exitus
komentáře u knih

Moc pěkný příběh, nevěřila jsem, že je možné čtivě! popsat souboj s rybou na tolika stranách. Konec je brilatní.


Mnohem lepší a strašidelnější než film, ten je jen divný. Opravdu jsem se u ní bála.


Půjčila jsem ji tříletému synovi v knihovně a určitě ji budeme kupovat. Když jsem mu ji četla poprvé, rovnou vyžadoval další čtení (celkem čtyřikrát). Zajímavé ilustrace, krásný příběh a vtipné a dojemné poselství.


Četla jsem to hrozně dlouho, ale hlavně proto, že je kniha (alespoň v anglickém vydání) děsná bichle a tak se na ni dostalo jen doma. Po přečtení komentářů jsem čekala zklamání, ale vlastně se mi dost líbila. Závěr (boj o věznici) mě ukrutně nebavil, ale jinak se kniha velmi dobře četla, mezi charaktery (a že jich bylo) jsem se orientovala a myšlenka života bez jednoho či druhého pohlaví mi rozhodně přišla zajímavá. Stephen s Owenem dost nadržují ženám, ale i to je celkem osvěžující. Taky chválím, že jsem nerozeznávala, kdo napsal co, což vždy tak není a většinou mě to u knih napsaných více autory dost ruší. Dobrý průměr.


Jedna z těch hodně vjemových knih. Kniha mě v knihovně zaujala vlastně jen tím, že je v edici Odeonu a posléze popisem. Autorčin styl se mi líbil, totálně jsem se přenesla v místě a čase. Příběhy postav jsou na první pohled naprosto rozdílné, ale podle očekávání se protnou. A musím říct, že zejména jedna část zápletky mne skutečně překvapila. Souhlasím, že je kniha plná beznaděje, špíny a hnusu, ale styl popisu těchto "lidských" věcí mi prostě sedl a považuji knihu za velmi vydařenou.


Knihu jsem četla jen ze zvědavosti a bohužel mě nezaujala. Je důležité si uvědomit, že to není pokračování, ani předchůdce Ptáčka, je to prakticky původní draft. Na knize je nejzajímavější fakt, nakolik může vydavatel ovlivnit výslednou podobu díla, protože Harper byla vyzvána, aby Postav hlídku přepracovala a tak vzniklo Jako zabít ptáčka a musím říct, že to byl zásah skoro shůry. Zejména to, že se rozhodla Ptáčka vyprávět z pohledu dítěte byl skvělý tah, protože momenty, kdy se Čipera v Hlídce vrací do dětství, jsou jednoznačně nejlepší. Jinak je knížka celkem nudná a co se týče rasové historie v Americe pro ne zcela informovaného čtenáře (přiznávám se) náročná. Kniha navíc často popírá fakta z Ptáčka, což je pochopitelné vzhledem k chronologii psaní a k přepracování, nicméně to z ní činí prostě zbytečné dílo, které mělo zůstat v šuplíku.


Moc se mi to líbilo - psát ve 2. osobě je rozhodně zajímavé a neotřelé, téma je aktuální, hlavní hrdina je č...k, kterého si ale vlastně oblíbíte, nebo vás alespoň zajímá. Většinou nejsem zastánce vulgarit v knížkách, ale tady to fakt páslo. Jinak co se týče postav, jeden charakter horší než druhý.


Četla jsem hned po prvním díle, u něhož jsem se výborně bavila. Druhý díl už není tak silný jako první, tak jako v jedničce jsem se smála asi jen u rozhovoru s Colinem Firthem - je půvabné, že do filmu obsadili herce, o němž v knize hrdinka sní (a co si budem povídat, Colin filmům přináší spoustu plusových bodů).


Toto je typická Kingovka - skvěle vykreslené postavy, bravurní popis města, které si žije svým vlastním životem, dokud nepřijde událost, která vše obrátí vzhůru nohama. Na Kingových knížkách mám ráda, jakým způsobem je schopen z drobností a zdánlivých malých trablů vytvořit obraz totální zkázy, kde se pokazí úplně vše. Své hrdiny rozhodně nešetří a nemůžete si být jistí, že zrovna ten Váš oblíbenec to neslízne. Námět je perfektní a myslím, že něj bylo vytěženo dostatečně. Konec je taky kingovský, přišel mi možná trošku moc, ale nic, co by zkazilo požitek z předešlých 900 stránek.


Pro mě velké překvapení, já jsem se fakt bála. Oceňuji, že hlavní hrdinka byla sympatická a uvěřitelná ( i když si nejsem jistá, jestli její schopnost přežít odpovídala devítileté dívce, "i když velké na svůj věk). Před čtením jsem čekala, že bude v lese třeba dvě noci, nicméně King mne opět překvapil svou chladnokrevností, s kterou dokáže své hrdiny ničit a máchat v problémech.


Na Kingovi mě baví právě jeho šíře záběru. Je označován za krále hororu, ale já vlastně nevím, kdy jsem od něj četla něco hororového. Tady se vyvaroval veškerého nadpřirozena a je to ku prospěchu věci. Některé věci (milostná linka např.) jsou trošku mimo, ale líbilo se mi, že jsme zároveň s detektivem sledovali i vraha (pocit, že je o krok napřed je fakt frustrující) a taky se mi líbilo složení detektivního týmu, byli dohromady moc zábavní. A ve finále jsem byla hrozně napjatá, protože, ač byl vlastně strašně klišoidní, u Kinga člověk nikdy neví.


Skutečně mne překvapuje, že tato kniha není v širším povědomí, čte se sama - skutečně, zvláštní styl psaní mi vůbec nevadil, naopak, přišlo mi, že děj díky tomu plynul hrozně rychle. Líbilo se mi i to, že postavy neměly jména, protože jsme si je skutečně mohli představovat jen podle popisu, stejně jako ostatní, kteří je neviděli. Občas byla kniha dost nepříjemná, protože realistická a popisná. Byla jsem ráda, že kniha skončila tak, jak skončila.


Tak konečně jsem se dostala ke Kingově prvotině. Je to trošku znát a je dobré vidět, že se pan autor zlepšuje, nicméně kniha je velmi dobrá. První část je dosti nepříjemná (jednak proto, že víte, že něco hrozného přijde a jednak proto, že život Carrie opravdu není peříčko). Věděla jsem, co zhruba se stane, ale osobně mě vývoj děje zaskočil - znám Kingovo psaní, ale stejně mě vždy překvapí, jak dokáže popsat události, které vedou k naprosté zkáze. Druhou část jsem přečetla na jeden zátah a velice jsem se do děje ponořila, takže mi rozhodně nepřišlo, že by se nic tak hrozného nestalo. Představa Carrie konající pomstu mě asi dlouho bude děsit ve snech.


Jsem fanouškem Stephena Kinga. Miluju některé jeho knihy, ale jsou i také, které skutečně nemusím. Takže si myslím, že jsem objektivní a když řeknu, že to byla skvostná kniha, je to proto, že mne chytla na všech tisíc stránek (nebo kolik), že jsem (téměř) všem postavám věřila jejich jednání a pohnutky, že jsem byla ohromena studií lidí jako křečků v teráriu, prostě a jednoduše proto, že je to jeden z mistrových klenotů. Skutečně se kniha čte nesmírně dobře, člověku se chce chvíli brečet, chvíli smát, chvíli si nervozitou kousat nehty.


Musím se přiznat, že kdyby knihu nenapsal Arnošt Lustig, asi bych jí nedočetla. Takhle jsem se do čtení trochu nutila, v zásadě to pak stálo za to. Příběh je velmi smutný,protože je od počátku jasné, jak to dopadne a čtenář, který nikdy nebyl v ohrožení života nemůže pochopit tu naději, kterou si lidé v knize zachovávali až do úplného konce. Jazyk je krásný, ale náročný. Povinná četba i pro neškoláky.


Zařadila bych ji mezi knihy "na efekt", mezi které řadím třeba i Zlodějku knih. Společným znakem je velká čtivost, "silný" příběh, zasazení do nelehké doby, brutální vylíčení lidských útrap. I přesto všechno ve mě ani jedna z těch knih nevyvolala žádné emoce, ačkoliv snaha byla veliká. U obou knih byl také velmi dobrý rozjezd, zde až šokující vylíčení nelehkých podmínek života v Sovětském svazu, které myslím, že ani nebylo moc přehnané. Bohužel pak byl příběh trochu neuvěřitelný, šokující pointa mi přišla přitažená za vlasy a konec po tom všem, co jsem se o praktikách v Sovětském svazu dozvěděla, velmi nepravděpodobný. Převeliký hype.


Hned řeknu, že jsem čekala něco velkolepějšího. Nemohu říct, že bych se u knihy nudila, některé scény byly vysloveně skvělé a našlo se i pár mouder, nad kterými jsem se musela pozastavit. Nicméně mi na příběhu neustále něco vadilo, zejména pak otázka dělení žen a Emanuelovo neustálé sebevychvalování ( i když skryté). Tak kladného hrdinu už jsem dlouho nezažila a musím říct, že mě dost štval svými obratnými řečmi a machinacemi, kterými ovlivňoval všechny kolem, ale samozřejmě pro širší dobro. Ocenila bych trošku méně černobílé charaktery. Ale jinak se kniha dobře čte a jak říkám, má celkem dost silných míst.


S Velkým Gatsbym mám problém. Zanechal ve mne hluboké roztrpčení a zhnusení nad postavami a celou společností, o které píše. Což byl účel, tedy vše v pořádku. Bohužel nemohu mít z knihy dobrý pocit, když mne iritují všechny! postavy, na hlavním hrdinovi žádnou velikost nevidím a obrovská lovestory mne vůbec nezasáhne. Na druhou stranu již čtrnáct dní přemýšlím o tom, jak mne ta knížka naštvala. Věřím, že pan Fitzgerald vyjádřil naprosto přesně, jaká situace v té době panovala, popsal krásně malost lidí a moc peněz, ale já se s tím nechci smířit a takový příběh mne bohužel za srdce nechytí, i když literární kvalitu mu odpírat nebudu.


Nečekala jsem, že se mi tak bude líbit. Neskutečný příběh...opět se ukazuje, že ty nejneuvěřitelnější příběhy jsou skutečné. Oravdu asi za tu svobodu stojí bojovat!


Krásná knížka, občas mi obdiv všech k jedné ženě trošku vadil, přišel mi nepřirozený, ale jinak se mi příběh líbil moc. A je to jediná knížka, která mě (zatím) rozplakala ve vozidlu hromadné dopravy
