f.enjoy6 komentáře u knih

Skripta jsem si pořídil na oprášení znalostí a také s očekáváním, že budou alespoň částečně tak hezky napsaná jako autorčin průvodce "Jak komunikovat s Japonci aneb nebuďme xenofobní" napsaný o nějaký ten rok později.

Skripta bohužel kloužou hrozně po povrchu, což by možná ani nevadilo, ale výběr informací mi přišel zvláštní, měl jsem dojem, že ke každé kapitole jsou vybrané informace, které jsou nepodstatné a nezajímavé, doprovázené dlouhými seznamy jmen lidí a děl, aniž by byly doplněny bližšími informacemi. Jediné co stojí za to je seznam literatury za každou kapitolou, který může posloužit jako dobrý odrazový můstek k dalšímu studiu.

1 28.02.2023

Výbor jedenácti detektivních/záhadných či jinak zašmodrchaných příběhů. U některých jsem si říkal, že jsou až moc přitažené za vlasy, ale proč ne. :-) Jako oddychovka dobré...

1 23.09.2022

Krásná kniha obsahem i provedením (ilustrace, fotografie...).

1 17.12.2020

Povinná četba ke kurzu amerického divadla. Krásná četba v moc pěkné a srozumitelné angličtině. Na hru bych se klidně šel i někdy podívat, ta myšlenka schována do všednosti mě dostala! :-)

V oblíbené inscenaci zde:
https://www.youtube.com/watch?v=LEoXuXRoOdY

1 05.10.2020

Kdysi jsem o spisovatelce slyšel a říkal jsem si, že bych si od ní rád něco přišel. Asi to nebylo jen tím, že se kdysi vydala Transsibiřskou magistrálou na cestu do Evropy, ale i tím, že žije v Německu a sama i píše německy, přestože to není její mateřský jazyk.

Konečně nastalo i první "setkání". Příběh, jak by to třeba jednou mohlo v Japonsku vypadat, ale plný satiry a narážek na současné Japonsko (viděno z budoucnosti; stejně jako kroutíme hlavou nad spoustou věcí, které byly běžné v minulosti, tak toho využívá autorka při popisu, jak se na doby minulé třeba jednou bude nahlížet, ale veselejší je to ještě o to, že to čte čtenář teď o vlastní době). Myslím si, že to nebude úplně srozumitelné, pro toho, kdo Japonsko tolik nezná, hodně věcí je ukrytých v reáliích.

Podívaná do Japonska, která by třeba mohla jednou takhle vypadat, ale snad ne tak destopicky, byla pozoruhodná, pro mě hlavně v obraze Tokia - dnes i s okolní zástavbou čtyřicetimilionová metropole, oplývající hojností (všeho druhu) a místo neuvěřitelně pulzující životem. Na druhé straně katastrofický scénář města, které tu živost a energii ztratilo...

Pro určitou skupinu lidí bude tahle knížka poklad, já se ale bohužel utvrdil v tom, že knížka může být ohromě pěkná, plná něčeho nového, ale nemusí vás tak nadchnout, jak by měla. A to byl právě můj případ u Emisara - sci-fi a prozaické vyhlídky do budoucna nejsou úplně můj šálek kávy, proto ten nápad a "řemeslnou stránku knížky" nedokážu tak vnitřně ocenit.

Ještě dva komentáře si neodpustím. Nemám nic proti přechylování, ale v některých případech bych to nelámal přes koleno. Když je autorka Jóko Tawada (či Tawada Jóko), tak bych jí neodpíral to koncové "a" a nepřidával místo něj "ová"... Druhý komentář se týká názvu. Většinou nemám rád, když se překladatel snaží měnit název díla (kniha, film...) na něco úplně jiného, ale myslím, že v tomto případě by to výjimečně přispělo. Hříčka původního názvu se v češtině ztratí a co komu řekne slovo emisar? Ruku na srdce, většině asi nic moc, což je si myslím i velká škoda...

1 21.11.2019

V prvé řadě je dobré zmínit, že knížka samotná působí krásným dojmem - podmanivé fotografie a ilustrace výborně doplňují text, navíc na nádherném papíře.

Velmi dobře se mi četly eseje, ve kterých se Líman vrací ke svým začátkům, jak se za minulého režimu dal na japonštinu, či jak se poprvé vydal do okouzlujícího Japonska. Dost věcí už mi bylo známých, ale přesto nebylo od věci přečíst si Límanův pohled na japonskou kulturu, její rysy a "vymezení se" vůči kultuře západní, se spoustou myšlenek jsem se ztotožňoval. Nejsem moc vášnivý divák, ale podíval jsem se i na filmy, o kterých Líman píše, aby mi téma bylo blíže a odnesl si z esejů více. Líman je hooodně konzervativní, takže ihned po shlédnutí Gejši bylo jasné, jaké stanovisko zaujme a já s autorovy argumenty víceméně souhlasil. Potud pozitiva. Druhá půlka knížky se věnuje literatuře, tam už mé nadšení opadalo. Baví mě číst (dokonce mám rád i autory, kterým se kniha věnuje), ale "číst o knížkách" už tolik na mě není, proto mi trvalo nějaký ten pátek se tím prokousat. Myslím si, že je i trochu na škodu, že se autor v některých esejích věnuje dílům, která v češtině nemáme (proto mi ani nepřišlo zajímavé číst o knize, kterou jsem nečetl, o které Líman napíše v pár větách, o čem je)...

1 06.09.2018

K nalezení i ve sbírce Rašómon a jiné povídky/Obraz pekla a jiné povídky.

1 21.07.2018

Průřezová sbírka japonských naturalistů, modernistů, symbolistů - něco bylo čtivé, něco poněkud méně, ale na obeznámení se s různými směry/autory/styly proč ne. Za mě jednoznačně nejpůsobivější Slaměný klobouk (jedna z mých nejoblíbenějších povídek vůbec), už jenom kvůli této povídce to stálo za to!

1 04.06.2018

Naprosto dokonalá věc. Spousta příkladů, užitečná slovní spojení, informace k partikulím...

1 11.05.2018

Cist na kazde strance o hruzach lidi, kteri si prozili doslova a do pismene peklo na zemi uplne nedavam. Knihu nechavam nedoctenou... Zpetne si rikam, ze je skoda, ze se clovek nesetka s uryvkem a nejakymi ukoly k analyze textu v hodinach dejepisu. Urcite by to utkvelo cloveku v pameti...

Poměrně šikovná učebnice anglické výslovnosti zaměřující se na britskou standardní výslovnost, tzn. BBC English/RP. Výhodou knihy je, že je napsána srozumitelně a zjednodušeně a obsahuje řadu nahrávek (kterých by ale mohlo být více; některá cvičení kde stojí angličtina a čeština v kontrastu jsou bez nahrávek, takže si člověk nemůže poslechnout rozdíl). Nevýhodou také je to, že nahrávky jsou na CD (kdo má dnes na notebooku CD/DVD mechaniku...). Celkově ale doporučuji všem studentům a učitelům, kteří chtějí zapracovat na své výslovnosti a proniknout trochu hlouběji do anglické výslovnosti. Zájemcům o americkou angličtinu doporučuji učebnici Mastering the American Accent.

Kinkakudži, neboli Zlatý pavilon, místo, které jsem měl možnost před třemi roky vidět. Když se na něj přes jezírko díváte, vidíte dokonalost samu usazenou v krásné scenerii. Vlastně je škoda, že se člověk běžně nedostane blíž či dovnitř a neustále kolem vás cvaká někdo telefonem a seká jednu fotku za druhou... Zlatý pavilon a jeho okolí jsou magické, ale určitě v Japonsku nejsou mým top místem. Určité myšlenkové pochody hlavního hrdiny ale chápu...

Tím to ale do značné míry končí, postupně zjišťuji, že si s Mišimou nerozumíme. Nebo ano, ale velmi, velmi málo. Četné popisy, metafory, myšlenky mi jsou velmi cizí, mnohdy naprosto nesrozumitelné. Autor má osobitý styl, ale pak se člověk přistihne, že něčemu nerozumí a přečte si to znovu. A znovu. A stejně nic. Jedná se o velmi hezký text, ale pro mě možná příliš poetický, každopádně velmi nedostupný a těžko stravitelný.

05.10.2022