ErikaJ komentáře u knih
Jak asi Eve muselo byt, kdyz se rozhodovala, zda-li Miriam poslat do Anglie, jak velikou bolest musela citit, kdyz vlak odjizdel?
Co vsechno museli lide za valky vytrpet? Kolik bolesti je clovek schopen unest? Nejen tyto, ale spoustu dalsich otazek si kladu vzdy, kdyz doctu pribeh, odehravajici se ve valecnych letech. Pekny pribeh, i kdyz smutny. Ostatne jako vsechny dalsi z teto doby.
Moje druha prectena kniha od Markety Lukaskove a opet velke nadseni. Jeji styl psani mi proste sedi. Skoda, ze doma nemam jeji prvotinu Losos v kaluži, hned bych se do ni po teto knizce, kde byla zminovana, pustila...
Román o tom, jak je složité mít pár kil navíc...Knížka se četla velmi dobře.Hlavní postavy byly sympatické, celou dobu jsem jim držela pěsti a opravdu si přála, aby se konec nesl ve šťastném duchu.
Knížka mi přišla taková přeslazená, tak nějak líně se táhla, aniž by mě nějak zvlášť zaujala. Popravdě jsem se těšila, až se dostanu na konec knihy, který byl předvídatelný už od poloviny knihy.
Četla jsem ji hlavně kvůli Čtenářské výzvě. Autorku jsem do této doby neznala, ale mile mě překvapila. Taková příjemná detektivka a psychologický román v jednom. Oddechové čtení.
Další zajímavá knížka popisující strašlivou dobu druhé světové války, Terezín a Osvětim. Ocenila jsem, že knížka nekončí osvobozením tábora, nýbrž popisuje další životní cestu autorky.
Na začátku jsem se nemohla chvíli začíst, ale pak se to rozjelo. Knížka je kapku vulgárnější, ale to je asi v prostředí, kde vyrůstala Wavy normální. Musela si projít dost složitým obdobím, její psychika byla po právu narušená, ale já té holčině fakt fandila. Byla mi sympatická a přála jsem jí, aby se na ni to štěstí už konečně usmálo. To že se upnula k o něco staršímu klukovi mi nepřijde divný s přihlédnutím k tomu, že se okolo ní pohybovali samé nezodpovědné fetky...On jediný byl vůči ní starostlivý, vozil ji do školy a dával ji pocit, že ji někdo má taky rád. Stejně tak mi přijde normální, že jeho Wavy později začala přitahovat.A proč ne? Zase o tolik mladší nebyla a jak je v knížce popisované, ona sama se snažila mu své ženství dávat najevo. Který chlap by vydržel dlouho odolávat? Konec se dal tak nějak předpokládat a byl takový poklidnější, což bylo po tolika stránkách hektičnosti to pravé ořechové...
Trošku jsem se bála po druhém dílu, zda-li nebudu třetím zklamaná. Ale nebyla...Třetí díl ze série Funebračka opět dosahuje stejných kvalit jako jednička, ne-li možná ještě větších. Opravdu jsem se při čtení všech tří knih nesmírně bavila. Byly akční, plné napětí a nepředvídaných událostí. Loučím se s Blumovou nerada. Nějak mi holka jedna přirostla k srdci...
Za mě dobrý.Je to taková oddychovka. Kniha se četla lehce,nenudila jsem se,zakončení přišlo v pravý čas,netřeba děj prodlužovat.
Původně jsem se domnívala,že knížka, už podle názvu, by člověka měla nakopnout,vlít do něj novou energii a dát mu sílu bojovat v nelehkých životních chvílích...Očekávala jsem,že spisovatelka bude popisovat svoje strasti a bolístky,ale tolik pláče,zbytečného hroucení se, řešení, zda-li sem dobrá matka nebo nejsem, věčná sebelítost,to uz člověka po pár stránkách začne otravovat.Ke konci jsem se už i těšila,že bude konec a já se té plačtivé hrdinky v knížce zbavím.
Příběh jedné rodiny, žijící v době komunismu. Napsáno poutavě, jemně, humorně, a kdyby knížka měla i o 300 stran víc, četla bych s chutí dál a dál.
Že to učitelé nemají vůbec jednoduché, jsem vzhledem ke svému čtrnáctiletému puberťákovi, kterého mám doma, tušila. Po přečtení této knížky před nimi už i smekám! Vydržet občasnou nezkrotnost dnešních dětí musí být neskutečně náročné. Pěkný román o strastech a radostech obyčejného kantora vyučujícího na základní škole.
Četla jsem spoustu knížek o závislosti na alkoholu a na této oceňuji především to, že autorka napsala vše bez příkras, prostě tak jak to bylo, jak se chovala, jak se cítilo její okolí. Nedělala se hezčí, lepší, neomlouvala své chování, nefňukala. Naopak popsala i to, za co styděla a za co by ji spoustu lidí mohla kritizovat. S pravdivostí popsala i svůj vztah k manželovi, k jeho rodičům, i když věděla, že si to mohou přečíst. Nic neskrývala. Věřila jsem Míše naprosto vše a obdivuji, že v sobě překonala strach a šla dál, získala za svůj blog ocenění Magnesia Litera, vystoupila před lidmi, ukázala se veřejnosti a založila centrum pro léčbu závislosti.
Díky těmto 52 medailonkům jsem zavzpomínala na osobnosti naší kulturní scény, na jejich nejen životní, ale i ty méně známé role. Občas mi bylo ale také smutno z jejich tragických konců. Podtitul knížky se nazývá Zákeřnosti osudu a tak mě v této souvislosti napadají dva citáty. „ Každý si sám určuje svůj osud, ale i sám za to platí,“ což tady v mnoha případech opravdu sedí, ale zároveň mnozí z nich měli opravdu smůlu a tam mi na mysl přichází citát „Osud si cestu najde“. Knížka je zpracovaná velmi dobře.
Tuhle dvojku miluju!! Jejich vtip, vzájemné špičkování, rodinnou pohodu a lásku. Knížka pobavila, pohladila. Grafické zpracování taktéž výborné! Ráda se k ní zase vrátím.
Příběh o jedné rodině, ve které děti byly rozumnější a zodpovědnější, než jejich vlastní rodiče.
Příběh o židovské dívce vrátivši se po válce do rodného Kubína, čelící i po hrůznych letech prožitých v Osvětimi, nenávisti některých místních lidí. Kniha se četla velmi dobře
Původně jsem zamýšlela dat čtyři hvězdy, ale pro ten silný konec, který budu mít v paměti ještě hodně dlouho, dávám hvězd pět. Silný příběh, který by si měla přečíst i dnešní mládež.
Autorka me opet nezklamala.I teto knizce davam *****