Faila
komentáře u knih
Temná hmota
Blake Crouch
Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale jakmile jsem Temné hmotě přišla na chuť, nedokázala jsem ji odložit. Zajímavé a velmi dobře zpracované téma, kniha je napínavá, plná čekaných i nečekaných zvratů. Četla se mi dobře, spousta míst mě přivedla k různým myšlenkám a úvahám. Přijde mi, že je to jedno z těch děl, po kterých zůstává více otázek než odpovědí. A přesně takové mám ráda.
Někdo cizí v domě
Shari Lapena
Příběh se rozmotával příjemným tempem a byl dostatečně napínavý. Ke konci už na mě těch zvratů bylo trochu moc, ale knize to v mých očích na atraktivitě nijak výrazně neubralo. Četlo se to snadno a rychle, postavy byly zajímavé a dobře vypracované, stejně tak vztahy mezi nimi.
Růže smrti
Arnaldur Indriðason
Pro mě dost nové téma, které mě velmi zaujalo. Kniha nebyla tak napínavá a dramatická jako jiné severské detektivky, na které jsem zvyklá. Místy mi to vadilo, celkově mě ale kniha rozhodně nenudila a dalším dílům ze série dám určitě šanci.
Ta přede mnou
J. P. Delaney (p)
Kniha mě nadchla nejen svým příběhem, ale také stylem, ve kterém je napsaná. Přečetla jsem jí téměř jedním dechem. Jde především o napínavé čtení bez hlubokých myšlenek a témat k zamyšlení. Občas se ale i v tomto díle naskytnou místa, která člověku vrtají hlavou - a některá dokonce opravdu hodně.
Podzim patriarchy
Gabriel García Márquez
Podzim patriarchy není jednoduchá četba a ne každému bude stát za to se touto knihou "protrápit" až do konce. Dílo tvoří nesmírně dlouhá souvětí, ve kterých se střídají vypravěči i to, o čem se vypráví, a která jsou navíc plná groteskních a abstraktních obrazů. Bylo pro mě náročné knihu dočíst, ale neustále jsem byla fascinována, jak geniální a originální je každá "věta". Jak neskutečné jsou zdejší popisy, které i přes svou bizarnost dokáží v mysli čtenáře vyvolat reálné obrazy a vytvořit požadovanou atmosféru. Příběh sám není nezajímavý a ačkoliv by v jiné formě byl čitelnější, myslím, že zvolená stylistika se k němu hodí. Za sebe jsem ráda, že jsem se knihou prokousala, protože šlo o netypický čtenářský zážitek, který jen tak nezapomenu.
Skleněná těla
Erik Axl Sund
Oproti předchozím knihám je tato pro mě mírným zklamáním, neboť jsem od Sunda zvyklá na drsnější příběhy. Přesto nemůžu říct, že by Skleněná těla byla vyloženě špatné dílo, je to pořád poměrně temná, napínavá a dost realistická detektivka. Nenudila jsem se u ní a místy mi stále přebíhal mráz po zádech. Sundův styl je velmi zajímavý a jeho nápady jsou vskutku originální. A na druhou stranu je poměrně příjemná změna číst od něj něco méně... drastického.
Bez dcerky neodejdu
Betty Mahmoody
Příběh byl velmi napínavý až do samého konce. Autorka má vynikající popisný talent, díky kterému může mít čtenář často pocit, že sedí uprostřed Íránu a prožívá celou tu hrůzu také. To, že Betty Mahmoody popisuje skutečné události, činí z celé knihy ještě děsivější dílo. Počtení to není opravdu příjemné, ať už kvůli tragickému ději, nebo kvůli detailnímu popisu života ve velmi necivilizované zemi. I v tomto díle se však najdou krásné a světlé momenty, díky kterým se dá čtení hravě zvládnout.
Jezero
Bianca Bellová
Jezero je pro mě neuvěřitelná kniha a Bianca Bellová neuvěřitelná spisovatelka. Dokázat na tak malém prostoru odvyprávět tak velký příběh, to chce um. Strohé a úsečné věty sdělující zásadní věci působí až surrealisticky a příběh má díky nim lehce absurdní nádech. Zároveň je velmi dynamický a nevleče se. A i přesto, jak málo prostoru hrdinové dostali, dotkli se mě. Výstižné popisy skvěle popisovaly prostředí a pomáhaly dokreslit atmosféru. K této knize jsem se musela přinutit, ale vůbec nelituji!
Ready Player One - Hra začíná
Ernest Cline
Knihu jsem začala číst kvůli filmovému zpracování, protože mám ráda přečtenou literární předlohu filmu, na který se chystám. U Ready Player One jsem asi udělala chybu, protože film se mi bohužel moc nelíbil. Kniha mě ale uchvátila naprosto! K některým zmíněným pojmům mám sama slabost, o jiných jsem vůbec neslyšela a naprosto mě minuly. Přesto mě bavilo o nich číst a cítit tu lásku, která z knihy přímo sálala. Velké plus je pro mě také stavba příběhu, který se místy trochu vleče, ale díky tomu nepůsobí přehnaně dramaticky a je naopak velmi uvěřitelný. Postavy mi sedly a zejména hlavní hrdina byl opravdu skvěle a do hloubky propracován. Také ten hlavní boj dobra se zlem byl pochopitelný a měl smysl. Výborná kniha, výborný zážitek!
Macbeth
Jo Nesbø
Přišlo mi to dost temné a napínavé a o něco hlubší než ostatní detektivky tohoto autora. Za to jistě může inspirace Shakespearovou klasikou, která byla na příběh našroubována - za mě docela dobře. Byla zde dobře vykreslena atmosféra polorozpadlého města s polorozpadlými lidmi, postavy měly zajímavou a propracovanou psychologii. Tenhle Nesbø se mi líbil moc.
Midwichské kukačky
John Wyndham (p)
Pro mě jsou Midwichské kukačky spíš takový "podpovrchový" thriller. To, co se děje na povrchu, je bezpochyby velmi napínavé, rovněž originální a nápaditě zpracované. Ale všechny ty myšlenky, které se knihou prolínají, o nadřazenosti našeho druhu, o nutnosti bojovat a přežit a jiná morální dilemata - přesně to mě na Kukačkách děsilo nejvíce.
Stařec a moře
Ernest Hemingway
Stařec a moře je klasika, kterou jsem si zamýšlela přečíst už od střední. Dlouhá léta mě od toho odrazovala její domnělá délka a strach, že to bude nudné a nezáživné. Díky Čtenářské výzvě jsem se konečně odhodlala se do díla pustit. Prvním překvapením pro mě bylo, jak útlá knížečka je. Druhým to, jak moc mě čtení bavilo. Nenudila jsem se ani na moment, Hemingwayovo barvité popisování mi to nedovolilo. Starce a moře jsem zhltla během hodinky, dvou a odnáším si z tohoto díla blažený pocit (možná paradoxně?), že každý boj má smysl, i když ho možná tak úplně nevyhrajeme.
Srdceboly
Simona Monyová (p)
Romány pro ženy nejsou můj šálek kávy, ale tento se mi moc líbil. Asi tím neromantickým a hodně temným pojetím. Celé to klouzalo spíše po povrchu a co se psychiky a prokreslení postav týče, moc do hloubky autorka nešla. Přesto byly pocity hlavní hrdinky poměrně dobře popsané, čtenář se do ní dokáže vcítit. Za mě velké plus za to, jak moc uvěřitelné a důvěryhodné mi to všechno přišlo.
Hana
Alena Mornštajnová
U Hany mě zřejmě zradilo mé vysoké očekávání. Ne, že by mi tato kniha nepřišla opravdu dobrá, ale bohužel jsem od tolik vychvalované knihy (která je zde dokonce nejlépe hodnocenou knihou) čekala asi více. Čekala jsem o něco hlubší zážitek. Nemůžu určitě říct, že by se mě Hana vůbec nedotkla. A napsaná je opravdu výborně, je to záživné dílo, které se čte jedním dechem - i když to není moc lehké a příjemné čtení. A vědomí, že jsme nevědomky schopni zničit někomu druhému život, které si z této knihy odnáším, je opravdu děsivé. Hana je podle mě rozhodně vynikající kniha, která si chválu zaslouží. Ale bohužel pro mě jí právě ta chvála dost ublížila a zázrak, na který jsem při čtení čekala, se nekonal.
Tma
Jozef Karika
První polovina mi přišla velmi zajímavá a chvílemi napínavá až k nevydržení. Druhá polovina mě bavila o něco méně, ale zaujalo mě na ní zaměření spíše na psychiku hlavního hrdiny než hrůzu okolo. Tma je podle mě velmi dobrý thriller s několika perfektními místy, ale bohužel i několika slabšími, až lehce nudnými pasážemi. Knihu jsem četla v originále a ačkoliv jsem se zpočátku "cizího" jazyka bála, slovenština se mi velmi rychle dostala pod kůži a velmi mi sedla. Myslím, že v ní některé věci vyzní lépe než jak asi vyzněly v češtině.
Vánoční říše
Joe Hill (p)
Perfektní! Poslední stránky jsem hltala a měla jsem co dělat, abych nepřeskočila až na konec a už konečně zjistila, jak to dopadne. Zajímavý nápad, podle mě skvěle zpracovaný. Je to velmi napínavé, místy opravdu strašidelné. Propracované postavy, uvěřitelné, ale zároveň velmi pozoruhodné. Joe Hill mě, stejně jako jeho tatík, zatím nikdy nezklamal a mám z něj velkou radost.
Bouřková sezóna
Andrzej Sapkowski
Bouřková sezóna mi atmosférou připomněla mé první setkání se Zaklínačem. A nejvíce vděčná jsem za Epilog, neboť to je pro mne to pravé ukončení celé ságy.
Paní jezera
Andrzej Sapkowski
V mých očích vrhá poslední díl trochu špatné světlo na celou ságu. Myslela jsem si, že má Sapkowski příběhy jednotlivých postav více rozpracované, ale mnoho z nich se vůbec nedořešilo - a některé (i za mě velmi zbytečně) skončily dřív, než pořádně začaly. U některých postav mě to opravdu mrzí, protože jejich přítomnost v knihách tím pro mě naprosto ztrácí smysl a mám pocit, že v nich byly jen na efekt. A (ne)chování některých postav mi vůbec nesedělo do toho, jak je v předchozích dílech Sapkowski popisoval.
Některá místa tohoto dílu mi přišla příliš překombinovaná a nakonec taky trochu zbytečná. Chvílemi jsem měla pocit, jako kdyby to celé autor psal horkou jehlou a na poslední chvíli vymýšlel, co tam ještě přidat.
Ale literární kvality posledního dílu ságy jsou stejné jako dílů předchozích, tedy velmi vysoké. Prolínání časů a dějů je vynikající! Celou knihu to krásně oživí a čtenář může nahlédnout do minulosti některých postav a lépe je pochopit - za to díky! Pro mě nudnější pasáže (diplomatická vykecávání) jsou tady mnohem kratší než v předchozích dílech a líčení bitevní vřavy a všech hrůz okolo bylo tak děsivé, že mi běhal mráz po zádech.
Ačkoliv jsem doufala ve smysluplnější ukončení, nemůžu říct, že bych byla z celé zaklínačské ságy zklamaná. Určitě je to něco, co stojí za přečtení, a to do poslední tečky.
Pyramidy
Terry Pratchett
Pyramidy mě úplně nenadchly - v příběhu, zejména ve jménech, jsem se krapet ztrácela, a chybělo mi zde to "něco" navíc. Ale pořád je to Pratchett se svým skvělým humorem a stylem vyprávěním a originálním jazykem (v dokonalém překladu pana Kantůrka). Takže ačkoliv jsou pro mě Pyramidy zatím asi nejslabším kouskem, pořád jsem si je opravdu hodně užila.
