f.enjoy6 komentáře u knih

Příběh z moderního Japonska jak vyšitý - sex,násilí, smrt, SM... Nic,co by tu už nebylo. Až na docela zajímavý "rozeklaný jazyk" a trošku zašmodrchaný závěr není o co stát... Jen mě celou dobu překvapovaly myšlenkové pochody hl. hrdinky - ta naivita a oddanost :-) Samotné prostředí - salon na tetování a obchůdek s piercingy s podivným majitelem mi docela štimovalo. Ale kniha asi hlubší dojem nezanechá :-(

EDIT: Pokud se někomu zamlouvá kniha, tak je zde i stejnojmenný, tak trochu nekonvenční, film (dá se sehnat i s českými titulky na ulozto...).
http://www.csfd.cz/film/264151-hebi-ni-piasu/prehled/

5 22.09.2015

Poprvé jsem se s knihou seznámil už před pěknou řádkou let. Konkrétně někdy ve čtvrté třídě mi ji půjčila paní učitelka, již ani nevím proč... Děj i název jsem zapomněl za tu dobu ale zvláštní obrázek na vazbě mi utkvěl v paměti. Hledal jsem knížku, dlouho marně, ale pak čirou náhodou se to povedlo. I po letech je to moc hezký příběh o přátelství, smrti a všedních, prostých radostech ze života.

5 22.06.2015

Na knihu jsem narazil úplně náhodou na Facebooku na jedné čtenářské skupině a jako někdo, kdo v Asii nějakou dobu strávil mě zaujalo, že u nás, tedy spíše ve slovenštině, něco takového vyšlo. Knížku jsem si zakoupil a měl ji jako letní, oddychové čtení, neboť je napsána poměrně jednoduchým a srozumitelným jazykem (pro mě možná první, druhá příležitost, kdy jsem v životě četl knihu slovensky!), autor popisuje své dojmy z randění a života v Asii, své zkušenosti s ženami z převážně JV Asie atd. Prvních sto stránek bylo zajímavých, další stovka už mi přišla poměrně ohraná (protože "hlavní hrdina" pouze jen randí a hledá lásku svého života přes různé seznamky) a pak mě to zase chytlo až do konce (posledních sto stránek mi přišlo nejlepších, autor dochází k určitým závěrům ohledně vztahů). Kniha samotná je asi na tři hvězdičky, jednu dávám navíc za zpracování, líbily se mi použité fotografie, měly zvláštní atmosféru. Kniha jinak nepřináší nic nového (pokud by autor nepsal, kde se nachází, tak bych skoro ani neuhodl, že se to odehrává v Asii) v době, kdy Tinder a jiné seznamky frčí i v Česku.

4 18.06.2021

Perfektni soubor vsech ruznych map, at jiz vas zajima vylidnovani venkova, vyvoj mest, ekologicke katastrofy nebo postaveni Japonska na mezinarodni scene, toho vseho (a spousty dalsiho) se vam dostane. Krasne zpracovani a mapy s grafy, povinnost pro vsechny milovniky map a teto uzasne ostrovni zeme.

4 06.02.2021

Příjemná jednohubka s hlubším poselstvím, Murakamiho dodatek z vlastního života byl pěkným zakončením. Murakami umí psát jak další, tak i kratší žánry, což je neobvyklé.

4 23.12.2017

Dost drsné na to, aby si člověk uvědomil, že některá běžná trápení jsou nicotná oproti tomu, co někteří musejí snášet každý den... Náročná kniha o tom, jak může být život tvrdý. Asi na mě nejvíce zapůsobila (mimo mnoha jiných) část "Nikdy"...

"Nikdy. Strašné slovo. Nejhorší ze všech slov lidské řeči. Nikdy. To slovo je srovnatelné pouze se slovem smrt. Smrt - to je jedno velké nikdy. Věčné nikdy, smrt vyvracející veškeré naděje a možnosti. Žádné možná nebo kdyby. Nikdy."

4 20.12.2017

Původně jsem ohodnotil třemi hvězdičkami. Ale jak tak nad tímto dílem přemýšlím, tak si bezesporu zaslouží ještě jednu. Jedinou vadou na knize byla prostřední část, kde se hlavní postava v tom všem utápí až nadmíru... A pak? Neuvěřitelný sešup až do poslední stránky, abych konečně věděl, jak to celé dopadne.

Pro mě docela zklamání. Začátek, kdy dochází k rozhodnutí sepsat toto dílko nebo první popisovaná léta, to se mi četlo jedna radost i bylo poměrně zajímavé sledovat, jak se vyvíjí sexualita a sporadická setkání s ní hlavního hrdiny... Pozdější léta se ale tak nějak začala podivně vléct a vyznění téměř nulové.
Přesto věřím, že v době, ve které byla kniha napsána mohla vzbudit slušný poprask a jako výsměch tehdejšímu naturalismu (který se v explicitních scénách vyžíval mnohem víc než samotný Ógai Mori) posloužila více než dobře...

4 02.07.2017

Překvapivě poměrně čtivá kniha rozhovorů dvou právníků, bavící se o Tokijském procesu, ale i mezinárodním právu a dalších problémech dnešního světa. Velmi přínosný je vhled B.V.A. Rölinga co se procesu a obecně spravedlnosti týče. Občas je dobré slyšet, že dějiny jsou psány vítězi, ať je snaha o objektivitu jakákoliv...

4 22.05.2017

Foneticky uspořádaný slovník, tedy ne po jednotlivých znacích řazený slovník (jako japonsko-český studijní slovník). Výborný, pokud člověk zná výslovnost, ale třeba už neví, jak dané slovo napsat, či jaký má význam. A ačkoliv už existují fajn online slovníky jako jisho.org, tak přesto se mi tahle bichle osvědčila...

4 25.04.2017

Jako každé dílo, ve kterém se objevuje více autorů nebo oddělených kousků, se každému pozdává něco jiného, něco člověku z celku zůstane, ale na každý autor je schopen se všem zavděčit a zapůsobit. A taková je i tato kniha, některé příběhy jsou silnější, některé zas člověka tolik nevezmou... Jak padlo v předchozím komentáři, člověk zobe a vybírá si.

Celkové hodnocení není nejlepší, trochu mě mrzí, že ve výběru jsou často díla mnohem obsáhlejší a zde je přeložených jen pár kapitol, třeba takové Setkání s bratrem nebo příhoda ve výtahu by určitě stály za vydání jako celek (vlastně i další...). Přesto za mě veliký dík, že u nás vychází i taková literatura, protože Korejci mají co nabídnout (třeba právě moc povedená Ta druhá strana života).

4 29.01.2017

Jak se má točit
slunečnice
uprostřed
té
lijavice?!

Droboulinká knížka plná života... Až se člověku zachce taky někam vyrazit a pozorovat :-))

Nekonvenční autobiografie "té poblázněné Amelie-san" ze Strachu a chvění. Ačkoliv takové knihy nevyhledávám, tak tohle je čtivé, krátké a rychle to odsejpá ;-) Amélie, Julinka a jejich zážitky, to bylo něco pro mě - bláznivé, ale stálo to za to! ;)

4 29.05.2016

Dahl je pro mě člověk, který ve mně vzbudil lásku k povídkám. Proto jsem si nemohl nechat ujít ta jeho alotria a zážitky z dětství... Konečně vím, proč je takový "drsoň" ke svým postavám i čtenářům.

Milá sonda a super "klukoviny", ale jeho povídky nepřekonány... ;)

4 03.02.2016

Hodně se o Pokání mluví, McEwan se stal poměrně známou literární postavou i u nás, tak jsem přijal výzvu... ;)
Pokání je epopej, téměř doslova! Přišlo mi úžasné, že i dnes jsou autoři, kteří si umějí takhle pohrát s jazykem, umění vytvořit něco tak precizního. Druhou stranou mince je samoúčelnost tohoto díla, člověk čte, čte a ono se skoro nic nového, dalšího neděje... Je to psáno ale takovou formou, že mi to ani nevadilo, miluji tu "relativnost" všeho, co se děje, pohlížení na skutečnost tolika pohledy... A každý má něco do sebe.

Za mě trochu kritika za málo dialogů... Určitě by to děj oživilo, mám rád, když postavy mluví a tím se vyjádří jejich postoj nejen vnitřní, ale i vnější... ;)

Nejzajímavější mi přišla druhá část, syrovost a realismus války, utrpení, strádání, popisy... Docela to s člověkem hne, když si uvědomí, za co se bojovalo a není to formou jen čísel a tabulek, za nimiž se skrývají osudy obyčejných lidí a jejich příběhy... A zázrak u Dunkerque to završuje...
Spolu s posledními, nečekanými stránkami knihy...

4 23.01.2016

Autorova dalo by se říct celkem nedávná záležitost... Padlo zde celkem dost kritiky na vykrádání sama sebe nebo na ztvárnění hlavní postavy, tak bych si měl také trochu rýpnout.

1. Autor začíná dosti podobně jako např. v Nor. dřevu nebo Na jih od hranic. Problém je, že člověk už to pak na další pokus nevstřebává tak, jak by měl. Co se opakuje, to se časem ohraje a to i popis prostředí a situace, což zabírá cca 1/3 knihy a čtenář se dozví zhruba to, co je na obálce knihy. Naštěstí, pak se tempo trochu zvýší...
2. Dle mého knize chybí nějaké tajemno či atmosféra. Kde je ta hluboká propast? Kde je ta
kamera - šmírák, která komentuje veškeré dění kolem? Ani zárodky hikikomori zde nenalezneme. Mé srdce zaplesalo u vyprávění Haidy a "předávání smrti". A lup ho tam, ono to moc nikam dál nepokračovalo...
3. Haruki nasbíral cenné body za další reálné odkazy, ať již hudbou nebo knihami. A vyslat hlavního hrdinu do Finska? Úžasné! Další okamžik, kdy jsem si říkal, že už jenom kvůli tomu stála kniha za přečtení.
4. Postava Cukurua by mi ani v nejmenším nevadila. Muž, hledající sám sebe, neschopný delších vztahů a navazování přátelství. Beru to. Sara a další postavy jsou také vcelku zajmavé. Ale místy mi to připadalo nemastné, neslané dokonce až hanebně plytké. Často to ani dialogy nezachránily (a ty od Harukiho já zbožňuju...).
5. Nikdy mi nevadily erotické scény v knihách. A Murakami je prostě umí popsat, je to jeho nedílnou součástí. Nevím, ale, co ho vedlo k popsání jedné scény/snu s H. Chtěl šokovat? Předvést, že se toho nebojí? Netuším. K němu mi to ale nesedí, v porovnání s Rjúem Murakamim, který v tom prostě "umí chodit" mi tohle přišlo jako od puberťáka, který o něčem takovém slyší poprvé... Prostě u něho ne :-)

Kniha je dobrá. Moc dobrá, ale chce to víc porozumění. Určitě bych ji nedoporučil "nováčkům" pronikajících k Murakamimu. Konečný verdikt - 3* za příběh + 3/4 hvězdičky za Haidu, Finsko a některé myšlenky.

4 02.09.2015

První kniha od Murakamiho, u který jsem přemýšlel, že zůstane nedočtena...

První polovina knihy se odvíjí celkem hladce, Murakamiho začátky (podnik, psaní, běhání) jsou velmi působivé, ale přes druhou půlku jsem se nemohl přehoupnout a četl spíš z "musu".
Dávám tři hvězdy jen za začátek a autora...

4 09.01.2015

Úžasná publikace pro všechny pokročilé japonštináře, kteří chtějí proniknout hlouběji do hovorové japonštiny. Obzvlášť dobré jsou pasáže věnující se gramatickým vazbám a jejich rozdílným podobám, funkcím a výslovnosti v hovorovém jazyce. Špatné nejsou ani pasáže věnující se slovní zásobě, ale vhledem k tomu, jak rychle mnohá módní slova zastarávají, tak není úplně spolehnutí na to, že jsou stále aktuální a používaná, proto je lepší o mnohém tak nějak tušit, ale raději nepoužívat.

3 22.09.2021

Tento "průvodce" byl pro mě překvapením už od samého začátku. Neočekával jsem až takto čtivý a přátelský styl, zpočátku to byl trochu šok, neboť očekávání "bude se jednat o poněkud suchopárný popis Korejců" zůstalo nevyslyšeno. Zpětně ale uznávám, že to bylo příjemné čtení doplněné spoustou autorčiných osobních postřehů a názorů, mnohdy až úsměvných. Ke konci už to z mé strany tak nějak vázlo a chtěl jsem to mít za sebou, proto slabší hodnocení, přesto s klidným srdcem říkám, že to bylo přínosné. Minimálně ve zjištění, kolik toho mají (obecně) společného s Japonci a že některé fenomény typické pro Japonsko jsou k nalezení i u jejich zámořských sousedů... :-)

3 20.04.2018

Současnou českou literaturu v tom kvantu klasiky a horkou jehlou nití napsaných knih moc nevyhledávám. Většinou si říkám, že čas ukáže, co z toho množství stojí za to a já se k tomu vrátím. K Mapě Anny jsem se dostal po převyprávění části jedné z povídek a ten obraz, který jsem si vytvořil v hlavě jsem chtěl mít celistvý...

Šindelka má bezesporu svůj vlastní styl, chce, aby se čtenář zamyslel a hledal mezi řádky, což poetičnost jeho slov ne vždy usnadňuje. A to je právě to, co jsem si na té knize oblíbil, dokonce jsem si některé myšlenky a formulace zapsal. I bylo překvapivé tu a tam všimnout si některých českých reálií (třeba zmínka o té příšerné reklamě s "uříznutými" hlavami...). Přes to všechno můj dojem z celku není úplně ideální - něco tomu chybělo, možná to bylo až příliš odosobněné a já si k většině příběhů neudělal vztah, proto to ve mně nic moc nezanechalo (ale na povídky Ulita a Kopie asi jen tak nezapomenu). Určitě dám v budoucnu šanci další Šindelkově knížce.

3 03.01.2018