evacerna18 komentáře u knih
V rámci tohoto žánru patří kniha určitě k tomu lepšímu, co vyšlo. Je dobře napsaná, příběh je většinu času logický a z knihy dýchá atmosféra. Bohužel je děj chvílemi až příliš neuvěřitelný a jsou tam veliké shody náhod. Celkově tedy dávám pouze 3*.
Poznámka: Kniha má sice v názvu slovo Vánoce, ale vánoční náladu ve vás nejspíš neprobudí. To se ale dá u detektivky očekávat.
Myslím, že kniha je oblíbená především proto, že ji každý čtenář chápe jiným způsobem a při jejím výkladu si do ní zrcadlí kus sebe a zároveň svoje literární preference. Někdo knihu vnímá jako hodně zvláštní pohádku ve stylu bratří Grimmů. Někdo ji vnímá jako ukázku toho, jak zvláštní a pro Evropana těžko uchopitelná může být asijská literatura. Jiný ji bere celou jako metaforické dílo a snaží se odhalit její pravou podstatu.
Já mám ráda knihy, nad kterými čtenář musí přemýšlet, se skrytou hloubkou příběhu a proto jsem knihu nejprve chápala metaforicky. Skoro v každé větě jsem se snažila hledat skrytý symbolismus a po přečtení mi došla jedna zajímavá věc. Tahle kniha je literární ekvivalent tvz. Umělcova hovna.
Jeden umělec zavřel svoje výkaly do plechovky a začal je prodávat jako umělecké dílo za tisíce dolarů. A skutečně se našli lidé, kteří byli ochotní za jeho výkaly v plechovce tisíce dolarů zaplatit a označovali to za konceptuální umění. Z toho vyplývají dvě věci - absolutní úpadek západní kultury a to, že hranice mezi uměním a doslova hovnem může být dost úzká.
Pokud by tuhle knihu napsal pacient psychiatrické léčebny (a kniha působí, jako kdyby ji napsal), tak by po ní neštěkl ani pes a nikdo by ji za umění nepovažoval. Vzhledem k tomu, že se ale knize dostalo dobrého PR, tak je veřejností považovaná za umělecké dílo. A to i přesto, že je tvořena jedním nesmyslem za druhým.
Dávám knize dvě hvězdy, jednu za ilustrace a jednu za výše popsané oklamání čtenářů.
Tahle kniha byla naprostá ztráta času. Začala jsem ji číst, protože mě nalákala masivní reklama a zajímavá anotace, ale tak na straně 50 mi bylo jasné, že jediná dobrá věc na knize je její PR.
Kniha nemá se sci-fi žánrem nic společného, podle závěru bych ji zařadila někam do červené knihovny. Děj tady skoro úplně chybí. Navíc autorka na papír hodila každý nesmysl, který ji zrovna napadl - například asi tři strany jsou věnované myšlenkám o menstruaci... Postavy jsou ploché, jejich chování není ani trochu uvěřitelné. Skoro celý "děj" se navíc točí okolo reality show. Aby toho nebylo málo, tak je kniha opravdu hrozně napsaná a v českém vydání je snad na každé druhé straně překlep. Dávám knize 1* a i to je hodně.
Nesuď knihu podle obalu - to v tomto případě platí dvojnásob. Na knihu jsem narazila ve výprodeji a nejprve mě vůbec nenapadlo, že bych si ji mohla odnést domů. Opravdu nepatřím mezi lidi, co si pořizují růžové knížečky se zvířátky na přebalu. Poté jsem si ale všimla, že knihu doporučuje George R. R. Martin a toho, že kniha získala cenu Artura C. Clarka. Jaké překvapení pro mne bylo, když jsem zjistila, že nejde o knížku pro puberťačky, ale mělo by jít o postapokalyptické sci-fi. Vzhledem k tomu, že kniha stála 89,-, tak jsem se jí rozhodla dát šanci.
Kniha je výborně napsaná. Je pravda, že tu není tolik akce jako v jiných knihách z tohoto žánru, na druhou stranu je tu ale výborně propracovaná psychologie hlavních postav. Dále oceňuji promyšlené prolínání několika různých příběhů a flashbacky do doby "před Koncem". Kniha má samozřejmě i několik mínusů, jedním z nich je konec - já čekala nějaké velkolepější vyvrcholení příběhu, které se nedostavilo. Z toho důvodu mohu udělit pouze 3*. Je ale možné, že si tím autorka snažila připravit půdu pro pokračování. Pokud ano, tak si další díl rozhodně ráda přečtu :)
Jako největší mínus tedy opravdu vidím obálku u českého vydání, která odrazuje cílovou skupinu čtenářů. Jinak mě kniha příjemně překvapila a předčila moje očekávání.
Kniha patří k tomu nejslabšímu, co jsem letos četla. Jazyk je plytký, nápad nedotažený, není zde téměř žádný děj a celkově je kniha vážně hloupá. Do čtení jsem se musela nutit a měla jsem co dělat, abych knihu neodložila. Chápu, že nejsem cílová skupina, ale vidím to tak, že knihy jsou buď dobré, nebo špatné. A tahle kniha je prostě špatná a bude špatná bez ohledu na to, jestli ji čte dospělý, nebo teenager. Greenovy knihy mají většinou dobré hodnocení, protože na literaturu pro dospívající jsou kladeny nízké nároky. Myslím ale, že pokud se chce autor věnovat těžším tématům, jako jsou duševní choroby, měl by to dělat buď pořádně a nebo to raději nedělat vůbec. Tahle kniha dokazuje, že pokud autor neumí psát na úrovni a zvládne maximálně béčkový románek pro teenagery, bylo by lepší se do podobných témat vůbec nepouštět.
OBSAHUJE SPOILERY!
Hlavní dějová linka mi přišla zajímavá a líbila se mi, bohužel se mi ale nelíbila vedlejší dějová linka s Amsterodamem a Peterem Van Houtenem. Představa, že dva náctiletí odjedou přes půl světa, sedí v drahé restauraci, popíjejí šampaňské a všude kolem nich padají okvětní lístky... to byla červená knihovna hadr a ke zbytku knihy se to vůbec nehodilo. Peter Van Houten byl podle mne způsob, jak se Green snažil do knihy násilně dostat pseudohlubokomyslné myšlenky, které by z úst hlavních postav zněly až příliš neuvěřitelně. Naopak oceňuji, že si autor pravděpodobně dopodrobna prostudoval příběhy lidí s rakovinou a snažil se věrohodně popsat myšlenky a stavy umírajících. Nebýt Amsterodamu a Petera Van Houtena, dala bych 4*, možná i 5*. Takto dávám 3*.
Autorka přišla se zajímavým nápadem, v knize bylo hodně zvratů, děj mě několikrát příjemně překvapil, zaujaly mě promyšlené detaily a líbilo se mi gradující napětí. Kniha začala velmi rychle nabírat spád a nakonec jsem se od ní nemohla skoro vůbec odtrhnout. Na druhou stranu jsem tam objevila spoustu nelogičností, vadil mi plytký jazyk a na několika místech byl příběh málo uvěřitelný. Chápu ale, že kniha spadá do kategorie pro děti a mládež a pro tento žánr se jednodušší jazyk i trochu přehnaný děj hodí. Knihu bych tedy doporučila hlavně dětem a dospívajícím, ale rozhodně může bavit i dospělé. Ve výsledku tedy dávám 4*.
Nebylo to špatné, taková příjemná letní oddychovka, ale bohužel mi vůbec nesedl závěr. Přišlo mi, že autor neví, jak knihu ukončit a tak jako kdyby experimentoval na pomezí různých žánrů a zvažoval různé scénáře. Už to pomalu začínalo vypadat, že se z knihy stane detektivka, nebo něco mysteriózního (jedna z hlavních postav beze stopy zmizí...). Od knihy jsem nečekala žádná závažná sdělení, čekala jsem pár hodin zábavy a to kniha splnila. Celkově dávám 3*.
Zibura už nechodí pěšky, ale jezdí na kole a později dokonce stopuje. Místo čaje pije vodku po lahvích a má potřebu o tom psát skoro na každé stránce (slovo stakan jsem napočítala 35x). O lidech jsem toho z knihy moc nezjistila, jen to, že většina pije, má děti a chybí jim Sovětský svaz. Ani o jednotlivých zemích jsem se skoro nic nového nedozvěděla.
Četla jsem všechny Ziburovy knihy a tahle je nejslabší. Jeho humor mám ráda, ale pár vtipných hlášek celou knihu prostě neutáhne.
40 dní pěšky do Jeruzaléma - hlavně pěší chůze a čaj = skvělá kniha
Pěšky mezi buddhisty a komunisty - občas autobus a pár piv = průměrná kniha
Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii - hlavně auto a vodka = nic moc
Další knihy už si nekoupím, číst 300 stran o alkoholu mě nebaví.
Kniha je asi tak ze 30 % plagiát původního Saturnina, ze 30 % Macek vykrádá sám sebe a zbylých 40 % tvoří relativně nesouvislé, ale vtipné příběhy, u kterých nedokážu posoudit, zda jsou originální, nebo ukradené od jiných autorů.
Pokud si člověk už příliš nepamatuje Jirotkova Saturnina, tak by se mu Mackova kniha možná mohla i líbit. Já si ovšem Saturnina přečetla asi před měsícem a při čtení Saturnin se vrací jsem byla nepříjemně překvapena, protože Macek slovo od slova zkopíroval celé věty, možná i odstavce z původní knihy. A když Macek přišel s něčím vlastním, tak se to v knize většinou několikrát opakovalo. Měla jsem pocit, jako kdybych donekonečna četla to samé.
Je to škoda, protože jinak by kniha mohla zaujmout. Příběhy byly docela vtipné, občas přišel Macek s nějakým dobrým nápadem (snad svým) a jazyk se podobal tomu Jirotkovu. Jen škoda toho vykrádání a opakování, to celou knihu táhlo ke dnu. Jako letní oddychovka to celkem ujde, ale není to nic, co by si milovníci Saturnina museli přečíst. Pokud se knize vyhnete, o nic nepřijdete.
Marie Doležalová umí psát a chápu, proč byl blog tolik oblíbený. Bohužel si myslím, že příspěvky měly zůstat pouze v blogové formě. V knize to bylo tak nějak moc koncentrované, témata se opakovala a brzy mě to začalo nudit. Zároveň ale musím říct, že nejsem cílová skupina a svět herců mě nikdy moc nezajímal. Pokud chcete vědět, jak to chodí v Česku v zákulisí, asi se vám kniha bude líbit o něco víc než mně. Koupě knihy ale nelituji. Kniha má moc pěkné grafické zpracování a Doležalová mi přišla velmi sympatická a inteligentní. Už se těším na Jeden kopeček šmoulový, který mi snad sedne o trochu víc.
Kniha je vhodná pro někoho, kdo se severskou mytologií teprve začíná. V knize je 15 nejznámějších příběhů, v nichž se dozvíte, jak Thór přišel ke svému kladivu, co je to ragnarök apod.
Příběhy ani postavy bohužel nejsou propracované do hloubky a Gaiman k příběhům nic originálního nepřidal. Kniha není pro děti, protože bohové jsou líčeni jako nespravedliví, hloupí a zlí (jejich dobré stránky se vůbec nezmiňují) a je tu plno vražd a podvodů. Zároveň ale myslím, že příběhy moc nezaujmou ani dospělé čtenáře a to především kvůli plytkému ději a velmi jednoduchému jazyku.
Vadilo mi psaní některých slov, například Thór se píše jako Tór atd. V textu se také objevuje velké množství názvů a jmen, kvůli kterému jsem se chvílemi ztrácela. Na konci knihy je naštěstí slovníček, ve kterém se dá vše snadno dohledat.
Mezi největší klady knihy patří to, že se čte snadno a rychle - dá se přečíst za jeden večer. Má pěkné grafické zpracování a velmi přijatelnou formou čtenáře seznámí se všemi důležitými postavami a momenty severské mytologie. Znalce severské mytologie kniha bude nejspíš nudit.
Já za 300,- čekala trochu víc originality a také zábavu na déle jak 5 hodin, což kniha nesplnila. Celkově jí dávám 3*.
Knihu jsem četla už podruhé a našla jsem v ní spoustu věcí, kterých jsem si při prvním čtení nevšimla.
V knize se často objevuje francouzština, metafory, narážky na různá literární díla apod. Je to poměrně těžké čtení, ale záleží na čtenáři. Já se snažila nad knihou přemýšlet z různých úhlů, k některým pasážím jsem se vracela, dohledávala jsem si podrobnosti, snažila se přijít na různé skryté významy. Z toho důvodu mi čtení trvalo docela dlouho a i tak jsem si jistá, že mi spousta věcí opět unikla. Kniha se dá číst opakovaně a pokaždé v ní najdete něco nového.
Pak je ale i část čtenářů, kteří knihu berou jako nějakou lehkou, brakovitou literaturu a očekávají od ní především lascivnost. Tyhle čtenáře Lolita na celé čáře zklame. Opravdu to není 50 Shades of Grey, erotična tam je pomálu a skoro vše je navíc v metaforách. Pokud čekáte nějaké oplzlosti, tak v téhle knize nejsou.
Kniha mě vážně příjemně překvapila :) Narazila jsem na ni náhodou a bála jsem se, že spoustu věcí nepochopím, protože počítačové hry moc nehraju. Dopadlo to ale tak, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout dokud jsem nedočetla poslední stránku. Kniha je plná popkulturních odkazů na 80. léta, příběh je promyšlený a autor mě ohromil svým obrovským rozhledem. Jednu hvězdičku dávám dolů za tak trochu useklý konec a to, že na několika málo místech kniha nebyla moc uvěřitelná. Jinak je to lahůdka, která potěší každého geeka :)
Četla jsem všechny Jonassonovy knihy a tahle byla jednoznačně nejhorší. Alan Karlsson byla nezapomenutelná literární postava, kterou se sám autor rozhodl zničit.
Na knihu jsem se dlouho těšila, očekávala jsem návrat zajímavého staříka, který oplývá šarmem, schopností dostat se do silně neobvyklých situací a pěkně zamíchat dějinami. Stojednaletý stařík je ale senilní děda, který vůbec neví, která bije. V knize má navíc minimum prostoru. Kdyby v knize jeho postava nebyla, tak by se vůbec nic nestalo. Daleko větší prostor dostávají "vedlejší" postavy, které jsou všechno možné, jen ne vtipné nebo zajímavé.
Kniha je neuvěřitelně přepolitizovaná a autor bohužel absolutní "libtard". Sama jsem velmi liberálně smýšlející člověk, ale toto tedy bylo opravdu moc. Kniha je víc než cokoli jiného óda na Angelu Merkelovou. Autor vše vidí černobíle, absolutní zlo má podle něj jméno Trump, Merkelová je spasitelka světa a za vše samozřejmě můžou Rusové...
Kniha je navíc opravdu hrozně napsaná. Myslela jsem, že by to mohlo být způsobené překladem, ale stěžují si na to lidé po celém světě včetně těch, co příběh četli ve švédském originále, takže problém bude jinde. Při čtení jsem se ani jednou nezasmála a do čtení jsem se většinu času musela vyloženě nutit. Autorovi asi začaly docházet peníze, jinak absolutně nechápu, proč tuhle hrůzu vypustil do světa. Knihu jsem si koupila a teď lituji vyhozených peněz i času. Pokud milujete Alana Karlssona, tak se tomuto počinu obloukem vyhněte!
OBSAHUJE SPOILERY!
Kniha mi trochu připomínala Stoletého staříka a další knihy od Jonassona. V knize je také nakupena spousta absurdních dílčích zápletek a podivných postav, jenže narozdíl od Stoletého staříka je Ove laděný více melancholicky. Děj byl tak překombinovaný a k neuvěření, že pro mne bylo opravdu těžké prokousat se prvními dvěma třetinami knihy. Ove mi svojí asociálností připomínal hodně slabý odvar Dr. Sheldona Coopera, který má navíc úplně na všechno neskutečnou smůlu a zároveň je to druhý Superman. Přijde o oba rodiče, vyhoří mu dům, při autonehodě přijde o nenarozené dítě, ochrne mu žena, žena mu umře na rakovinu, zachrání dítě z hořícího domu, zachrání muže co spadl na nádraží do kolejiště, pomáhá všem svým sousedům... A přitom nezapomene na všechno a všechny nadávat. Kniha je prostě jeden velký chaos a Backman se snaží ze čtenářů za každou cenu vymáčknout nějakou tu slzičku. Ať už smíchu, nebo smutku. Nicméně se Backmanovi výborně povedl závěr. Původně jsem knize chtěla dát maximálně 2 až 3 hvězdičky, ale kvůli závěru dávám 4*. Není to žádná převratná kniha, ale jako oddychovka to celkem funguje.
Kniha byla i zfilmována.
Naprosto skvěle napsaná antiutopie, která jde do hloubky. V knize se řeší témata jako náboženství, feminismus, fungování totalitních společností a to vždy z několika různých pohledů. Kvůli obálce a zmíněnému feminismu jsem se trochu obávala, že půjde o knihu z žánru "pro ženy", který nemusím, což naštěstí není pravda. Kniha rozhodně zaujme ženy i muže. Autorka má zajímavý styl psaní, kdy se do sebe prolínají různé časové roviny. Podle recenzí s tím mají někteří čtenáři problém, já si na to brzy zvykla a pro vyznění celé knihy je to důležité. Z recenzí pode mnou jsem si také všimla, že mnozí bohužel nepřečetli poslední část knihy s názvem Historické poznámky - je to přímá součást knihy, závěr, pokud toto nepřečtete, tak kniha nevyzní tak, jak by měla.
Knihu jsem četla v češtině, ale mám i anglickou verzi a obě verze jsem mezi sebou při čtení porovnávala. Doporučuji českou verzi. Překvapilo mě to, ale překlad je lepší než originál, což se stává málokdy. Kniha existuje v různých vydáních, některá z nich jsou opravdová grafická lahůdka :) Podle knihy také vznikl seriál a několik filmů.
Americká divadelní klasika, která patří mezi to nejlepší od Tennesseeho Williamse. Naprosto souhlasím s předchozími recenzemi v tom, že Williams umí skvěle vykreslit různé povahové rysy lidí, díky tomu je hra nadčasová a i po skoro 70 letech stále aktuální. Doporučuji i film s Marlonem Brandem, rozhodně stojí za vidění.
Kniha má cca 350 stran - alespoň trochu pozorný čtenář nejpozději od strany 100 ví, co přesně se v knize postupně stane a jak kniha skončí. V knize není téměř nic překvapivého, zápletka je průměrná, nijak zvlášť promyšlená nebo snad zajímavá. Bohužel, autorka si to zřejmě neuvědomuje a na 350 stránkách se snaží tuto zápletku postupně gradovat. Čtenář do poslední chvíle doufá, že dojde k nějakému zvratu, ale to se nestane, navíc se příběh tak nějak točí v kruhu, nic moc se tam neděje a některé věty se donekonečna opakují. Měla jsem z toho pocit, jako by autorka musela odevzdat určitý počet stran, hořel jí termín a rozhodla se vykrást sama sebe. Dál je také dost znát, že některé pasáže jsou psané jen na efekt, aby uspokojily konzumního čtenáře. Navíc postava Eleanor se dostala na můj seznam nejméně oblíbených literárních postav, už po prvních pár stranách jsem na ni byla alergická a v průběhu knihy se to o moc nezlepšilo. Recenze mi slibovaly vtipnou knihu, zajímavou literární postavu a netradiční příběh - nic z toho jsem v knize nenašla. Příběh se dá považovat za běžnou, komerční oddychovku ke kávě, která sice nic nového nepřináší, ale ani neurazí. Já kvůli slibným recenzím čekala něco víc a to mi kniha bohužel nedala. Dávám 1* za dvě velmi povedené kapitoly (kapitol je celkem 41) a za pár lehce vtipných hlášek.
Tohle byla nejhorší kniha z období 2. světové války, jakou jsem kdy četla. O tohle období se zajímám, obzvlášť mě zajímají příběhy vězňů z koncentračních táborů a po knize jsem sáhla, protože slibovala silný příběh podle skutečných událostí. To však absolutně nesplnila. Kniha je spíš románek z červené knihovny, který zlehčuje dobu a je podle mého názoru velmi urážlivá! Koncentrační tábory jsou tam vykresleny jako místo, kam si někteří vězni v podstatě odjeli na dovolenou, potloukali se tam, hromadili majetek a oddávali se sexuálním hrátkám... Navíc z knihy často není patrné, co je fikce a co skutečnost. Zároveň jsou tam ale části, které jsou tak neuvěřitelné a přehnané, až má člověk chuť knihu spálit, jednou takovou částí je konec, který celou knihu kompletně pohřbil. V knize se zároveň opakovaně píše, že hlavní hrdina a jeho přátelé z tábora rozhodně nebyli kolaboranti, pouze se snažili přežít - kniha je ale napsaná tak, že hlavní postava rozhodně působí jako kolaborant a navíc jako zvrhlík. Například hlavní hrdina v koncentračním táboře vzpomíná na matku, na tom by nebylo nic divného, jenže je to vše se sexuálním podtextem... Kromě incestních částí se také ukazuje, že hlavní hrdina má zálibu ve velmi mladých, často nezletilých dívkách... Na konci knihy je doslov autorky a historická fakta, kdy zjistíte, že přátelé hlavního hrdiny byli odsouzeni za kolaboraci s nacisty. Kniha je navíc opravdu tragicky napsaná. Kniha měla být bestseller, nechala jsem se napálit a bohužel jsem ji darovala k Vánocům. Po jejím přečtení se za tento dárek opravdu stydím.
Poznámka: Po dočtení této knihy jsem byla tak znechucená, že jsem pátrala po tom, co na tuto knihu říkají odborníci na holokaust. Kniha podle odborníků obsahuje neskutečné množství faktických chyb, většina děje je smyšlená, ale kniha fikci vydává za skutečnost. To akorát vede k tomu, že čtenáři mohou získat mylnou představu o fungování koncentračních táborů. Zajímavý článek vyšel např. v The Guardian, kde se k tomu vyjadřují lidé z Auschwitz Memorial Research Centre. Článek je zakončen větou "We believe that the survivor’s story deserved better." To myslím vyjadřuje vše.