Faila komentáře u knih
Cestopisy jako takové nejsou mým oblíbeným žánrem. Vlastně je tenhle dost možná úplně první, se kterým jsem kdy měla tu čest. Nějaký jsem si ale musela vybrat do Čtenářské výzvy a měla jsem pocit, že právě něco od pana Zibury by se mi mohlo líbit. Naštěstí jsem se vůbec nemýlila.
Poznávání cizích zemí a krajin očima někoho druhého má sice něco do sebe, ale to, čím mě tato kniha dostala, byl specifický způsob vyprávění a hlavně autorův úžasný smysl pro humor. Nesmírně jsem se při čtení bavila!
Asi trochu tuším, že si po pár měsících vybavím některé vtipné hlášky spíše než zajímavá fakta či střípky příběhů z Nepálu nebo Číny. Lásku k cestopisům ve mně tohle dílo sice nevzbudilo, zato ve mně probudilo určitou lásku k Ziburově stylu psaní, a tak je dost možné, že po nějakém jeho dalším díle sáhnu a jako vedlejší efekt se dozvím i něco zajímavého.
Shakespeara miluju, a tak jsem se na Dámy a pánové moc těšila. Nakonec ho tam tolik nebylo, ačkoliv inspirace jeho dílem byla jasně cítit. Nedostatek anglického dramatika mi ale dostatečně vynahradil inteligentní humor, úžasný cit pro jazyk a neuvěřitelný, akcí a elfy nabitý příběh.
Nelehké čtení, které však podle mě stojí za to přetrpět. Velmi osobní a autentické vyprávění o hrůzách v ženských komunistických vězeních, na které by se nemělo nikdy zapomenout. Není na škodu si občas připomenout, jak krutě se k sobě umíme chovat. O to více ale stojí za připomenutí a vzpomínání hrdinky a hrdinové, kteří museli tyto hrůzy prožívat, a také ti, kteří se jim dokázali postavit.
Milý příběh o dobrodružství krávy Elsie cestující do Indie, prasete Šaloma toužícího po Izraeli a krocana Karla dychtícího navštívit Turecko protkaný úvahami o náboženství, filozofii, politice a lidstvu obecně. Kniha je docela vtipně napsaná a obsahuje také pár zajímavých hlášek, které čtenáře donutí se na chvíli zamyslet. Osobně se mi líbí, že obsahuje pár poselství, které ale čtenářům nijak vlezle nenutí - je na každém, zda se toho chytne, či ne. I bez toho se ale dá u Krávy nebeské pěkně pobavit.
Tahle kniha je přímo narvaná beznadějí, krutostí a zlem, ale stejně tak nadějí, dobrem, odvahou a ano, i láskou. Boj dobra se zlem zde dostává velmi lidský rozměr, který je plný všech možných i nemožných emocí. A ty na mě z knihy doslova tryskaly. Beznaděj mě naprosto pohltila a je pro mě jednou z nej Kingových knih. Nejstrašlivějších, nejnechutnějších, nezlejších, nejmilejších, nejlaskavějších, nejbožejších i nejsilnějších.
Tak pan Pratchett si tentokrát smslnul na víře, náboženství a filozofii... Malí bohové jsou dalším důkazem toho, jak neuvěřitelně nadaný autor to je. Jen u něj jsem zatím narazila na tak dokonalé propojení humoru a vědomostí.
Pratchettova schopnost vzít nějaký známý příběh a vtipně (ale hlavně smysluplně) ho předělat, mě nepřestane fascinovat. Stejně jako jeho originální smysl pro humor, dokonalá hravost, vytříbený cit pro jazyk a neuvěřitelná fantazie.
"Jsou mladí a žijí v duševní poušti."
Parádní sonda do života a mysli mladých Evropanů, kteří se přidali k IS. V knize nechybí ani důležitá fakta jak o IS, tak islámu všeobecně, i o Evropě a konkrétních zemích. Na problémy je zde nahlíženo z různých úhlů a jsou nastíněna různá řešení. Kniha není ani negativní, ani pozitivní, je čistě objektivní a je jen na čtenáři, co si z ní odnese, jaký smysl v ní uvidí. Za mě je to celé perfektně a srozumitelně zpracováno - palec nahoru!
Četlo se to rychle a snadno, a to se mi na knize líbilo asi nejvíce. Být o něco delší, měla bych s ní trochu problém. Nemůžu říct, že by mi přišla špatná. Spíše zvláštní a pro mě nejspíš těžko uchopitelná. Svým způsobem byla tato kniha velmi zajímavá, ale nijak zvlášť mě neohromila.
První část se mi četla moc příjemně. Byla vtipná, plná zajímavých postřehů a myšlenek a velmi milá. Druhá část mi vzala dech. Přibližovala totiž pro mě zcela neznámý svět a byla jakousi sondou do americké politiky a (ne)fungování NASA. Už to sice nebylo tak příjemné čtení, ale jsem moc ráda, že se mi tohle dílo dostalo do rukou a že jsem zase o něco chytřejší :)
Začínám už si zvykat na to, že mě Pratchett pokaždé něčím překvapí. Něco takového jako je Sekáč jsem opravdu nečekala. Bavila jsem se nesmírně, opět jsem se podivovala nad autorovou obrazotvorností a fantazií a místy jsem se i trochu dojala. Každá část Úžasné Zeměplochy je neuvěřitelná!
Dodnes si vybavuji ty nádherné ilustrace, které mě jako malou okouzlovaly, strašily a nesmírně bavily!
Trochu moc postav a trochu moc příběhů, které odváděly pozornost od hlavního děje - a pro mě úplně zbytečně. Nic z toho kolem mě nezaujalo a ani trochu nezajímalo. Možná je na vině to, že s McBainovým dílem nejsem tak skvěle seznámena, takže mě osudy různých policistů příliš nezajímaly. Ale bohužel mě vlivem těchto odboček postupem času přestalo bavit i to důležité. Na druhou stranu nedokážu knihu zcela odsoudit: napětí se příjemně stupňovalo a posledních pár stran (tedy těch věnujících se Hluchému a jeho plánu) jsem přelouskala během několika minut. Slovní hádanky mě bavily, ačkoliv jsem je nedokázala sama rozluštit, ale ty pro mě byly na celé knize to vůbec nejzajímavější.
K tomuhle dílu jsem se musela docela nutit, ačkoliv pokaždé, když jsem začala číst, hltala jsem stránky jedním dechem a nedokázala se odtrhnout. Originální je to pořád dost, i když mi to nepřišlo tak vtipné jako první díl. Možná je to na mě už moc šílené a na hlavu padlé. Ale takových věcí je v životě málo a občas jsou potřeba. Před dalším dílem si dám každopádně delší pauzu.
Chvílemi jsem se trochu ztrácela v tom moři rozličných jmen a retrospektivní části mě zpočátku dost vytáčely. Nakonec jsem si ale na styl Červenky zvykla a dohltala ji až do konce. Námět mi přišel zajímavý a dobře propracovaný, byla jsem napnutá až do konce.
Úžasné prostředí Holly Woodu a v pozadí tajuplný a echt napínavý příběh. MIluju, když si Pratchett bere na paškál známá díla a inspirace Lovecraftem mě obzvláště potěšila. Místy mi Pohyblivé obrázky připadaly lehce překombinované a začala jsem se v těch mísících se dějích ztrácet, ale... celkový dojem z knihy mi to rozhodně nezkazilo.
Ani jsem nevěděla, jak mi Mrakoplaš a Zavazadlo chybí, dokud jsem si nepřečetla Erika. A jak jsem si to s nimi opět užila! U téhle knihy jsem se opět smála nahlas. Vynikající!
Perfektní od začátku do konce. Na Noční hlídku jsem slyšela jen samou chválu a pokud jsou další knihy s ní ještě lepší než tahle, tak se mám rozhodně na co těšit. Stráže, stráže je dílo napínavé, zábavné a nápadité.
Filmové zpracování Stopařova průvodce po galaxii mám moc ráda a konečně jsem se dostala i ke knize. Humor Douglase Adamse mi svou originalitou připomíná Pratchetta, ačkoliv mají oba poměrně rozdílný styl vyprávění. Ale právě ten neotřelý humor s nečekanými pointami, který je místy až šílený, prostě miluju.