evonra
komentáře u knih

Souhlasím s komentářem uživatelky bookcase - kniha je čtivá, celkem i zvláštní. Ve svém žánru průměrná detektivka, asi si ji postupem času pamatovat nebudu.


Tohle je extrémně silné téma.... těžko soudit kohokoliv a těžko říci, jak by se člověk zachoval.
Pověrčivě ťukám na dřevo. Za 5* bez váhání.


Našla jsem další knihu, kterou si budu pečlivě hýčkat ve své knihovně ♡.
Dojemný, krásně napsaný příběh. ..
Perry "L" je dalším Forrest Gumpem, či Charliem z Růže pro Algernon.
"Ani závratná výše inteligence či představivosti, ba ani obojí dohromady génia nestvoří. Láska je to, co tvoří duši génia."
Tuto knihu velmi ráda doporučuji.


Po osmém díle, který skončil ztrátou, jsem byla opravdu zvědavá, jak Angela Marsons naváže. ..
Dalo se předvídat, že Kim ze své skořápky vykoukne jen sporadicky, ale ani na zbytek týmu autorka nezapomíná a jejich postavy nám více přibližuje.
Že je každý díl lepší a lepší, případy zajímavé a závěry v kardio tempu, to příznivcům této série říkat netřeba...
Skvělé čtení, skvělá série. Těším se na další díl.

Knihu mám ve své knihovně už pěkných pár let.. Již tehdy mne autorka uchvátila svým myšlením a pohledem na život... A možná proto si v ní tak ráda a tak často listuji. Úžasná L. Hay.


Věřím, že na cestě dlouhé 1170 km si hlavu opravdu vyčistíte a důvody k tomuto rozhodnutí jsou víceméně jasné. Tady není podstatný pouze cíl, zdolat Pacifickou hřebenovku, ale samotná cesta je velkou osobní rekapitulací, duševní očistou. Dojít na konec je vlastně trešinka, že Cheryl to nevzdala a něco dotáhla do úspěšného konce.
A že jsme se občas myšlenkově nepotkaly, nevadí :) Amazonka je to obdivuhodná!


Nedá mi, abych nezopakovala několik famózních hlášek :
"Kolik bylo hodin, když jsi přišel domů?"
" Já nevím, bylo ještě světlo."
"Světlo je pořád, máme polární den."
" Slavil jsem tvoje narozeniny. "
"Nelži. Kdo ví, kde lítáš a mě pak z toho bolej nohy."
"Domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny, do pr...., mně je smutno..."
"Nerad to říkám, ale jsou chvíle, kdy by se optimisté měli popravovat."
A samozřejmě Kokořín.
Protože "Čech se přizpůsobí! " :-).


Kniha sama o sobě je naprosto krásná, plná nádherných fotografií a ilustrací a je opravdu radost v ní číst.
Je sice hrdě dánská, ovšem " hygge" prvky bychom měli implementovat do svého života pravidelně a je jedno, v které zemi žijeme :)


" Ať už totiž jste hravé kotě nebo usedlý senior, vyhublý toulavý kocour nebo elegantní kočka z lepší čtvrti, nehledě na to, v jakých podmínkách žijete, všichni chcete být šťastní. A nejde přitom o žádné pomíjivé štěstí, takové, které se objevuje a mizí jako konzerva s naporcovaným tuňákem, nýbrž o štěstí, které je trvalé. O hluboké vnitřní štěstí, díky kterému předete."
Koukám, že kočky to mají stejně tak ....
I druhý díl kočičí série je velmi milý a povedený.


Za mne, bohužel, ne. Knihu jsem ani nedočetla.
A to se mi první autorova kniha tak líbila!


Krásná kniha, jejíž příběh se odehrává výsostně ve společnosti žen. Dvě strany, dva úhly, dvoje vidění. Výborné vykreslení postav a emocí, které v tomto "černobílém" světě vládnou, ať už jsou to nadřazenost, panovačnost, předsudky až hloupost, druhá strana nastavuje pokoru, statečnost a především ohromnou vnitřní sílu...
Nejsou tu žádné zbytečné kudrlinky, vlastně je to dosti přímočaré... Skvělá kniha a i filmové zpracování je moc hezké.


Musím přiznat, že jsem nečekala mnoho. Námět, dá se říct, dosti běžný... Ale tohle se vážně povedlo. Střídání více pohledů mám opravdu ráda, navíc, když je nám dopřán i pohled toho negativního článku. A ten byl zde dosti hutný … No a i přes drobnou nevěrohodnost musím dát 5*, protože je to zkrátka povedené :)


Opět příjemné odpočinkové čtení, tentokrát napříč Evropou.
A to Láďovo "Piwo grzane" nemělo chybu :)


Krásná knížka, nejen pro milovníky koček. Milá, úsměvná, ale i dosti k zamyšlení... Jesku, alias Sněžnou lvici, si zkrátka musíte oblíbit ;)
"Nebyl to Churchill, kdo řekl, že kočky jsou hádankou, tajemnou záhadou v hebounkém kožíšku? Určitě ne? Přísahala bych, že jsem něco takového nedávno četla v jednom článku. A pokud to neřekl, pak si to zcela jistě alespoň myslel. Někdo by o tom měl informovat Wikipedii.
A pak tu máme ještě Alberta Einsteina, který údajně pravil, že únik z životních útrap představují pouze hudba a kočky. Povšimněte si, že největší myslitel dvacátého století zmiňuje pouze kočky, zatímco o ostatních domácích zvířatech mlčí. Nechám na vás, milí čtenáři, abyste si z toho vyvodili svůj vlastní závěr...."


Chytlavá, poutavá. Styl vyprávění je trošku nezvyklý, možná rázný, ale trefný.
Myslím, že obzvlášť si ji užijí ti, kterým nevadí syrové naturalistické scény a nebo v téhle době dospívali. Části, které se týkaly devadesátých let, mi v některých pasážích připomněly až Bukowského.
Prolínání dvou časových rovin se skvěle proplétá a doplňuje... závěr, ale vlastně i celý příběh, je velmi emotivní...
Moc se mi líbilo a ráda doporučuji.


Děsivé, čím si některé děti procházejí ... po dočtení jsem se snažila chování a postoj matky nějak "pochopit", ale zkrátka to nedokážu. Stále mi vychází hloupá zamindrákovaná husa.
Tohle by se nemělo dít žádnému dítěti, byť někdy to s našimi ratolestmi lehké není ....


Velice intimní sonda...
Na počátku je jasný úmysl, a to pochopit "proč" …
Věřím, že se Delphine touto knihou vypsala k svému osobnímu uzavření. A že tu nelehkou odpověď našla ….


Na Fulghumovi mám ráda tu přirozenost a lehkost, s jakou umí psát o naprosto běžných věcech a situacích, s kterými se v životě potkává každý z nás... Povídky jsou krátké, aby to kouzlo okamžiku nevyprchalo, přikořeněno špetkou filosofie ...
Aneb po Fulghumovsku: " Nevěř všemu, co si myslíš ..."


Moc mne zajímalo, jakým směrem se osud malé Sheily vyvíjel, takže pokračování v podobě Tygřice jsem si zkrátka nemohla nechat ujít.
A i když jsem si v hlavně vytvořila scénář, který by mi "seděl " více, kniha mne vůbec nezklamala.
Neměla to jednoduché ani jedna z těchto úžasných dvou dam.
Snad Sheila našla konečně svou šťastnou hvězdu.


Takto má vypadat vyšinutý psychothriller :)
Svižné, napínavé, šílené, odehrávající se kde jinde, než na oddělení psychiatrie, kde se to vhodnými adepty jen hemží :-)
A ta třešinka na dortu v podobě poděkování autora - to jsem se musela až zasmát, Fitzek je tedy taky správný cvok :)
Oproti Balíčku toto bylo fakt super :)
