál tak není pouhou pohádkou jen pro děti, ale věřím, že i dospělého čtenáře kniha může zaujmout. Mně se hodně líbila, jak jsem se postupně dozvídala s každým zvířátkem něco o strachu. 

Pokud máte rádi pohádky, nebo máte dítko, kterému čtete, či zkouší si číst. Pak věřím, že by se vám kniha O Veverčákovi, který se bál, mohla líbit. Je skvělé, že má v sobě poučení, který si tak vezme do života a naučí se víc o svém strachu.

Děkuji moc za zaslání knihy Megaknihám a Nakladatelství Ocelot.

29.09.2023

Příběh se zaměřuje na France, jeho transplantované zlomené srdce a jejich výpravou přes Česko, aby nalezl, do koho srdce bylo zamilované. Jejich cestu doprovází nadpřirozené prvky, takže o mluvící zvířata či čerty není nouze. Pěkné bylo, že se zde i vyskytnou tři úkoly, za jejiž splnění obdrží Franc odměnu.

Kniha zní pohádkově, ale to není všechno. Obsahuje tak situace, které se zabývají vážnými rozhovory, ale také úsměvnými situacemi. Nejvíce se mi však líbilo setkání France a medvěda. A co jsem se dozvěděla na konci, to byla pomyslná třešnička na dortu.

Co musím vyzdvihnout je to, že jsem se dozvěděla i něco víc o jiných postavách, které tam mají svou krátkou roli, ale zásadní. Na několika stránkách jsem se tak dozvěděla o jejich minulosti. Nejzajímavější mi přišel příběh o Hellar-Mörkovu syndromu.

Ačkoli je to knížečka malá, tak to, co v sobě ukrývá, je velké. Krásný příběh, který se moc dobře čte, a jež jsem si i vychutnávala a v některých chvílích nedutala.

Jestliže máte rádi neotřelé příběhy, které dokážou svou neobvyklostí zaujmout čtenáře, pak věřím, že se vám bude líbit. Já jsem nic podobného v životě nečetla a mohu jen doporučit.

Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce od spisovatele Zaška a Pointy.

20.09.2023

Děkuji moc Megaknihám za nabídku recenzního výtisku knihy Pláče zavržených předků. Velmi si toho vážím. Kniha mě velice zaujala svou anotací a mě bylo jasné, že se mi bude líbit. Ani nevím proč, ale tentokrát jsem se vůbec nepodívala na obálku, takže když jsem ji prvně viděla, bylo to moc milé překvapení a ihned se mi obálka zalíbila.

Hned první kapitola se mi zalíbila kvůli tomu, jak mě uvedla do příběhu, a hlavně historie O'Malleyových, sice se jednalo o důležité základy a většina věcí byla promlčena, ale i tak to bylo velmi vhodné a velmi to pomohlo k jednodušší orientaci v narážkách na jejich slavnou minulost. Vedle toho musím vyzdvihnout různé báje či příběhy, které dodávaly na důvěryhodnosti a reálnosti příběhu.

Líbilo se mi, že kniha pěkně splňuje svůj žánr, že se v průběhu děje vyskytnou jednotlivé zmínky o nadpřirozených bytostech, a dokonce i s některými se hlavní hrdinka setká. Bylo skvělé, že se nejednalo o tak časté bytosti, jak bývá zvykem. K tomu se ještě vyskytlo i vysvětlení, jak tyto bytosti vznikly.

Problém jsem měla s Miren. Přišla mi taková nemastná a neslaná. Hlavně jsem měla problém s jejím motivem, jakožto chápala jsem, o co se snažila. Ale i tak mi k tomu chyběl větší důvod. Často jsem se i přistihla u toho, že jsem nahlížela dál, co má Miren v plánu udělat.

Když to vezmu, tak Pláči zavržených předků se mi nejvíce líbila historie Mireniny rodiny, která byla podána opravdu dobře a dávala naprostý smysl. I když zprvu chyběly jednotlivé dílky, ale ty se postupem času objevily a složily tak následný obrázek. Hned jako další byly jejich příběhy, být na tom samostatná kniha, tak po ní určitě šáhnu.

Pláč zavržených předků určitě doporučuji těm, kteří si chtějí užít příběh plné fantazie, v níž se objevují ne zrovna známé bytosti, a zároveň příběh plný tajemství, jež budete spolu s Miren postupně odkrývat. Avšak nepočítejte s nijak akčním dějem, ale spíše s takovým lenivějším příběhem, u kterého budete chtít vědět, co se tam děje.

04.06.2022

Temné cesty, jak název vypovídá, je temný thriller, který je vhodný na čtení po večerech. Kniha se dělí do tří částí, ve kterých se vyskytuje pohled dvou hlavních hrdinek – Beth a Hailey. První část se soustředí na Hailey, druhá na Beth a v poslední části se vyskytují hned oba dva pohledy, což je moc dobře, jelikož o příběhu se dozvíme mnohem více.
Po celou dobu čtení jsem měla velice nepříjemný pocit, a hlavně mi běhal mráz po zádech. Avšak i když mě tam rozčilovala hodně jedna postava, nedokázala jsem knihu odložit a prostě jsem potřebovala vědět, jak to nakonec dopadne. Za mě se jedná o velmi čtivý thriller, který za to stojí. :)

15.12.2021

Jedná se o velmi napínavou Young Adult knihu, ve které jsem spolu s hrdiny řešila rébusy. I když to teda spíše řešili více oni, ale jednu věc jsem dokázala uhádnout. :D
Líbilo se mi, že se kniha týkala pražského metra a jeho tajemství, takové pěkné mystično. Celkově v knize je i téma geocachingu, a kdo tento pojem nezná, tak je zde skvěle vysvětlen a hlavně dobře přiblížen.
Děj se odehrává v průběhu několika měsíců, a byla jsem ráda, že jsem se díky tomu dozvěděla něco více o postavách, jejich koníčkách a plánech do budoucnosti. Díky tomu mi přišly velice uvěřitelné a všechno jsem spolu s nimi prožívala.

18.11.2021

Z anotace jsem si říkala, že to bude velmi povedené. Ovšem postupem stránek a kapitol jsem zjistila, že to není tak skvělé. A největším problémem byla pro mne hlavní hrdinka, která mi vůbec nesedla a každou chvilku mě štvala. A to jsem si říkala, že je to fajn holka. No, začátek klamal. Doufám tedy, že v dalším díle už bude lepší.

19.06.2018

Některé části mě knihy mě bavily a ostatní, už jsem tolik nehltala. Těch částí, které mě bavily, bylo méně. Ke konci knihy se mi neobjevila ani jediná kapitola, která by mě nebavila. Když to shrnu pro mě byly nejlepšími kapitoly, které se týkaly Annabeth a Lea.

10.05.2018

Nedá se přímo říct, že by tato kniha byla veselá, když rodinu Vlčků stíhá jedna pohroma za druhou. Ano sem tam se objeví nadějné chvíle, při kterých lze pomalu čekat, že všechno už bude dobré, ale takový život není. Líbí se mi, jak byly vykresleny povahy každého z rodiny, a každý si je pak dokáže i reálně představit. Jen mě dostává Aneta, i přes všechno, co ví o Davidovi, stále s ním zůstává. Buď je velmi naivní nebo snad doufá, že se změní? Kdo ví…

10.05.2018