Finn69
komentáře u knih
Volající
Jonathan Dylan Barker
Tak aby bylo jasno, knížky J.D.Barkera jsou super, prostě jednoznačně vyčnívají z té běžné produkce. Četl jsem všechno co u nás zatím vyšlo a platilo to zatím o všech. Přesto ale tentokrát můžu dát jen tak tři, možná tři a půl hvězdy, bohužel...
Ale i tak je to parádní thriller plný akce a žene vás příběhem takovým tempem, že nestačíte lapat po dechu. Kdo jste četli trilogii o Opičím vrahovi, víte, že Barker nejde pro kýbl krve daleko a plastickou trhavinou taky nešetří, ale kromě toho taky umí napsat dobré a věrohodné postavy. Jinak by to nebylo ono, bomby a krev nejsou všechno.
No a to mi právě trochu skřípe ve Volajícím. Až tak, že bych tu knížku spíš nazval "Skřípající".
Jednak vyloženě nesnáším lidi typu hlavní hrdinky Jordan, ta mi lezla celou dobu na nervy. A ještě hůř, nedokázal jsem autorovi uvěřit hlavního padoucha Bernieho. Vždyť ten chlap byl jako vševědoucí a všemohoucí démon, to už je prostě moc. A i kdybych tohle připustil, co ten konec?
No ale přes tohle všechno jsem to ale celé slupnul za jeden den, to tempo je fakt pekelné. A dokonce vám i doporučím, abyste to zkusili.
Anatém
Neal Stephenson
Tohle je další úplně nejlepší kniha Neala Stephensona, zase jiná než všechny ostatní a zase jinak skvělá. Je to sice místy fakt těžká kláda, a s překladem to musela být neuvěřitelná práce (vivat Petr Kotrle), ale ta odměna stojí za to! Takových knih opravdu moc nenajdete.
Takže zahoďte čudly, vypněte špízu, zapomeňte na celé saekulum a pusťte se do toho :) Já jsem to udělal už počtvrté a stejně mě to zase totálně odvařilo :)
Kryptonomikon
Neal Stephenson
Tohle je veliká paráda, a i když to nečtu zdaleka poprvé, jsem z toho zase na větvi. Dá se snad i říct, že je to nejlepší Stephensonova kniha, prostě už jen proto, že všechny jeho knihy jsou nejlepší.
Asi je poznat že ji mám hodně rád, z mého pohledu jí vůbec nic nechybí: zajímavý příběh (hned několik), nezaměnitelné a výrazné postavy, humor, a jaksi samozřejmě podaná spousta informací ze všech možných oblastí. Dokonce i ta matematika je tady zábavná.
Takže nechávám pět hvězd, a dal bych jich klidně padesát kdyby to šlo :)
Diamantový věk
Neal Stephenson
Pokaždé, když tuhle knížku čtu, zdá se mi lepší. A lepší. A lepší.
Cyberpunkové světy jsou občas dost cizí, nepochopitelné, technicistní, a hůř se do nich vžíváte. Diamantový věk je něco úplně jiného, a to i přesto, že je vlastně celý o nanotechnologiích. Tohle je hlavně ohromně zajímavý příběh, a postavy v něm jsou tak živé, že je přímo vidíte před sebou. A ať už jste spolu s "princeznou" Nell v její kouzelné čítance, na podmořské orgii u tajemných Bubeníků, nebo bojujete v troskách Šanghaje s "Pěstmi spravedlivé harmonie", v každém okamžiku si říkáte "kruci, to je ale totální pecka". Nell, držím ti palce :)
Velké U
Neal Stephenson
Ta knížka je celá tak nějak v rauši, skoro jako Lemův Futurologický kongres. Špatná věc to není, je to prostě takový úlet, je to i zábavné, je tam spousta zajímavých nápadů, ale má to tu smůlu, že Stephenson prostě napsal řadu daleko lepších knížek. Za přečtení ale určitě stojí.
Elementálové
Michael McDowell
Docela pěkná duchařina o strašidelném domě, s hezky vykreslenou jižanskou atmosférou. Samozřejmě Dům na kopci je jen jeden, ale i tohle je pěkná knížka.
Neuděláte chybu když ji otevřete.
Kuňkadlení
Jeff VanderMeer
Přiznávám prvotní šok (TOHLE PŘECE SAKRA FIX NENÍ VANDERMEER), ale jakmile jsem tohle překousnul, už jsem si to jen užíval. Je to totiž chytrý, vtipný, plný fantazie a krásně se to čte. No už ten název, co to sakra je, to "kuňkadlení"? Potkáte tu i čarodějky z Prahy, osiřelou hlavu Napoleona Bonaparta a řadu dalších zajímavých postav i oblud, z nichž musím vypíchnout svou oblíbenou Brutu Lítou a její záhadnou brašnu.
Ano, je to asi pro mladší čtenáře než jsem já, nejde ale o žádnou Alenku v říši divů, spíš trochu něco do Barkerova Abaratu. Temnější, složitější, zajímavější než běžná YA fantasy. A především je to vážně dobrá kniha a těším se na dvojku.
Běsnění Kojota
Owl Goingback
Nu, od někoho s tak suprovým jménem, kdo má navíc hned dvě ceny Brama Stokera a pochvalně o něm mluví sám velký Gaiman, jsem čekal popravdě něco lepšího. Originálnějšího, hororovějšího, indiánštějšího.
Za mě zklamání.
K čemu jsou zbraně
Iain M. Banks (p)
Na třetí díl Kultury jsme se docela načekali, a dostali jsme nakonec něco trošku jiného, než jsme čekali. V kulisách space opery ze vzdálené budoucnosti se tu před námi postupně odkrývá dlouhý a bezútěšný život Zakalweho, jakési živé zbraně ve službách Kultury. Zakalwe putuje tam, kam ho jeho šéfové pošlou, bojuje za toho, za koho mu řeknou a neptá se, příliš, kdo je v právu. Za to se mu dostává věčného mládí a bohatství, ne však štěstí.
V hlavě mu běží záblesky vlastní minulosti. Scény z dětství se střídají s válkami, chvíli jsme na dekadentním večírku Kultury, chvíli v chatrči či jeskyni na primitivní planetě, vždycky to však končí v jednom a tom samém okamžiku dávno v minulosti...
Až tak nějak do poloviny se mi to zdálo hodně roztříštěné a nevyrovnané, pak se mi ale všechno začalo pomalu spojovat a nakonec jsem si to fakt užil. Dávám čtyři plnotučné hvězdy a doufám, že brzy vyjdou i zbývající díly.
Američtí bohové
Neil Gaiman
Tohle je jedna z mých srdcovek. Četl jsem Americké bohy už tolikrát, že můj paperback vypadá jako hadr na podlahu, hanba mi. Ale jak to může dopadnout, když to s sebou taháte do hospody, do MHD, do vany, na koupaliště i na dovolenou kamkoliv?
A pořád ještě mi to připadá skvělý.
Tady je ráj: svědectví o životě v Severní Koreji
Hjok Kang
Útlá knížka, psaná poněkud neučesaně, zato ale se silným obsahem.
Nedávno jsem četl Pchjongjangská akvária, což je kniha podobná, jen je z dřívějšího období, ještě před hladomorem. I v té je hodně bídy a utrpení, Hyok Kang je ale ještě drsnější a autentičtější. Pokud vás zajímá každodenní život dítěte v tomhle "ráji", rozhodně doporučuji.
Dámy z Grace Adieu a jiné povídky
Susanna Clarke
Moc pěkné, milé, zábavné a pohádkové. Připomene vám to třeba irské pověsti o elfech ze Sidhe, inu čtení ideální na svatého Patrika :) Navnadilo mě to přečíst si znovu pány Strange & Norrella, a snad se i konečně pustím do Piranesiho :)
Pchjongjangská akvária
Čchol-hwan Kang
Zajímavě a přitom docela střízlivě vyprávěné, bez nějaké senzacechtivosti a o to je ten příběh autentičtější. Podobných příběhů (nejen ze Severní Koreje) už jsem sice četl víc, tady je navíc obzvlášť zajímavá ta japonsko - korejská vazba. Nevěděl jsem, že má KLDR v Japonsku pořád ještě takovou docela významnou skupinu sympatizantů.
Víc než tři hvězdy ale dát nemůžu, z téhle oblasti to u mě pořád vyhrávají Divoké labutě, a ty jsou prostě o ty dva levely lepší.
Zlatý dům
Salman Rushdie
Asi nejméně "indická" Rushdieho knížka, kterou jsem zatím četl. Je to víc příběh o Americe, o životě a lásce za časů Baracka Obamy a Donalda Trumpa. Až mi to připomínalo knihy Johna Irvinga, zvlášť ta transgender linka. I když Rushdie to nevidí zdaleka tak jednoznačně jako Irving...
Příběh je to zajímavý, postavy pochopitelné a uvěřitelné, celé je to poutavé a dobře se to čte, prostě Rushdie. Takže plný počet.
Jidáš zbavený pout – Poslední hlídka
Peter F. Hamilton
Tak po zdolání hory slov v podobě čtyř svazků Společenství musím bohužel připustit lehké zklamání a shodit jednu hvězdu dolů. Všechny záhady vyřešeny, příběhové linky uzavřeny, a teď, když už tu není to očekávání věcí budoucích, si říkám jestli to vůbec stálo za to. Ano, čte se to pěkně, většinou je to prostě dobrá space opera nebo military scifi, ale těch zbytečných odboček! Ten rozsah knize vyloženě ubližuje - na oddechovku je to strašně dlouhé a komplikované a na něco zásadnějšího, co by ospravedlnilo ten počet stránek, je to zase poněkud plytké. Jsou tam sáhodlouhé pasáže, které nemají se zbytkem téměř nic společné a nikam nevedou, třeba celý příběh s Ozziem, Točim a Silfeny. A na co tam byli Barsoomci?
Ale nechci to úplně shazovat a na Hamiltona jsem nezanevřel, mám dokonce doma na polici začátek trilogie Prázdnota. Ale hned teď se do toho teda vrhat nebudu :)
Jidáš zbavený pout – Pronásledování
Peter F. Hamilton
Tak jsem zvládnul dalších 600 stran téhle mamutí mezihvězdné ságy a věci se pomalu začínají vyjasňovat a zápletky rozplétat. Najdete tu i dost akce, válečné flotily kosmických lodí, tajné zbraně likvidující celé planety a "Dokonalí" mimozemšťané dávají lidstvu pořádně zabrat. Naštěstí tu toho stále ještě dost zbývá na další díl, takže vzhůru na dalších 600 stran.
Přes ty čtyři hvězdy bych i já, tak jako řada dalších, přivítal kdyby Hamilton trochu víc škrtal, na space operu je Jidáš trochu příliš dlouhý a nevyhnete se slabším místům. A těch chyb tam mohlo být také o něco míň...
Pandořina hvězda – Invaze
Peter F. Hamilton
Po sedmisetstránkovém úvodu jsem už věděl co očekávat a na pomalejší tempo se spoustou odboček jsem byl připravený. Některé linky jsou zábavné více, jiné méně, ale dohromady už se mi díky nim v hlavě docela pěkně poskládala mapa Společenství. Pospojované či uzavřené všechny ale ještě zdaleka nejsou, doufám že se toho dočkám v dalších dílech.
Pořádné akce ve formě mimozemské invaze se dočkáte až v závěru, a stojí za to si na ni počkat.
Pandořina hvězda – Bariéra
Peter F. Hamilton
Tak tohle je opravdu monumentální prolog.
Těch postav, planet, příběhových linek, skoro 700 stran - a to jsme pořád jen v polovině prvního dílu. Přes ten mamutí rozsah vás Bariéra zatím jen seznámí s Hamiltonovým vesmírem, příběhy se slibně rozbíhají a cestičky před vámi se množí. Všechny konce zůstávají otevřené a nezbývá než se těšit na další díly. Asi chápu, že to řadu lidí může otrávit, mě to ale nevadilo, je to totiž psané čtivě a zajímavě a Hamiltonův svět se mi líbí. Dokonce jsem na těch stovkách stránek ani nějak zásadně neztratil přehled o postavách a příběhových linkách :) Není to sice můj oblíbený Neal Asher, ale vypadá to velmi slibně a ty čtyři hvězdy si zaslouží.
Vládci luku
Conn Iggulden
Ach jo, zase si vyberu sérii, ze které česky vyšly dva díly z pěti. A teď abych se prokousával zbytkem v originále, furt ta stejná chyba.
Protože je to vážně dobré. Čingis už tu není ten mladík z prvního dílu, naopak se z něj každou stránkou stává nejen vůdce a stvořitel národa, ale taky opravdový stepní démon, postrach Asie, či jak to ještě nazvat. Místy je to opravdu drsné, až si říkáte že to autor trošku přehání, pak ale obvykle zjistíte, že jsou to všechno historicky doložená fakta. Jsou tu scény jako z horroru, představte si město obklopené planinou, plnou kostí mrtvých vojáků, až do vzdálenosti 50 (!) kilometrů. Nebo tisíce dívek v bílých šatech vrhajících se společně dobrovolně z hradeb, aby nepadly Mongolům do rukou. A další a další.
Chyba je jediná, je to druhý díl z pěti a tedy je to jakési neukončené... krucifix.