Faila komentáře u knih
Zpočátku mi to přišlo fajn, zejména z námětu jsem byla vyloženě nadšená. Pak do toho vstoupila pořádná salva akce, romantiky, patosu, nepochopitelných zvratů a z mého pohledu až nesmyslů. S hlavní hrdinkou jsem měla problém téměř od začátku, ale ke konci knihy už jsem na ni byla alergická. Není to napsáno vyloženě špatně a námět je opravdu originální, ale tohle dílo mi nesedlo a budou-li další díly série, bez lítosti si je odpustím.
Napínavý a perfektně vystavěný příběh. Bez některých vedlejších dějových linek bych se asi dokázala obejít (to Joona nemůže být aspoň jeden díl bez ženské?) , ale celkově se mi tahle kniha moc líbila a dost se těším na další!
Zhruba první tři čtvrtiny knihy mi braly dech tak, jak jsem od Keplera zvyklá. Napínavé, zajímavé, tajemné. Poslední čtvrtinu jsem četla s otevřenou pusu, protože tolik přehnaných nesmyslů na jednom místě bych zrovna v téhle knize nečekala. Ale celkový velmi pozitivní dojem mi to naštěstí nezkazilo a na další příběhy Joony Linny se moc těším.
„Jestliže se Rusko není schopné stát silnějším, musí učinit ostatní slabšími. A nejjednodušším způsobem, jak ostatní země oslabit, je učinit je podobnějšími Rusku.“
Kniha není učebnicí dějepisu a nezabývá se podrobně dějinami Ruska, Evropy a Ameriky v posledních 10 letech. Jmenuje se Cesta k nesvobodě a mapuje právě tento proces. Je proto logické, že se v ní neobjevují zmínky o všech těch věcech, které jsou v EU, Evropě nebo Americe špatné, ale které absolutně nesouvisí s hlavním tématem knihy. Snyder skvěle pracuje s fakty (a i když se nám občas nelíbí, stále jsou to fakta) a to, co je zde popisováno, můžeme sledovat na vlastní oči kolem nás, u nás i jinde ve světě. Vděčná jsem především za konec knihy s nastíněním řešení, které mi poskytuje určitou naději.
Moje první setkání s tímto autorem - a určitě ne poslední. Napínavé, zajímavé, autentické a s pár uvěřitelnými zvraty. Skvělá detektivka a moc se těším na další, které jsou také skvěle hodnoceny.
Další kniha, která mě k mému nemalému překvapení dostala. Líbil se mi především ten svižný a lehký tón, jakým je napsaná. A přesto nejde o oddychové čtení v tom pravém smyslu. Pod povrchem totiž bobtná hned několik silně znepokojujících témat. Skvělé ale je, že je k sobě nemusíte pustit a jakkoliv hlouběji se jimi zabývat. Je tedy na každém čtenáři, jestli pro něj tohle dílo bude prima veselá detektivka na léto, nebo vážnější román s psychologickými a tragickými prvky.
Ani by mě nenapadlo, že se mi tato kniha zaryje pod kůži. Asi se mi trefila do nálady (dost pochmurné) a působila na mě velmi silně. Přiznám se, že jsem čekala něco odlehčeného, ale dostal se mi do rukou velmi skličující příběh plný utrpení, lidskosti, bolesti a nešťastných lásek. Četlo se mi to skoro samo a postavy mě překvapily svou propracovaností, hloubkou a autentičností.
Za Nelu Rywikovou jsem moc ráda. Za napínavé a velmi promyšlené detektivky, které píše. Za úžasně autentické vykreslení prostředí, ve kterém se příběhy odehrávají. Za zajímavé až dechberoucí osudy postav. Za vytříbený jazyk okořeněný dialektem. Za spád a plynulost příběhu, který se čte jedním dechem. Jsem opravdu ráda, že takovou autorku u nás máme a moc se těším na její další knihy!
Skvělá detektivka s nepříjemnou a zkaženou atmosférou ostravské periférie.
Kniha se skládá převážně ze vzpomínek majordoma Stevense, pod kterými je ale možné zahlédnout hned několik velmi hlubokých a silných lidských příběhů. Sám hlavní hrdina je však dost odtažitý a nezúčastněný, takže toho čtenáři moc neprozradí a nechává velký prostor fantazii. Dílo je také plné různých filozofických úvah, Stevens se zamýšlí nad důležitostí člověka a jeho úlohou v dějinách lidstva i nad dalšími tématy, které pro někoho mohou být poměrně nezáživné. Soumrak dne není zábavnou četbou, je to velmi náročné dílo, které po čtenáři žádá veškerou pozornost. Na tuhle knihu je dobré si vynahradit čas. Osobně se mi kniha četla trochu zvláště. Na jednu stranu velmi lehce, protože je výborně napsaná a v podstatě čtivá. Vzhledem k obsahu jsem se k ní ale zrovna dvakrát nehrnula, zvláště, pokud jsem měla náladu na něco oddychovějšího.
Některé příběhy jsem znala, o jiných neměla ani potuchy, vždy jsem se ale dozvěděla něco nového. A to nejen o historii České či Československé země jako takové, ale také o jejích obyvatelích a událostech, které tento národ formovaly. Díky některým větám a myšlenkám asi naší duši lépe rozumím. Líbí se mi určitý nadhled a to, že kritika se objevuje pouze mezi řádky. Szczygieł vyloženě neodsuzuje, ačkoliv pár ironických poznámek si neodpustil. To, jak čtenář popisované události i osobnosti zhodnotí, je ale pouze na něm.
Na hororové povídky autora Kruhu jsem se moc těšila. Hned první mě navíc uchvátila temnotou a tajemností a mé očekávání se ještě více zvýšilo. Bohužel pak přišlo trochu zklamání. U většiny povídek jsem tušila, jak dopadnou a nic překvapujícího mi nepřinesly. Určité napětí a temnost si však udržely a oceňuji také jisté filozofické přesahy.
Velmi zvláštní. Tyhle příběhy byly úplně jiné, než jaké jsem kdy četla. Těžko popsatelné, řekla bych, že nejlépe je vystihuje slovo z názvu knihy: znepokojivé. Cením také krátký přehled fantastické finské literatury na konci.
Nejdříve jsem se bála, že mě vyprávění od konce příběhu bude nudit, mást, že mi to celé nebude dávat smysl nebo že se v tom budu ztrácet. Knihu jsem přečetla během pár dní, což je zřejmě výhoda. Při delších pauzách se mohou některé detaily vytratit z paměti a nemusí vám to do sebe tak snadno zapadat. Za mě je tohle podání nejen neotřelé, ale také skvěle zvládnuté. Kniha má spád, je nesmírně napínavá a čím víc jsem se blížila ke konci/začátku, tím víc jsem byla příběhem udivená. A nadšená. Říjnový seznam mi přišel neskutečně úžasný.
Úžasná fantazie a styl vyprávění. Nejvíce mě ale na této knize dostalo to, s jakou lehkostí dokáže Gaiman podávat i ty největší hrůzy. V mnoha ohledech je Kniha hřbitova velice děsivé dílo, ačkoliv na mě tak při čtení ani trochu nepůsobila.
Ponuré připomenutí toho, jak křehký je lidský život a jak s námi dokáže osud zamávat. Jak se lidé pod jeho tíhou mění a ač nejsou zlí, ubližují všem kolem sebe. Velmi bolestné čtení, místy však i milé. Doporučuji také výborné zpracování v podobě audioknihy, krásně načtené a podkreslené příjemným hudebním podkladem plným nostalgie, něhy i tíživosti.
Na Asimových dílech se mi líbí ta jednoduchá složitost. Paradoxy cestování časem a spoustu dalších neuvěřitelných témat podává s nádhernou lehkostí. Jeho fantaskní budoucí světy fungují tak dokonale realisticky a vše je v nich do nejmenšího detailu promyšlené. A do nich zasazuje lidské příběhy odhalující samotné nitro lidské duše. Skvělý spisovatel a vizionář.
Keplerův styl vyprávění mě baví. Postupně a pěkně pomalu spolu s vyšetřovateli i potenciálními oběťmi rozplétat jednu záhadu za druhou. Líbí se mi, že v jeho knihách není nic příliš "na sílu". Příběhy nejsou přehnané a i přes svou zamotanost a tajemnost si dokáží udržet autenticitu. Postavy v Keplerových knihách mi sedí stejně jako jejich způsob řešení problémů. Náhlé konce mě nepřekvapují a občas si ani jiné ukončení podobného díla nedokážu představit.
Ze Sběratele motýlů jsem nesmírně rozpačitá. Prvotní nadšení nad originálním, dechberoucím námětem a velmi temným zpracováním totiž vystřídalo skoro až zhnusení. Zpočátku je kniha spíše popisná, což mi vůbec nevadilo, protože občasné dialogy mi přišly velmi slabé. Těch ale bohužel postupem času přibývalo. A místo napínavé detektivky se z tohohle díla vyklubala podivná slátanina zvrlého, romantického, akčního a komického. Z hlavní hrdinky se najednou stala pomalu akční hvězda, vše se točilo kolem ní a její románek tomu nasadil korunu. Místy jsem nevěděla, jestli čtu drsný thriller, nebo červenou knihovnu. Čím dál víc to na mě působilo pateticky a připitoměle. Strach a nepříjemný pocit ustoupily touze po konci. To, jak se kniha vyvíjela, mě velmi mrzí, protože nebýt těchto záporů, vnímala bych ji jako dílo až geniální, nabízející pohled do světa a vztahů sériového vraha a jeho obětí.
Poslouchala jsem audioknihu, kterou skvěle načetla Zuzana Slavíková. Snad to byl i její přednes, díky kterému mě tohle dílko bavilo. Trochu tuším, že její hlas udělal z ústřední postavy méně hysterickou, protivnou, věčně nespokojenou, sobeckou a ukňouranou ženskou, než jaká by byla při čtení knihy v mé hlavě. I přes to, že snad všechny postavy v knize mají vlastnosti, které mi opravdu, ale opravdu vadí, a jsou pro mě tak trochu "na facku", kniha jako taková mě moc bavila. Netrvalo to ani příliš dlouho, než jsem si na její styl (který mi trochu připomínal vyprávění Bridget Jonesové) zvykla. Navíc se v příběhu odráží několik pro mě zajímavých témat, která jsou aktuální a v knize podaná docela realisticky (např. postavení žen ve společnosti). Určitá přehnanost a použitá klišé se vzhledem k žánru dala očekávat. Celkově mě ale tohle dílo (k mému velkému překvapení) nadchlo a hodnotím ho velmi pozitivně.