evelýny komentáře u knih
Audiokniha a pro mě příjemné překvapení.
Svědomí, to je pěkný prevít. Ale přiznání viny je prý polehčující okolnost.
Ale co s tím, když soudcem je už jen ten nejvyšší....
A co s tím, když některá vina prostě nejde smýt.
A pak přišel konec: šokující, přesto uvěřitelný, o to víc děsivější.
A bylo vymalováno...
Moje první setkání s Martinem Goffou a hned láska na první poslech.
Nikdy si nemůžete být jistí, co najdete pod policejní čepicí. Svatá pravda...
P.S.: Pomáhat a chránit. Pravda nebo lež...???
,,Jediná jistota v životě je smrt. Někteří lidé umírají hodně pomalu."
A nad Městem Andělů se vznáší přízrak kata - nekompromisní sadistické bestie, která zná velmi dobře své oběti, protože:
,,Každý se něčeho bojí."
Detektiv Robert Hunter má jediný cíl: Zabránit dalším brutálním vraždám. Ale musí být velmi pozorný.
,,Na lidském obličeji můžeš změnit všechno. Ale oči zůstanou stejné. Jsou jako otisky prstů."
Slovo šikana se zde skloňuje ve všech pádech. Je důležité objevit bod zlomu, kdy se z agresora stává oběť.
Chris Carter nám ve svém příběhu nabídne vyváženost - rovnováhu - dvě polarity: Dobro a zlo.
Ale kdo určí, jakým směrem se dát...?
Sugestivně napsaný příběh, který vás jen tak neopustí. Chris Carter se vyzná v duši čtenáře.
P.S.: Jeden nikdy neví, co za magory z lidí vyroste.
Výborná kniha - výborný seriál polské televize, který za ,,totality" sledovala skoro celá naše rodina (kromě otce - ten nám dětem později koupil jeho knižní podobu, bratrovi tankistickou kuklu :-)))).
A já tento seriál díky mému o hodně let mladšímu bratrovi milovala i v postpubertálním věku :-))
Já milovala Janka - jak jinak, sestra Šaryka. Koho miloval bratr se mi nepodařilo zjistit.
Zajímavost: Mnohem později u DVD s tímto seriálem - zakoupené bratrem skoro tankistou - seděla jako přikovaná i moje dcera - milovala Šaryka. A tak jsme koupili psa - jmenoval se však Yorik a nebyl to ovčák :-)))
Ještě dnes mi v uších zní melodie, u které si automaticky vybavím text:
Bouře jde do dálky, všude voní bez
My jsme vyšli do války, v bouři nyní jsme
Dojedem zajisté, my čtyři tankisté, náš tank a náš pes ...
Jak málo stačí ke štěstí. Nemohu jinak 5*
Bylo mi zhruba dvanáct let, když jsem četla tento příběh. Samozřelmě i já jsem byla vyznavačkou romantického bydlení na hradě. Moje představa byla umocněna mojí láskou k historii.
A ještě o něčem jsem ve skrytu duše snila. O kopretinách, které by pro mě někdo natrhal jen tak. A bylo mi jedno, zda to bude Petr nebo Pavel :-). Bohužel kopretiny jsem si ještě několik let musela trhat sama, ale na třešňovce jich bylo dost, takže žádný problém.
Jak tuto knihu ohodnotit? V současnosti jsem pro mládež četla daleko lepší knihy. V době mého mládí mě tato kniha pobavila. Nebudu tak přísná, i když si nejsem jistá, zda by se kniha současným dívkám líbila.
P.S. Na hradě již bydlet netoužím, ale historii a kopretiny miluji dodnes.
P.P.S. Na kopretinové louce během let vyrostlo MEGA sídliště. Bohužel ani jedna kopretina. S nostalgií v srdci dávám čtyři hvězdy - to za ty kopretiny :-).
,,Jsou pouta, která mají větší cenu než jiná."
Paní Klevisová si mě svými příběhy rozhodně připoutala.
Tentokrát nabídla dva zločiny v jednom.
Středočeská vesnice v okolí Berouna, koňské stáje, sousedské šuškandy, vztahové trojúhelníky a ....
Prachy, prachy, prachy.
To bylo tenkrát, když do vesnice zavítal sériový vrah s přezdívkou Kadeřník.
Hodně psychologické, úvahové, se stupňujícím se napětím a několika kostlivci ve skříních.
Bohužel pár kostlivců ve skříni zůstalo. Škoda.
,,Budoucnost začíná být důležitá až ve chvíli, kdy se stává přítomností."
A já tedy doufám, že se další romány paní Klevisové stanou v budoucnosti naší přítomností.
,,Možná, že pohřby jsou nejdůležitější proto, aby lidi mohli věřit, že se ještě pořád mají rádi."
Opět příběh k zamyšlení.
Tak trochu Vrány, tak trochu Dědina, takže téma již okoukané, přesto mě opět chytilo do svých sítí. Krásně si mě obtočilo, svázalo, polapilo.
A odlesky vlastních strašáků, které spatříte v dobře nastavenych zrcadlech vás možná překvapí, možná rozteskní, vyvolají pocit nostalgie, smutku, marnosti...
,,Od země stoupá chlad, vítr povívá travinami. Najednou nevím, jestli tu život začíná nebo končí."
Ale co ten konec, tak podobný jinému příběhu, v jiné knize jiné autorky?
Rozpačitost.
P.S.: „Náhoda je květ poezie na stromě všedního života.“ Hans Christian Andersen
Audiokniha: Lucie Valenová, Marie Černochová, Robert Mikluš čtou bezútěšně, odevzdaně, emocionálně proměnlivě.
,,Každého z nás může mít v mířidlech někdo s prstem na spoušti. A je úplně jedno, jestli nám ten neznámý pošle do cesty cizí auto nebo hezkou, mladou stopařku."
Víno - ženy - zpěv...
Nostalgie řev ,
Miko Syrový je zpět!
Podmanivě jsou napsány příběhy tohoto drsného policajta s nostalgickým srdcem, ironickým humorem a známostmi, sahajícími zřejmě až ke knížeti pekel.
Analytické, úvahové, napínavé, i když si vyústění příběhu můžete lehce domýšlet.
Martin Goffa je pro mě mistr nápaditých přirovnání, které skvěle okoření jeho kriminální příběhy.
Česká detektivka se vším, co k ní patří. Napětí, humor, logika, známé prostředí pražských zákoutí, věrohodnost.
Ale co ten useknutý konec????
P.S.: Ó, chudobo, prokletá chudobo, jakou jsi neřestí ohavnou na tomto světě.... (S K. Neumann )
Audiokniha: v triumvirátu chronicky podmanivě, procítěně čtou Martin Preiss, Libor Hruška, Jitka Ježková
5
/obolus/
Až sejde na poslední penízek
schová jej pod jazyk a oněmí
A vůbec nebude to hrozné
Tou mincí platívá se za ticho
a za převozné
Denárek je to ze všech nejtenčí
a marný jako přetržená nit
A nikdo na tu minci nevrátí
a nikdo nemůže ji rozměnit
V několika slovech vyslovena ta jediná nezpochybnitelná pravda.
Poezie je moje láska, mír v duši, absolutní smíření. Přesto v mém životě bylo období, kdy jsem na tento fakt zapomněla.
Odkládám pýchu, skláním se a
Děkuji...
P.S.: Tak se mějte, vážení a milí.
A protože máj je lásky čas,
čtěte poezii ... :-)
,,Co je to sankce? Je to had? Jde sankce vymazat?"
Julie se musí stále na něco ptát.
Její duše zažívá však zmatky, její matka osobní pád.
Má ji vlastně někdo rád?
Zvědavost se nevyplácí, když maminka má k dětem komplikovaný vztah.
Maminky by měly pomáhat, to k maminkám patří.
Citlivě, dojemně,vtipně a velmi nadneseně zpracované obtížné téma vztahů uvnitř rodiny pohledem dětské duše. Alkoholismus, rozvod rodičů, sžívání se s novou rodinou otce, zármutek z odcizení vlastní matky, stesk po mateřské lásce.
Prý literatura pro děti a mládež?
Pak tedy se musím hluboce zamyslet. Ač dávno nejsem dítě, tento příběh mě bavil. Ale četla bych jej v dětství? To opravdu nevím...
P.S.: Život však pohádka zdaleka není...
Audiokniha: Veronika Lazorčáková čte vnímavě, magicky.
,,O tom, že dámská kabelka je maketou černé díry, ví každý chlap."
Marek Vráz, investigativní novinář, vtipu a rozumu má za tři.
Přesný v úsudku jak hodinář, korektnosti dosti.
Dnes v hlavní roli šmelinář.
Vše nejde vyčíst z papíru, analýza k tomu patří.
Sněhu, mrazu nadmíru, komplikací dosti.
Kdo však čeká za oponou? Hamižnost a krabice od vína, pro kterou se lámou kosti.
Terence je hnedle v pasti.
Martin Goffa mě opět pobavil. Oceňuji jeho styl psaní, kterým dokáže upoutat, udržet napětí a tím i pozornost čtenáře. Tentokrát si pro nás vybral jednu velmi profláknutou úplatkářskou. aféru. Já opravdu nepoznala, kde končí fakta a začíná fikce. Pro mě lehce uvěřitelné, však poučení z toho plyne:
Neber úplatky, neber úplatky nebo se z toho zblázníš.
P. S.: Ale je to marný, je to marný... Je to marný....
Audiokniha: čte Jan Maxián, mladistvě, rozverně.
Osmnáct krátkých povídek, osmnáct fragmentů, střípků, dílků, kousků. Zkrátka osmnáct neúplných příběhů, které konečná pointa dovedla k úplnosti.
Některé zaujmou překvapivým vyústěním, některé jakoby vypadly z mozaiky zrovna toho vašeho života, a některé na pochopení musí ještě chvíli počkat.
Překvapivé, k zamyšlení, tesklivé, toužebné, paradoxní, melancholické, přesto nadějné.
A tak tedy čtěte a nesuďte tak přísně. Možná právě teď i na vás čeká osudový fragment, který ten váš život trochu pootočí.
Život je změna.
P.S.: Schopnost změny je měřítkem inteligence (Albert Einstein)
Audiokniha: kolektivní interpretace osmnácti profesionálů dokonalá, procítěná, bravurní
,,Jablko zůstane jablkem, ať do něj kousne kdokoli."
Příběh jednoho lidského života, který nám čtenářům autor nabídnul z několika pohledů zúčastněných.
Příběh o odvaze, píli, naději, lásce, smutku, ale hlavně příběh o pracovitosti a houževnatosti.
Příběh lehce předvídatelný, místy zdlouhavý, přesto čtivý.
Obchody, akcie a prachy,
Byznys a samé čachry machry.
S životem se hrají šachy.
Někdy dej a někdy ber, někdy vezmi všechno.
Však život přináší i krachy.
Od všeho tam najdeš trochu.
A Charlie otevřel si vlastní krám.
Byl jsi vůbec šťastný, hochu?
P.S.: Na to musí přijít každý sám...
Audiokniha: Martin Preiss čte houževnatě, poklidně.
Příběh psycholožky, co sama potřebuje terapii.
Příběh ženy, která se snaží pomáhat druhým, však pod jejím svícnem je naprostá tma.
Příběh kovářovy kobyly a ševcovy ženy, které chodí bosé.
Pocitové, psychologické, úvahové, popisné. Místy napínavé, místy ufňukané, logika občas pokulhává.
Konec pro mě překvapivý
ČRo - četba na pokračování - velmi podařená dramatizace. Bohužel i velmi zkrácená verze, takže konečný dojem z knihy může být zkreslený. Ale nevím, zda bych vydržela tento příběh poslouchat deset hodin.
Napínavě, dramaticky pro ČRo načetla Jana Ondrušková.
... všem velkým a malým šumavským hrdinům. I těm zapomenutým, kteří mezi zdejšími kopci vydechli naposledy a nezůstalo po nich nic. Jméno, hrob, ani křížek, kam položit kytičku."
Sněhurka bílá jak padlý sníh, spící a krásná.
S nevinným úsměvem ve snech tančící
malá zimní víla.
Bosa a sama, mrazem modrající,
s Davidovou hvězdou na prsou tiše žalující.
Nevinný svědek prokletí.
Pachuť dávno zapomenutého strachu probouzející...
Petra Klabouchová se nám v tomto příběhu pokusila ozřejmit tajemství génia loci Králů Šumavy, sevřené kolektivní vinou proti lidskosti, sahající hluboko do minulosti.
Inspiraci hledala zřejmě v severských příbězích, neboť k tomu přistoupila syrově, drsně, s koketérií překombinovanosti, s paralyzujícím závěrem, však s puncem nevěrohodnosti.
Přesto se s úctou skláním a kladu aspoň pomyslně kytici všem těm statečným, kteří nepřežili, ale i těm, kteří zůstali.
Protože:
,,Zdrhnout nebo umřít je hrozně jednoduchý. Těžký to má ten, kdo tady po nich zůstane.
Tady není těžký umřít, ale žít. Tak jako ony všechny. Skutečné královny Šumavy."
Osobně bych u tohoto příběhu ocenila klidnější provázanost minulosti s přítomností.
Pro mě chaotické skákání v čase.
P.S.: Intermezzo s případem ,,Kramný" bylo z mého pohledu zbytečné. Nepochopila jsem.
Audiokniha: melodramaticky, tajuplně čte Otakar Brousek ml.
Být či nebýt - to je oč tu běží?
Očkovat či neočkovat?
Vyznám se v tom stěží.
Svoboda znamená možnost volby.
Svoboda znamená odpovědnost za svou volbu.
S jednostrannými informacemi nebo bez nich možnost volby nemáme.
Zajímavé, pro některé překvapující, v důsledcích pro mě nepochopitelné a neuchopitelné.
A co mě hodně zaujalo, trochu překvapilo? Spojitost očkování s náhlým úmrtím kojenců.
A teď, babo raď...
P.S.: Tolik ovcí ve stádu, ale stačí na toto téma rozum oslů? Možná pan Orwell by věděl...
Vážení, čtěte.
Kapitolu 20. - Je možné nahradit očkování? - doporučuji všem.
Život chce, abychom prožili svůj osobní příběh. Musíme při tom sledovat znamení.
Zaposlouchala jsem se do příběhu pastýře, abych pomocí Alchymisty pronikla do duše světa - svého příběhu.
Zastavit řeku života je někdy nemožné. Ale tolik moudrosti na jednu knihu? V jednoduchosti je síla, a proto:
,,Naslouchejme svému srdci," jak pravil Alchymista.
,,Správně vidíme jenom srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné,“ jak pravil Malý princ.
Zlepšíme-li přítomnost, potom i to, co se stane, bude lepší. Každý den v sobě nese věčnost.
MAKTUB…
P.S: Z největší pravděpodobností, ten nejvzácnější poklad leží přímo u našich nohou.
P.P.S: Poslouchána audiokniha. Lukáš Hlavica se stal hercem proto, aby tomuto příběhu vdechnul čtvrtý rozměr. Famózní výkon. Tleskám ve stoje.
Kdo by neznal nejslavnějšího trosečníka v dějinách lidstva, jehož příběh ,,hltají" čtenáři napříč staletími, přesněji od roku 1719.
Kdo by neznal dobrodružný příběh jednoho námořníka z Yorku, plného napětí, nezlomené lidské vůle, vynalézavosti, trpělivosti a ... naděje.
Kdo by neznal Robinsona Crusoe, jehož příběh já budu mít navždy spojený s jedněmi zasněženými Vánocemi roku 1974.
ZAJÍMAVOST: Daniel Defoe tímto románem dal základ tzv. robinsonádě - literárnímu útvaru, jehož hlavním motivem je postava trosečníka (POZOR! Neplést si s odvážným skokem brankáře ve fotbale - tento odvážný čin je pojmenovám po úplně jiném Robinsonovi ) :-)))
P.S: Celý život Robinsonovi závidím jeho věrného druha Pátka. Věrných přátel totiž v životě není nikdy dost.
,,Touha a hlas srdce jí nesly do dáli přes kopce. Ještě jednou spatřit místa, kde byla v životě nejšťastnější. Kde ale také zažila nejvíce bolesti a utrpení. Osud si nevybírá."
Pestrý kaleidoskop příběhů a zmatků na pozadí dvou světových válek. Historie všeobecně známá, zasazená převážně do dnes již zaniklé obce Chaloupky a Jelení v Krušných horách. Kraj trpce zkoušený národnostním rozpolcením, tak známým pro celé Sudety.
Mnoho postav činí příběh nepřehledným, nepropracované osudy povrchním, odbíhání do budoucnosti štěpí čtenářovu pozornost.
Z mého pohledu dobře nastíněn pomalu se plížící nacionalismus a následné národnostní rozpolcení.
Melodramatický konec byl jen emotivní tečkou za smutnou historií násilně vysídlených starousedlíků, násilně roztržených rodin pod heslem: Oko za oko, zub za zub.
Smutné.
P.S.: Odňat může být trest, vina však trvá dál. Publius Ovidius Naso
Audiokniha
Od DĚTSTVÍ a kam až dosahuje, přes KRAJINU s hlavou obrácenou zpátky a TALISMANEM dvanácti sonetů pro starou lásku
jsem se pročetla k NEPATRNÉMU REQUIEM s bílým hranostajem s popravištěm slepic.
Nad Uspávankou jsem se ztratila.
Smutné. Melancholické. K rozjímání.
S kapkou naděje a peříčkem ptáka Fénixe.
Však já se v té hluboké pravdě nadobro utopila, rozpila...
A kde se vzala tu se vzala
stařenka smrt se přištrachala
s hliněným džbánem
plným vody
A on se napil
Popel dní
opláchl ze rtů
všechnu trýzeň
tím douškem smyl
a nenechal si vůbec nic.
Už ani žízeň
P.S.: Ale co teď s tím, pane Skácel...?
Audiokniha: čte Ivanka Devátá - srozumitelně, citově nadneseně,
,,Je lhostejno, týrá-li vás Einstein nebo debil.
Vyjde to nastejno."
Vtipné story ze života každého z nás,
kterým už není jen padesát.
Život se má s humorem brát,
však pod pláštěm nadsázky příchuť smutku.
Zbláznila se herečka nebo já snad?
Není potřeba si už na nic hrát.
Proti gustu žádný dišputát.
I herečka má občas hlad..
Vydělávat si každý nějak musí...
K této dámě určitě vtip patří. Někdy nostalgie, vzpomínky. Pro mě hodně nadsázky, za každou cenu pobavit. Opakování stále stejného. Nuda, i když jsem se občas zasmála vtipným přirovnáním. Jazyk vytříbený.
Pakliže však tato kniha byla součástí terapie, doufám, že svůj úkol splnila.
Život není žádné peříčko ani procházka růžovým sadem.
Ale...
P.S.: Každý svého štěstí strůjce.