Evus komentáře u knih
Výborné, pro lidi psané, pojednání o vesmíru a jeho zákonitostech, často pojaté vtipně a s nadsázkou. Taky bych chtěla mít mozek jako pan Hawking...
Mám ráda příběhy. Vyprávěné někým osobně i takové, kdy hlavní postava chodí městem a poslouchá vyprávění jiných, kterým zase někdo vypráví další příběh. Pro někoho možná nuda, ale mně se kniha moc líbila prolínáním skutečnosti a fantazie a nějakou nepatrnou možností, že si třeba někdy podobný příběh vyslechnu. Protože koneckonců většina neskutečného se i zde odehrává v ději knih v jiných knihách.
Zajímavý příběh práva, respektive bezpráví za nacismu a posléze komunismu, jasný důkaz toho, že ani jeden z těchto režimů neměl mít v našem světě místo.
Čím dál tím absurdnější a zamotanější příběh, nějak si nedovedu představit, jak tohle může skončit. A už vůbec netuším, čím to, že "ZLOSIN je dobrý".
Co mě trochu zklamalo, je takový uspěchaný a nijaký závěr. A to, jak má Asimov bordel ve faktech a letopočtech. Jinak pěkný příběh.
Knihy jsem se původně bála, protože nemám ráda takové ty typické romantické slaďárny typu bohatý + chudá, nemůžou se vzít, ale zamilujou se a nakonec žijí šťastně až do smrti. Amen. Hvězdy nám nepřály jsou psané zajímavým způsobem s nadhledem a spoustou ironie a černého humoru, jsou vlastně takovým obyčejným příběhem dvou vedlejších účinků evoluce. I když nechápu, nad čím ty zástupy fanynek brečely, jelikož konec se dal spolehlivě předvídat přibližně od třetiny knížky, a vlastně ani nebyl na konci, ale i tak zajímavé počtení, které donutí se i trochu zamyslet nad tím, že nic není samozřejmé ani v našem věku a možnostech medicíny.
Typická Asimovská cesta vesmírem, tentokrát s uchvatiteli, povstalci a čestnými bojovníky. A nečekaným koncem.
Velmi pěkná dobrodružná kniha. Závěr mi přišel trochu uspěchaný, řešení prostě "spadlo z nebe", protože autor nedokázal vymyslet lepší, ale i tak mě kniha bavila a těším se na další díl
Dobrá detektivka, výrazně lepší než první díl, tak jsem zvědavá na závěr...
Úžasné sci-fi, které potvrzuje, že lidská chamtivost a totalitní sklony existují v každé době. Akorát tedy Asimovovi trochu nesedí letopočty při srovnání se sérií o robotech a Nadací...
No nevím, jsem sice zatím na začátku, ale ty úvodní kapitoly mi přijdou jako sbírka stokrát opakovaných keců. Nechci tvrdit, že ten systém nefunguje, naopak sama cvičím převážně s vlastní vahou, ale styl, jakým je kniha psaná, mi připadá stejně komerční, jako styl všech ostatních systémů a tréninků, od kterých se snaží odradit. A ani trochu mi nesedí. Prostě "já jediný mám pravdu a cvičit cokoli jiného je nesmysl." *** Po přečtení dodávám, že můj prvotní dojem byl správný. Cviky vůbec nejsou detailně popsané, místy jsou i některé pokyny naprosto nesmyslné. Že na aerobním tréninku nezáleží je taky kravina a to, co píše o výživě, si taky se spoustou jiných moderních poznatků nerozumí. Ta jedna hvězda tam je za alespoň nějakou inspiraci na cviky.
Po téměř půl roce jsem dočetla sérii a měla jsem dojem, jako by najednou bez rozloučení odešel výborný kamarád. Ještě se mi nestalo, že by mě nějaká série tak pohltila a postavy mi budou chybět...
Příběh uprchlíků z Obrody pokračuje a je tradičně velmi zajímavý. Co mě naopak moc nezaujalo, je vyprávění z Hely o Rašmice a především Církvích a Katedrálách, i když na jednu stranu ukazuje, jakým způsobem se tyto výdobytky lidské šílenosti musí násilím udržovat mezi lidmi.
Průměrná dobře čtivá detektivka. Možná už jsem přečetla moc knížek s tematikou koncentračních táborů, gulagů, zneužívání a jiných druhů ponižování, že se mě téma nedotklo nijak silně, i když je samozřejmě velmi vážné a i v dnešní době často opomíjené. Jenom ten šílený závěr mě trochu překvapil, ale jsem zvědavá, co se z toho vyvine dál.
Sice jsem se u knihy neválela smíchy, ale její humor je tak absurdní, že mě bavila. Jediné, co mi kazí dojem, je za vlasy přitažené vysvětlení jejich aktivit tomu státnímu zástupci (při tom, jak byl zbytek knihy celkem promyšlený, si mohl dát autor trochu práce a vymyslet něco uvěřitelnějšího).
Lustig nezklame nikdy, přesto mě pohled na Terezín očima malého kluka, který zde vlastně prožívá své nejšťastnější chvíle, zaujal.
Děj se začíná blížit ke konci a hlavní postavy řeší dilema: je lepší bojovat za prospěch druhu, nebo se ve jménu většího dobra stát pouze pasivními účastníky běhu galaktických dějin? Kuriová s Voljovovou mají jasno, ale povede se jim ubránit jejich přesvědčení proti zběhlému Spojenému Nevilu Clavainovi? Nebo mají stejné záměry a záleží jen na střetu jejich ega?
Reynolds nezklamal. Výborné sci-fi, které vás přenese přes propast prostoru a času, takže budoucnost je minulost a minulost je už tak dávno, že si na ni nikdo nevzpomíná. Nebo ano? Navíc se mi moc často nestávalo, že bych několikrát v průběhu čtení změnila názor na hlavní hrdiny podle toho, jak v příběhu reagovali a měnili oni své postoje. Ale stejně mi po většinu času byla bližší ta "zápornější" hrdinka, než Dobrodinkyně...
Ale musím dodat, že jestli toto vydání bylo pro sběratele, tak je mi jich upřímně líto, protože takových chyb v sazbě (překlepy, chybějící nebo přebývající uvozovky, sem tam slovo dvakrát za sebou) jsem už dlouho nezažila...