evelýny komentáře u knih

Četla jsem verše prokletých básníků, souchotinářů i poštovních úředníků,
psychiatrů i docentů Univerzity Karlovy...
Četla jsem verše milostné, náboženské i politické,
elegie, epigramy, sonety...
Četla jsem balady, romance i Písně kosmické...

A v této souborné sbírce se spojily všechny verše světa,
aby mi vyrazily dech a posadily tvrdě
na zadek!

Jsem duše snící v těle muže
či tělo s duší? - Ptám se prostě:
Jsem hovno, z něhož trčí růže
anebo květ, jenž z hovna roste?

P.S: Snad mi něžné poetické duše prominou, ale já si nemohla pomoci.

53 18.04.2018

Kdo by neznal Maryčku Magdónovu nebo Kantora Halfara. Každý z nás aspoň chvíli ,,sto roků kopal uhlí, za sto let v rameni bezmasém, svaly mu v železo ztuhly". Za mých mladých let to do nás ,,hustili" pod tlakem a my svědomití se verše učili nazpaměť, abychom je se zajíkavou trémou neuměle recitovali na ,,pranýři" spolužákům a nepřemýšleli, co tím chtěl básník říci.
Až mnohem později jsem objevila krásu této poezie poštovního úředníka. O mnoho let později jsem objevila přírodní lyriku Rybníků za Paskovem, intimní lyriku Labutinky černobrvé ...
Stále znovu mě bude dojímat, že ,, sladkým krokem kolem mne šla láska, a já přirazil dveře svojí chatky, a nikdy víc se nevrátí zpátky".
A každý den čekám, až ,,za temným oknem, v květníku sivém červený z lodyhy vyrazí kalich, červený květ".
Tato sbírka si mě získala až v jeseni pozdním žití mého, takže teď zbývá již jen spatřiti lán lnu v Chuchelném modravého a ... Stužkonosku :-)
P.S: Po přečtení ostatních komentářů si nejsem až tak jistá, zda moje hodnocení bude vůbec uznáno. Mým domovem je totiž Praga caput regni :-)

53 17.11.2017

Krásný, dojemný příběh vytrvalosti, osobní statečnosti, rodinné soudržnosti, přátelství. Příběh plný naděje a očekávání. Příběh o jednom splněném snu, navzdory nepříznivému osudu. Příběh, který vás dokáže rozesmát a zároveň rozplakat. Troufnu si říci, že tento příběh je pro jeho čtenáře příběhem nezapomenutelným.
A nezapomenutelným se stal příběh obrnou postiženého chlapce i díky jeho filmové podobě, díky vynikajícímu hereckému výkonu pana Vladimíra Dlouhého, a nejenom jeho.

P.S. S tímto příběhem osobní statečnosti budete v mém srdci navždy spojen vy, pane Vladimíre Dlouhý. Snad vám to jednou na té nekonečné party budu moci říci...

53 15.07.2016

Knihu jsem četla v dětství. Nikdo mi ji nedoporučil, nikdo mi ji ani nevnutil. Našla si mě sama. Prostě jsem sáhla do knihovny mých rodičů a pak již stačilo jen číst.
Byla jsem jen o rok starší než Nela, hrdinka tohoto putování napříč Afrikou. Prožívala jsem s ní všechna její dobrodružství. I já toužila potkat Staše - kamaráda, ochránce a později i životního partnera. A ještě po něčem jsem toužila: ochutnat ten zázračný chinin.
I když se mi příběh líbil, nikdy jsem se k němu již nevrátila. Kniha zůstala u rodičů a jen bratr ví, kde je jí konec. Někdy se ho zeptám.

Z mého pohledu velmi pěkný dobrodružný příběh spíše pro mládež, který mě přesvědčil, že se k Sienkiewitzovi mám ještě v budoucnu vrátit.

P.S. Chinin jsem nikdy neochutnala, ale také jsem neonemocněla malárií.
P.P.S. Afriku jsem také nikdy nenavštívila a ani po tom netoužím. Tato kniha mi ji ale velmi připodobnila.
P.P.S. Potkala jsem svého ,,Staše"? Kdo ví... Ale to je již jiný příběh :-)

53 18.05.2016

I já zapomněla na tuto knihu, v mém dětství tak oblíbenou. Dokonce bych řekla, že to byla první kniha, kterou mi ,,přinesl Ježíšek" a kterou jsem si sama přelouskala :-). Líbila se mi titulní obálka a vůbec ilustrace v celé knize a učaroval mi Neználkův klobouk. A kdo by nechtěl kouzelnou hůlku. A ta jména. Kvítečkov, Knoflenka, Buchtík, Krychlička, Preclík - tolik fantazie.
Moje dcera však tuto knihu neocenila. Snad v mojí knihovně čeká na moje vnuky. Doufám...

P.S. Zamýšlel autor primárně ve svém díle propagaci komunismu? Já ji rozhodně v knize v mých osmi letech neřešila. Já si užívala fantastické čtení s prvky sci-fi.

53 16.05.2016

Kniha mého dětství. Dávno, dávno již tomu, co jsem ji četla :-).
I dnes po tolika letech vidím, jak jsem si ji přinesla z knihovny a dala se okamžitě do čtení. Příběh mě tak upoutal, že jsem četla i při baterce pod peřinou, navzdory mému přísnému otci a jeho příkazům: ,,Zhasnout a spát!" Četla jsem navzdory pokročilé hodině. A když mi otec sebral baterku, četla jsem za světla pouliční svítilny. Bezstarostné mládí!
Nyní mám šest dioptrií a vlastním několikery brýle. A raduji se, že k vyvolání šťastných vzpomínek ani jedny nepotřebuji.

No uznejte, mohu dát méně než 5 hvězd? :-)))

Zajímavost: Koní jsem se bála, bojím a již na tom nic nezměním. Přesto jsem tenkrát při čtení této knihy snila o tom, jak se stanu žokejem :-))

53 12.05.2016

Přítomnost s kostlivcem ve skříni,
vražda dávno promlčená se za tím skrývá.
Panoptikum duší ztracených.
o naději tam každý snívá.
V průsečíku poznání absolutně zbytečná smrt,
brána minulosti se zavírá.

Starý, zatuchlý dům vydal děsivé tajemství. K jeho rozluštění je potřeba postupovat proti toku času, abychom mohli spojit minulost s přítomností v jediném průsečíku poznání.

Chvílemi trochu nelogické, možná prvoplánové.
Pravidelné střídání minulosti s přítomností bylo od autorky velmi rafinované. Nabídla tím konfrontaci dedukce se skutečným příběhem a tím zajistila jeho napínavost, kuriózními postavičkami v minulosti originalitu, neotřelost, magičnost.

Audiokniha: v rovnováze adaptabilně čtou Julie Goetzová a Richard Wágner

52 23.11.2024

,Na tomhle světě není dost dobra."
,, Je tu víc dobrého, než zlého. Jen musíš hledat. A když to dobré najdeš, musíš se ho držet."

Tak já zatím to dobré v pokračování
,,amišské" série neobjevila.

Brutální vyvraždění jedné rodiny, rozpolcenost a nevyrovnanost velitelky policie, což ke konci vyvrcholilo amatérským lovem na psychopatického zločince.

Na druhou stranu výborně popsané záchvaty paniky promění brutální thriller v psychologickou sondu do ztracených duší, topících se v alkoholu.

Kromě přiblížení způsobu života amišské komunity nic originálního.

U mě trochu málo na plný počet hvězd.
Série má 15, slovy patnáct dílů a všechny nejdou pod 90% v hodnocení?
To mi hlava nebere. Ale zamyslím se nad sebou.

52 15.07.2024

,,Paměť nefunguje jako statické úložiště. Není to žádný hard disk, ale dynamická a také značně nespolehlivá záležitost. Paměť se mění spolu s tím, jak a co zažíváme."

Pod zavřenými víčky, jak plamen svíčky
blikají vzpomínky .
V rekonstrukci paměti, ztracená vzápětí ,
o pravdě nemá však ponětí...

V tomto příběhu jsem se v bludném kruhu úvah ztratila i já sama.

Schizofrenie, deprese kam se podíváš.Ke konci napětí, zda se záhada vyřeší.

Konec příběhu nejasný.

Co nám tím chtěla autorka říci?

Možná ani ona sama nevěděla.

P.S.: Není nic těžšího než vyjádřit významnou myšlenku tak, aby jí každý rozuměl.“ — Arthur Schopenhauer


Audiokniha: čte Marie Štípková odměřeně, s patosem smutku,

52 30.06.2024

Historická romance , fakta stokrát omletá.
Na královském dvoře láska bývá koketa.

Lekce z dějepisu a možná jenom fikce, inspirovaná fakty.
Fantazie autorky průměrná a zacyklená, jazyk vzletný.

,,Láska není hřích. Láska je dar, bratře. A proto by se měla přijímat s radostí a pokorou."

Věřím, že Karel IV. a Anna Svídnická, navzdory strategickému sňatku, prožili opravdu hlubokou lásku, která přetrvala staletí. A právě díky její hloubce si o ní teď a tady můžeme číst.
Škoda jen, že jim osud dopřál jen 9 let společného života.

52 20.06.2024

Velmi popisné, loudavé, přesto čtivé. Loutkové divadlo s mojí fantazií pokračuje, však jiskra vtipů mezi vyšetřovateli se trochu vytrácí. Možná díky šílenosti spáchaného zločinu.
Nechutnost popisovaného by mohla směle sekundovat severským detektivkám. Zřejmě i v Británii nechtějí zůstat pozadu a drží se přímé úměrnosti. Čím větší magor, tím více za vlasy přitažený způsob vraždy. A já budu ještě dlouho přemýšlet, zda by tento zločin s analýzou DNA vyřešily šedé buňky mozkové.

P.S.: Intermezzo se strnadem zahradním oceňuji. Pro mě originální. Tím odpouštím krkolomný konec. Ať žije francouzská gastronomie. Já bych ale nekonzumovala.

Audiokniha: Martin Zahálka čte procítěně, tajuplně plíživě,. tentokrát s medovou příchutí.
,

52 01.05.2024

,,... různě zohaveni, společně postiženi sebezáchovným sobectvím. Někdy k smíchu, někdy k pláči."

Kniha lehká gramáží, těžká obsahem i díky jazykovému stylu, který je originální, však těžce uchopitelný. Její obsah není pro každého. Vyžaduje trpělivého, přemýšlivého čtenáře a mnohdy opakovaného čtení.

,, Ďábel je na číhané jako trpělivý lovec, nepřekonatelně vynalézavý, neslyšně se pohybující a vždy dokonale maskovaný, kradmý, znalý terénu, vábniček a především slabostí a nechráněných míst vyhlédnutých obětí. Není člověka, kterého by nechtěl ulovit. Jsou však lidé, které si ochočil k věrné službě, jeho stopaři, volavky a naháněči." (str. 29)

Půjčila jsem - přečetla jsem - zvítězila napůl.

P.S.: Ďábel i Bibli cituje, když mu to přijde vhod. ( William Shakespeare)

52 20.07.2022

Audiokniha: čte Jakub Saic, přebitě nadnesené

Historie všeobecně známá, Google by mohl vyprávět.
Alžběta Pomořanská, nucená koalice s Polskem, vzteklá a žárlivá.
Margareta z Arles, historie mlčící, fantazie nekonečná.
Stalo se, nestalo?
Jediná listina důkazem osudu.
Láska vzdychá a pláče, povinnost volá.
Setkání věrnosti, první i poslední.
Láska však nekončí.
Láska je věčná...

Mystifikace, spekulace, fabulace?

Romance s historickým podkladem.

A co když ruku spisovatelčinu vedla duše samotného římského císaře a českého krále Karla IV. ?
I císaři prožívají krizi středního věku.

P.S.: Gillaumus Lucemburský - levoboček cisařský - pak může vyprávět...

52 27.06.2021

Chudák Jesse chtěl vidět ledovce, a tak je viděl.
Chudinka Emma zatím dospěla, snad…

Kolik může člověk zažít za život jediných pravých lásek?
Dobré věci nečekají, až na ně budete připraveni a výjimečné věci opravdu jdou najít všude.
A tak v této knize mohla ta jediná pravá láska vyhrát. Ale byla to dřina. Někoho musí sny praštit po hlavě, než si jich všimne. Za mě Emmina hlava skýtala jednu permanentní bouli.
Myslím, že mám bouli na hlavě i já.

Ale téma zajímavé...

P.S: Rajskou polévku a sýrové tousty umím také...

52 15.04.2020

Tři naprosto nesourodé individuality se pod režií zvěrstev páchaných ve jménu ,,čisté rasy" v jednom okamžiku spojí, aby aspoň na chvíli unikly realitě a vytvořily naprosto souznějící komunitu pod záštitou lásky, ale i lži a přetvářky. Přesto jsem všem třem zlomeným andělům držela palce a přála štěstí.
Příběh plný emocí, ale mnohdy naivní, zdlouhavý, místy pro mě zmatený a nelogický, těžko uvěřitelný, ale díky velmi emotivnímu konci nezapomenutelný.
A jak to již v životě bývá, snaživá blbka, konající ve jménu spravedlnosti, nakonec vynese poslední trumf. Poslední...?

P.S: Ten poslední trumf vynese spravedlnost sama.

52 09.10.2019

Přestože toto vyprávění je opravdu vtipné, pro mě bylo ke konci již zdlouhavé, stále se opakující, zkrátka ,,na jedno brdo". Možná je to tím, že cestovatelkou v tomto životě již nebudu a ani po tom netoužím.
Za Ládíkovu odvahu a vtipnost a za můj sugestivní pocit na konci knihy dávám 3*.
Lidi, jak mě bolely po dočtění nohy, to si nedovedete představit.

P.S: Jediné, co mám s Ládíkem společného, jsou puchýře na nohách. Každý z nás však evidentně od úplně jiného typu obuvi :-)
Přesto jsem ráda, že se nám Ládík ze svých cest ve zdraví vrátil, již kvůli jeho mamince.

52 21.12.2017

,,Někdy lidé soudí věci podle toho, co vidí. Skutečná a pravdivá podstata se však může skrývat jinde."

Příběh sleduje tři časové přímky s jedním společným průsečíkem, tedy místem konání. Jeho kořeny sahají do Protektorátu Čechy a Morava, koruna mu vykvetla v 90. letech minulého století.

Můžeme o příběhu, který byl již tolikrát zpracovaný a ještě vícekrát prožitý říci, že je banální?

,,Za války se přirozeně bojíte o vlastní život. Ovšem strach o životy vašich blízkých je mnohem silnější."

Smutné, dojemné, velmi citlivě zpracované, citově vyšroubované, napínavé téma, které se tentokrát neodehrává za ostnatým drátem, ale v hlubokém týlu koho, čeho, čí?

Nepřítele nebo obětí?

To záleží na úhlu pohledu.

Konec příběhu se rozplyne v absolutním smíření, odpuštění.

,,Na všech hřbitovech se ukrývají tajemství."

Karma vyčištěna, protože kruh se uzavřel.

Banální příběh, přesto výjimečný.

P.S.: ,,Neomezená moc v rukou omezených lidí má vždy za následek krutost.“ — Alexandr Isajevič Solženicyn

Audiokniha: exkluzivně, jedinečně citlivě čte Dana Černá

51 06.07.2024

Cítím se jako doma mezi aljašskými ledovci,
V mexické poušti, v tasmánském pralese,
V údolí Dunaje, v mongolských stepích,
Na sopkách Hokkaida i na korálových útesech
Okinawy.

A - jednoho slunečního letního jitra
Pěšky se tiše vytratí
A nezanechá po sobě ani stín.
(Autobiografie, str. 135)

Potulný japonský básník Nanao Sakaki, prošel celý svět a byl přitom svobodný a ... Šťastný.

P.S.: Já mohu jen číst a v tichosti závidět

51 19.04.2024

Příliš hořká černá káva a blín černý na dosah.
K vraždě jenom malý krůček.
Chytrý vědec klade past.
Taškařice může začít.
Erkil Poirot je zdatný hráč.
Jedním tahem dává mat.
Sklapla past.

P.S.: Pýcha vždy předchází pád.

51 08.11.2020

Kniha originálních fotografií, doplněná verši někdy volně neučesanými, někdy srovnanými do rýmů. Verši veselými, hravými, upřímnými. Verši pro zasmání i pro zamyšlení.

Naslouchám proudu duše
a ten mi říká suše: „PIŠ!!!“

A tak jeden lékař-neurolog vzal do ruky foťák a napsal jím jméno svý na zdi, aby podpořil svojí fantazií tu naši. Snad se budou prolínat, nikoli do sebe narážet...
Přiznám se, že některé myšlenky, ukryté v textu, pro mě zůstaly na neurologii. Ale nemusíme přece hned všemu rozumět.

Fotografii klidné vodní hladiny s blýskavým odrazem slunečních paprsků a doprovodným textem si já ukládám do své amygdaly. Nemohu jinak...

Na světě je tisíc front
a jenom jeden horizont.

P.S.: Mějte se krásně ve štěstí a naději i vy, pane doktore...
P.P.S.: Děkuji za tuto knihu, která s mojí duší rezonovala, prolínala se a jen občas narazila...
P.P.P.S.: A děkuji za vždy v nikdy, krásu na světě...

51 25.07.2020