Faila komentáře u knih
Kniha mě zklamala, ale na vině je mé očekávání. Dle popisku jsem čekala něco více dramatického a tragického, ale většina Hotelu je o "obyčejných" lidských příbězích. Určitě to není špatné dílo, napsáno je velmi poutavě a čtivě a pod povrchem se toho odehrává více než dost. A pokud už se v knize přeci jen nějaká tragédie objeví, je popisována lehce odtažitě a surově, což knize rozhodně přidává na zajímavosti.
Thriller plný nudných a zdlouhavých pasáží, zdánlivě bezvýznamných momentů, (ne)čekaných zvratů a trochu plochých postav. Čte se dobře a místy je velmi napínavý. Čtenář spolu s hlavní hrdinkou odhaluje, co je skutečné a co jen "skutečné".
Autorům se rozhodně nedá upřít nápaditost, smysl pro detail, umění budovat napětí a vše čtenáři dávkovat tak akorát. Kniha se čte skoro sama, ale bohužel mě ke konci trochu rozčilovala (stejně jako poslední díly série). Přišlo mi to trochu moc překombinované a přehnané. Propracovaná psychologie postav a děsivé tajemno ustupují krvi, násilí a snaze šokovat čtenáře za každou cenu.
Ani mě tato Backmanova kniha neoslovila tak jako ty předchozí. Přesto i ona byla plná jeho laskavého humoru, víry v dobro v lidech, naděje, že vše nakonec dobře dopadne, a poselství, že ani ty nejčernější dny nemusí skončit zle. Nebo aspoň ne všechny. Úzkosti a jejich lidé je kniha, která mě pohladila po duši, několikrát nahlas rozesmála a občas velmi dojala. Rozhodně nezklamala.
Zpočátku mě děsně rozčilovaly podobnosti s Kingovým To, kterých nebylo v knize málo. Postupně jich sice ubylo, ale místo nich nastoupil chumel tolika prolínajících se událostí, zvratů a podivností, že jsem se v tom začala ztrácet. Konec mě už ani nebavil, ani nepřekvapil.
Trvalo mi hodně dlouho, než jsem se do knihy začetla. Pak mě nesmírně uchvátila a vždy jsem se těšila na další čtení. Bohužel, konec mi přišel dost slabý, plný zbytečného přehánění, patosu a také filozofování. Námět se mi velmi líbí a kniha by se mi určitě četla celkově lépe, kdyby z ní byla tak polovina vypuštěna. Nakonec ji hodnotím jako průměr, spíše tedy lehce lepší průměr.
Básně opravdu nejsou můj šálek čaje (tuto sbírku jsem četla pouze kvůli/díky Čtenářské výzvě). Na těchto bylo dobré to, že jsem jim rozuměla. Neztrácela jsem se ve složitých obrazech, ale z každého řádku na mě dýchaly pocity, vzpomínky a myšlenky autorky. A to nejspíše není málo.
Co do obsahu mě tato básnická sbírka nijak neoslovila, místy jsem měla chuť knihu odložit, jak mě některé stále se opakující motivy až otravovaly. Sbírku však chápu jako velmi osobní zpověď, která autorce snad přinesla úlevu od některých břemen, které musela vláčet. A snad tato sbírka pomohla i některým dalším ztraceným duším najít důvěru v sama sebe.
Tato kniha mě uchvátila od úplného začátku. Stačilo jen pár stran a všechny postavy jsem si zamilovala. Snad je to zvolenou formou, díky které se čtenář ocitá přímo v centru dění a vše má z první ruky. Knihou se nese neskutečně milý a laskavý humor, který čtenáře povznáší v tragičtějších částech. Pár míst, které se mi příliš nelíbily, bych samozřejmě našla, celku to ale v mých očích na kráse nijak neuškodilo.
Kniha mě až na pár momentů moc nebavila. Téma mi přišlo dobré a způsob vyprávění příběhu z pohledu více postav z obou "stran" je myslím dost zajímavý. Ale bylo to na mě moc dlouhé, rozvláčné a se spousty hluchých a dosti nudných míst.
Je sice pravda, že je autor "od fochu", takže má nejspíš mnoho zkušeností, z kterých může čerpat. Přesto se mi líbí, jak jsou zápletky jeho děl nesmírně zajímavé a zároveň nesmírně uvěřitelné. Další kniha plná napětí, vtipných dialogů a ryzích autentických postav.
Zajímavý příběh zakomponovaný do listopadových událostí roku 1988. Sama hlavní dějová linka mi nijak úžasná nepřišla, ale díky kontextu a dalším vedlejším příběhům mě to celé - opět - velmi bavilo. Líbí se mi Dánovy příměry, hra s jazykem, smysl pro napětí a tvůrčí schopnost, s jakou staví děje svých knih.
Dánův styl mi přijde prostě skvělý. Knihy mají spád, jsou plné zajímavých nápadů a (opravdu) nečekaných zvratů. Každý díl je trochu jiný, všechny jsou ale stejně dobré.
Velká část geniálního humoru je obsažena už v samotném textu, takže i jen pouhé čtení stojí za to.
Obě části se četly téměř samy. Byly nápadité a čtivé, plné smutku a v druhém případě i napětí. V hlavě mi ani jeden příběh zřejmě neuvízne příliš dlouho, přesto zanechaly silný dojem.
Nevím, jak to dělá, ale v každé z Kingových knih se mi hlavní postavy zaryjí pod kůži a zůstanou tam ještě chvíli po dočtení. Spolu s pocitem, který je částečně úlevný (že je čtení plné napětí a obav konečně za mnou) a částečně smutný (ze stejného důvodu).
Krom toho je S. King jediný sposovatel, u kterého tak ráda čtu doslov a poděkování. Možná jsem zaujatá, ale z jeho slov tu lásku ke čtenáři a vděk opravdu cítím.
Kniha, kterou jsem jako malá četla u prarodičů. Originální, zajímavé, napínavé, milé, smutné i veselé, ale především nádherné pohádky!
"Ládíkův" humor mám moc ráda stejně jako jeho filozofické úvahy, způsob uvažování, schopnost překonávat sám sebe a snahu vidět kolem sebe hlavně to dobré. Putování mě osobně neláká, ale díky Ziburovým krásně lidským a autentickým popisům mám pocit, jako kdybych šla kousek s ním.
Obdivuji, jak si Backman dokáže vzít jakékoliv téma, i to sebevíc náročné a bolavé, a zpracovat ho s nesmírnou něhou a klidem, díky kterým je vše o tolik jednodušší. Bolestivé a zároveň krásné čtení.