EsoRimmer komentáře u knih
Legendární román napsaný naprosto geniálním dětským jazykem, který je na jednu stranu plný spisovných, ba odborných slov, ale zároveň je krásně naivní... Opravdu jedno z nejautentičtějších vyprávění.
Seriál se od předlohy dost liší, ale stále má co do sebe. Seriál vítězí krásně podanou atmosférou českého maloměsta, ale typickému péťovskému vyprávění se prostě nevyrovná.
Kniha je skvělým vyznáním člověka, kterého si opravdu vážím. Pan Suchý se nepokouší o žádné teologické dílo, jak sám několikrát zmiňuje, spíše hledá odpovědi na různé otázky víry které ho provázejí životem. Na podobné otázky možná už nějací přemýšliví křesťané i ateisté narazili, takže kniha pro někoho nemusí přinášet mnoho nového, ale nemyslím si, že zrovna toto je její cíl.
Suchý se nepokouší o odborný jazyk. Píše tak, jak mu zobák narostl, ale je to opravdový mistr slova, takže kniha je neuvěřitelně čtivá. Jediné, co tomuto "proudu vědomí" trochu brání, je fakt, že některé úvahy se často opakují, stejně tak, jako sebeponižování autora. Pan Suchý až příliš skromně volá, že je jen kabaretiér, a já mu odpovídám: víc takových kabaretiérů!
Pro fanoušky seriálu je to určitě nutnost, ale kniha dokáže pobavit i čtenáře bez znalosti TV díla. Není přesným opisem toho, co se děje v seriálu, ale drží se základní dějové linky, kterou rozvíjí a doplňuje. Hlavním plusem je, že spojuje rozdrobené seriálové příběhy v jeden velkolepý celek a k tomu přidává ještě něco navíc.
Styl psaní je jednoduchý, takže také dobře a rychle čtivý, prošpikovaný tím nejlepším z britského humoru, a to nejen v legendárních hláškách hlavních hrdinů, ale i v jazyku vypravěče.
Jedinou nevýhodou je překlad, který vůbec nerespektuje to, co v seriálové verzi vytvořili překladatelé České televize. Originální seriálové nadávky převádí do češtiny bez skurpulí, a proto se v knize objevuje oproti seriálu až zarážející množství vulgarit.
Geniální Čapkovo drama s velkým přesahem do dnešní doby a hlavně obrovský milník v dějinách nejen české, ale i světové sci-fi.
Na rozdíl od moha jiných knih tohoto žánru dokáže nabídnout víc než pouhý zázrak techniky, ale také promyšlený příběh nejen o robotech, ale hlavně o nás lidech, takže nejen baví, ale i vede k zamyšlení a přichází s jistým poselstvím.
Výborná kniha. Remarque dokonale spojuje dobrodružství, politiku, romantiku a vlastně i cestopis. Chybí tady skvělé zachycení okamžiku jako ve slavném Na západní frontě klid, ale pohled do nitra emigrace opravdu stojí za to.
Hlavní postavy jsou napsané dobře a jejich příběhy - někdy dobrodružné, jindy zase téměř všední - vás spolehlivě donutí hltat stránku za stránkou.
Na závěr ještě musím připomenou, že ačkoli se román odehrává před počátkem 2. světové války, je aktuální i v dnešních dnech...
2001: Vesmírná Odysea je určitě jeden ze základních kamenů sci-fi literatury. Přestože je dnes tento žánr dost populární, a ve filmovém průmyslu snad dokonce dominuje, od Clarkova konceptu se dost liší. Já sám se přikláním právě k tomu tradičnímu sci-fi, kdy opravdu záleží na vědě (i když uznávám, že Clarkova hard sci-fi svými technickými popisy někdy může nudit) a autor si nemůže vymyslet vědecky neobhajitelné bláznivé koncepty. Taky si myslím, že je dobře, když má sci-fi nějaký společenský či filozofický přesah, což platí už od dob Čapka.
Po stránce příběhu považuji Odyseu za klasické dílo. Vznikala souběžně s neméně klasickým filmem, a proto se při hodnocení nelze vyhnout srovnání s tímto legendárním dílem. Knižní příběh je samozřejmě obsáhlejší, zároveň mnohdy poskytuje vysvětlení a některé věci probírá více do hloubky. Trochu problémový je pro mě samotný konec, u kterého bych se bez podrobného autorova vysvětlení klidně obešel. Tady dávám přednost filmové verzi umožňující i jiné interpretace...
Červený trpaslík je prostě klasika, o čemž svědčí i to, že původní česká vydání byla dlouhou dobu vyprodaná.
Omnibus přináší všechny čtyři knihy ve světově ojedinělém souborném vydání. Pro jednotlivé knihy se hodnocení nezměnilo: první dvě jsou úžasné, druhé dvě trošku horší.
Výhodou omnibusu je krásné grafické zpracování. Naopak slabou stránkou je, že překlad se (navzdory dvojnásobné reedici) příliš nezměnil a je stejně špatný jako v původním vydání. Oproti seriálu obsahuje velké množství vulgarit, většina hlášek, které pravý fanoušek dokáže odcitovat zpaměti, je přeložena jinak, a zároveň obsahuje dost formálních chyb.
Druhý díl se více odpoutává od seriálového základu než ten první. Příběhy ze hry Lepší než život jsou úplně jiné a dotažené k dokonalosti. Psychologie našich postav je tady probádána dokonale. To je však pouze první část knihy. Dále prozkoumáme koncepty ze 3. a 4. řady seriálu, opět zajímavě propojené mezi sebou, a dokonce dostaneme odpovědi na některé seriálové záhady.
Román také přináší pohled na to, co se stalo ve vesmíru mimo příběhy našich postav, čímž nabízí satirický pohled na naši vlastní společnost a opět ukazuje, že všední zkušenosti z našeho života se dají aplikovat i 3 miliony let v budoucnu.
A právě díky tomuto překonání seriálové skořápky je možná 2. díl o trochu lepší než ten první i Lepší než život.
Nejlepší začátek fantasy ságy, který si je možno představit. Při zpětném pohledu po přečtení dalších dílů se mi snad líbí ještě více. Není to žádný pomalý rozjezd, ba naopak, děj v této knize je mnohem dobrodružnější a napínavější než po plném propuknut války v dalších dílech, kdy se mění ve směsici intrik a bitev.
Pane Kissingere, s respektem smekám.
Kniha nabízí pohled na uspořádání světa od muže, který je značnou část 20. století pomáhal utvářet. Jestli je někdo v této problematice expert, je to Kissinger. Trpělivě vysvětluje, jak to v různých regionech světa bylo, je a také se zamýšlí nad tím, jak to možná bude. Někdy to může působit jako omílání známých faktů z historie a geografie, ale Kissinger přidává svůj analytický pohled a snaží se nakouknout ke smyslu těchto faktů.
Z našeho evropského postkomunistického úhlu pohledu je zajímavý právě ten jeho postoj, nejen postoj diplomata, ale také Američana. Americký pohled na dějiny, které Amerika z podstatné části formovala, bude vždy zkreslený, a my jej vždy musíme brát s trochou nadhledu. Na druhou stranu ale nabízí fascinující zamyšlení nad americkým přístupem ke světovému řádu i k otázkám legitimity. A toto zamyšlení je pro neameričany o to cennější.
Je to klasika, co víc říct. Příběh je možná až příliš jednoduchý, stejně tak charaktery postav, ale opravdu mě bavilo, že hra je napsaná v moravském nářečí, což o dost zvyšuje její autenticitu.
Z Rozmarného léta mám podobný pocit, jaký jsem měl z Markéty Lazarové. Ani tady se nemůžu zbavit pocitu, že chabý, poměrně jednoduchý děj maskuje Vančura až příliš květnatým jazykem.
Rozmarné léto je v celku o ničem. Jednoduché, lehce erotické téma se tady mísí s popisy přírody a letní atmosféry. Atmosféra je něco, co se knize upřít nedá, ale, bohužel, Vančurův květnatý jazyk se místy čte dost špatně.
Kniha se pohybuje na pomezí odborné a populárně naučné literatury. Autorův pohled na zahraniční politiku je občas docela povrchní (kdyby zabředával do podrobností, knihy by byla mnohem delší), ale vše se snaží popsat co nejlépe a nejsrozumitelněji. V tom pomáhá výborný, velmi čtivý jazyk - Marshall je koneckonců novinář.
Název je možná trochu zavádějící, protože kniha není jen o geografii. Místy spíš autor píše o zahraniční politice a o mapy, kterých je v knize opravdu dost, se jen opírá.
Dvě opomíjené, ale velmi chytré Čapkovy novely, které mám moc rád... Byl to mistr a moc dobře věděl, o čem píše. Zvlášť Skandální aféra Josefa Holouška je nadčasová a velmi aktuální v dnešní době sociálních sítí.
Jedná se o první knihu, kterou jsem od Timothyho Snydera přečetl, a jsem mírně zklamán.
Nemohu říct, že by se nevyznal v historii, 20 pravidel je formulováno vesměs dobře, ale při čtení na mě dost negativně působilo, že všechny je formuluje v rozkazovacím způsobu (v českém překladu ještě tyká), čímž se (jakoby) stylizuje do role moudrého dědy, který dává rady hloupým dětem.
To je jen pocit, který mě při čtení provázel, ale teď k obsahu: Snyder patří k mnohým alarmistům, kteří bijí na poplach a za vším hned vidí Hitlera. Své "lekce" se za každou cenu snaží vztáhnout na prezidenta Donalda Trumpa, čímž často zabředá do nesmyslných úvah. Od samého počátku je jasné, na které straně stojí. Očekával bych, že taková kniha bude víc, než jen obhajobou jednoho politického postoje.
Touto taktikou si Snyder sám podraží nohy, protože se zaměřuje na velice krátké období, takže kniha z roku 2017 je dnes v mnohém neaktuální... a dobrá kniha by měla čtenáře oslovovat déle než 3 roky.
Nebylo to špatné. Začátek plný různých popisů fungování fikčního světa byl pomalejší a budil ve mě velké obavy, že Huxley bude přesně kopírovat formuli dystopického žánru. (Nevýhodou pro mě bylo, že Konec civilizace není první kniha tohoto žánru, kterou jsem četl.)
Příběh šel nakonec trochu jinou cestou a jeho sdělení bylo možná trochu víc filozofické než třeba v 1984.
Pokud sáhnete po knížce s poetickým názvem Špeky, nečekejte žádný rozvětvený epický příběh, ale spíš hodně osobitého humoru Roba Granta, spoluautora Červeného trpaslíka.
Sledujeme (téměř) samostatné příběhy 3 hlavních postav, které mají nějakou spojitost s hlavním tématem - tloušťkou. V mírně dystopické verzi dnešního Spojeného království prožívají své životy plné komických příhod i zamyšlení nad tloušťkou a vlastně celou naší společností, což samozřejmě nutí k zamyšlení i čtenáře. Zdánlivě odpočinková kniha tak dostává jistý filosofický přesah.
Za zmínku stojí také forma. I ta se trochu vymyká normálu, nejde totiž o běžný ubíhající děj, ale o skládačku příběhů propojených jídelními lístky, úryvky z fiktivních knih i citáty z jiných (slavnějších) knih.
Mnohem větší rozměr pak má kniha pro ty, kteří znají Grantovu tělesnou konstituci...
Rob Grant se v roce 1993 se seriálem Červený trpaslík rozloučil a tato kniha prezentuje jeho pohled na to, jak všechno mohlo dopadnout. Je vidět, že od seriálu se odpoutal, a proto si může dovolit provádět mnohé změny, které by v seriálu byly z mnoha důvodů úplně nerealizovatelné a možná i sebedestruktivní. To však neznamená, že v knize nemohou nějak fungovat.
Dle mého názoru se román až moc zabývá zpátečním vesmírem, což po pár kapitolách začíná být celkem otrava. Naštěstí je toto občas proloženo vedlejšími příběhy z dětství Arnolda Jidáše Rimmera nebo skvělou dějovou linií z jiné dimenze, což je asi nejzajímavější částí celé knihy.
Vyprávění ke konci dostává až nečekaný spád, což je skvělé, ale bohužel skončí dost uspěchaně a pro ty, kteří znají seriál, také kontroverzně.
Zkrátka obě sólo knihy autorů Červeného trpaslíka jsou dobré, ale bohužel ne tak, aby se mohli rovnat jejich společnému legendárnímu dílu.
Rozdělení geniální autorské dvojice Grant Naylor je jednou z největších tragédií, jaká se mohla britské humoristické literatuře přihodit. Jak je patrné z této knihy i ze 7. a 8. řady seriálu, Doug Naylor se po osamostatnění chtěl věnovat spíše „velké“ sci-fi ve stylu Star Wars. Proto se tady setkáváme s fungující civilizací GELFů (gužifů) a jich podivně fungující společností. To se sice vymyká základům Červeného trpaslíka - malá skupinka zoufalců trčící na těžářské lodi uprostřed hlubokého vesmíru - ale samo o sobě nemusí být ještě nutně na škodu...
Moc společných prvků se seriálem tady nečekejte, ale přesto je příběh docela povedený. Humor tentokrát ustupuje vážné epické sci-fi plné her na hrdiny, sebeobětování a podobných startrekovských pind, ale jako celek dílo funguje. Tedy funguje skoro až do konce, kdy nastupuje jeden z nejsentimenálnějších, ubulených a přeslazených závěrů, jaký svět Červeného trpaslíka spatřil. A to je velká škoda...
Velmi pěkné čtení a zároveň svědectví o době dávné. S něčím lze souhlasit, s něčím polemizovat. Pravdou však zůstává, že Cicero dokázal (nejen v Povinnostech) podat ucelený obraz antického myšlení. Velkou výhodou je také krásný jazyk v dobrém českém překladu s podrobným poznámkovým aparátem.