escapelle komentáře u knih
(SPOILER) Z téhle knihy jsem poněkud v rozpacích. Dočetla jsem to, zajímalo mě co z toho vyleze, zas tak úplně blbý mi to nepřišlo, ale odvařená z toho nejsem.
Závěr vyhrocený, překombinovaný. Přerod Quinn z holky která neumí do pěti napočítat v akční hrdinku, to mě fakt pobavilo. Zrada mezi kámoši, to už na mě bylo moc stejně jako zainteresovanost celého městečka.
Až teď jsem zjistila, že kniha spadá do kategorie Young adult, tak možná jen nejsem cílová skupina.
Překvapilo mě,že kniha se nejmenuje lexikon jen tak pro nic za nic, ale že skutečně obsahuje hesla A-Z.
Kniha se mi líbila, i když jsem místy měla velké problémy vyznat se v tom, o kom je vlastně řeč.
Tuto knihu jsem sháněla roky a čekala od ní mnohem víc. Trošku víc Mementa nebo Dětí ze zoo. O drogách a životě na drogách se z této knihy moc nedozvíte. K postavám jsem si neutvořila žádný vztah, nebavilo mě to. Místy jsem text očima přelétla z rychlíku jinak bych to asi nedočetla.
Tohle je za mě thriller pro začátečníky. Já už jsem jich pár přečetla a i když nejsem úplně náročný čtenář thrillerů,s tímhle spokojená nejsem. O to více hvězd musím strhnout, když tady to ,,vidím i já"
Začátek byl dobrý, fajn rozjezd. První zádrhel přišel s výslechy. To jsem si řekla poprvé , že to policisté, potažmo autor teda pěkně odflákli.
Detektivové mi byli nesympatičtí, vadilo mi jak se to za každou cenu snaží hodit na rodinu Maddie. Stejně tak mi vadilo, že se ve mně autor mermocí snažil vzbudit dojem, že s tím rodiče mají vzhledem ke svým výčitkám svědomí skutečně něco společného.
Nejvíc mě vytočilo, že uprostřed vyšetřování bum střih, kniha dvě, o čtyři roky později.
A pak už jen překombinovaná zápletka kdy se spojily všechny náhody světa a vylezlo z toho to, co vylezlo
Slabota, nedoporučuju.
Celou dobu jsem měla za to, že závěr může být jen jeden. Uteče – neuteče. Ok, inspirace pro Lolitu, tak možná ještě, že by se snad zamilovala?
Takže to, jak to celé se Sally skončilo mě překvapilo hodně.
Doporučuji.
Ach, to bylo něco tak krásného. Kniha u které jsem se smála i plakala. Moc jsem si toho zatrpklého dědka, starého vzteklouna zamilovala… Že by ve skutečnosti byl úplně jiný?
I když jsem se místy smála, příběh je to vlastně smutný. Ale vlastně tak nějak hezky smutný.
Klasický psycho thriller. "Jsem magor? Je on magor? Lže mi? Namlouvám si to?"
Vyústění na mě sice bylo trošku překombinované, ale vcelku se mi kniha líbila. Bavilo mě, že stejně jako byla na vážkách Mags, stejně jsem se ptala já.
Příběh je vyprávěním Marcose, provozního ředitele mrazíren. Po smrti syna ho opustí manželka a on žije prací kterou nenávidí. Jednoho dne dostane darem mladou ženu, "samici" určenou pro chov na maso a ten den se mnohé změní…
Tuhle knížku si prostě musíte přečíst. Nic podobného jsem ještě nečetla. A protože můj otec pracoval v mrazírnách a několikrát jsem za ním jako dítě byla, dokázala jsem si to dost živě představit.
Fakt hustý číst o tom, že ve chlívku místo prasete máte samce nebo samici, v obchodě vybíráte z lidských částí těla a pak to jíte. A je to úplně normální a běžné.
Jednu ⭐️ ubírám proto, jelikož mi vadilo jakým stylem "on formy" je příběh napsaný. (,,Marcosi, jak se máš?"On se otočí a odejde. On jede. On řekne..) na to jsem si prostě za celou dobu nezvykla. Druhou ⭐️ ubírám za závěr. Nemám ráda změny o 360st když tomu absolutně nic nenasvedcuje a ještě odstavec před má postava jiný myšlenkový pochod.
Ale určitě si to, pokud na to máte žaludek přečtěte. Stojí to za to.
V příběhu se v dějových linkách prolíná přítomnost s minulostí. Tato forma mě baví moc. Kniha není věnována přímo životické tragedii, ale jedné z hlavních hrdinek- Martě. Vlastně Martě, Terezce a Kateřině.
Román o jizvách nejen na těle, o lásce, zradě, odpuštění a špatných rozhodnutích.
Před sto lety skončil jeden milostný příběh tragédií. Minulost se začíná hlásit o slovo v současnosti, prostřednictvím Kate. Ta se odjíždí vzpamatovat po nevydařeném manželství do domu svých rodičů. Jednoho dne je na břehu jezera objeveno tělo mrtvé ženy a v záhybech jejích šatů nemluvně. Totožnost mrtvé zná pouze Kate. Zná ji ze svých snů.
Jezero odhaluje svá tajemství, záhady postupně vyplouvají na povrch.
Bavily mě obě linky. Ta minulá i současná. Je to taková příjemná pohádka ️Klasický duchařský příběh.
Ta holka je od začátku divná. Fakt magor překračující veškeré hranice nejen ve své hlavě. Jednu ⭐️ ubírám proto,že chování jedenáctileté Natálie mi nepřišlo místy úplně věrohodné. Ale jinak jsem příběh vdechla na jeden zátah a nemohla se odtrhnout.
Ač je to autorčina prvotina, dostala jsem se k ní až teď. Mornštajnová mě prostě baví. Její příběhy jsou tak obyčejně lidské a tím snadno uveřitelné. Rodinné ságy, zamotané osudy, hořkosladké konce. Autorka píše syrově a lehce o ně veselých tématech.
Kniha plná bolesti a utrpení. Tři sestry od dětství týrané vlastními rodiči. Hlavně matkou. Noční můra která vyvrcholila sériî vražd. Příběh je podle skutečné události, takže další informace o obětech i pachatelích si můžete vygooglit.
Matka Shelly. Hezká, milá zrzečka. Ale taky tyranka, sadistka, vražedkyně, manipulátorka. Dostala 22 let. V roce 2022 by měla být propuštěna. Táta Dave dostal 15 let. Od roku 2016 je venku. Neustále svou ženu omlouval, bránil, říkal jaká byla skvělá matka a nikdy si nevšiml že by někomu ublížila. Horor zažívaly nejenom jejich dcery, ale i synovec kterého si vzali do péče, nejlepší Shellynina kamarádka které v nouzi nabídli přístřeší, ale i Shellyn přítel Ron kterému taky ta skvělá a hodná Michell nabídla pomocnou ruku.
Normální člověk asi nemůže pochopit, jak je rodič schopný provádět taková zvěrstva vlastním dětem.
Körnerová se stává mojí nejoblíbenější českou autorkou. Mám ráda její syrový styl bez zbytečné omáčky. I když do detailů nevykresluje charakteristiku postav ani detaily, stejně vím "o co go". Pokud máte rádi styl psaní Mornštajnové, doporučuji přečíst i Körnerovou.
První setkání s Nesbem a Harrym. Sáhla jsem po něm s velkým očekáváním, slyšela jsem na Nesba jen samou chválu. 200 stran mě totálně nebavilo. Samé reálie a staré pověsti. Hlavní hrdina nesympatický, jak taky může být sympatický někdo, o němž nic nevíte. Harry přijede do Sidney pomáhat vyšetřit vraždu. Týden nedělá téměř nic. Tedy krom románku. Den před odjezdem ale vyřeší úplně všechno.
Celý mi to prislo takový neuvěřitelný, přitažený za vlasy. Když už jsem myslela že knihu fakt nedočtu s knihu hodím do kouta, mi Harry začal být sympatictejsi. Paradoxně ve chvíli, kdy všechno podelal. Bylo mi pořád jedno jaké má problémy a trápení, protože vztah jsem k němu neměla žádný, ale začalo mě zajímat co z toho bude dál. No, po 200 stranách utrpení z toho bylo 188 stran jakés takés akce.jakoze tisíc zvratů a hlavně do posledních stran vecpat co nejvíc napětí.
Taky mi hrozně vadilo,že se v celém textu objevují neustále anglické věty. Které nebyly ani označené, takže jsem až za pulkou zjistila, že na konci knihy je slovník. Rusilo mě to, odvádělo od myšlenek.
No nevím nevím, jestli se ještě někdy premuzu dát Nesbemu druhou šanci.
Po přečtení anotace jsem se ptala, o čem to jako bude? O tom, jak 100 kluků pochoduje? Jo, tak přesně o tom to je. Z textu je cítit nejdřív jejich odhodlání, víra ve výhru, postupem času už jen vyčerpání,bolest,strach....lítost. Za pět dní a čtyři noci se může mnohé stát. Úplně jiná kniha než na jaké jsme od Kinga zvyklí. Asi proto,že ji psal Bachman ️
I když je text místy trochu monotónní bez výraznější akce, samozřejmě celé nereálné, musela jsem se po dočtení zamyslet nad tím, čeho všeho jsou lidé schopní.
Příběh je zajímavý, naprosto šílený. 14 měsíců života ve smradlavém kanále. Ve tmě, v kobce kde se dospělý člověk ani nepostaví, věčný hlad, zima, vlhko, krysy....
Přesto všechno, čím si osazenstvo kanalizace prošlo, za srdce mě to tak úplně nechytlo. Ale určitě za přečtení stojí, nudit se u ní nebudete.
Příběh se čte opravdu rychle. Dějové linky se prolínají, chvíli vypráví Greta, chvíli Anna. Asi 30 stran před koncem obrat o 1000°,který mě naprosto vykolejil. Už jsem si v hlavě sumírovala, kolik za ten závěr seberu hvězdiček, když přišel další zvrat… A všechno do sebe zapadlo, všechno dalo smysl.
Kniha mě zaujala už svou první větou v Prologu.
"Se všemi křivdami dětství se člověk má vyrovnat do 40. Problémy dětství se mají odložit před branou dospělosti"
Příběh ve dvou dějových linkách vypráví o životě Edity, Irmy a její dcery Kristýny.
Je to příběh o ženské síle, mateřské oddanosti, které ale není schopna každá matka a rodinných tajemstvých. O síle přijmout svůj osud a smířit se s ním.
Je to má druhá kniha od autorky a zase nadšení. Heřmánkové údolí bylo neméně úžasné.
Tento příběh o tom, že nic není černobílé mě svým hlasem hluboce zasáhl. Kukačce navzdory.
Pro mě jedna z nejlepších Kingových knih.
Král udržuje napětí od začátku do konce. Žádné pasáže které by mě nudily, přišly zbytečné, odváděly mě od hlavní myšlenky příběhu. I závěr se mi moc líbil, není to žádná překombinovaná slátanina, jak s oblibou Stephen své knihy končí.