Finn69 komentáře u knih

Uthred konečně zamířil na sever vyrovnat účty s Kjartanem a jak jinak, obrátí to tam vzhůru nohama. Jak se píše v anotaci, Cornwellovi tentokrát příliš nesvazují ruce historická fakta, jelikož o severu Anglie v těch časech se prostě nic moc neví. Takže se mohl trochu utrhnout z řetězu a já se přiznám, že se mi to někdy zdálo až moc. Hlavně dobytí Dunholmu a celá ta scéna s Thyrou a smečkou divokých psů jako by patřila do úplně jiné knihy. Čili za tohle hvězdu dolů, jinak je to ale pořád hodně dobré čtení.

5 01.07.2019

Druhý díl je hodně o saském králi Wessexu Alfredovi a Uhtred to s ním fakt nemá lehké. Musí se kolikrát opravdu tvrdě kousnout, aby toho pánbíčkářského parchanta neposlal ke všem ledovým obrům Jötunheimu a nepřešel k Dánům. Já bych to na jeho místě udělal už dávno a soudě podle toho jak je to napsané, to samé by udělal i Bernard Cornwell :)
Když porovnám s prvním dílem, není to ani o chlup horší, pořád nestačíte otáčet stránky. Takže plný počet, co s tím jiného?

7 30.06.2019

Čtu tuhle sérii už podruhé, opět v létě a zase si to užívám. Uhtredův příběh je prostě výborná (nejen) dobrodružná zábava pro každého, koho trošku zajímá anglická historie. Nebojte se, není to žádný suchopárný přehled historických faktů, naopak je to akční a pěkně šťavnatá záležitost. Najdete tu vikinské nájezdy, války, odvážné bojovníky, světce i zrádce, děvky i krásné panny - a všechno je to plné života, čte se to samo a ani chvilku se nenudíte.

11 28.06.2019

Na tuhle knížku jsou hodně rozporuplné recenze, od nadšených po zklamané - já za sebe dám čtyři hvězdy, líbilo se mi to. Když porovnám Pražský hřbitov s dalšími Ecovými knihami, určitě se to četlo lépe, než třeba Ostrov včerejšího dne. A určitě je lepší než Nulté číslo. Na druhé straně, víc jsem si užil třeba Foucaultovo kyvadlo a samozřejmě Jméno růže.
Sledujete fascinující řetězec konspirací a spiknutí, táhnoucí se celým 19. stoletím. Zednáři, jezuité, satanisti, židé snažící se ovládnout svět. To se postupně dokládá řadou "zaručeně pravých" dokumentů, samozřejmě jde o podvrhy, falzifikáty, nebo spíš falzifikáty falzifikátů, jejichž tvůrcem je právě kapitán Simonini, hlavní postava a také hlavní zloduch. Bral jsem to celé spíš jako fikci, o to víc mě na závěr překvapilo, že kromě osoby hlavního (anti)hrdiny se všechno, o čem se v knize píše, opravdu stalo. Klobouk dolů za to, jak tu spoustu faktů, citací a historických reálií Eco dokáže spojit do fungujícího příběhu, v tomhle je nepřekonatelný. A ještě vám to okoření gastronomickým průvodcem (nejen) Paříží včetně nějakého toho dobového receptu :)

Ještě musím přidat svůj oblíbený citát z debaty v redakci antisemitského plátku:
"Árijskou chloubou je literatura, ta je teď ale v krizi. Zato hudba, senzitivní umění pro změkčilé a choré, triumfuje. Po krokodýlu je ze všech živočichů největším milovníkem hudby právě Žid."

10 24.06.2019

Převtělení Timothyho Archera mě bohužel oslovilo daleko míň než Božská invaze. Ona je to taky úplně jiná kniha a vlastně mi ani není moc jasné, proč se řadí do trilogie Valis - protože se tam taky řeší náboženství? Nic moc společného tam jinak nevidím.
Najdete tu hodně filozofie, hledání pravdy a věčného života, bohužel daleko méně je tu děje. Vypravěčka Angel mi moc nesedla, intelektuálky z Berkeley asi nebudou můj typ. O dost zajímavější byl nekonformní biskup Archer, to je vlastně hlavní hrdina téhle knihy. A jeho ztráta víry a hledání pravdy jsou asi to hlavní, o co v téhle knize jde.
Zkrátka, tenhle Dick mi moc nesedí.

2 19.06.2019

Oproti Valisu pro mě o hodně přístupnější, pochopitelnější, o moc líp se mi to četlo. Je to možná taky trochu tím, že mě první díl na tohle (volné) pokračování připravil, hlavně ale tahle kniha není ani zdaleka tak šílená jako první díl. To ovšem rozhodně neznamená, že není dobrá, to snad nenápadně naznačilo těch 5 hvězdiček :)
I tady najdete hodně filozofie a náboženství, k tomu paralelní vesmíry, bohy i ďábly, všechno je to ale ve stravitelnější a čtivější formě. Ve Valisu jsem se ztrácel, tady jsem si ty filozofické a náboženské konstrukce a úvahy užíval.

7 17.06.2019

Ani napodruhé se mi to nečetlo vůbec snadno, musím přiznat že se dost často nechytám. Té schizofrenie, psychedelie a křesťanské, židovské atd. náboženské filozofie je tam tolik, že se v tom místy ztrácím. Takže mi asi nezbývá, než abych to i nadále bral jako jeden z největších Dickových úletů a pustil se do Božské invaze.

4 16.06.2019

Na Ecovy poměry vlastně jen taková hříčka. Samozřejmě brilantní a dobře napsaná, jak taky jinak, ale od téhle legendy člověk prostě čeká víc.
Popis fungování fiktivní redakce bulvárního časopisu je asi to nejlepší co tu najdete, je to zábavné a vtipné a asi ne moc daleko od reality :) Super jsou rady zkušenějších kolegů začátečníkům např. jak manipulovat s fakty, vyrábět kauzy, lepit články z jiných časopisů... Konspirace ohledně Mussoliniho a dalších mě až tak nezaujaly, bylo to celé hodně přitažené za vlasy. Působilo to na mě nejspíš jako svého druhu parodie na konspirační romány, a v téhle disciplíně mám jiné favority, třeba trilogii Illuminatus. Od Eca si příště raději znovu přečtu třeba Foucaultovo kyvadlo, Baudolina a vlastně tu ještě na mě čeká Pražský hřbitov :)

4 14.06.2019

Tak tohle mě po vynikajícím Soumraku dne dost zklamalo. Námět je zajímavý, je to ale hrozně zdlouhavé, skoro bez děje. Pomaličku vás to někam vede, zřejmě k očekávanému finálnímu odhalení. To se ale nedostavuje, jelikož vy to už stejně dávno všechno víte.
Postavy jsou neskutečně pasivní. Přestože jim jde doslova o život, nepodnikají vůbec nic, aby se zachránily, a to i přesto, že jim v tom nikdo nebrání. Takže vám zbude vlastně jen story o dvou "nejlepších kamarádkách" z internátní školy a jedna tragická studentská láska, kterou ale nikdo zas až tak tragicky nebere...
A to jsem tedy čekal víc.

10 11.06.2019

Soumrak dne byl můj první Ishiguro, a už teď vím, že rozhodně ne poslední.
Je to vlastně velmi smutný příběh o promarněných životech, který nám vypráví majordomus Stevens během své krátké cesty po Anglii. On by s tímhle hodnocením samozřejmě nikdy nesouhlasil, jaké promarněné životy, on dělal přece vždycky jen to, co důstojný majordomus dělat má. A i teď přemýšlí nikoliv o tom, co mohlo být jinak, ale smrtelně vážně uvažuje o tom, jak se naučit žertovat, aby uspokojil svého nového pána.
Jak vidíte, není to žádný Jeeves. Rozhodně se moc nenasmějete.
Napsané je to nádherně, plynule, není tam nic falešného. Hrozně mě překvapilo, jak je to anglické, od člověka s japonským jménem i původem to člověk prostě nečeká.

21 09.06.2019

Hodně zajímavé, hodně zvláštní, hodně dobré.
Přestože se vlastně celý děj odehrává někde ve vesmíru na planetě Oáza, není ta scifi linka až tak zásadní. Je ale zajímavá a originální, domorodí "Milovníci Ježíše" jsou prostě neskuteční a když se v závěru nakonec vysvětlí jejich chování, oblečení i důvod jejich náboženského zápalu, je to docela pecka.
Přestože je hlavním hrdinou misionář a "Kniha zvláštních nových věcí" je samozřejmě bible, není to úplně ani kniha o náboženství. Řekl bych, že nejvíc je to asi o víře, o vztazích mezi lidmi, o naději a beznaději... atd.
Navíc se to moc pěkně čte, inu Faber & Janiš, to už je sázka na jistotu :)

14 07.06.2019

Hodně dobré a hodně temné postapo, tentokrát z vyprahlého jihu balkanizovaných Spojených států. O vodu z Colorada bojují nemilosrdně celá města a státy. A nejen bojují, taky kvůli ní umírají. Dostanete se třeba do umírajícího Phoenixu, kterému jde tvrdě po krku jak Las Vegas, tak i Kalifornie. A je to tam opravdu drsné, na to se připravte.
Hrdinové Vodního nože nejsou žádní rytíři bez bázně a hany, nehrají si moc na čest ani na city - dobře vědí, že tak se nedá vyhrát. Ne, že by to byli nějací démoni, prostě v duchu hesla "účel světí prostředky" pragmaticky hledají cestu nejmenšího odporu. Takže o rány do zad a vůbec různé podrazy není nouze ani mezi nejlepšími přáteli, o nepřátelích ani nemluvě.
Vedle Čerpadla 6 je pro mě tohle asi nejlepší Bacigalupi.

7 03.06.2019

Nemůžu říct, že by mě tahle delší povídka? novelka? nějak zaujala, na tohle téma už tu byla spousta lepších věcí. Nenadchne, neurazí...

2 03.06.2019

Letos už můj druhý mnohasetstránkový špalek od Stephensona, který:
a) se nedá číst v MHD
b) se nedá číst v posteli
c) si nemůžete vzít do hospody na zahrádku
d) ale přesto to všechno zkusíte, jakmile se jednou začtete, protože je super

Se Sedmeroev, které jsem četl přednedávnem, nemá DODO nic společného. Je to prostě zase něco úplně jiného. Tentokrát je tu daleko méně vědy a o to více humoru, a namísto do fyziky a matematiky se hluboko ponoříte do státní byrokracie. S tím souvisí plejáda absurdních zkratek i situací typu "je politicky korektní nazývat čarodějnici čarodějnicí?". I styl je úplně jiný, je to vlastně román v dopisech, deníkových záznamech, mailech, severských ságách - přesto se ale čte hezky a snadno.
Aniž bych nějak spoiloval, můžu asi říct, že jde hlavně o cestovní časem a pokus americké vládní agentury zachránit (ke svým vlastním účelům) skomírající magii. Čarodějnice mají ale svoje vlastní plány, a když se do toho ještě vloží byrokracie, průšvih je tady. A tak se dočkáte třeba vyloupení Walmartu Vikingy z 10. století, a můžete si dokonce přečíst tzv. Walmartskou ságu, kterou na oslavu hrdinů plundrujících regály skaldové kdysi složili. Je to jednoduše hlavně legrace, na nic víc si to nehraje, nečekejte další Anatém. Když to tak budete brát, určitě se vám to bude líbit tak jako mě.

10 31.05.2019

Další, zase úplně jiná Dickova dystopie, mě se to líbilo. Není to tak pochmurné jako třeba Blade Runner, spíš tak nějak mile absurdní. Posuďte sami: po atomové válce přeživším pozemšťanům dělá přes rádio diskžokeje opuštěný astronaut na orbitě, holčičky si povídají se svými brášky, které si nosí v bříšku, do toho mluvící psi, z bezmocných mrzáků se stávají všemocní mutanti... proč ne?

4 30.05.2019

Proti prvnímu dílu trochu méně chaosu (nebo si zvykám?) a sexuální atletiky, pořád je to ale solidní trip, kouř z ganji je snad ještě hustší než v jedničce. Na protější zeď rozhodně nedohlédnete :)
Pochutnají si ti, kteří mají rádi Lovecrafta - počtete si v Necronomiconu, dozvíte se, kde schovává americká vláda Yog Sototha a čím ho krmí, potkáte Tsathogguu a dozvíte se i ledacos jiného. A samozřejmě pokračuje hloubkový kurs diskordiánského náboženství.
Ať žije Eris. Ať žije Discordia. Fnord?

3 26.05.2019

Teda tohle je vážně diskordiánský úlet, chlapci museli být sjetí jako dráha, když to psali.
Vůbec mě nepřekvapuje, že jsem to dočetl zrovna 23.5., podle zákona pětic to bylo vlastně nevyhnutelné; dva, tři a jejich spojení, pět. Otec, Syn a Ďábel svatý… dualita dobra a zla, svatá Trojice… bicykl a tříkolka… a pamatujte, že King Kong zemřel za vaše hříchy!

Koukám, že nejsem ve stavu napsat komentář, autoři ho ale naštěstí pro podobné případy sami v knize nabízí, takže jak praví Wildeblood:

„Je to strašně dlouhá kniha. Autoři jsou absolutně neschopní – nemají nejmenší smysl pro styl nebo strukturu. Začíná to jako detektivka, pak to přejde do sci-fi, potom něco z nadpřirozena, a celý je to plný strašně podrobnejch údajů o tuctech děsivě nudnejch věcí. Taky se snažej napodobovat Faulknera a Joyce a časová osa je tím pádem úplně v háji. Ještě horší je, že tam jsou hrozně oplzlý sexuální scény, nejspíš aby se to líp prodávalo, a autoři – o kterejch jsem v životě neslyšel – v tom svým nevkusu zacházejí tak daleko, že do toho guláše cpou i skutečný politiky a dělají, jako by odhalovali opravdový spiknutí."

Takže sláva Diskordii! Ať žije Eris!

7 23.05.2019

Sbírka povídek především pro ty, kteří už znají Abercrombieho knihy a líp si tak vychutnají příběhy jeho poněkud atypických hrdinů. Je tu hodně krve, rozsekaných nevinných i vinných kolemjdoucích, dokonce sem tam i nějaký ten humor - a také zásadní nedostatek dobrých či vůbec nějakých konců. Řada povídek totiž končí hodně otevřeně, skoro jako by šlo o kapitoly dřív vypuštěné z některé knihy a teď recyklované. Docela mě pobavila barbarka Javre, myslím že na takového Conana v sukních jsem narazil asi poprvé. Jestli sledujete Hru o trůny, představte si Brienne z Tartu, která chlastá jako deset chlapů a navíc je to nymfomanka... brr.

4 20.05.2019

Když už přečtete všechny povídky Cordwainera Smitha, rozhodně nemůžete vynechat jediný román ze světa Instrumentality. A mít ty povídky přečtené předem je skoro nutnost. Je tu na ně totiž veliká spousta odkazů, jak na postavy, tak na události z té "minulé budoucnosti". Potkáte třeba kočkoženu K'Mell, mihne se tu bulvár Alfa Ralfa, hodně se mluví o P'Johance...
Čte se to pěkně, stylem je to prostě Cordwainer Smith, tak jak ho známe. Víc mi ale sedí jeho kratší práce.

4 18.05.2019

Cordwainer Smith není zdaleka tak známý jako třeba Arthur C. Clarke, Isaac Asimov nebo Philip K. Dick. A je to škoda, jeho povídky jsou kouzelné, zejména když je berete pěkně jednu po druhé, tak, jak je to v této sbírce. Čte se to skoro jako nějaké bajky nebo legendy o budoucnosti, plné poezie a humanismu, není to žádná hard scifi. Ten tón vyprávění trošku připomíná Simakovy "bajky, které si psi vyprávějí u táborových ohňů", ta snová atmosféra vám může připomenout Bradburyho. Cordwainer Smith je ale přesto naprosto svůj, toho si s nikým nespletete.

8 16.05.2019